Husa landeská

Obsah
  1. Husa velká
  2. Husa landeská
  3. Odchov husy landeské
  4. Výživa
  5. Závěr

A ta husa chodí bosa … Všichni si jistě vzpomenete na říkanku ze školky, ale vybaví se vám o husách ještě něco jiného? Těmto opeřencům dnešní doba příliš nepřeje. Vinou zahušťování výstavby ve vesnicích, okrajových částí měst, zmenšováním pozemků u domů, jsou husy postupně vytlačovány z našeho života. Chápu, že dnes, kdy si sousedi vidí doslova do talíře, nezbývá pro tyto křiklouny již mnoho místa.

Jejich výrazné hlasové projevy, hlavně v době námluv a vodění housat, moc obdivovatelů nenaleznou. Bohužel husám opravdu nevysvětlíte, že mají své hlasy ztišit, že jim jde o krk. Žijí si dál svůj husí život a o jejich radosti se všichni v dalekém širokém okolí zaručeně dozvědí. Aby toho nebylo málo, mají ještě silnějšího neviditelného nepřítele než je člověk. Ptačí chřipku. Stačí, aby se kolem nich mihla jako slabý vánek a život opeřenců rychle končí. Nedivme se proto, že jich je čím dál méně a budoucnost nevidím nijak optimisticky. Dokud někdo nepřijde na to, jak zařídit, aby nekřičely, budeme se s nimi pravděpodobně setkávat čím dál méně. V České republice jsou chována rozmanitá plemena hus. Vzorník plemen drůbeže popisuje šestnáct plemen hus domácích. Můžete se s nimi setkat hlavně na výstavách. Některá plemena jsou poměrně hojně rozšířená, některých je jako šafránu. Často můžete vidět husu labutí, pomořanskou, tuluskou, německou a landeskou. Mezi národní plemena patří česká husa a česká husa chocholatá, které se díky nadšeným propagátorům u nás stále chovají. Vzácněji lze spatřit husu alsaskou, cellskou, dypolckou, emdenskou, franckou, kadeřavou a několik dalších. Nejčastější zemí původu těchto plemen je Německo a Francie. Česká republika vyšlechtila plemena dvě, Slovenská republika také. Pramáti většiny plemen hus je husa divoká, u některých i husa labutí. Nejstarší vyobrazení domácích hus v bílé barvě je známé z 3. tisíciletí před naším letopočtem z Egypta. V létě roku 2008 jsme při putování po jižní Moravě narazili na úchvatnou podívanou. Kolem jihomoravského rybníka se páslo neuvěřitelné množství divokých hus. Stovky jich vzlétalo a opět usedalo na hladinu. Ohlušující křik vytvářel mrazivě vzrušující napětí. Vylezli jsme na posed u hráze a němě sledovali dokonalou podívanou. Až přicházející setmění nás přinutilo tiše se vzdálit. Nezapomenutelný zážitek.

Husa velká

Husa velká, divoká forma naší husy domácí, se od ostatních plemen liší ostře oranžově – žlutým zobákem. Velikostí se přibližuje huse domácí. Tyto husy žijí v obrovských hejnech, létají v typických klínovitých formacích nebo v šikmé řadě. Pokud se vedoucí husa v čele unaví, je vystřídána jinou. Na jaře se vracejí v párech do svých hnízdišť. Na vejcích sedí samice a samec hlídá kolem. Snůška vajec je jednou za rok, v počtu čtyři až šest kusů. Líhnutí probíhá zpravidla v květnu, mláďata umí ihned plavat a velice brzy opouští hnízdo. Husa velká patří k nejvíce rozšířeným ptákům v Evropě. Živý se rostlinnou stravou, většinou se husy rády pasou na polích, kde při tak velkém množství často napáchají značné škody. Za potravou se vydávají většinou přes den a na noc se vrací na klidné hladiny rybníků.

Husa landeská

Dnes bych vám ráda v krátkosti přiblížila, již zmiňované, u nás poměrně často chované plemeno, husu landeskou. Na našem statku ji chováme také. Již třetím rokem tu o sobě dávají hlasitě vědět … K nelibosti některých sousedů. Jejím původní domovinou je Francie. Je to husa středního tělesného rámce, divoce zbarvená nebo bílá. Má delší silnější krk s větší hlavou a hluboký trup s dvojitým podbřiškem. Je klidného temperamentu a i ve větších chovných hejnech je snášenlivá. Vyniká rychlým růstem a dobrou zmasilostí. Je vhodná k výkrmu na velká játra. Ve Franci je to velice vyhledávaná delikatesa. Je náročnější na množství a kvalitu krmiva. Snáší dvacet pět i více bílých vajec. Minimální hmotnost násadových vajec je 140 gramů. Bohužel pud sezení na vejcích a vodění housat není u většiny hus zachován.
Naše husy landeské jsou, v porovnání například s českými, opravdu o něco klidnější. Po většinu roku jsou poměrně tiché. Hlasové projevy jsou nejvýraznější v období páření a vodění housat. Čím starší je houser, tím hlasitěji se projevuje. Při každém vysypání kolečka na hnojiště a následném opuštění jeho teritoria, to houser náležitě hrdě vytrubuje. Vetřelec narušil jeho území a on ho zahnal! Klidně tam můžete jet dvacetkrát za sebou, ale houser pokaždé chrabře vítězí.

Odchov husy landeské

Několikrát jsme se pokusili o přirozený odchov housat pod husou. Husa si vždy pečlivě nanesla vejce a zasedla, houser ji samozřejmě majetnicky ochraňoval, ale nakonec jí dlouhé sezení přestalo bavit a slezla z vajec i pouhých pár dní před vylíhnutím. Bohužel, musím potvrdit, že landeské husy mají snížený pud sezení na vejcích. Proto raději každoročně líhneme housata v líhni. Jistota je jistota. Po vylíhnutí máme housata pod umělou kvočnou a po několika týdnech je přiřazujeme na zahradu do chovného hejna. Většinou se jich ujme některá ze starších hus, vodí je a chrání. Housata jsou velice líbivá a komunikativní. Děti je často, za hezkého počasí, berou na pastvu. Je úsměvné pozorovat, jak housata běhají za dětmi, v domnění, že je to jejich máma. V loňském roce si několik pozdních housátek usmyslelo, že máma je jedno jehně ze zahrady. Důsledně ho následovala na každém kroku. Jehně si toho zpočátku nevšímalo, ale posléze se snažilo jim uniknout. Marně! Groteska jak vystřižená z nějaké komedie. Splašené jehně pobíhající v únikových manévrech a za ním pelášící housata. Když se udýchané jehňátko zastavilo, housata se mu spokojeně motala u nohou. Nakonec to mladý beránek vzdal a odevzdaně vodil housata. Trvalo to několik dní, než si milá housata konečně všimla, že na zahradě jsou také husy a přidala se k nim. Náhradní máma – beránek si očividně oddechl.
Husy mají na zahradě k dispozici malý bazének, kde se velmi rády koupou. Upřednostňují čistou vodu, takže jsme nuceni ji několikrát týdně měnit. Blahořečená buď bezedná studno, neboť bychom brzy přišli s cachtalkami na buben. Během celého roku mají také volný přístup do sadu. A my jsme bez práce! Veškerá spadaná ovocná úroda velice rychle zmizí. Je pravda, že husy také pomáhají ovoce česat, zato už ale tak rádi nejsme. Přála bych vám vidět, co všechno husí hlavička dokáže vymyslet, aby dosáhla na vysněné jablíčko. Nejprve pouze natáhne krk, poté si stoupne na špičky a v tu ránu je z ní jedna dlouhá přímka. Pokud ani to nestačí, zkusí výskoky, ty většinou zaberou a jablko se poslušně skutálí ze stromu. Pohled na obležený strom poskakujících hus, stojí za obětování několika jablek. Holt bude méně zimních štrůdlů.

Výživa

Základem výživy hus je pastva. Naše husy krmíme také statkovými krmivy, ovsem a ječmenem. Zpestřením jejich jídelníčku je spadané ovoce v sadu. Ve velkochovech a v zimních měsících lze využívat komerčně vyráběné kompletní krmné směsi. Nešetříme na nich, odmění se nám svou velikostí a úspěchy na výstavách. Méně známá je chovatelům skutečnost, že husy se musí pravidelně odčervovat. Pokud ne, velice špatně prospívají a mají vážné zdravotní problémy. Preventivně se neočkují.

Závěr

Závěrem chci vyzvat chovatele, kteří mají vhodné podmínky pro chov hus, bydlí na samotě a sousedy mají daleko: chovejte husy, ať už čistokrevně nebo jen užitkově, přinesou vám radost i užitek a nezůstanou pouze v dětských říkadlech.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře