Křepelka čínská – (Coturnix chinensis)

Křepelka čínská – (Coturnix chinensis)
Kohoutek, přírodní zbarvení.
Slepička, přírodní zbarvení.
Kohoutek, straka.
Slepička, pravděpodobně skořicová.
Vlevo přírodní kohoutek, vpravo modrolící mutace.
Slepička, modrolící mutace.
Příklad vhodně vybavené voliéry pro křepelky s dostatkem úkrytů.
Obsah
  1. Rozlišení pohlaví
  2. Hlasitost
  3. Náročnost
  4. Snášenlivost
  5. Klimatické podmínky
  6. Chovatelské zařízení
  7. Pletivo a materiál na voliéry

Anglicky: Blue–brested Quail. Německy: Chinesische Zwergwachtel. Výskyt: Přední Indie, Srí Lanka, jihovýchodní Asie, Indonésie, Nová Kaledonie, Bismarckovy ostrovy.

Rozlišení pohlaví

Rozlišení pohlaví u přírodně zbarvených ptáků je velmi jednoduché. Samec má modro-šedou spodinu těla (krk, hruď, boky), červené břicho a ocas a výraznou černo–bílou kresbu na hrdle. Oproti tomu samička je vybarvena jednoduše, je prakticky celá hnědá. U křepelek existuje také několik mutací. Ani tady nečiní určení pohlaví žádné potíže. U skořicové, pastelové a stříbrné mutace je rozdílné vybarvení obou pohlaví včetně kohoutkovy kresby na hrdle zachováno, pouze je světlejší. U modrolící mutace je zbarvení samečka zachováno, tzn. má modré hrdlo a hruď a červené bříško a ocas, pouze mu chybí kresba na hrdle. Samička má na hrdle ojedinělá bílá peříčka a je podstatně tmavší než samička přírodní, což by mohlo někoho zmást. U strak je zpravidla alespoň částečně zachováno rozdílné vybarvení obou pohlaví, byť přerušované bílými skvrnami, takže ani tady nedochází k omylům při určování pohlaví. Potíže mohou nastat jen u bílé mutace, kde jsou obě pohlaví sněhobílá, bez jakékoliv kresby. Zde nám nezbývá než ptáky pozorovat a čekat na samečkův charakteristický hlasový projev, kdy samičku vábí tichým pípáním na něco dobrého k jídlu. Mláďata jsou zprvu pouze jemně ochmýřena, podobně jako kuřata domácích slepic. Později jim naroste peří a mláďata jsou všechna bez ohledu na pohlaví vybarvena hnědě, podobně jako samičky. Jedná se o první opeření. Už ve stáří asi 4 týdnů však mláďata začínají přepeřovat do šatu dospělých a u mladých samečků se začínají objevovat první bílá a černá peříčka na hrdle. Nejpozději ve dvou měsících jsou již mláďata plně přepeřena do šatu dospělých a můžeme u nich určit pohlaví.

Hlasitost

Křepelky čínské jsou velmi tiší ptáci. Spolu se dorozumívají téměř neslyšitelným pípáním. Občas, pokud jsou ptáci od sebe odloučeni nebo jsou chováni jednotlivě, se vzájemně volají. Zní to asi jako „kňučení“ nebo jak to popsat, každopádně to není nijak hlasité. Posledním typem hlasového projevu křepelek je vábivé volání. Zní asi jako trochu hlasitější pípání a používá ho buď samec, pokud chce samičce nabídnout něco dobrého k jídlu, nebo samička, která takto vábí kuřátka, rovněž ke krmivu.

Náročnost

Křepelky čínské jsou snad jedni z nejméně náročných ptáků a bez obav si je mohou pořídit i začátečníci. Jedinou potíží může být neschopnost samiček vysedět vajíčka. Většinou se to stává u samic, které pochází z líhně a nemají tak vyvinutý mateřský pud, nebo pokud samičky nemají dostatek soukromí či vhodný úkryt, kam vajíčka naklást.

Snášenlivost

Křepelky čínské jsou mimořádně snášenliví a mírní ptáci. Bez obav je můžeme umístit prakticky do každé voliéry (jen musíme dávat pozor, aby jim neubližovali ostatní obyvatelé voliéry!). Neublíží ani těm nejmenším spoluobyvatelům voliéry. Křepelky se zdržují výhradně na zemi, ani na noc nevyletují hřadovat na větve, jak to dělá většina ostatních hrabavých. Tento druh křepelek žije v přírodě monogamním způsobem, proto i v zajetí je chováme pouze po páru. Více kohoutků se spolu nesnese, chovají se k sobě velmi agresivně a mohou se i zabít. Ani chov jednoho kohoutka a několika slepiček není podle mého názoru vhodný. Ptáci se sice vzájemně snáší, ale kohoutek si stejně vybere jen jednu slepičku, se kterou se spáří a zahnízdí. Ostatních slepiček si nevšímá. Tyto liché slepičky však ruší samičku sedící na vejcích a neustále ji obtěžují, takže ani ta jedna slepička většinou kuřátka nevysedí. Na druhou stranu, někteří kohoutci jsou mimořádně vitální, a pokud mají slepičku jen jednu, neustále ji pronásledují ve snaze se pářit a slepičce nedají chvíli pokoj. Často také slepičce částečně oškubou peří na hlavě, krku nebo zádech. Záleží tedy na konkrétních ptácích a je na každém chovateli, zda se rozhodne pouze pro chov jediného páru, nebo kohoutka a několika slepiček.

Klimatické podmínky

Tito ptáci jsou celkem odolní. V nevytápěné místnosti nebo vnitřním úkrytu voliéry, kde nejsou příliš velké mrazy, je můžeme mít bez obav celý rok. V žádném případě na ně nesmí pršet, sněžit, pozor také na průvan, který se zvláště křepelek velice dotýká, vzhledem k tomu, že se zdržují výhradně na zemi. V klidném koutě voliéry jim připravíme suché hnízdečko na spaní ze sena či slámy, které hlavně v zimních měsících rády využijí.

Chovatelské zařízení

Křepelky se budou nejlépe cítit v kombinované venkovní voliéře, s krytým přístřeškem. Musíme na ně myslet buď při stavbě voliéry a rovnou u země vybudovat dvířka, kterými budou procházet ven a zase dovnitř, nebo je umístíme rovnou do přístřešku. Umístění do venkovního výletu bez možnosti úkrytu nedoporučuji z několika důvodů. Při deštích, bouřkách a plískanicích budou křepelky velice trpět, navíc pokud samička snese vejce, je možné, že se odspodu zachladí a nic se nevylíhne. Je možný také chov v klecích. Klec musí mít co největší plochu, výška není důležitá. Minimální rozměry pro jeden pár jsou cca 80×40×40 cm. Důležité je na dno klece či voliéry dát písek. Pokud na zemi není žádný podklad a křepelky jsou nuceny chodit po holém betonu, brzy se jim na nožkách vytvoří špatně hojitelné otlaky. V rohu klece upravíme ze sena či slámy hnízdečko na spaní nebo tam umístíme rovnou celý drn trávy.

Pletivo a materiál na voliéry

U křepelek musíme dbát na hustotu pletiva. Volíme pletivo s co nejmenšími oky. Pokud je pletivo příliš řídké, mají i dospělé křepelky tendence strkat do něj hlavičku, což může špatně dopadnout. Králíkářské pletivo z tohoto důvodu vůbec není vhodné! Pokud očekáváme líhnutí kuřátek, včas zabezpečíme klec či voliéru a protáhneme mřížemi u dna asi 10 cm široký pruh plastu či silnější fólie. Kuřátka jsou totiž po vylíhnutí velká asi jako čmelák a snadno se protáhnou jakýmkoliv pletivem.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře