Rozhodli jste se chovat slepice?


Rozhodli jste se chovat slepice?
Lehká plemena jsou zpravidla temperamentní, shánlivé slepice, proto jsou pro ně vhodné zejména větší výběhy. Na fotografii slepice vlašky porcelánové.
Vhodný je kurník zateplený, v žádném případě by v něm nemělo mrznout. Důležitý je dostatek světla – dostatečně velká a správně (nejlépe nízko) umístěná okna.
Zejména zdrobnělé formy je možné chovat i ve voliérách.
V zařízení kurníku nesmí chybět dostatek snáškových hnízd. Na fotografii hnízdo pro individuální kontrolu snášky. Na jedno takové hnízdo počítáme dvě slepice.

Při výběru plemene bychom se měli řídit jak podmínkami, které pro chov máme, tak tím, co od hejna očekáváme, tím, co je naším záměrem … Chceme vejce, maso, anebo něco hezkého pro radost a okrasu? Ať už je to kterákoli z možností, jedním z hlavních kritérií výběru plemene bude celkový vzhled, to, co se nám líbí.

Výběr plemene ovlivní také jeho dostupnost (u některých plemen nebo barevných rázů můžeme být zcela závislí na dovozu plemenných zvířat) a náročnost, např. požadavky na prostředí, výživu, problémy s rozmnožováním.


Výběr plemen pro snášku
Pokud chceme od slepic především vejce, budeme vybírat ze skupiny lehkých nebo středně těžkých plemen. U lehkých je výhodou nižší hmotnost nosnic a tím nižší spotřeba krmiv (ta tvoří většinu nákladů na chov) na produkci vaječné hmoty. Nevýhodou je to, že vyřazení kohoutci se jen obtížně vykrmují. Velmi dobrá závislost mezi množstvím spotřebovaného krmiva a produkcí vaječné hmoty (počet snesených vajec krát jejich hmotnost) je u zdrobnělých plemen. Největší vejce nesou velsumky a bílefeldské slepice, ty patří ke středně těžkým plemenům.


Při výběru plemene hraje mnohdy roli barva skořápky - bílá vejce snáší většina lehkých plemen. Mnohdy jsou preferována hnědá vejce, protože panuje domněnka, že jsou trvanlivější a mají lepší kvalitu (čím tmavší skořápka, tím žlutější žloutek). Uvádí se také, že hnědá vejce bývají větší, protože je většinou snášejí středně těžká plemena a mezi tělesnou hmotností a hmotností vajec existuje závislost. Nejdříve se ale budeme věnovat plemenům lehkého typu.


Plemena lehkého typu
Jsou zpravidla temperamentní, shánlivé slepice, proto jsou pro ně vhodné zejména větší výběhy. Dobře využijí velké zatravněné plochy, uvádí se ale, že je možné je chovat i ve voliérách, zejména zdrobnělé formy. Díky jejich živému temperamentu je tu ale nebezpečí ozobávání peří „z nudy“, proto musíme dbát na to, aby zvířata byla zaměstnaná, například vyzobáváním kukuřice z klasů, zobáním nakrájené řepy (nesmí zmrznout), ozobáváním zavěšeného zeleného krmení (i sušené), a měla možnost úniku před agresivnějšími jedinci (členitost terénu). Velikosti výběhu či voliéry musíme přizpůsobit počet chovaných zvířat.


Ani v kurníku bychom to s počtem zvířat neměli přehánět. Kurník pro asi dvacetičlenné hejno by měl mít plochu 6 až 8 m2. Vhodný je kurník zateplený, v žádném případě by v něm nemělo mrznout. Kurník by měl mít funkční větrání, nesmí v něm být ale průvan a vlhko. Důležitý je dostatek světla – dostatečně velká a správně (nejlépe nízko) umístěná okna, umělé osvětlení.
V zařízení kurníku nesmí chybět:
– dostatek snáškových hnízd, jedno hnízdo počítáme pro 3 až 4 slepice (pokud se provádí individuální kontrola snášky, počítáme hnízdo na dvě slepice),
– hřady umístěné dostatečně daleko od sebe, ideální vzdálenost je 40 cm, mně se osvědčilo uspořádání hřadů šikmo nad sebou. Hřady stavíme minimálně 30 cm od stěny. Měly by mít správný tvar – na průřezu obdélník o šířce 5 až 6 cm, se seříznutými hranami. Pod hřady umístíme trusný stůl, který je možné ještě nadkrýt pletivem (aby slepice nepřišly do styku s trusem),
– krmítka a napáječky volíme tak, aby si slepice a zejména kohouti o ně neodřeli hřebeny, a v napáječkách si zbytečně nenamáčeli laloky (zejména v zimě, kvůli omrzlinám),
– popeliště (se směsí písku a popela ze dřeva).


Proto, abychom dosáhli odpovídající snášky, je potřeba zajistit odpovídající složení krmné dávky a dostatek krmení. Nejjednodušší je použít průmyslově vyráběnou krmnou směs. Pokud máme vlastní krmiva, musíme je zkombinovat tak, aby slepice dostaly odpovídající poměr a zastoupení živin. Tady chovatelé často zařadí krmiva, která jsou zdrojem energie, přidají minerální nebo vitamínový doplněk, ale zapomíná se na dostatečný přísun bílkovin. V chovech s velkými výběhy si drůbež část „bílkovinové složky“ krmiva nasbírá, horší je to ale v zimě.


Snášku ovlivňuje také délka světelného dne. Ideální je slepicím prodloužit den na dvanáct hodin.


Lehká plemena můžeme rozdělit do tří skupin
– středomořská plemena – andalusky, leghornky, minorky, španělky, vlašky
– středoevropská plemena – české slepice, durynští vousáči, polské zelenonožky, rýnské slepice, saské slepice, štýřanky
– západoevropská plemena – bergští kokrháči, brakelky, drentské slepice, forverky, hamburčanky, lakenfeldky, východofrížští rackové


Od příště se zaměříme na jednotlivá plemena.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

15.2.2013 13:42

Ahoj,

prosím, údajem "30 cm od stěny" je myšlena vzdálenost poslední hřady od zadní stěny, nebo vzdálenost všech hřad od bočních stěn?

Děkuji smajlík

PS: nemohu najít pokračování tohoto článku - existuje? smajlík