Šumavanky

Naše národní plemeno, které si nesporně zaslouží pozornost. Vyniká odolností, shánlivostí a zimní snáškou. Dobrá je i masná užitkovost. Šumavanky dobře snášejí i tvrdší podmínky a zimu. Využijí velké výběhy, ale chovat se dají i ve voliéře …

Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2)

Původ: velká i zdrobnělá forma Čechy

Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, u zdrobnělých kohout 15 mm, slepice 13 mm

Vznik plemene

Šumavanky, jak jejich název napovídá, pocházejí z oblasti Šumavy. Jejich historii začal psát v roce 1946 František Řehtáček, který si všiml rázovité slepice ve vysídleném pohraničí. Tyto slepice byly schopny přežít na opuštěných šumavských samotách bez lidské péče. V tvrdých podmínkách Šumavy se muselo jednat o plemeno živého temperamentu, otužilé, shánlivé a ostražité.

Tyto slepice upoutaly F. Řehtáčka právě svou otužilostí a zejména zimní snáškou, která předčila v té době známá plemena. Podle http://www.sumavanky.estranky.cz se uvádí, že sám F. Řehtáček napsal: „Vzal jsem si za úkol zachránit starou českou šumavskou slepici. Obrátil jsem se na Český svaz zemědělců, na ministerstvo zemědělství, Jednotu chovatelů a na Družstvo chovatelů čistokrevné drůbeže, na p. Jarolíma, Firsta, Berkovce, pak na Svaz českých zemědělců, ale nikdo neměl zájem.“ F. Řehtáček pak ve svém deníku pokračuje: „Přes všechna tato nepochopení jsem začal, ale měl jsem na paměti tu zimní snášku a ty šumavské přírodní podmínky, vlhkou a studenou krajinu, dlouhou zimu se spoustou sněhu.“

Pro regeneraci byla tehdy vybrána vzájemně podobná zvířata převážně z okolí Vimperku a Kašperských Hor. F. Řehtáček chtěl zimní snášku přenést na jiné plemeno, ale jen s malým zlepšením. Protože byl příznivcem žlutých plymutek, daly právě plymutky základ dalšímu šlechtění. Přikříženy byly také rodajlendky, hempšírky a žluté vyandotky.

Své jméno dostaly šumavské slepice na první poválečné krajské výstavě v Plzni a navrhovatel jména „šumavanka“ byl Václav Kordy ze Sušice. V roce 1962 byly uznány také zdrobnělé šumavanky žluté.

V sedmdesátých letech minulého století byl v populaci velký podíl cizích plemen. Některé exteriérové znaky byly neustálené a stále docházelo k přikřižování žlutých plymutek nebo vyandotek. Tato situace trvala až do devadesátých let. Tehdy vlivem změněných poměrů v Čechách došlo téměř k zániku již tak poměrně malé populace šumavanek.

Původní, nepokřížené populace šumavských slepic tedy zachovány nebyly. Podle stránek Klubu chovatelů šumavanek v současné době chová šumavanky jen hrstka chovatelů. Snaží se je vrátit do podoby před rokem 1946, tedy se zlatožlutou základní barvou a redukovanou vlnitou kresbou. K regeneraci bylo, vzhledem k úzké chovné základně, nutné přistoupit k jednorázovému přilití krve jiného plemene. Vhodnou variantou byla česká slepice zlatá kropenatá. Výsledkem šlechtitelského procesu jsou současné šumavanky, které jsou ale poněkud jiné, než byly šumavanky vytvořené Františkem Řehtáčkem.

Stejná metodika chovu byla zvolena i pro méně rozšířené šumavanky zdrobnělé.

Plemenné znaky

Jde o slepice středně těžkého typu se spíše menším tělesným rámcem. Trup se požaduje delší, hluboký a zavalitý, je téměř vodorovně nesený. Delší záda plynule přecházejí do bohatě opeřeného sedla. Znakem dobrých nosnic je plné, široké břicho.

Pro šumavanky je charakteristický poměrně dlouhý ocas s delšími dobře zahnutými srpy. Ocas je nasazený pod úhlem 40°, rejdováky by měly být částečně rozevřené.

O barvě běháků se dříve vedly diskuse, dnes se požaduje barva břidlicově šedá, chodidla by měla být narůžovělá a drápy rohové.

Opeření šumavanek je bohaté s hustou podsadou, musí však být přilehlé a tvrdší.

Hlavu šumavanek zdobí růžicový, široce nasazený hřeben, trn sleduje linii týlu, aniž by k němu přiléhal. Ušnice mají šumavanky červené, mírně svraštělé, ale jemné. Laloky se požadují středně velké, oválné, také jemnější struktury. Oči jsou výrazné oranžově červené až červenohnědé. Obličej je mírně zachmýřený.

Barevné rázy

Šumavanky jsou známé především v unikátní zlaté barvě s redukovanou kresbou, tedy jako zlaté stříkané. Uznány jsou i stříbrné stříkané.

U zlatých stříkaných je základní barva kohoutů sytě zlatožlutá. V dolní části krčního závěsu a v sedlovém závěsu je černá stvolová kresba. Ramena, záda a kryt křídel jsou tmavší, odstín může být až červenohnědý.

Ruční letky jsou převážně černé, vždy se žlutým okrajem vnějšího praporu, loketní letky mají vnitřní prapor černý a vnější žlutý, při složeném křídle vzniká černý trojúhelník. Brčice se požadují žluté s převládající černou kresbou. Rejdováky a srpy kohouta by měly být černé s výrazným zeleným leskem, střední a malé srpy jsou černé, zlatohnědě lemované.

Prsa, boky, spodní část trupu a holeně jsou zlatožluté. Dříve u nich byla a ve Vzorníku plemen je ještě i uvedena kresba, kdy ideální zbarvení jednotlivých kreslených per je v okolí ostnu zlatožluté až ke špičce a po celé délce okrajů praporů jsou širší černá pole, která ostře, ale většinou nepravidelně zabíhají do zlatožluté barvy. Vycházelo se ze zlaté kropenaté kresby, léta šlechtění však prokázala, že takto kreslení kohouti předávají málo redukovanou kresbu u slepic. V budoucnu bude standard v tomto směru upraven s tím, že redukovaná kresba na prsou u kohoutů nebude výlukovou vadou.

Také základní barva slepice je zlatožlutá. V dolní části krčního závěsu se požaduje černá stvolová kresba, ta bývá méně výrazná. Pera zad, štítů křídel, sedla, krytu ocasu, boků holení a spodní části trupu mají šedočernou až černou kresbu v podobě vlnkování nebo stříkání. V přední části trupu je kresby méně, směrem dozadu jí přibývá. Ruční letky slepice jsou šedočerné žlutě prokreslené, loketní letky mají vnitřní prapory šedočerné, většinou žlutě prokreslené, vnější žluté s přípustným náznakem kresby nebo pepřením. Brčice jsou, stejně jako u kohouta, žluté s černou kresbou. Rejdováky musí být šedočerné až černé, intenzivně žlutohnědě prokreslené.

Podsada obou pohlaví by měla být převážně šedá.

Tabulka: Výskyt barevných rázů šumavanky v zemích EE
Původ	Česká republika	Německo	Polsko	Slovensko
CZ	Šumavanky	Sumavanka	Szumavskie	Šumavanky
zlaté stříkané	gold mit schwarzer Zeichnung	zlote s czarnym rysunkem	zlaté čierno striekané
CZ	zdr Šumavanky	Zwerg-Sumavanka	Szumavskie miniaturove	zdr.Šumavanky
zlaté stříkané	gold mit schwarzer Zeichnung	zlote s czarnym rysunkem	zlaté čierno striekané

Nejčastější exteriérové vady

Každé plemeno je specifické svým typem, proto se chovatelé šumavanek zaměřují především na šlechtění a ustálení typu a pak teprve dalších plemenných znaků.

Vyskytují se vady v utváření hřebene – ty bývají hrubé, široké nebo s nesprávně utvářenými trny.

Ve zbarvení bývá problém se základní barvou, zejména u slepic se vyskytuje světlejší. Světle žlutá základní barva je výlukovou vadou. Trestá se i větší podíl žluté barvy v letkách a brčicích, převážně žlutá podsada. U kohouta je nežádoucí větší podíl žluté barvy v rejdovácích a srpech. Nesmí chybět kresba v závěsech.

Užitkovost

Šumavanky vynikají rychlým růstem, kuřata dobře opeřují. Optimální je i zmasilost a kvalita masa. Barva kůže je bílá.

Požaduje se snáška nejméně 180 vajec, minimální hmotnost násadových vajec je 58 g. U zdrobnělých šumavanek je požadovaná snáška 120 vajec o hmotnosti alespoň 40 g. Při vhodných podmínkách je snáška vyšší. Na rozdíl od jiných plemen šumavanky vynikají i zimní snáškou.

Kvokavost je nežádoucí, ale občas se vyskytne, zejména u zdrobnělých šumavanek.

Specifika chovu

Šumavanky jsou přizpůsobivé, odolné a otužilé, proto jsou vhodné i do tvrdších podmínek. Velmi dobře snášejí zimu, neomrzají jim hřebeny.

Další z vlastností šumavanek je shánlivost. Velmi dobře využijí velké výběhy, pokud mají kde, velkou část denní krmné dávky si nasbírají samy. Jsou však daleko klidnější než české slepice, dají se chovat i v menších prostorech a také snadno ochočit.

Zahraničí

Chovají se na Slovensku a v Polsku. Uznány jsou v rámci EE, a to pod názvem „Šumavanka“.

Klub

16. dubna 2011 byl ministerstvem vnitra uznán samostatný Klub chovatelů drůbeže Šumavanek se sídlem v Hořejším Těšově u Sušice. Tento klub vznikl oddělením z Klubu chovatelů českých plemen slepic. Pokud vás šumavanky zaujaly, můžete kontaktovat předsedkyni klubu paní Janu Kramárovou, Hořejší Těšov 10, 342 01 Sušice, tel. 606 174 393, e-mail: [email protected].

Nejbližší konaná výstava s expozicí šumavanek bude v Sušici v termínu 1. a 2. září 2012. Termín i místo Speciální výstavy šumavanek budou určeny 14. dubna na VČS Klubu chovatelů šumavanek, která se bude konat v Praze. Informace nejen o speciálce, ale i o dění v klubu zájemci najdou na stránkách klubu http://sumavanky.webnode.cz/.

Před vznikem samostatného klubu byli chovatelé šumavanek v Klubu chovatelů Českých plemen slepic, který i nadále některé chovatele šumavanek sdružuje. Předsedou klubu je Ing. František Srp, e-mail: [email protected]íce informací naleznete na: www.ceske-slepice.eu.