Australky

Australky
Kohout černé australky s výrazným zeleným leskem.
Zajímavé je i zbarvení modré s lemy.
Slepice bílé australky (Lipsko 2011).
Kohout zdrobnělé černé australky.
Slepice zdrobnělé černé australky (Lysá nad Labem 2011).
Obsah
  1. Vznik plemene
  2. Plemenné znaky
  3. Barevné rázy
  4. Nejčastější vady
  5. Užitkovost
  6. Specifika chovu
  7. Zahraničí
  8. Klub

Černé australky lze přirovnat k zářícím safírům. Jejich peří je černé s výrazným zeleným leskem. Zajímavý není jen jejich vzhled, patří k nejlepším užitkovým plemenům. Jsou dobrými nosnicemi, kvalitní je i maso.

Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).

Původ: velká forma Austrálie, zdrobnělé Německo (Evropský standard uvádí u obou variet původ Německo).

Kroužek: kohout 22 mm, slepice 20 mm, u zdrobnělých kohout 15 mm, slepice 13 mm.

Vznik plemene

Vznikly z černých orpingtonek dovezených do Austrálie z Anglie po roce 1890. Orpingtonky se tam osvědčily jako výborné nosnice (uvádí se i přes 300 vajec). Australští chovatelé je křížili s minorkami, leghornkami a langšankami, byly použity i plymutky. Důraz byl kladen na snášku, typ byl až druhořadý. V této době vzniklá drůbež byla známa jako black utilita Orpington (černá užitková orpingtonka) nebo také australské orpingtonky. Odtud také vznikl jejich název: Austral – orp. V Austrálii vznikl Klub chovatelů australek v roce 1932. Informace o něm naleznete na: http://australorps.com/.

Právě díky své nosnosti byly australky dovezeny do Ameriky (1925), kde byl v roce 1929 uznán jejich standard. Do Evropy byly australky přivezeny okolo roku 1930, na velké výstavě byly k vidění až v roce 1950. Tehdy šlo zejména o kuřata a vejce dovezená z amerických farem.

V Evropě vznikalo více typů australek. V Německu a v Holandsku se přikřižovaly rýnské slepice a barneveldky. Zvířata byla odlišného typu než anglické australky, které se vyznačovaly intenzivním zeleným leskem. Vznikaly spory o vlastnictví tohoto plemene a o platnost standardu. V Německu byly australky uznány v roce 1952.

Podobně jako u jiných plemen došlo i u australek ke vzniku zdrobnělé formy. K jejich šlechtění byly mimo jiné použity zdrobnělé langšanky a vyandotky. Poprvé se zdrobnělé australky objevily v roce 1956, standard byl zveřejněn v roce 1960.

Vznik velkých australek v bílé barvě se pojí s rokem 1981. Zdrobnělé bílé australky byly poprvé vystaveny v Hannoveru v roce 1964 a v roce 1973 byl uznán jejich standard. V Mindenu pak byly předvedeny zdrobnělé australky modré s lemy v roce 1981 a tento ráz byl dodatečně uznán za platný v roce 1986. Modrý ráz s lemy u velké formy byl uznán v roce 1988 v Hammu.

Plemenné znaky

Díky orpingtonkám získaly australky robustní postavu. Dojem mohutnosti umocňuje bohaté, měkké, kypré opeření, které ale netvoří podušky. Hmotnost kohouta v prvním roce 3,2 až 3,8 kg, u slepice 2,4 až 3,0 kg. Zdrobnělé australky jsou obdobou velké formy, hmotnost kohouta v prvním roce je 1,0 až 1,2 kg, slepice 0,8 až 1,0 kg.

Pro australky je typická středně velká široká hlava a silný zobák. Obličej je červený, měl by být hladký. Na černém a modrém barevném rázu vynikají tmavohnědé až černé oči. U bílých mohou být oči i červenohnědé.

Hlavu zdobí listový hřeben se 4 až 6 pravidelně řezanými, ale nepříliš hlubokými zuby. Praporek sleduje linii týlu, ale nepřiléhá k němu. Hřeben je poněkud hrubší struktury. Hřeben slepic není klopený. Laloky i ušnice jsou středně velké, ušnice červené podlouhlé, mírně svraštělé.

Krk je pokrytý bohatým krčním závěsem, který spadá až na ramena. Trup australek musí být mohutný, kratší, široký a hluboký, vodorovně nesený. Široká a plná musí být i prsa a břicho. Záda jsou kratší, bohatě opeřený sedlový závěs plynule přechází do ocasu. Ocas je nasazený pod úhlem asi 50°, částečně rozevřený. Široké rejdováky kohouta zcela zakrývají srpy a bohatý ocasní kryt. U slepice je ocas nesený pod úhlem 40 až 45°, je široce nasazený a rozevřený.

Běháky by neměly být příliš dlouhé, barva je u černých a modrých černá. U starších zvířat se toleruje tmavě břidlicová. Bílé australky mají běháky tmavě modré, přípustné jsou i světlejší.

Barevné rázy

Australky jsou nejznámější v černé barvě, vyšlechtěny jsou i modré s lemy a bílé.

U černých se požaduje sytě černé zbarvení s výrazným zeleným leskem. Lesk je nejvýraznější v závěsech, v ocase a na štítech křídel. U slepice je lesk poněkud méně výrazný.

J. Kafka ve svém článku píše, že je jen málo skutečně černých zvířat. Cituji: „V jednom chovu lze nalézt zvířata s různou intenzitou černé, či dokonce s různým odstínem. Jsou zvířata lesklá, matná, našedlá i nahnědlá, fialová, zelená, modrá či bronzová. Dosáhnout toho, aby zvířata byla sytě černá se zeleným leskem po celém trupu, nebývá snadné. Na barvu a lesk opeření působí i vnější vlivy, např. počasí, krmení. Obzvlášť během léta dochází k vyšisování až k rezavění peří.“

Australky patří k plemenům s bílou kůží, proto podsada musí být černá až šedočerná. Bílá podsada je výlukovou vadou. K vadám patří také příměsi jiné barvy než černé nebo fialový lesk (fialka).

U mladých jedinců se běžně vyskytují ojediněle bílá pírka.

Dalšími barevnými rázy jsou modrá s lemy a bílá. U bílých australek není jednotný názor na barvu běháků. V Německu požadují běháky modrošedé, Nizozemci masově zbarvené. Vycházejí z toho, že orpingtonky, ze kterých byly australky vyšlechtěny, mají v bílém rázu běháky masové.

Tabulka:
Výskyt barevných rázů australek v zemích EE
PůvodČeská republikaNěmeckoBelgieVelká BritánieFrancieItálie
DAustralkyAustralorpsAustralorpAustralorpAustralorpAustralorps
modré s lememblau-gesäumtgezoomd blauwbluebleu liseréblu orlata
černéschwarzzwartblacknoirnera
bielaweißwit blancbianca
DZdrobnělé australkyZwerg-AustralorpsAustralorp-krielAustralorp BantamAustralorp naineAustralorp nana
modré s lememblau-gesäumtgezoomd blauw bleu liseré 
černéschwarzzwartblacknoirnera
bíléweißwit blancbianca
PůvodChorvatskoNizozemskoPolskoSkandinávieŠpanělskoSlovensko
DAustralorpAustralorpsAustralorpAustralorpsAustralorpAustralorpka
plavoobrubljenablauw
(gezoomd)
niebieski z obwódkąbla - randet  
crnazwartczarnysortnegračierna
bijelawitbiałyhvidblancabiela
DPatuljasti AustralorpAustralorp krielAustralorps miniaturowyDvaerg Australorps zdr.Australka
 blauw (gezoomd)niebieski z obwódkąbla-randet modrá s  lemom
crnazwartczarnysort čierna
 whitbiałyhvid biela

Nejčastější vady

Exteriérové vady, které se u velkých australek vyskytují u obou pohlaví, jsou plochá a mělčí prsa, příliš vysoko nesené až kolmé ocasy, vady v hřebeni. V typu se v některých případech přibližují orpingtonkám, v jiných jsou trupy úzké, malé nebo krátké.

Nepřípustné jsou už zmíněné podušky či žlutá barva spodní části prstů.

U slepic se objevuje úzký, špičatý ocas, zachmýřený obličej. Vadou u kohoutů bývají narezlé ruby závěsového peří, fialové proužkování.

Užitkovost

Snáška je 180 až 200 světle hnědých vajec za rok. U násadových vajec se požaduje minimální hmotnost 55 g. U zdrobnělých je to 130 až 140 vajec s hmotností 35 g. Dobrá je i zimní snáška.

Australky mají také chutné maso, kohoutky je možné vykrmovat jako brojlery a zabít kolem dvanáctého týdne. Kůže australek je bílá. Při škubání je nevýhodou černé peří.

Specifika chovu

Australky patří k nejklidnějším plemenům. Slepice jsou až na výjimky klidné, přítulné, přesto jsou ale shánlivé. Nepřeletují ploty a spokojí se i s menším výběhem bez porostu. Proto se australky hodí pro ty, kdo nemají možnost velkých výběhů, případně mají nižší oplocení. Využijí i velké výběhy.

Také kohouti jsou klidní, je možné je chovat pohromadě a neútočí na člověka.

Australky jsou vynikající nosnice, pokud mají odpovídající výživu. Nevhodné je zkrmovat ve větším množství brambory nebo i obiloviny bez přídavku krmiv s obsahem bílkovin, jako je např. mléko, mléčné luskoviny, jeteloviny, kopřivy apod. Vzhledem k hmotnosti je vyšší také spotřeba krmiva.

Někteří chovatelé si stěžují na častější kvokavost plemene. Kvokavost je u tohoto plemene nežádoucí. Pokud slepice australky kvoká, většinou až v letních měsících, kdy je už na odchov kuřat pozdě.

Kuřata australek rychle rostou i opeřují. Růst je ale pomalejší v letních vedrech, proto je lepší vylíhnout kuřata brzy na jaře. Pro časné líhnutí je i ten důvod, že snáška kuřic by měla začít ještě před zimou.

Kohoutky je možné poznat ve stáří 6 až 7 týdnů podle červenajících hřebínků. Pohlaví můžeme rozeznat také podle peří v krčním závěsu a rostoucího sedlového závěsu. V těchto místech je peří kohoutů špičaté.

Zahraničí

Přehled rozšíření australek v Evropě je uveden v tabulce.

Klub

Klub chovatelů australek u nás v současné době, bohužel, nepracuje. S úspěchem se nesetkala ani snaha o jeho oživení v roce 2011.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

6.10.2016 19:43

Dobry den chem sa spytat ze kedy zacinaju znasat australorpky vajicka maju styri a pol mesiaca krmim ich zihlava chleba kukuricny srot vopred dakujem