Vejce nad zlato – 4. část

Další fotografie (4)

V minulých číslech jsem uvedla, že slepice mají krátkou trávicí trubici, a tak využitelnost krmiv ovlivní např. i obsah vlákniny nebo zastoupení vody. Dnes se podívejme na jednotlivá krmiva.

Krmiva

Krmiva, která mají vysoký obsah vody, nízký obsah sušiny a tím i méně živin, nazýváme objemná. Ta s vysokým obsahem sušiny pojmenováváme jako jadrná.

Obsah vody má také vliv na skladovatelnost krmiv. Tím, že je vody v jadrných krmivech poměrně málo, není v nich vhodné prostředí pro činnost mikroorganismů a enzymů. Podmínky pro svůj růst v nich nenajdou ani plísně apod. Naopak, krmiva objemná s vysokým obsahem vody jsou, zvlášť při vyšších teplotách, vhodným prostředím pro život různých nežádoucích „breberek“, snadno se kazí. Voda v krmivu ovlivňuje také jeho stravitelnost a chutnost.

Krmiva můžeme dělit také podle původu. Kuři jsou všežravci, proto se v jejich stravě musí objevit jak krmiva rostlinného, tak živočišného původu.

Krmiva rostlinného původu

K jadrným krmivům rostlinného původu řadíme obilniny, olejniny, luštěniny, k těm objemným patří okopaniny, mrkev a zelené krmení.

Obilniny

Obilniny tvoří základ krmné dávky. Zkrmuje se hlavně pšenice, oves, kukuřice a ječmen. Zrniny obsahují hlavně sacharidy, jsou také zdrojem vápníku. Glycidů je v jejich sušině 45 až 60 %, stravitelných bílkovin 6 až 8 %.

Drůbež obilniny využívá především na tvorbu tělesné energie, tepla a zásobního tuku. Slepice ve snášce ani rostoucí kuřata nemůžeme krmit jenom směsí obilovin, postrádaly by bílkoviny, ale také další látky potřebné pro růst a snášku. Pouze směsí zrní lze krmit kvočnu, výhodou je kompaktnější trus. Většina slepic má obilí velmi ráda, dají se na ně nalákat. Děti si je mohou nabízením zrní snadno ochočit a krmit je z ruky.

Pro drůbež je u nás v největší míře využívána pšenice. Má optimální obsah glycidů, dobré zastoupení dusíkatých látek (NL) a nízký obsah vlákniny (jen 2 %). Stravitelnost dusíkatých látek je až 88 %. Ač má pšenice příznivé složení a dobré dietetické vlastnosti, samotná ke krmení drůbeže nestačí. V jejích bílkovinách chybějí nepostradatelné aminokyseliny i další látky. Také při výkrmu bylo zjištěno, že pšenice má vliv na tvorbu příliš suchého, hrubě vláknitého masa.

Do krmné dávky se doporučuje zařadit alespoň dvě různé obilniny – svým složením a účinky se doplňují. To platí zejména tehdy, pokud je obsah lepku v pšenici vyšší než 25 %.

Ječmen je ve světě jednou z nejpoužívanějších obilnin.

Zkrmuje se zpravidla ve formě krup, šrotu nebo drti. Ječný šrot lze dobře využít u vodní drůbeže. Doporučená maximální dávka u mladé drůbeže je 30 %, u dospělé 40 %, v rozmnožovacích chovech 10 % ječmene. Pro mladší věkové kategorie se využívá ječmen nahý.

Podávání ve větším množství není vhodné, protože obsahuje látky, nepříznivě působící na výši snášky. I v krmné dávce mladé drůbeže působí vyšší podíl ječmene nepříznivě. Nežádoucí je i to, že potlačuje rozvoj „dobré“ mikroflóry v trávicím traktu.

Ječmen obsahuje nestravitelné a ostré křemičité slupky. Je v nich 4 až 6 % vlákniny. Vyšší obsah slupek má ječmen ozimý, který se v krmných dávkách pro drůbež využívá méně.

Rovněž neloupaný oves má vyšší podíl vlákniny – asi 10 %. To jeho krmnou hodnotu částečně snižuje. Loupaný je energeticky i dieteticky výhodný. Uvádí se (Trunov, Römer), že slupky ovsa působí příznivě proti kanibalismu drůbeže. Bylo by tedy lepší slupky jemně rozemlít.

Oves obsahuje také více tuku – asi 4 %. V tuku je až 80 % nenasycených mastných kyselin. Z nich 30 až 40 % představuje kyselina linolová. Oves podporuje metabolismus drůbeže i rozmnožování. Významné je i zastoupení vitaminu E. Zejména jeho naklíčené obilky je vhodné podávat mladé drůbeži.

Oves se převážně mačká, výjimečně šrotuje. Bezpluchou varietou ovsa je oves nahý. Má více manganu a vitaminu E. Používá se především pro mláďata.

Žito obsahuje asi 70 % sacharidů, 9–15 % bílkovin, 1,5 % tuku, vlákninu a pestrou škálu minerálních látek (draslík, fosfor, železo, síru, fluor a další). Pro drůbež má ale horší dietetické i chuťové vlastnosti, způsobuje předčasné pohlavní dospívání a zpomalení činnosti organismu. Není vhodné zejména pro mladou drůbež.

V nouzi jej lze použít na krmení dospělé drůbeže, doporučuje se max. 10–15 % dávky zrnin. Použít se dá taky k výkrmu drůbeže. U mladé drůbeže by se nemělo podávat před dosažením 12 týdnů věku a množství by mělo tvořit maximálně 5 % krmné dávky. Nemělo by se zkrmovat dřív než dva měsíce po sklizni.

Kukuřice je oblíbeným a hodnotným krmivem pro drůbež. V některých případech její podíl dokonce převyšuje polovinu krmné dávky. Podporuje dobrý růst svalové tkáně, produkci vajec. Její podávání má vliv na barvu žloutků, z estetického hlediska jsou jistě pro mnohé z nás lákavější ty krásně oranžové. Úspěšně se využívá také v prvních dnech odchovu kuřat. Pro ty, kdo nejsou zastánci zdravé výživy: dobře se hodí k sádelnému výkrmu i k protučnění masa při výkrmu mladé drůbeže. Sádlo po kukuřici je však řidší a žluté, zatímco po krmení ovsem a ječmenem je hutné a bílé.

Žlutá kukuřice obsahuje větší množství karotenů. Ze všech zrnin má nejvíc glycidů. Také podíl tuku je vyšší než v jiných obilninách, a tak je kukuřice bohatým zdrojem energie. Při jejím zkrmování bychom měli dát pozor na tučnění drůbeže. Výhodná je v zimním období, zejména pokud nemáme zateplený kurník. Díky nízké teplotě okolí potřebuje drůbež daleko více energie. Při skladování kukuřice musíme dát pozor na žluknutí tuků – těch je v kukuřici až 5,5 %. Skladujeme ji v suchu a chladu, po sklizni musí být dobře vysušená. U nás se pěstuje kukuřice velkozrnná, drobnozrnná a koňský zub.

Další z obilnin – proso – je jednak hůř dostupné, jednak je využitelnost neloupaného prosa v trávicím traktu drůbeže nižší. Je dobrým krmivem pro dospělou drůbež. Pro mladou drůbež jsou vhodné jáhly, tj. odslupkované a omleté proso. Proso obsahuje až 4,5 % tuku.

Na krmení drůbeže lze využít i pohanku. Přidáváme jí do 10 %.

Obilniny drůbež lépe využije, pokud jsou drcené nebo šrotované. Zmenšením částí obilek dosáhneme lepšího využití jejich složek a urychlíme proces trávení. K dokonalému strávení krmiva drůbež potřebuje krmiva jak v hrubém, tvrdém stavu, tak jemně rozemletá. Krmiva hrubá podporují činnost žaludečních svalů, ta jemná, moučná usnadňují účinek žaludečních šťáv. Mouky nebo hodně jemné šroty jsou prašné, lepí se drůbeži na zobáky. Ideálním řešením jsou granulované směsi. Pokud si na ně drůbež zvykne, jsou při nich minimální ztráty rozházením krmiva. Ke směsím se ale dostaneme později.

Zbytky po vymletí jedlé mouky jsou otruby a krmné mouky, říká se jim mlýnská krmiva. Otruby, především pšeničné, jsou dobrým krmivem s dobrými dietetickými účinky. Obsahují o něco víc bílkovin než obilí, ze kterého pocházejí. Např. pšeničné otruby mají 9 % bílkovin. Obsah glycidů je v nich nižší, pohybuje se od 30 do 35 %. Obsah vlákniny je 8–10 %. Pokud je do krmné dávky zařadíme v odpovídajícím množství, malý obsah vlákniny působí příznivě na činnost střev, podporuje jejich činnost a zabezpečuje správnou funkčnost trávicí soustavy. Při větších dávkách ale zatěžují trávicí trakt. Otruby i krmné mouky mají velké množství fosforu a málo vápníku.

Otruby se hodí pro rostoucí drůbež a drůbež ve snášce. Tím, že je v nich méně energetických složek, nejsou tak vhodné pro výkrm. Žitné otruby se podobně jako žito pro výživu drůbeže nehodí.

Krmné mouky mají vysoký obsah glycidů. Hodí se především pro výkrm. Můžeme je zařadit i do krmných dávek pro mladou drůbež. Žitnou krmnou mouku lze uplatnit v malém množství při výkrmu drůbeže.

Nakličování

Taky naklíčením zrnin se příznivě mění jejich složení. Zvyšuje obsah bílkovin a vitaminů. Při nakličování namočíme zrno do studené vody na 24 až 48 hodin. Zrno nabobtná. Poté z něj slijeme vodu a rozprostřeme je na lísku, síto apod. Vrstva může být silná i 25 cm. Při teplotě 15 až 20 °C necháme klíčit. Zrní je dobré při nakličování občas promíchat, masa nesmí úplně vyschnout. Nakličujeme pokud možno v temnu, při světle vyrážejí dříve kořínky a klíčky později. Zkrmujeme, když jsou klíčky asi 2 mm velké, ne větší než 1 cm. Zrní, které má delší kořínky, drůbež špatně přijímá, vznikají chuchvalce.

Nakličovat můžeme i „do zelena“, klíčky necháme narůst na 6 až 7 cm. Získáme tak zelené krmení tehdy, když ještě není venku. Určeno je především pro kuřata.

Obilné klíčky jsou velmi hodnotné díky svému obsahu bílkovin, dobře stravitelných glycidů a tuků. Podstatný je také vysoký obsah vitaminů, především vitaminu plodnosti E. V pšeničných klíčcích bylo objeveno až 20 druhů vitaminů, a to v nezanedbatelných množstvích! Nejčastěji se používají pšeničné klíčky, požít lze i žitné. Kukuřičné klíčky obsahují 30 až 50 % tuku, jsou využitelné pro výkrm.

Hodnotné krmivo je i sladový květ. Jsou to olámané kořínky zrna sladovnického ječmene. Kvalitní sladový květ má světle zlatavou barvu. Tmavý je méně hodnotný. V krmné dávce ho nemá být víc než 5 %, je doplňkovým krmivem.

Olejniny

Olejniny pro vysoký obsah tuku a tím i velkou energetickou hodnotu zkrmujeme ve velmi malém množství. Do krmné dávky se přidávají před výstavní sezonou, pomohou nám drůbež dostat do výstavní kondice. Její peří bude krásně lesklé. Podává se především slunečnice.

Pokrutiny a extrahované šroty jsou zbytky po vylisování tuku z olejnatých semen. Jsou především zdrojem tuku. I po lisování mají ještě 6 až 14 % tuku, podle druhu obsahují 15 až 42 % hodnotných bílkovin.

Pro drůbež jsou nejvhodnější sójové, lněné a podzemnicové. Nevhodné jsou bavlníkové, řepkové, hořčičné a slunečnicové, mají nepříznivé dietetické vlastnosti. Při výkrmu se dají využít makové. Řepkové a makové pokrutiny nezkrmujeme v období plemenitby. Pokrutin nepodáváme víc než 3 až 6 % suchého krmiva krmné dávky.

Luštěniny

Luštěniny mají dvakrát až třikrát vyšší obsah bílkovin než obiloviny. Nejsou zpravidla dobře stravitelné, bývají dražší a méně dostupné. Ve výživě drůbeže má své místo hrách, velmi hodnotná je sója. Vikev je dieteticky méně vhodná, způsobuje zdravotní potíže, nechutenství a snížení užitkovosti. Většina nekulturních, divokých vikví je dokonce jedovatá. Sladká lupina zbavená jakýchkoli alkaloidů je vhodným krmivem.

Protože jsou luštěniny hůře stravitelné, podáváme je drcené, jemně mleté nebo vařené. Ze stejného důvodu by jejich podíl v krmné dávce neměl být velký.

Bob koňský je naším domácím bílkovinným krmivem. Můžeme jej zkrmovat v přírodním stavu nebo tepelně upravený. Po tepelné úpravě má větší stravitelnost. Je chudý na sirné aminokyseliny. Obsahuje také škodlivé látky, jako jsou např. anagyrin, konvicin, lupanidin, lupilin, vicin. Do směsí pro drůbež se přidává v množství maximálně 15 %. Stravitelnost živin je asi 88 %. Zařazování do krmné dávky je třeba provádět postupně, zařazení velkého množství bobu najednou může zvířatům způsobit průjmy.

Hrách lze podávat drcený nebo naklíčený a vařený. Tradovalo se, že jej drůbež špatně přijímá, protože je hořký. Ze zkušenosti jej naklíčený a vařený i drobně drcený slepice zobají velmi rády. Je dobrým bílkovinným krmivem, má vyšší obsah lyzinu. Obsah sirných aminokyselin je nižší, podobně jako u ostatních luštěnin. Také je jej třeba přidávat do krmné dávky postupně. Doporučuje se jej používat do 20 %. Ze škodlivých látek obsahuje taniny, legumin, legumelin.

Sója je právem nazývána „rostlinným masem“. Někdy je jediným plnohodnotným zdrojem bílkovin zastoupeným v krmné dávce. Může téměř nahradit živočišné bílkoviny. Zkrmuje se především v období intenzivního růstu a produkce.

Lupina sladká je jedním z hodnotných domácích komponentů. Je chudá na sirné aminokyseliny. Do krmných dávek pro drůbež se jí může přidat do 10 %. Ve větších dávkách způsobuje průjmy. Vysoká je její stravitelnost – až 96 %.

Mrkev, okopaniny

Mrkev a červená řepa obsahují mimo jiné karoteny a žlutá barviva xantofyly. Přispívají tak k lákavému žlutooranžovému zbarvení žloutku. Je důležité je v dostatečném množství zabezpečit také pro žlutonohá plemena slepic. Mrkev a vhodnou zelenou píci (např. nadrobno nakrájené kopřivy) podáváme už malým kuřatům. Vliv na zbarvení běháků má i kukuřice. Pokud kuřata a slepice krmíme jen klasickou krmnou směsí, mají běháky nehezky světlé, téměř bílé už jako kuřata. Pokud se pak ještě u slepic barvivo „vyplaví“ kvůli produkci vajec, běháky jsou opravdu bílé. Podobné je to se zbarvením zobáků. U dobrých nosnic světlá také oční duhovka. Mrkev podáváme čerstvou, nakrouhanou. Využitelnost karotenů je vyšší, pokud mrkev šetrně tepelně upravíme a podáváme s přídavkem malého množství tuku. Mrkev má velmi dobré dietetické vlastnosti.

Brambory mají relativně nízký obsah dusíkatých látek a větší podíl glycidů. Jsou zdrojem energie. Obsahují velké množství draslíku, který zpomaluje růst a metabolismus. Účinek draslíku tlumí sodík, při zkrmování brambor se do krmné dávky přidává více soli.

Při zkrmování brambor dbáme na jejich čistotu, nesmí být namrzlé a nahnilé. Nutné je také pečlivě odstranit klíčky, které obsahují jedovatý solanin. Stravitelnost brambor můžeme zvýšit jejich tepelnou úpravou, tj. pařením, vařením.

Brambory mají své místo zejména v krmné dávce vodní drůbeže. Můžeme je uplatnit také při výkrmu drůbeže, bývají součástí vlhkých míchanic.

Výhodnějším krmivem než čerstvé jsou sušené brambory, resp. bramborové sušené vločky. Vyrábějí se sušením kaše z pařených brambor na válcových sušárnách. Do směsí se přidávají v množství do 10 %. Jsou dobrým dietetickým krmivem zejména pro kuřata.

Brambory lze také přidat i do siláží jako zdroj sacharidů.

Krmnou řepu podáváme zpravidla krouhanou. Pro drůbež nemá velkou krmnou hodnotu, obsahuje hodně vody a málo živin. Používá se na zchutnění míchanic, u hrabavé drůbeže ji lze využít jako hračku nebo jakési zaměstnání pro slepice. Především pokud jsou slepice zavřeny v menším prostoru, např. v zimě. Řepu jen rozkrojíme a drůbež pak do ní ráda a vytrvale klove. Pozor, řepu nikdy nepodáváme namrzlou.

Díky svému obsahu cukrů může být zdrojem energie cukrová řepa nebo cukrovarnické řízky. Ty se obvykle zkrmují silážované.

Zelené krmení

Významným krmivem pro drůbež je zelená píce. Obsahuje 75 až 85 % vody, je v ní množství vitaminů a provitaminů, zejména karotenu. Nezanedbatelný je i vitamin D. Obsahuje také množství dobře využitelných minerálních látek.

Nejlepším zdrojem zeleného krmiva je pastva. Pokud zelené slepicím podáváte už natrhané, nasečené apod., je třeba to starší vždy odstranit, aby se nezapařilo. Zelená píce by se neměla podávat přestárlá, ta má méně živin a zbytečně hodně vlákniny.

Nejhodnotnější pícninou, co se týče obsahu bílkovin, je vojtěška. Posekaná před květem obsahuje až 3 % bílkovin. Srovnatelné s ní jsou mladé kopřivy, obsahují také spoustu minerálních látek a nepostradatelnou aminokyselinu glycin. Obojí podáváme drůbeži jemně nasekané.

Siláž je v zimním období vhodnou náhradou zeleného krmení a slepice si na ni rychle zvyknou. Taky se využijí zbytky ze zahrady, které by se jinak vyhodily. A jak ji připravit? Podobně jako kyselé zelí. Zelenou píci najemno nakrájíme, okopaniny nakrouháme. Důležitý je obsah cukru, ze kterého „žijí“ mikroorganismy produkující kyselinu mléčnou. Ta siláž konzervuje. Proto přidáváme 2 až 3 % melasy, popř. součástí siláže musí být i sacharidové krmivo, např. kukuřice, pařené brambory. Hmota musí být důkladně udusána, nesmí v ní zůstat žádný vzduch. Siláž dáváme do sudů, popř. jiných uzavíratelných nádob. Po otevření bychom ji měli co nejdřív zkrmit, obzvlášť v teple se rychle kazí. I velikost nádob na silážování proto volíme tak, abychom jejich obsah zkrmili do týdne. Siláž je hotová za 4 až 8 týdnů. Ta dobře připravená voní příjemně po kvašeném zelí, má příjemnou sytou barvu, pevnou konzistenci. Nepříjemný zápach siláže způsobuje kyselina octová nebo máselná nebo také hnilobný proces. Obě kyseliny vznikají při špatném vytěsnění vzduchu ze silážované hmoty. Problémy můžou způsobit také cizí příměsi, např. zemina. Nekvalitní siláž má hnědou barvu, je mazlavá, zapáchající.

A moje zkušenosti s výrobou siláže? Při výrobě siláže jsem si připravila řezanku z mladé kukuřice, kopřiv, slunečnice, řepného chrástu v poměru 2:2:1:1 a plechové soudky o objemu 30 litrů. Vnitřní strany soudků jsem pokryla fólií, na dno nasypala drolky ze sena, pak jsem nasypala řezanku ze zelené hmoty, kterou jsem postupně ušlapávala, konce fólie jsem po vytěsnění vzduchu svázala a směs překryla betonovým víkem. Po dvou dnech jsem ze směsi, která se „sesedla“, znovu vytěsnila vzduch a přikryla ji víkem. Za šest týdnů, v době, kdy se už siláž může zkrmovat, jsem se přesvědčila, že zkvasila správně – mléčným kvašením – byla voňavá a měla hezkou barvu. Slepicím jsem ji podávala od listopadu do května v dávce asi 20 g na kus a den (může se až 50 g). Zkrmování siláže může negativně ovlivnit líhnutí, proto v období sběru násadových vajec siláž zkrmuji jen minimálně.

Jinou možností náhrady zeleného krmení v zimě je seno. Seno pro drůbež sklízíme velmi mladé, to je v době, kdy má ještě málo vlákniny. Nejvhodnější jsou kopřivy a vojtěška. Sušíme je velmi rychle, aby se neznehodnotily obsažené vitaminy. Usušené můžeme šrotovat na kladívkovém šrotovníku. Svázané a zavěšené kopřivy budou drůbeži, především té zavřené v kurníku, sloužit i jako rozptýlení.

Ještě lepším krmivem než seno jsou senné drolky, tj. odrolené lístečky sena. Obsahují o 30 až 50 % více bílkovin než seno.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře