Pižmovky domácí

Pižmovky se chovají pro maso, které má méně tuku. Peří je kvalitnější než u kachen.

Co bychom měli vědět o pižmovkách?

Kachny a pižmovky jsou mnohdy považovány za jeden druh, u pižmovek se často používá pojmenování kachna pižmová. Kachny i pižmovky ale mají rozdílné předky, liší se způsobem života i vlastnostmi.

U pižmovek je kačer větší než kachna, kačer má výraznou bradavičnatost na obličeji a účes na krku. Plovací blány nezasahují až ke koncům prstů. Mají velmi silné drápy, díky nimž výborně šplhají. Jsou i dobří letci.

Kachňata pižmovek rostou zpočátku o hodně pomaleji než např. kachňata pekingská. Tuk se u nich ukládá jen málo, protože jejich předkové pocházejí z teplých oblastí a navíc se nezdržují na vodě, ale v noci hřadují na stromech. Vyžadují pastvu. Vydávají jen syčivé zvuky, nejsou hlučné.

Kachny domácí a pižmovky lze křížit, kříženci rychle rostou, jsou ale neplodní.

V zoologické systematice řadíme pižmovky k řádu vrubozobých (Anseriformes), čeledi kachnovitých (Anatidae) a rodu pižmovka (Cairina).

Předkem dnešních pižmovek je pižmovka velká (Cairina moschata), druh původem z Jižní a Střední Ameriky. Jako domácí zvířata je chovali místní obyvatelé ještě před objevením Ameriky. Do Evropy byly dovezeny pravděpodobně v 16. století přes přístavy Afriky a Asie, už tehdy byly známy i pižmovky bílé a strakaté. V chovech se pižmovky i přes to, že mají řadu zajímavých vlastností, příliš nerozšířily. Koncem minulého století se začaly používat spolu s kachnami pekingskými jako rodičovská linie kachních brojlerů.

Plemena pižmovek

U pižmovek známe jen jedno plemeno, vybírat ale můžeme z několika barevných rázů – známé jsou divoké, sedlaté i jednobarevné rázy v barvě černé, modré, šedé či hnědé. Nejznámější jsou jednobarevné bílé.

Pižmovky jsou známé také pod pojmenováním barbarie – jde o finálního hybrida určeného k výkrmu, nehodí se pro další chov.

Mezidruhovým křížením kačerů barbarií s kachnami pekingských kachen vznikají tzv. mulardi. Kříženci dosahují dobrých výkrmových ukazatelů, svalovina obsahuje o něco více podkožního tuku.

Ustájení

Pižmovky jsou velice otužilé a nenáročné na podmínky prostředí. Kachníky pro ně jsou podobné jako u kachen, rozdílné jsou ale požadavky na výběhy. Pižmovky dobře využijí zelené krmení a potřebují pastvu, proto bychom jim měli dopřát dostatečně velký zatravněný výběh. Zelené krmení lze případně i přidat do jeslí.

Výběhy je potřebné zabezpečit, protože pižmovky jsou dobří letci a výborně také šplhají. Pokud mají dostatečně velký výběh, dostatek krmiva a nejsou vyplašené, uniknout se nesnaží.

Pro včasnější snášku je potřeba v zimě zajistit, aby v kachníku nemrzlo.

Při manipulaci s pižmovkami je potřeba dát pozor na jejich silné drápy, při poškrábání bývají rány dost hluboké.

Chovné hejno

K chovu necháváme odchovaná zvířata z prvního nebo druhého líhnutí. Pižmovky pohlavně dospívají ve věku 6 měsíců, kačeři o 2 měsíce později. K jednomu kačerovi můžeme přiřadit 3–5 kachen. Jsou poměrně dlouhověké, dožívají se 8–10 let. Kvalitní chovná zvířata necháváme v chovu co nejdéle.

Snáška

Pižmovky začínají snášet v březnu až dubnu, jejich snáška je závislá na příchodu jarního počasí. Pižmovka může snést ve třech sériích 35–50 vajec o hmotnosti 80 g, celková snáška záleží na tom, zda ji necháme sedět a vodit kachňata.

Líhnutí

V drobnochovech je převážná většina odchovů přirozených, pižmovky spolehlivě sedí na vejcích i odchovávají kachňata. Pokud první kachňata odebereme a např. prodáme, mohou sedět i 3× ročně. Vejce z prvních dvou snášek můžeme nasadit do líhně.

Důležité je pravidelné odebírání vajec. Odebraná vejce musíme nahradit podkladky, jinak by kachna přerušila snášku nebo změnila hnízdo. Vejce určená k líhnutí skladujeme při teplotě 8–12 °C a 2× denně je obracíme. Neměla by být starší 10 dnů.

Odchov

Kachňata pižmovek se většinou odchovávají přirozeně, kvočny svá kachňata spolehlivě odchovají. Kachňata jsou velmi otužilá a nevadí jim, pokud je kachna odvede na vodu.

Uměle odchovávaná kachňata pižmovek potřebují v prvním týdnu pod zdrojem teplotu 35 °C, teplota se o 2 °C týdně snižuje až na 18 °C v 6. týdnu. Optimální doba svícení je 24 hodin v 1. týdnu, postupně se doba zkracuje až na 12 hodin v 9 týdnech.

I zde je důležitá suchá podestýlka v kachníku. Máme-li dostatečně velký výběh, stačí dokrmovat směsí nebo obilnými šroty, bramborami, přidáváme vitaminové a minerální doplňky. Pokud výběh nemáme, je možné mladou zelenou píci podávat např. do jeslí.

Někteří kačeři pižmovek mohou být agresivní k jiným druhům drůbeže. Zejména při větší koncentraci zvířat hrozí nebezpečí kanibalismu.

Pižmovky stráví mnohem více času pastvou. Růstová schopnost je rozdílná podle pohlaví. Zpočátku potřebují vyšší obsah dusíkatých látek, po 3 týdnech využijí kachňata velmi dobře pastvu. Pokud krmíme směsí, na VKCH2 se přechází ve 4. týdnu, na KCH v 11. týdnu života, u kačerů o týden později.

Kačery porážíme ve věku 3–4 měsíců, kdy dosahují hmotnosti 3,5–4,5 kg. Kachny porážíme mnohem dříve, při dosažení hmotnosti 2 kg.

Výkrm barbarií

U barbarie je nejvhodnější kachny porážet ve věku 8–10 týdnů, kačery až ve 12–14 týdnech. V tomto věku by kachny měly mít hmotnost 2,5 kg, kačeři 4,5 kg při spotřebě krmiva 2,5, resp. 2,8 kg na kg přírůstku. Dodržet je ale potřeba odpovídající podmínky, tzn. krmení, vhodné ustájení a délku světelného dne.

Při intenzivním výkrmu se podává směs VKCH1: 1.–5. den se granule drtí, od 5. do 35. dne granule. Od 35. dne podáváme granulovanou směs VKCH2.

Barbarie se vykrmují v halách s řízeným prostředím bez vodního výběhu, na hluboké podestýlce, na roštech nebo v kombinaci podestýlky a roštů. Plastové nebo dřevěné rošty s mezerami asi 2,5 cm bývají 20 cm nad betonovou podlahou.

Kachňatům udržujeme teplotu 32 °C do 3 týdnů, pak okolo 24 °C, důležité je větrání a vlhkost.

V drobnochovech je možné barbarie krmit i běžnými krmivy, jako jsou vařené brambory, šroty, obilí apod. Při nedodržení optimálních podmínek se ale doba výkrmu prodlužuje.

Selekce, určení pohlaví

U pižmovek se kačer výrazně liší od kachny velikostí. Kačer má v prvním roce hmotnost 4,2–4,8 kg, kachna jen 2,4–2,9 kg. Kačeři také později pohlavně dospívají. Na hlavě jsou kolem zobáku červené výrůstky – bradavičnatost, která je u kačera mnohem výraznější než u kachny a zasahuje až po oči. U tmavých rázů má bradavičnatost příměs černé. Dospělí kačeři mají v zadní části krku zřetelný účes.

Kroužkování

Kroužkování je podobné jako u kachen, průměr kroužku u kachen je 18 mm, u kačerů 22 mm.

(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo nakladatelství Brázda.)