Perličky domácí

Perličky domácí
Pohlaví perliček můžeme rozeznat i podle postavení laloků. U perláka odstávají, u perličky jsou přilehlé. Zde – perlák
Pohlaví perliček můžeme rozeznat i podle postavení laloků. U perláka odstávají, u perličky jsou přilehlé. Zde – perlička.
Perlička šedá s úplným perlením.
Perlička světle modrá s úplným perlením.
Obsah
  1. Co bychom měli vědět o perličkách?
  2. Manipulace s perličkami
  3. Plemena perliček
  4. Chovatelské zařízení
  5. Krmení perliček
  6. Chovné hejno
  7. Snáška
  8. Líhnutí
  9. Odchov perličat
  10. Ustájení
  11. Výživa a krmení perličat
  12. Rozeznání pohlaví
  13. Kroužkování

Perličky chováme pro maso a vejce. Maso perliček má chuťové i aromatické vlastnosti velice podobné divokým druhům, v porovnání s masem kurů obsahuje více sušiny a bílkovin a méně tuku. Podíl tuku u perliček závisí na způsobu chovu i na ročním období, nejvíc tuku obsahuje maso při omezeném pohybu a na podzim. Zajímavý je obsah esenciálních nenasycených mastných kyselin, vitaminů B a E, železa, má nízký obsah cholesterolu. Perlička je vhodná k pečení nebo dušení.

Z hlediska snášky jsou pro kulinářské použití zajímavá i vejce perliček. Mají silnou skořápku a díky tomu delší trvanlivost (uvádí se ve vhodných podmínkách až 11 měsíců) a menší riziko poškození skořápky. Skořápka je světle hnědá s tmavšími skvrnkami. Zajímavý je i vyšší podíl žloutku a výraznější aroma. Perliččí vejce mají hmotnost 40–50 g, vaří se 3–5 minut a mají velmi jemnou chuť.

Co bychom měli vědět o perličkách?

Z hlediska zoologické taxonomie je perlička zařazena do třídy ptáci (Aves), řádu hrabavých (Galliformes), čeledi bažantovitých (Phasianidae), podčeledi perličkovitých (Numididae), rodu perlička (Numida).

Předkem domácích perliček je perlička kropenatá (Numida meleagris), která byla domestikována v oblasti západní Afriky ve 2. tisíciletí př. n. l. V Egyptě a jižní Evropě jsou o ní zmínky už z doby 1000 let př. n. l.

Domácí perličky si zachovaly řadu vlastností svých divokých předků, k nimž patří plachost, ostražitost, toulavost a sklony k zanášení vajec. Perličky žijí v hejnech a jejich chování do jisté míry závisí na velikosti hejna. Ve větším hejnu jsou sebejistější, hlasitější.

Jsou dobří letci, ale upřednostňují pohyb po zemi. Let používají většinou, jen pokud se cítí ohroženy, ale i tehdy se nejdřív snaží uniknout po zemi. Dalším důvodem létání je snaha dostat se na místo, které si vybraly k hřadování.

Hlasové projevy perliček jsou dost pronikavé. To je i jeden z důvodů, proč se perličky příliš nerozšířily. Většinou se chovají na samotách a na okrajích obcí tam, kde jsou k dispozici velké výběhy. Hlučnější jsou velká hejna.

Křik perliček údajně odpuzuje potkany a jiné hlodavce. Někteří chovatelé to potvrzují, jiní vyvracejí.

Manipulace s perličkami

Perličky chytáme pomocí upraveného podběráku (na ryby) nebo větší sítě, kterou je přikryjeme. Pokud je chytíme za peří, hrozí, že perlička peří „pustí“, jde o úlekové pelichání. Riskantní je také chytání za běháky nebo křídla, může dojít k poranění.

Plemena perliček

Perličky se chovají jen v jednom plemeni, zato ve více barevných rázech. Podle typické kresby – perlení – získaly svůj název. Perlení může být úplné nebo redukované, v obou skupinách je více barevných rázů. Nejvíce rozšířené jsou perličky divoké s úplným perlením, které se nejvíce podobají perličkám divokým, další barevné rázy s úplným perlením jsou šedé, světle modré, žlutě plavé, bílé; s redukovaným perlením fialové, světle fialové, světle modré, žlutě plavé.

Chovatelské zařízení

Perličky nemají velké nároky na zařízení. Jeho součástí jsou hřady, kdy na jednu perličku počítáme 15–20 cm, a snášková hnízda, která umisťujeme v tmavé klidné části stáje. Důležité je perličky na zařízení přivyknout a na noc je zavírat.

Přestože jsou původem z Afriky, jde o odolné ptáky, kteří poměrně dobře snášejí zimu. Chovatelské zařízení by je mělo chránit především před vlhkem a průvanem.

Perličky velmi dobře využijí velké výběhy. Problematický je jejich chov v uzavřeném prostoru, pokud není zakrytý celý, přelétávají.

Krmení perliček

Dospělé perličky můžeme krmit směsí pro nosnice, potřebný je obsah vápníku 35 g na kg směsi. Pokud mají perličky dostatečně velký výběh a mohou si nasbírat dostatek potravy, přikrmujeme je pouze večer směsí obilovin. V době přípravy na snášku a ve snáškovém období je vhodné část obilovin podávat naklíčenou.

Chovné hejno

K jednomu perlákovi přiřazujeme 3–6 perliček. Přebytečné perláky je potřeba co nejdříve vyřadit. Zajímavá je zkušenost některých chovatelů, že perličky odchovávané společně s kuřaty měly problém přijmout kohouta perláka, a pokud byly i chovány se slepičím hejnem, „sedaly“ před kohoutem.

Snáška

U perliček je snáška sezonní – v našich podmínkách obvykle snášejí od března do srpna.

Perličky snášejí 80–120, uvádí se ale i 170 vajec ročně, rády zanášejí. Pokud snáška neodpovídá nebo se náhle sníží, měli bychom se pokusit vejce najít. Příčinou zanášení mohou být i vnější cizopasníci. Pokud se objeví, perličky raději sedávají na stromech apod. než na hřadech. Snášková hnízda umisťujeme v tmavé, klidné části kurníku.

Líhnutí

Perličky mají zachovaný pud sezení na vejcích. Často zanáší, „svá hnízda“ si prostě najdou samy. Pokud je chováme ve větších výbězích, mnohdy se „ztracená“ perlička vrátí s vylíhlými kuřaty.

Perličata se líhnou za 26–27 dnů. V průběhu inkubace se vejce podobně jako slepičí prosvětlují 2×, a to 9. a 23. den.

Odchov perličat

I zde platí podobné zásady jako u kuřat. Perličata odchová vlastní, ale i slepičí nebo krůtí kvočna. Zpočátku kvočně omezíme prostor, zejména proto, že perličata by se v prvních dvou týdnech života neměla promáčet. Pokud je teplota nad 20 °C, můžeme je do výběhu pouštět od jednoho týdne.

Perličky jsou plaché a mnohdy až přehnaně reagují na náhlé změny. Při náhlé změně intenzity světla nebo při nečekaném zvuku se mohou i ušlapat, umačkat. Kolem čtvrtého týdne věku začínají vyhledávat místa k hřadování.

Ustájení

Ve velkochovech se perličky chovají v klecích nebo na hluboké podestýlce, popř. se na hluboké podestýlce odchovají perličata a chov probíhá v klecích. Inspirací pro drobné chovy by mohl být chov na hluboké podestýlce.

Po vylíhnutí se perličata umísťují do kruhových ohrádek z lepenky, do ohrádky o průměru 2 m se vejde až 300 perličat. Perličky jsou plaché, proto i po odstranění ohrádek můžeme jako prevenci umačkání zaoblit rohy odchovny pomocí lepenky.

Při odchovu na hluboké podestýlce se počítá s 8 ks na m2. Podestýlkou je sláma, která se nastýlá do výšky 10 cm. Až třetinu plochy zabírají hřady z hranolů 3×3 cm, vzdálenost mezi hřady je 20 cm.

V prvních dnech vyžadují perličata více tepla. První den odchovu by teplota pod tepelným zdrojem měla být 36 °C, druhý 34 °C, postupně se snižuje na 30 °C ve třech týdnech, 26 °C ve čtyřech týdnech, později na 22–18 °C. V prostoru odchovny je teplota 20 °C do týdne, pak stačí 18 °C.

Odchov ovlivňuje také délka světelného dne. J. Snížek uvádí první 4 týdny délku osvětlení 20 hodin, do 10 týdnů 16 hodin, do 16 týdnů 12 hodin, do 28 týdnů 8 hodin, pak se postupně prodlužuje. Prodloužením světelného dne na 14–16 hodin se uspíší počátek snášky. Intenzita osvětlení je 3 W na m2.

I perličatům škodí vlhko, proto pokud je pouštíme do výběhu, měl by být pro první dny pokosený. Vybírat musíme také vhodné napáječky, ve kterých se perličata nenamočí. V prvních dnech jsou to kloboukové, později se mi osvědčily niplové.

Perličky se většinou zdržují ve výběhu, s výjimkou extrémního počasí. Na 1 m2 výběhu počítáme 3–5 perliček. Výběhy i kurník mohou být společné s krůtami nebo se slepicemi. Doporučovalo se pouštět perličky i do záhonů se zeleninou, protože perličky nehrabou a zeleninu údajně nepoškodí, naopak sesbírají spoustu škůdců. Uvádí se, že jim chutná jen cibule, česnek a pažitka.

Orientační hmotnosti perličat
Věk v týdnechHmotnost na konci týdne (g)
perlákperlička
16060
4250240
8650630
12900880
1611501240
2013801490
2416001750

Výživa a krmení perličat

Podobně jako u krůťat je třeba u perličat v prvních dnech kontrolovat, zda přijímají potravu a vodu, pokud ne, musíme je to naučit. Pokud mají prázdná volátka, stačí do krmítka poklepávat prstem, zobáček jim namočit do napáječky. I perličata reagují na pohyb – pokud na hromádku směsi kápneme vodu, kapka stéká a obaluje se směsí, začnou do ní zobat. V prvních dnech umisťujeme krmítka a napáječky blízko světelného zdroje.

Perličky mají mezi hrabavou drůbeží nejkratší trávicí trubicí, což souvisí s výběrem vhodné potravy. V období růstu je to především hmyz, slimáci, chytí i hraboše. Později jsou to semena trav a plevelů. Pokud perličky chováme ve velkém výběhu, vhodnou potravu si najdou, v omezených výbězích ji ale musí zajistit chovatel. Od 1. do 4. týdne je vhodná směs pro krůťata s 28 % N–látek, do 8. týdne směs pro odchov kuřat s obsahem 18 % N–látek, do 18. týdne směs pro kuřice s 16 % N–látek, od 19. týdne se obsah N–látek může ještě snížit, od počátku snášky podáváme směs pro nosnice. Horák a Horáková uvádějí krmnou dávku sestavenou ze směsi šrotů zrnin, strouhaného tvarohu, zelené píce a drcených kostí s přídavkem plastinu a volně přístupném gritu. Perličata postupně zvykáme na pastvu, ale přikrmujeme směsí obilnin – zpočátku hrubě šrotovaných, později podáváme celá zrna. Část zrnin můžeme naklíčit.

Perličky využijí i odpady, které vznikají při mlácení a čištění obilnin. Milují pestré krmení, např. kukuřici, oves, pšenici, pařené mačkané brambory, odpady z masa, ovoce (jablka, švestky, hrušky i třešně, rády také černý rybíz). Dříve se jako vhodné krmivo uváděly jáhly máčené v mléce, natvrdo uvařená a nasekaná vejce, ovesné vločky, krupky, drcená pšenice, mravenčí kukly, mouční červi, tvaroh, řebříček, salát, kopřivy, cibule, drcené skořápky, dřevěné uhlí, písek, vhodná je i kyška.

Rozeznání pohlaví

Perličky v průběhu odchovu několikrát přepeřují a současně jim na hlavě vyrůstá přilba. U nejčastěji chovaných divokých s úplným perlením se původní hnědé opeření postupně mění na modré s perlením. Okolo 20. týdne se podobají dospělým, pohlavně dospívají až v 28 týdnech, ale rozeznat pohlaví není jednoduché. Perláci mají větší přilbu, laloky odstávající, až kolmo umístěné, okolí nosních dírek bývá vyvýšené.

Zkušený chovatel rozezná pohlaví i podle chování – perlák se po vypuštění z ruky ohlíží po sokovi, perlička utíká do úkrytu. Rozdílné jsou i hlasové projevy.

Pohlaví se dá zjistit kloakální metodou. Jedinec se převrátí na záda a rozevře se kloaka. U samců je patrný nevelký pohlavní výčnělek, u perliček dvě kožní řasy růžové barvy.

Kroužkování

Kroužkujeme podobně jako u slepic na pravý běhák, perlák i perlička mají stejnou velikost kroužku, tj. průměr 16 mm. Kroužkuje se kolem 10. týdne.

(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo nakladatelství Brázda.)

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře