Sebritky

Sebritky
Stříbrná černě lemovaná slepička sebritky, vítězka výstavy britského klubu z roku 2013 (http://www.sebrightclub.co.uk/)
Zlatá slepička s pěknou černě lemovanou kresbou z chovu Ivana a Martina Zábranových
Bílý stříbřitý kohoutek v rukách Martina Zábrany
Hejno sebritek zlatých černě lemovaných z nizozemských stránek http://www.fazanterie-timmer.nl/
Sebritky citronové černě lemované, opět z chovu Zábranových
Obsah
  1. Vznik plemene
  2. Plemenné znaky
  3. Nejčastější exteriérové vady
  4. Barevné rázy
  5. Užitkovost
  6. Specifika chovu
  7. Zahraničí
  8. Klub

Sebritky zaujmou na první pohled svým elegantním tvarem, sebevědomým postojem i kresbou. Ti, kteří se v plemenech příliš neorientují, se často na výstavách ptají, proč jsou v téhle kolekci samé slepičky… Kohoutci sebritek totiž postrádají typické znaky kohoutího opeření, a tak se ti mladší na první pohled slepičkám nápadně podobají.

Zařazení: původní zakrslá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina H1)

Původ: Anglie

Kroužek: kohout 11 mm, slepice 9 mm

Vznik plemene

S jejich šlechtěním začal kolem roku 1800 sir John Sebright (1767–1845). Už tento Angličan, člen parlamentu pro Hertfordshire, autor několika knih (např. Plemena domácích zvířat, 1809), ale především šlechtitel ovcí, slepic, holubů i psů a rostlin, plemeni předurčil jeden z typických plemenných znaků – kresbu s pravidelnými lemy. Vyšlechtil dva barevné rázy – stříbrné černě lemované a zlaté černě lemované.

Po vzniku plemene kolem roku 1810 sir Sebright založil klub, který byl vůbec prvním individuálním sdružením pro drůbež. První klubová výstava se konala v Londýně roku 1812.

O tom, z jakých plemen sebritky vznikaly, ale panují dohady. H. Weir ve své knize z roku 1902 uvádí, že slepice s lemy existovaly ještě předtím, než na nich sir Sebright začal pracovat. Tehdy ale nebyly ujednoceny názvy plemen, pojmenování „polish“ mohlo znamenat jak hamburčanky, tak paduánky. Také sebritky byly nazývány lemované bantamky. Název po svém šlechtiteli získaly až po jeho smrti v roce 1846.

Roku 1843 už sebritky zmiňují i v Americe, a to jako liliputky, které nejsou větší než holub.

Možnost, že někdo vyšlechtil nové plemeno, byla v polovině 19. století potírána, např. duchovní Saul Dixon považoval sebritky za dovezené z Dálného východu. Část chovatelů se přikláněla k tomu, že plemeno bylo dovezeno, část zastávala názor, že je sir J. Sebright vyšlechtil.

Ať už se chovatelé přikláněli k jedné, nebo ke druhé možnosti, za pár byli ochotni v Americe zaplatit 15 až 25 dolarů, v Anglii se v roce 1847 prodával za 50 liber. Podle vyobrazení z konce 19. století měly bantamky i bílé ušnice.

Spory o původ plemene pomohl urovnat „Poultry Chronici“, který zveřejnil prohlášení dlouholetého spolupracovníka sira J. Sebrighta – Mr. Hobbse. Ten uvedl: „Sir John koupil v Norwichi velmi malou zakrslou slepičku buvolí barvy (Nankin) a načervenalého kohoutka pro zápasy s peřím slepice. Ve Watfordu koupil malou slepici s částečně tečkovaným a neparně lemovaným peřím, která se podobala malé zlaté hamburčance. Po pěti- až šestiletém křížení a selekci dostal lemovanou kresbu, kterou upevňoval asi dvacet let trvajícím příbuzenským křížením. Vytvořil i stříbrný druh zařazením bílého kohouta do křížení (bílý zakrslý jávský kohout).“

O rok později se ve stejné kronice objevil dopis s tvrzením, že se sir John snažil přenést krásné lemování druhu „Padua“ (chocholatý a vousatý druh) na co nejmenší liliputku.

Teprve poté, co byla vydána v roce 1859 Darwinova kniha „O vzniku druhů“, začal převládat názor, že sebritky byly vyšlechtěny, a ne přivezeny.

Rozšíření plemene po anglických hrabstvích a dále po Evropě i jejich popularita v Americe znamenaly zvýšení počtu chovaných zvířat a postupně na sobě nezávislých krevních linií, ale také vznikly rozdíly na základě představ jednotlivých chovatelů, i když podle původní předlohy sira Sebrighta. Na počátku dvacátého století přispěly ke sjednocení plemene zakládané chovatelské spolky a pořádané přehlídky, v jednotlivých zemích byly vydány standardy.

Američané uznali svůj první standard sebritek v roce 1874, dnes tam sebritky patří mezi desítku nejoblíbenějších plemen.

U nás je první zmínka o plemeni v knize Drůbež B. Baušeho z počátku 20. století. Nazývá je zde ještě bantamkami stříbrnými a zlatými.

Plemenné znaky

Od ostatních plemen slepic se na první pohled liší svým opeřením, které je u slepic i kohoutů shodné, pera jsou pevná, přilehlá, stejnoměrně široká a všechna zaoblená, tvaru mandle. Typické jsou kresby s výraznými lemy, ty při popsaném utváření per krásně vyniknou.

U kohoutů nesmí vyrůstat pro jiná plemena typické krční a sedlové závěsy se zašpičatělým peřím ani ocasní srpy. Bylo zjištěno, že za slepičí opeření koutů je zodpovědný jednoduchý autosomatický dominantní gen, jehož symbol Hf byl navržen v roce 1958. Jak homozygotní Hf/Hf, tak heterozygotní Hf/hf kohouti mají slepičí opeření, jen recesivně založení kohouti hf/hf mají běžný typ peří. Za výskyt kohoutů se slepičím opeřením je zodpovědná slepice. Pokud se v chovu vyskytne kohout s normálním opeřením, znamená to, že jeho matka je recesivně založena a je vhodné ji z chovu vyřadit. Vliv má ale i přítomnost pohlavních hormonů.

K plemeni také nesporně patří velmi malý tělesný rámec, krátký, zaoblený trup a spuštěná křídla, nezaměnitelné rysy má také hlava. Hmotnost kohoutků v prvním roce se pohybuje od 0,5 do 0,6 kg, u slepiček od 0,4 do 0,5 kg. Starší zvířata mohou být o 0,1 kg těžší.

Sebritku bychom mohli obepnout kružnicí spojující hrot ocasu, hlavu a konce prstů.

Trup mají sebritky malý, kratší, zavalitý, široký a zaoblený, je vysoce nesený s výrazně klenutými prsy. Typická prsa jsou vysoko nesená, plná, klenutá a dobře zaoblená, břicho sebritek je méně vyvinuté, při pohledu ze strany zakryté spuštěnými křídly. Záda musí být velmi krátká, úměrně široká, směrem dozadu klesají a v sedle plynule přecházejí do výše neseného ocasu. Společně s krkem a ocasem tvoří linii pootevřeného písmene U. Krk má být kratší, od hlavy nazad esovitě prohnutý, ve spodní části široký, plynule přechází v trup. Velkou předností je u slepice labutí šíje a dobře rozevřený ocas.

Křídla mají sebritky spuštěná, letky jsou mírně rozevřené, ruční letky částečně kryjí holeně, ale nedotýkají se země. Nejvyšší bod široce vějířovitého poměrně dlouhého ocasu je ve výši oka. Ocas tvořený pouze širokými rejdováky je nasazený pod úhlem 65–75°, plynule vychází z linie sedla. Holeně mají být kratší, vystupující, z boku částečně kryté spuštěnými křídly, středně dlouhé běháky jsou jemné struktury a modrošedé barvy.

Další kružnici je pak možné narýsovat kolem hlavy sebritky přes špičku zobáku, trn hřebene a dolní části laloků. Hlava je malá, široká a zaoblená, zakončená krátkým, lehce zahnutým zobákem. Dominantou je středně velký růžicový hřeben, který by měl být relativně jemně perlený, ale vždy je podstatně hrubší než u bantamky. Trn tvoří jednu třetinu délky hřebene, měl by být oválného průřezu, od týlu zřetelně odstávající trn. Obličej se požaduje červený, jemný, mírně ochmýřený, menší jemné ušnice mají být červené, mírně svraštělé, u slepic jsou často více probělené, zašedlé nebo promodralé, ale většinou červené s modrošedým nádechem na okraji.

Typické laloky jsou středně velké, zakulacené, hladké a jemné. Výrazné velké oči vystupují do stran, barva je oranžově červená až tmavohnědé v závislosti na zbarvení peří.

Barvy očí
barevný rázočizobák
zlaté černě lemovanétmavohnědétmavě rohový
stříbrné černě lemované
citronové černě lemované
zlaté modře lemované
stříbrné modře lemované
modré černě lemované
žluté bíle lemovanéoranžově červené až hnědésvětle rohový
žlutě plavé bíle lemované
žluté modře lemované
žlutě plavé modře lemované
smetanově bílé hnědě lemovanérohový

Nejčastější exteriérové vady

Velkou vadou je kyjovitá hlava s dlouhým zobákem, poměrně často se vyskytuje neodpovídající utváření hřebene – příliš hrubé perlení, prolákliny, členění, plochý, stranou nesený, přisedlý nebo naopak vysoko nesený trn. Mírněji se trestá probělení ušnic u slepic, výlukovou vadou jsou až ušnice probělené z více než 75 %. Laloky by neměly být dlouhé a hrubé.

Přísně je třeba trestat vyšší postoj, plochá prsa, nespuštěná křídla i sevřený ocas, dále dlouhý krk nebo záda. U slepic se vyskytuje úzké peří, veveří ocas, dlouhá rovná záda.

Peří by mělo být u kohoutů zakulacené, v krčním závěsu je peří užší, zašpičatělé peří v závěsu se hodnotí známkou 1. I u sebritek se vyskytuje porušená struktura letek, která začíná krepováním per. Vady bývají v utváření lemů, vyskytují se lemy úzké, místy narušené a necelistvé. U kohoutů bývá horní linie narušena slabě opeřeným sedlem.

Barevné rázy

K sebritkám patří lemované rázy různých barev. K nejčastějším a u nás i nejdéle chovaným rázům patří stříbrné černě lemované a zlaté černě lemované. V zemi původu se chovají jen tyto rázy. Černé lemy u nich jsou velmi kontrastní a nesmějí postrádat výrazný zelený lesk. Dalšími oblíbenými rázy jsou citronové černě lemované a žlutě plavé bíle lemované. Existují také zlaté modře lemované, stříbrné modře lemované, žluté bíle lemované, žluté modře lemované, žlutě plavé modře lemované, bílé stříbřitě lemované a modré černě lemované. Velmi zajímavé jsou ale i rázy, které vznikly v chovu Ivana a Martina Zábranových.

Veškeré peří by mělo být úzce lemované, ale na různých částech těla mají lemy rozdílnou šířku. Pokud je šířka lemů na křídlech, v zádech a v ocase příliš úzká, zvířata mají nepravidelné lemy na prsou a rejdovácích. Výlukovou vadou je výskyt předlemů, dvojlemů, potrhaných nebo půlměsíčkových lemů, náznaky vnitřní vlnité kresby. Trestá se lemování místy narušené a necelistvé, nežádoucí jsou příliš úzké nebo široké, u kohoutů špičaté lemy.

Mezi vady, které se vyskytují v kresbě, patří hnědé nebo černé pepření zejména v rejdovácích. Nežádoucí černý pigment v základní barvě se objevuje především u stříbrných, ale i zlatých černě lemovaných.

U zlatých a žlutých rázů bývá neucelená základní barva. U zlatých černě lemovaných sebritek nezařazujeme do chovu zvířata se světlejší základní barvou. Už v roce 1940 neměla na výstavách šanci vyhrát zvířata se světlejší barvou. U stříbrných černě lemovaných se trestá zažloutlý nádech.

Zmiňován je také výskyt bílých letek nebo rejdováků či převažující černé paří na bocích a holeních. Podsada by měla odpovídat barvě lemu – u černě lemovaných rázů se požaduje šedočerná, u žlutě plavých je podsada bílá.

Tabulka:
Výskyt barevných rázů v zemích EE
PůvodČeská
republika
Německo 1)BelgieVelká BritánieFrancie
GBSebritkySebrightSebrightSebright BantamSebright
citrónové černě lemovanécitroncitron liseré noir citron liseré noir
žlutě plavé bíle lemovanéchamois-weissgesäumt**fauve liseré blanc chamois
zlaté černě lemovanégolddoré liseré noirgoldendoré liseré noir
stříbrné černě lemovanésilberargenté liseré noirsilverargenté liseré noir
bílé hnědě
lemované
rahmweiss-graugesäumt   
PůvodItálieChorvatskoNizozemskoPolskoSkandinávie
GBSebrightSebrajtSebright krielSebritkaSebright
limone orlata nero citroen
zwartgezoomd
 citron
comoscio orlata bianco geel witgezoomd gul hvidsommet*
oro orlata nerozlatnagoud
zwartgezoomd
złotyguld
argento orlata nerosrebrnazilver
zwartgezoomd
srebrnysolv
   smietanowo biały - s szarym obwódkom 
PůvodSlovensko    
GBSebritka    
žltá bielo
lemovaná
    
zlatá čierno lemovaná    
strieborná čierno lemovaná    
biela hnedo lemovaná    
1) Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko. * Uznané 2009. ** Uznané 2013

Užitkovost

Vzorník uvádí snášku okolo 80 vajec s hmotností 30 g. Skořápka je bíle až krémově zbarvená.

Podle výsledků plemenné knihy drůbeže z roku 2013 byla u sebritek citronových černě lemovaných snáška 64 ks s průměrnou hmotností 31 g a líhnivost jen 38,3 %, u stříbrných černě lemovaných byla snáška 75 vajec, průměrná hmotnost 30,2 g a líhnivost 38,1 %. Nejlépe si vedly zlaté černě lemované – snesly 81 vajec o průměrné hmotnosti 29,6 g, líhnivost byla 54,8 %, následovaly je žlutě plavé víle lemované se snáškou 75,5 ks vajec s hmotností 31,2 g a líhnivostí 19,6 %. Mladý zajímavý ráz smetanově bílé hnědě lemované snesly v průměru 65,2 vejce s hmotností 28,9 g. Líhnivost u nich byla 30,1 %.

Specifika chovu

Sebritky jsou velmi živé, temperamentní a sebejisté, oproti jiným zakrslým plemenům se snadno ochočí, jsou krotké. Kohouti kokrhají méně často a jejich hlas není pronikavý.

Jsou vhodné pro chov ve voliéře, ale ocení i upravené výběhy. Sebritky se díky své velikosti i výraznému zbarvení mohou snadno stát kořistí predátorů, je proto vhodné kurník i výběhy proti nim zabezpečit.

Podobně jako barneveldky jsou náchylné k Markově nemoci, doporučuje se očkování kuřat.

Vhodné je posuzovat zvířata individuálně v klecích, protože v kolekci zejména slepičky typ nepředvedou. Pokud mají slepičky i kohoutci na výstavě předvést všechny své přednosti, je vhodná klecová drezura i před výstavou.

Kvokavost se vyskytuje občas. Pohlavní aktivita kohoutů údajně klesá v průběhu zimních měsíců, maxima dosahuje koncem jara a začátkem léta. Oplodněnost vajec bývá lepší až v teplejších měsících.

Zahraničí

Země původu sebritek umístila informace o svém klubu na stránky: http://www.sebrightclub.co.uk/. V roce 2012 oslavil tento klub své 200. výročí založení. Německý klub, který vznikl v roce 1926, zveřejnil své informace na stránkách:

http://sebright.npage.de/, speciální výstavy se konají v termínech:

18.–19. 10. 2014 Německá výstava mladé drůbeže, Hannover (VHGW, VZV)

5.–7. 12. 2014, Lipsko

15.–16. 11. 2014 hlavní speciální výstava ve Frankenthalu (Falc)

Nizozemský Klub chovatelů sebritek, založený v roce 1967, se prezentuje na stránkách: http://www.sebrightclub.nl/.

Sebritky mají klub svých chovatelů také v Americe - http://www.bantamclub.com/aba/.

Klub

Klub chovatelů sebritek, jehož předsedou je Ivan Zábrana (Vlčnovská 132, 687 33 Veletiny, tel.: 572 671 187, 603 875 705, e-mail: sebritka@seznam.cz, zabranovi@seznam.cz), pořádá svou speciální výstavu při Výstavě Vysočiny v chovatelské hale v Bohdalově. Pro veřejnost je výstava otevřena v sobotu od 8.00 do 15.00 hodin.

Šlechtitelské chovy na sebritky zlaté černě lemované, citronové černě lemované a žlutě plavé bílé lemované vlastní Ivan Zábrana, Vlčnovská 132, 687 33 Veletiny, 572 671 187, 603 875 705, e-mail: zabranovi@seznam.cz. Na sebritky stříbrné černě lemované a smetanově bílé hnědě lemované má šlechtitelský chov uznaný Ing. Martin Zábrana, Štěpnická 1066, 686 06 Uherské Hradiště, 777 883 882. Sebritky prezentují na stránkách: http://www.sebrit.cz/index.htm.

O oblibě tohoto plemene svědčí i řada dalších uznaných chovů. Plemenné chovy na zlaté černě lemované mají uznané Alois Balíček, Švehlova 262, 332 03 Šťáhlavy, mobil: 607 919 220, a Jaroslav Lunda, Hliníky 95, 687 24 Uherský Ostroh III, tel. byt: 572 592 048, e-mail: lunda.jarek@email.cz. Př. Alois Balíček vlastní plemenné chovy i na sebritky stříbrné černě lemované, citronové černě lemované a žlutě plavé bílé lemované.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře