Malajky

Malajky
Malajky v podání Jeana Bungartze pro Geflügel – Album, 1885, zdroj: www.websadovod.ru
Zlatě pšeničná slepice malajky
Modrý zlatě pšeničný kohout z výstavy v Erfurtu
Kohout v divokém rázu z erfurtské výstavy
Zlatě pšeničný kohout z výstavy v Nitře

Mohutné, majestátní bojovnice s velmi dlouhým rodokmenem – tak je možné charakterizovat malajky, dnes čistě sportovní plemeno nepřehlédnutelné svou výškou, které se podílelo na vzniku dalších plemen.

Zařazení: bojová plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina E1)

Původ: Indie, zdrobnělé Anglie

Kroužek: kohout 24 mm, slepice 22 mm, zdrobnělé kohout 16 mm, slepice 15 mm

Vznik plemene

Také malajky je možné zařadit k velmi starým bojovým plemenům. Podle jedné z teorií jsou malajky potomci velkých obřích slepic pocházejících z Indie. Předkové dnešních malajek pocházejí z malajských ostrovů, Indonésie a indických pobřežních oblastí. Inspirovali se jimi už středověcí indičtí a perští umělci.

Do Evropy byly přivezeny kolem roku 1830. Na britských ostrovech byly malajky ceněny natolik, že sedmiměsíční kohouti se prodávali za 150 liber, slepice za 80 liber. V Británii byly poprvé vystaveny v roce 1845, standard byl vydán roku 1865. Kromě britských si je oblíbili zejména němečtí chovatelé. Do Německa a Nizozemska byly přivezeny v roce 1834, roku 1846 se dostaly také do Ameriky. Americkou Poultry Association byl standard pro černě červenoprsé vydán roku 1883, zdrobnělé tu byly uznány v roce 1904, další barevné rázy až mnohem později.

Na přelomu 19. a 20. století byly malajky prošlechtěny německými a anglickými chovateli do podoby, kterou známe z dnešních standardů. Původní malajky nebyly tak vysoké jako ty dnešní, bojové vlastnosti ovlivnilo šlechtění do dnešní podoby spíše negativně. Plemeno díky svému bohatě vyvinutému osvalení posloužilo k šlechtění masných brojlerů, ale i některých plemen.

Zdrobnělé malajky vznikaly v Anglii s cílem vytvořit exotické a mimořádné plemeno také v malé formě. V Německu byly poprvé odchovány a vystaveny koncem 19. století.

Se šlechtěním zdrobnělé malajky rodobarvé začal v roce 1997 A. Sedlák. V roce 2005 byly poprvé vystaveny na výstavě v Bohdalově.

Plemenné znaky

K malajkám patří zlověstně vyhlížející bojový výraz a mohutné a pevné osvalení. Řadí se k nejmohutnějším plemenům, výstavní kohouti dosahují 80–90 cm výšky. Při pohledu z boku jsou patrné tři oblouky – první tvoří hlava a krk, druhý záda a třetí ocas.

Pro velmi krátkou a širokou hlavu jsou typické vystupující nadočnicové oblouky kryjící oranžově žluté až perlové oči. Hluboko vsazené oči dotvářejí chmurný výraz. Nad kořenem silného zakřiveného zobáku je posazen malý, široký ořechový hřeben. Obličej a ušnice mají být červené, ušnice velmi malé, laloky jen naznačené neopeřenou uzdičkou.

Týl se srázně svažuje do dlouhého vzpřímeného krku, jehož zadní strana tvoří oblouk. Horní část krku je silná, směrem dolů se zužuje. Krční závěs je jen velmi krátký, řídký.

Velmi široký, vzpřímený trup vejčitého tvaru lemují vysoko nesená ramena, nahoře vyčnívá obloukovitá linie zad. Prsa musí být široká, zaoblená a silně klenutá, břicho je jen málo vyvinuté. Sedlo s krátkým závěsem přechází do úzkého, skloněného, středně dlouhého ocasu s mírně zahnutými srpy.

Krátká, široká křídla musí být těsně přilehlá. Typické holeně jsou dlouhé a svalnaté, zřetelně vystupují z trupu. Běháky se požadují dlouhé, silné, nepříliš hrubé šupiny jsou sytě žluté barvy zdobené silnými ostruhami. Malajky pevně našlapují na zadní prsty.

V prvním roce se požaduje hmotnost u kohoutů 3,4–4,1 kg, min. 3,1 kg, u slepic 2,5–3,2 kg, min. 2,2 kg. Starší kohouti mají mít 3,9–4,9 kg, min. 3,3 kg, slepice 3,0–4,0 kg, min. 2,4 kg. U zdrobnělých kohoutů by se hmotnost měla pohybovat od 1,4 do 1,9 kg, min. 1,2 kg, max. 2,1 kg, u slepic od 1,1 do 1,6 kg, min. 0,9 kg, max. 1,8 kg.

Opeření malajek je jen řídké, peří přilehlé, místy prosvítá červená kůže, u typických zvířat vystupuje obnažená hrudní kost.

Nejčastější exteriérové vady

Nepřípustnými vadami jsou úzké tělo, rovná záda, nedostatečně zvednutý trup, krátký krk, úzká nebo zaoblená ramena, volná křídla, měkké peří. Nevýrazný „temný“ pohled, červené oči.

Barevné rázy

Barevné rázy chované v Evropě jsou uvedeny v tabulce. Vady v barvě a kresbě u všech variet se posuzují mírně, rozhodující je typ.

Užitkovost

Snáška se pohybuje od 60 do 80 vajec se smetanovou až nahnědlou skořápkou, situovaná je především do jarních měsíců. Minimální hmotnost násadových vajec je 50 g.

Osvalení je výborné, ale struktura masa je poněkud hrubší.

Specifika chovu

Velikosti malajek je potřebné přizpůsobit kurník a jeho zařízení. Krmítka a napáječky se doporučuje umístit do výšky 45 cm. Uvádí se, že současné populace jsou poměrně otužilé a bez úhony přečkávají evropskou zimu. Kurník ale musí být suchý, dobře izolovaný, bez průvanu. Poměrně náročné jsou na množství a složení krmiva.

Kvokavost zůstala zachovaná, slepice spolehlivě odchovají kuřata. Tvrdé peří má za následek, že neobsednou velké množství vajec, proto se doporučuje líhnutí v líhni. Na stránkách věnovaných malajkám se uvádí, že násadová vejce by se měla skladovat při teplotě 15–18 °C a 60% vlhkosti. Jednou denně je otáčet podél osy. Vejce k líhnutí by měla být co nejčerstvější, u malajek to platí údajně více než u jiných plemen.

V krmné dávce je potřeba v prvních 6–7 týdnech zajistit dostatek bílkovin živočišného původu, někteří chovatelé doporučují přidávat granule pro psy (ty, které neobsahují kuřecí maso). Později se do krmné dávky zařazuje více obilovin, jako základ se uvádí ječmen, větší podíl pšenice má údajně za následek tučnění zvířat. Pro správný růst kostí je důležité podávat také skořápky nebo grit. Zajistit je potřeba možnost pohybu ve výběhu, kuřata ale stále nejsou plně opeřena a měla by mít možnost se zahřát, ideálně pod topnou deskou. Od 10. týdne je možné podávat i zelené krmení, např. traviny nebo ptačinec. Ve věku 10–13 týdnů podle počasí mohou být kuřata vypuštěna do výběhu s rodiči. Na 50 kuřat a 15členné chovné hejno se počítá 400 m2. Stránky uvádí, že tu většinou nebývají problémy s boji, ale výběh by měl být různorodý (stromy, keře, upravený trávník). V 6.–7. měsíci je potřeba oddělit kohouty od slepic. Pohlavně dospívají kolem 10. měsíce. Obvykle snášejí v odpoledních hodinách.

Další chovatelé ale doporučují držet pohromadě jen kmeny 1,2. Jiní drží malajky ve skupinách 1,5–6. Teprve v případě, kdy se v hejnu projeví hašteřivost, kmeny upraví na 1,1–2. Chovatelé také udávají, že nesváry ve skupinách stejného pohlaví začínají mnohem později, a doporučují rozdělit slepice a kohouty už ve 2–3 týdnech.

Zahraničí

Malajky se chovají v Evropě, Asii i Americe, známy jsou i v jižní Africe. Na výstavách jsou spíše raritou a většinou se řadí na seznam ohrožených plemen.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře