Ječmen setý – poklady z přírody 26

Ječmen setý – poklady z přírody 26

Ječmen patří k hospodářsky nejvýznamnějším rostlinám, je krmivem pro zvířata, potravinou, surovinou pro výrobu alkoholu a škrobu. Ječmen setý (Hordeum vulgare) je jediným kulturním zástupcem rodu ječmen (Hordeum), řadíme jej k obilovinám z čeledi lipnicovité (Poaceae), řádu lipnicotvaré (Poales). Rod ječmen zahrnuje kromě ječmene setého také 25 druhů planého ječmene.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství uvádí ječmen jako jednu z hlavních obilovin, v roce 2009 se jej vyrobilo 150 000 000 tun a v množství produkce skončil na čtvrtém místě za kukuřicí, rýží a pšenicí… 25 % sklizňové plochy je z rozvojových zemí. Celosvětově se až 85 % ječmene používá pro krmivářské účely.

Jarní ječmen se u nás pěstuje na výměře kolem 400 000 ha a po ozimé pšenici mu patří druhé místo. Téměř 70 % vypěstovaného ječmene se používá ke krmení, 30 % na výrobu sladu a jen velmi malá část pro výrobu potravin.

Výskyt

Předpokládá se, že divoký ječmen pochází z Blízkého východu a přilehlých oblastí Afriky. Dvouřadé ječmeny jsou původní v Přední Asii, víceřadé ve východní Asii.

Ječmenu se daří na dobře odvodněných, úrodných hlínách nebo lehkých jílovitých půdách. Má dobrou toleranci soli, uvádí se až do 1 % soli v půdě.

Severní hranice pěstování ječmene sahá až za polární kruh (Norsko, Sibiř). V Himálaji, Tibetu a Andách je ječmen pěstován v nadmořských výškách přesahujících 4 500 metrů.

75 % z celkové světové produkce vypěstují Ruská federace, Francie, Německo, Ukrajina, Kanada, Austrálie, Španělsko, Turecko, Velké Británie a USA. V některých zemích, např. na vysočině Etiopie, je ječmen možné sklidit dvakrát ročně.

V Česku se nejkvalitnější druhy ječmene pěstují v Polabské nížině (v okolí Mělníka), na střední Moravě (zejména na Hané) a v nižších polohách Středočeské pahorkatiny na Vyškovsku.


Pěstování

Jarní ječmen je nenáročný na světlo, ale má vysoké nároky na půdu. Většina jeho kořenů je v hloubce do 30 cm, za krátkou vegetační dobu (90–130 dnů) vytváří množství organické hmoty, a proto potřebuje dostatek živin. Vyžaduje nezaplavenou, vyrovnanou, strukturní, biologicky činnou půdu s dostatkem pohotových živin.

Pro pěstování jsou vhodné černozemě, hnědozemě, hlinité, jílovito-hlinité a písčito-hlinité půdy. Záleží na kyselosti půdy, v řepařské oblasti se doporučuje pH v rozmezí 6,2–7,2, v bramborářské oblasti 5,8–6,2. Využívá se staré síly organických hnojiv předplodiny. Jako vhodné předplodiny se uvádějí okopaniny a řepka, zasít jej lze také po ozimé pšenici, a pokud není určený k výrobě sladu, tak i po olejninách nebo luskovinách.

Fosforem, draslíkem, vápníkem a hořčíkem se přihnojuje podle rozboru půdy už na podzim před orbou, dusík se přidává před jarní přípravou půdy.

Jarní ječmen se vysévá do hloubky 3–5 cm od poloviny března do poloviny dubna do dobře vyzrálé půdy. Setí v únoru nebo začátkem března není vhodné, ječmen nesní příliš dlouho ležet v půdě – pokud brzy po zasetí neklíčí, hrozí napadení mikroorganismy i poškození omezeným přístupem vzduchu. Na jeden hektar se počítá podle podmínek s 3,5–4.5 miliony klíčivých zrn. Při větším suchu se doporučuje pozemek do tří dnů po zasetí uválet. Vzniká-li půdní škraloup, je v období od fáze 3 listů možné použít lehké brány.

Ozimý ječmen není tak náročný na půdu jako jarní ječmen, vyhovují mu půdy lehčí i těžší s pH nad 6,5. Vysévá se do 20. září. Vhodnou předplodinou jsou luskoviny, zasít jej lze i po pšenici. Je třeba vhodně načasovat setbu.

Optimální podmínky růstu jsou roční srážky v rozmezí od 190 mm do 1 760 mm, průměrné denní teploty kolem 20°. Ječmen je možné vysévat také ve směsi s pšenicí.

Průměrný výnos zrna ječmene je 2,7 t/ha, velké rozdíly jsou mezi zeměmi, např. Belgie uvádí 8,39 t/ha, Maroko jen 0,6 t/ha.

Charakteristika

Kulturní ječmen je jednoletá jarní nebo ozimá obilnina, některé plané druhy jsou víceleté. Vzpřímená stébla složená z 5–7 dutých válcovitých internodií dorůstají výšky 50–120 cm. Vyznačuje se silným vláknitým kořenovým systémem, kořeny prorůstají do hloubky až 1,8–2,1 metru, pomáhají v půdě zadržovat vlhkost a brání vyplavování živin. Jarní ječmen má kořenový systém plytčí.

Až 25 cm dlouhé kopinaté listy vyrůstají proti sobě. Stéblo nese 1–3 květenství – klasy, u domestikovaného ječmene jsou všechny plodné. V závislosti na počtu klásků je v nich umístěno 2–6 řad zrn. Plodem je 0,7–0,9 cm dlouhá obilka elipsovitého tvaru uprostřed rozdělená drážkou.

Vyšlechtěno bylo mnoho odrůd a krajových typů ječmene. Roztřídit je můžeme podle počtu řad zrn v klasu (dvou- a šestiřadé), barvy obilek (bílé, modré nebo černé), přítomnosti a velikosti osin, druhu pěstování (jarní a ozimé), kritériem zařazení může být také způsob využití.


Trocha historie

K rozmachu pěstování ječmene přispěla genetická mutace – klásky původního divokého ječmene, podobně jako klásky většiny dnešních divokých druhů, byly rozpadavé, na políčkách dávných zemědělců se ale objevily rostliny s pevným vřetenem klasu.

Ječmen patří mezi nejstarší zemědělské plodiny, pěstoval se už před více než 7 000 lety, kdy se rozšířil z oblasti Blízkého východu do severní Afriky, začal se pěstovat v povodí Nilu a v Etiopii. Vyskytuje se již v čínské a indické mytologii, díky svým výživovým vlastnostem byl jídlem gladiátorů a vojáků. V antice byla ječná kaše běžným jídlem, dodnes se konzumuje na Blízkém východě. Odvary z ječmene se užívaly jako náhradní výživa kojenců a posilující prostředek pro rekonvalescenty a těžce nemocné. Zrno ječmene se používalo také jako nejmenší váhová a délková jednotka. Před 5 000 lety se začal pěstovat také v severní a západní Evropě, později se dostal do Severní Ameriky, Austrálie a Jižní Afriky.

Na naše území ječmen údajně přinesli Keltové, kteří z něj připravovali placky, chléb a pivo (bez chmele). Pro Čechy byl v již devátém století spolu s prosem a nahými pšenicemi nejvýznamnější plodinou. Běžné byly ječné kroupy a krupky sloužící jako přísada do polévek a dušených jídel, připravovaly se z něj nápoje. Konzumaci komplikují pluchy. V Evropě ječmen jako potravinu v průběhu 20. století postupně nahradila především pšenice.

Současnost

Dnes je nejvýznamnějším využitím ječmene výroba sladu určeného k výrobě piva. Kvůli výrobě piva byl u většiny odrůd ječmene snižován obsah beta-glukanu. Pozitivní účinky beta-glukanu, který hraje důležitou roli při odvodu přebytečné žluče z organismu, snižování hladiny cholesterolu a prevenci rakoviny, vedou ke snaze vyšlechtit odrůdy s jeho vyšším obsahem. Zrno ječmene se používá k výrobě alkoholu (kromě piva i whisky a etanolu). Z ječmene se připravuje náhražka kávy, známá je např. melta. Mezi potravinářské výrobky patří škrobová moučka, vločky, kroupy, mouka a otruby. Dnes je možné koupit i ječné těstoviny, knedlíky, chléb a další pečivo, ale také jogurty nebo tavené sýry s ječnými perličkami. Ječmen v pravém slova smyslu není chlebovinou, má méně lepku, používá se na ploché chleby nebo placky. Do těsta na pečivo se ječná mouka přidává v množství do 20 %. Bílý cukr lze nahradit ječným sladem.

Ječmen díky vysokému obsahu vitaminu B5 chrání před záněty kůže a zabraňuje šedivění vlasů, uvádí se také, že po pravidelné konzumaci ječmene je pokožka hebká a jemná.

V módě je mladý zelený ječmen, který se drtí nebo se z něj lisuje šťáva a poté se suší. Vzniká zelený prášek označovaný jako superfood (food = jídlo) a údajně jej dnes v podobě tablet nebo nápojů užívá téměř polovina ženské populace… Pomáhá při překyselení organismu, doporučuje se pro detoxikaci organismu, migréně a nespavosti, jako antioxidant, podporuje imunitu a trávení. Uvádí se i jako preventivní prostředek proti rakovině, cukrovce, měl by pomoct při neplodnosti, paradentóze či redukční dietě a potlačovat nepříjemné tělesné pachy.

Používá se v podobě nápoje, ale také při péči o pleť jako regenerační maska, doporučuje se i při kožních problémech.

Sušené preparáty se dovážejí, nejčastěji ze zámoří. Ječmen si ale můžete vypěstovat sami doma, třeba v truhlíku, což potvrzují vědci z Mendelovy univerzity, kteří zkoumali účinky ječmene na lidský organismus. Sklízet lze už týden po zasetí, mladé rostlinky se nechají narůst do 25 cm. Ječmen by neměl přijít do styku s kovem, který ve šťávě ničí některé zdravé látky.

Vedlejší produkty při zpracování zrna ječmene se používají jako krmivo, jde např. o pivovarské mláto, pivovarské kvasnice, výhonky a kořínky, plevy a otruby.

Porost ječmene lze využít jako pastvinu, ze zeleného ječmene se připravuje senáž nebo siláž. Jako krmivo pro přežvýkavce se používá i ječná sláma, která může být i podestýlkou.

Ječmen je možné pěstovat pro zelené hnojení nebo jako krycí plodinu.

Co rostlina obsahuje?

Ječná zrna jsou především zdrojem sacharidů (75–85 %) a bílkovin (11–13 %), v menší míře tuků (cca 2–3 %). Protein ječmene – hordein – obsahuje málo lysinu a threoninu. Celkový obsah β-D-glukanů se pohybuje mezi 2,4 a 8 % v sušině a je dán geneticky, ale působí i prostředí jako teplé počasí v době tvorby obilek nebo vysoká dávka dusíkatých hnojiv. Zrna mají vysoký obsah vlákniny a tzv. beta-glukanů, které společně dokážou chránit srdce i střeva. Zajímavý je obsah křemičitanů, vápníku a fosforu, ale také selenu.

Šestiřadé ječmeny mají vyšší obsah bílkovin, dvouřadé zase více škrobu.

Zdravotním účinkům šťávy z ječmene se věnovali vědci z Mendelovy univerzity. Zjistili, že obsahuje množství důležitých látek: antioxidanty, vitaminy C a E, enzymy. Sušina mladé hmoty obsahuje kolem 10 procent minerálů jako například železo, vápník, hořčík, fosfor a další.

Nejcennějším odpadem při zpracování sladu je sladový květ. Obsahuje vitaminy A1, A2, B1, B2, B6, C, D, E. kyselinu pantotenovou, nikotinovou, nikotinamid, biotin, enzymy i organické kyseliny a bílkoviny.

Sběr

Sběr se provádí v plné zralosti zrna, kdy jsou zrna tvrdá a 75 % nejhořejších kolének je zaschlých. K nejmenšímu poškození dochází při vlhkosti zrna 17–19 %. Pro úklid slámy se používají řezačky, lisy, samosběrací vozy nebo drtiče.

Sklizeň zelené hmoty celých rostlin se provádí asi 4–5 týdnů po vymetání.

Zpracování

Zrna musí být před uskladněním vysušená. Maximální vlhkost skladovaného osiva nemá překročit 15 %, osivo je potřebné aktivně provětrávat, sledovat teplotu a při vyšší vlhkosti opatrně dosoušet teplým vzduchem.

Ječmen má tvrdá zrna, před použitím by měla být upravená drcením, mletím nebo jiným způsobem. Účinnost krmiva se zlepšuje odstraněním plev, broušením nebo lámáním. Běžné postupy zahrnují válcování (na sucho nebo v páře), odlupování, broušení a peletování.

Dříve se po sklizni vázaly snopy, nechaly se stát, dokud se obsah vlhkosti nesnížil na 12–14 %, pak se zrna vymlátila. Tento způsob se v rozvojových zemích stále používá.

Ječmen sklizený jako zelená píce se před rozřezáním nechá zavadnout na 40 % sušiny, hmota se rozřeže na 10–20 mm, následně se senážuje, silážuje nebo suší horkým vzduchem.

Také mláto je možné konzervovat silážováním.

Využití pro drůbež

Ječmen se zkrmuje zpravidla ve formě krup, šrotu nebo drti. Šrotováním se využitelnost živin zvyšuje až o 10 %. Ječmen má pro drůbež nestravitelné a ostré křemičité slupky obsahující vlákninu. Vyšší podíl slupek má ječmen ozimý, který se proto pro drůbež využívá méně.

Ječný šrot lze lépe využít pro vodní drůbež, kde se uvádí maximální dávka u mladé drůbeže 30 %, u dospělé 40 %, v rozmnožovacích chovech 10 % ječmene. Pro mladší věkové kategorie se využívá ječmen nahý.

Podávání ječmene ve větším množství není vhodné, obsahuje ß-glukany, nepříznivě působící na výši snášky i při odchovu mladé drůbeže. Velké množství ječmene v krmné dávce může poškodit růst mladých zvířat. Potlačuje rozvoj „dobré“ mikroflóry v trávicím ústrojí. β-D-glukany a pentosany ovlivňují viskozitu tráveniny a jsou příčinou vlhké podestýlky, v chovech nosnic se při krmení ječmenem uvádí větší množství znečištěných vajec.

Krmné směsi proto mohou být doplněny enzymem ß-glukanázou.

Hrabavé drůbeži se doporučuje podávat 15–20 % ječmene v krmné dávce. S přídavkem enzymu β-glukanázy může ječmen tvořit i 30–40 %.

V domácích chovech je ječmen osvědčeným prostředkem, jak donutit slepici kvokat….

Do krmných dávek pro drůbež je možné zařadit také mláto, které má vyšší obsah bílkovin. Doporučuje se v max. množství 10–20 %. Zajímavým krmivem může být sladový květ, ten musí obsahovat min. 24 % dusíkatých látek.

Pro další druhy

Ječmen se používá především pro výkrm prasat a skotu, příznivě ovlivňuje jakost masa a tuhost tuku. I do krmiva pro prasata se přidávají enzymy. Do siláží pro skot se jako zdroj bílkovin a zchutňující látka přidává sladový květ, který má také příznivý vliv na produkci mléka. Ve větších dávkách ale působí hořknutí mléka.

Ječmen je vhodný při odchovu a výkrmu mladých králíků, výhodou je i vysoký obsah vlákniny. Pro chovné jedince je méně vhodný, protože po něm tuční. Je možné jej použít pro kojící samice. Králíky je potřeba na ječmen zvyknout, přidává se postupně.

Ječmen je druhou nejčastější zrninou podávanou koním. Obsah stravitelné energie (14,5 MJ) je mezi ovsem a kukuřicí (15,5 MJ). Zrna ječmene jsou velice tvrdá a pro koně špatně stravitelná, před krmením je potřeba je namáčet (cca 6 hodin, klidně do studené vody), mačkat nebo šrotovat. Ideální je našrotovat každý den ráno potřebné množství pro daný den. Uvádí se, že některým koním ječmen nechutná. Doporučuje se jím krmit především koně arabských plemen, protože jsou tak zpravidla krmeni ve své domovině.

Nemocným koním a koním v rekonvalescenci se doporučuje podávat sladový květ. Přidává se i do granulí pro psa a kočky. Pokusy se dělají také se zkrmováním ječmene rybami.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

22.1.2016 06:57

Píšete o ječmeni a přiložíte foto pšenice? To je trochu zavádějící. Barbora