Problémy v chovu drůbeže 3 – Chovatelské zažízení

Domácí zvířata přináší lidem nejen užitek, ale také potěšení, inspiraci i estetický zážitek. Aby tomu tak bylo, musí být zdravá a spokojená. To je možné jen v odpovídajícím prostředí. Proto je tolik skloňované anglické slovo welfare, které můžeme volně přeložit jako pohoda zvířat. Celá řada zajímavých nápadů a inspirací pro chovatelská zařízení je k dispozici na internetu, každý si to své zařízení ale přizpůsobí podmínkám, které má. Ať už je chovatelské zařízení jakékoli, musí být funkční – poskytovat optimální podmínky a především chránit drůbež před nepřízní počasí i případnými predátory. Podívejme se tentokrát na chovatelská zařízení, jejich nejčastější nedostatky funkčnosti a na to, co mohou způsobit.

Málo místa
Nedostatečně velký prostor pro chov může znamenat problémy se zdravotním stavem zvířat, ale také projevy agresivity a kanibalismu.

Velikost kurníku závisí na počtu slepic a jejich hmotnosti, kritériem je i větratelnost a využití výběhů. Orientačně se na jeden m² počítá se 3–4 slepicemi, u zdrobnělé drůbeže se 7–8 slepicemi. Po vylíhnutí může být v odchovně umístěno na 1 m² 20 kuřat, postupně se počet snižuje – ve věku 45 dní už je to jen 10 kuřat. Kuřata by se měla odchovávat odděleně od dospělé drůbeže.

Velikost podlahové plochy na křepelku se u různých autorů liší. Orientačně u křepelek nosného typu počítáme do 14 dnů věku s 28 cm² na kus, od 14 do 28 dnů 56 cm² na kus, od 28 do 42 dnů s 84 cm² na kus, v dospělosti 100 cm² na kus. U masných křepelek je potřeba místa o 70 % vyšší. Při nedostatku prostoru se může ve skupině projevit kanibalismus.

Po vylíhnutí se perličata umísťují do kruhových ohrádek z lepenky, do ohrádky o průměru 2 m se vejde až 300 perličat. Při odchovu na hluboké podestýlce se počítá s 8 kusy na m².

Do osmi týdnů počítáme s 10–12 krůťaty na 1 m² odchovny, u starších krůťat s 5–6 kusy.

Na jeden m² zařízení počítáme 1–2 dospělé krůty.

Na 1 m² podlahové plochy se počítá do týdne max. 14 housat, do tří týdnů max. 10 housat, do 8. týdne max. 8 housat, později 3–5 housat. Husy nejsou na ustájení příliš náročné, na jeden m² počítáme 2 husy.

Na 1 m² podlahové plochy kachníku počítáme až 25 kachňat do týdne věku, 20 kachňat do 3 týdnů, 15 kachňat do 4 týdnů a 8 kachňat do 8 týdnů, později 3–4 kachny. V suchém výběhu je to na 1 m² 15 kachňat do týdne věku, 10 kachňat do 3 týdnů, 5 kachňat od 4 týdnů.

Větrání

Škody v chovech napáchá jak průvan, tak nedostatečný přívod čerstvého vzduchu. Větrací systémy mohou být stropní nebo komínové, popř. jejich kombinace. Účinnost větrání je možné zvýšit použitím ventilátoru.

Větrací otvory je vhodné překrýt pletivem, zamezíme tak přístupu škodné i nežádoucích hlodavců.

Vlhko
Optimální relativní vlhkost je 60–70 %. Při vysoké vlhkosti vzduchu a zvýšené teplotě jsou zvířata náchylnější k onemocnění, vznikají poruchy trávení. Nevhodné je i příliš suché prostředí, kde se zvyšuje prašnost.

Vlhkost lze ovlivnit větráním, ale také použitím vhodné podestýlky a napáječek.

Teplota
Požadavky na teplo jsou různé pro jednotlivé věkové kategorie i druhy drůbeže. V chovech slepic je vhodné udržovat teplotu od 18 do 20 °C. Ideálně by teplota v kurníku v zimě neměla klesat pod 12 °C, v létě stoupat nad 25 °C. Příliš nízká nebo vysoká teplota má vliv jak na zdravotní stav, tak na užitkovost.

Kuřata oschlá v líhni přemístíme do připravené odchovny s teplotou 32 ºC, vždy po týdnu postupně snižujeme teplotu o 2 stupně na konečných 18–20 ºC. Teplota v prostoru, kde je kvočna s kuřaty, by neměla klesnout pod 12 ºC, optimální je 22–24 ºC. Uvedené teploty měříme v blízkosti podlahy, kde se kuřata pohybují. To, zda je teplota v odchovně optimální, snadno poznáme podle chování kuřat. Teplota není stejná v celé odchovně, kuře si vyhledává vhodnou teplotu tím, že se vzdaluje nebo přibližuje tepelnému zdroji. Pokud je jim zima, tlačí se pod tepelným zdrojem, naopak při vysoké teplotě jsou namačkaná k okrajům odchovny. Pokud je teplota optimální, jsou rozptýlená v celém prostoru.

Jako zdroj tepla je ideální vyhřívaná podlaha (výhřevná deska), tepelným zdrojem může být žárovka, infralampa nebo klobouková kvočna. Pokud budou zdrojem tepla infračervené paprsky, jejich výhodou je, že hned po zapnutí vyrábí rovnoměrné teplo. Odchovnu však dostatečně nevytopí, když je velká zima.

Nízká teplota snižuje odolnost, kuřata trpí katary a průjmy, zaostávají ve vývinu, mohou vzniknout deformace končetin. Lépe ji snášejí kuřata, která jsou v dobrém výživném stavu. Stejně jako nízká je nevhodná i příliš vysoká teplota, bývá příčinou zpomalení růstu, zhoršuje také průběh případných onemocnění. Kuřata odchovaná v příliš teplém prostředí nejsou otužilá, rychle dýchají, přijímají velké množství vody a málo krmiva, zpomaluje se jejich růst. Můžeme také pozorovat přerůstání hřebenů a laloků. Od šestého týdne stáří se kuřata většinou obejdou bez tepelného zdroje.

Závislost mezi tepelnou pohodou zvířat a náklady na produkci se zabýval doc. Pavel Novák z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Zjistil, že stoupne-li vlivem nedostatečné izolace střechy teplota uvnitř stáje o 3,9 °C, zvýší se úmrtnost kuřat o 13,8 %. Potvrdil, že dobrá izolace podpoří přírůstky a také dokáže zlepšit zdravotní stav.

Ideální je, aby byl kurník zateplený. Pokud se rozhodnete použít polystyren, je potřeba pamatovat na to, že drůbeži velmi chutná. Cestu k němu si dokážou najít i přes vrstvu omítky.

Kuřata křepelek jsou v prvních dnech po vylíhnutí velmi citlivá na teplo, nemají dostatečně vyvinutou termoregulační schopnost a potřebují stálou teplotu nad 30 °C. První týden se doporučuje teplota 35–37 °C, 2. týden 30–32 °C, 3. týden 25–27 °C, u starších křepelčat 20 až 22 °C. V příliš teplém prostředí se zvyšuje spotřeba vody a snižuje se využitelnost krmiva.

V prvních dnech vyžadují  perličata více tepla. První den odchovu by teplota pod tepelným zdrojem měla být 36 °C, druhý 34 °C, postupně se snižuje na 30 °C ve třech týdnech, 26 °C ve čtyřech týdnech, později na 22–18 °C. V prostoru odchovny je teplota 20 °C do týdne, pak stačí 18 °C.

Krůťata jsou zejména v prvních dnech po vylíhnutí náročná na teplo. Vhodná teplota pod kvočnou (i ve vytápěné odchovně) je 36 °C v prvním týdnu, pozvolna se snižuje na 34 °C ve třetím týdnu a na 28 °C v šestém týdnu. V chladné části odchovny je to 26 °C v prvním až třetím týdnu, postupně se snižuje až na 18 °C v jedenáctém týdnu. Při příznivém počasí nepotřebují krůťata umělou kvočnu od 8.–10. týdne.

Odchov housat bez husy je pro chovatele náročnější než odchov pod husou. První dny je teplota pod zdrojem 28–32 °C, týdně ji snižujeme o 2 °C. V odchovně by teplota měla být 20°. Po třech týdnech je dostačující teplota 18°. To, jak dlouho přitápíme, závisí na teplotě a počasí venku.

U kachňat by pod zdrojem měla být teplota do 5. dne 27–30 °C, do 10 dnů 23–26 °C, do 20 dnů 18–22 °C, od 21. dne stačí 17 °C. V odchovně postačí teplota i o 10 °C nižší.

Nedostatek, nebo naopak nadbytek světla
Plocha oken kurníku by měla odpovídat 1/6 až 1/8 podlahové plochy kurníku. Umisťují se asi 40 cm od podlahy, aby světlo pronikalo rovnoměrně na celou plochu kurníku. Vhodné je, aby byla otevíratelná nebo nahraditelná rámy s pletivem, aby bylo zabezpečeno odpovídající větrání. Pamatovat je potřeba také na tepelnou izolaci, okna se doporučují dvojitá s třícentimetrovou mezerou. Okna je potřeba udržovat čistá, aby nedocházelo ke snižování intenzity světla.

V zimním období, kdy je krátký den, je vhodné světelný den prodloužit. Jako zdroj světla jsou vhodné zářivky nebo úsporné žárovky, k regulaci můžeme využít časové spínače. Dostatečné osvětlení zajistí 3–4 W/m². Vyšší intenzita světla i příliš dlouhý světelný den mohou vést k agresivitě.

Prodlužující se světelný den (doporučuje se max. 14–16 hodin) působí příznivě na růst a vývin kuřat, urychluje pohlavní dospívání, má vliv na snášku.

I u křepelek je důležitý světelný režim při odchovu. Platí, že čím je světelný den delší, tím rychleji křepelky pohlavně dospějí. První dva týdny se doporučuje svítit 24 hodin, pak 12 hodin.

U krůťat by intenzita osvětlení měla být v prvních dnech po vylíhnutí 100 luxů. Prof. Ing. Zelenka, CSc., doporučuje střídání 3 hodin světla a 3 hodin tmy – krůťata jsou po rozsvícení aktivnější a snadněji se naučí přijímat potravu. Od třetího dne se ve dne svítí a v noci se tma prodlužuje na 8 hodin. Doba nepřetržitého odpočinku je pro krůťata nezbytně nutná, pokud není dodržena, mohou nastat problémy s vývojem kostry, zejména nohama.

Podestýlka a hygiena v kurníku
K podestýlání můžeme používat zdravotně nezávadné materiály, které nejsou prašné a mají dobrou nasávací schopnost. Řezaná sláma je vhodná pšeničná nebo ječná, nevhodná je ovesná nebo žitná sláma. Plevy dobře absorbují, ale drůbež má snahu je požírat, doporučuje se smíchat je např. s hoblinami. Písek je vhodný zejména v létě, u zvířat s vyšší hmotností je ale nebezpečí vzniku otlaků.
Hoblovačky by měly být jen z měkkého dřeva. Piliny jsou prašné a drůbež je požírá, což může způsobit problémy. Kurník je potřeba pravidelně čistit a odstraňovat trus. Podestýlka v kurníku musí být suchá. Před každým zástavem nových zvířat (nebo po jejich přesunu) a v případě chovného hejna alespoň jedna síť ochrání osazenstvo výběhu před sluncem, ale i před nezvanými návštěvníky. Rošty zabrání drůbeži zničit porost ve výběhu.

Chovatelské zařízení jednou ročně před chovnou sezonou vydezinfikujeme. K hygieně patří také kontrola ovzduší. Dezinfekci zařízení provádíme až po důkladném odstranění podestýlky a trusu, vhodné je umytí nejlépe tlakovou vodou (vapkou). K preventivní dezinfekci můžeme použít např. chloramin (2–6%), jodonal (3–5%), přípravky na bázi peroxidu, popř. plynný formaldehyd. Součástí údržby zařízení by měla být i pravidelná dezinsekce zaměřená zejména na výskyt čmelíků, popř. klíšťáků (přípravky na bázi organofosfátů, karbamátů, syntetických pyrethroidů). Kurník je třeba po ukončení dezinfekce a dezinsekce důkladně vyvětrat. Dezinfekční prostředky je třeba střídat, abychom předešli vzniku rezistence. Nezbytná je také deratizace – průběžná likvidace drobných hlodavců.

Při nedostatečné hygieně v chovu se kuřatům na prstech tvoří „kuličky“ podestýlky a trusu. Vzniklé „kuličky“ nestrháváme, mohli bychom poškodit dráp. Menší kuličky je možné sundat poměrně snadno po odmočení. Problém je častější u rousných plemen, ale dobré je kontrolovat všechna.