Vhodným chovatelským zařízením a jeho vybavením je možné předejít řadě problému v chovu. K potřebnému vybavení kurníků patří krmítka a napáječky, hřady, trusné stoly, hrabaniště a snášková hnízda.

Snášková hnízda

Snášková hnízda mohou být individuální nebo společná. Aby do nich drůbež opravdu snášela a nebylo potřeba řešit problémy se zanášením, je potřeba, aby byla čistá, nevyskytovali se v nich paraziti. Snášková hnízda musí být dostatečně velká, musí jich být dostatek a musí být umístěna na klidném, nerušeném místě.

Na jedno hnízdo počítáme 3 – 4 nosnice. Velikost snáškových hnízd je ale potřeba přizpůsobit plemeni.

Individuální hnízda pro slepice a perličky mají zpravidla rozměry 30 x 35 x 35 cm a mohou být až ve třech řadách nad sebou.

Pokud chceme mít přehled o snášce, můžeme využít kontrolní snášková hnízda. Ta jsou náročnější na čas, protože se musí alespoň třikrát denně vybrat a vypustit slepice, které již snesly vejce.

Hnízda umísťujeme je do výšky 60– 90 cm nad podlahu, dále od oken tak, aby v nich bylo přítmí a klid, také co nejdál od vstupního otvoru z výběhu, aby si drůbež o čistou podestýlku očistila nohy (především  pokud je výběh po dešti zablácený). U plemen, která se hůř pohybují je potřeba, aby snášková hnízda byla umístěna níž, nebo jen v klidném koutě kurníku u země.

Snášková hnízda pro krůty by měla mít tvar krychle o hraně 60 cm. Na jedno hnízdo počítáme čtyři krůty, u individuálních snáškových hnízd jen dvě.

Před hnízda se připevňují náskokové tyče. Prostor nad hnízdy by měl být zešikmený, aby tam slepice nemohly hřadovat a znečišťovat hnízda.

Materiál, ze kterého jsou hnízda vyrobena, by měl být snadno čistitelný. Ideální je tomto ohledu plast, nejčastěji používané dřevo. Velmi hezké jsou klasické proutěné kukaně, jsou však náročné na údržbu.

Případné problémy se znečištěním nebo požíráním vajec vyřeší snášková hnízda, která jsou konstrukčně řešena tak, že se vejce po snesení vykutálí mimo hnízdo do určeného prostoru.

Čmelíky v hnízdech snadno odhalíte pomocí lepenky. Na noc se do hnízda umístí obdélník vystřižený z lepenky, mezi její vrstvy čmelíci vlezou. Ráno je pak po oddělení jednotlivých vrstev lepenky je pak vidět, zda se zde čmelíci ukryli.

Problém se zanášením může vzniknout, pokud mladým kuřicím včas nedáme snášková hnízda nebo pokud jsou hnízda nevhodně umístěná, bez podestýlky či zahmyzená. Slepice budou snášet jinam, než chceme, i v případě nedostatku snáškových hnízd nebo jejich obsazení např. kvočnou. Prevencí je dodržování vhodných podmínek.

Pro křepelky jsou vhodné snáškové klícky, které se dají umísit do více pater nad sebe. Vyrobené mohou být např. z latí potažených králíkářským pletivem. Vhodné je i dno z pletiva, kterým propadává trus na trusník. Pokud je u klecí zešikmená podlaha, snesená vejce se „vykoulejí“ do žlábku. Na jednu slepičku se uvádí od 40 do 140 cm ² podlahové plochy.

Pokud křepelky chováme ve voliéře nebo na podestýlce v klecích, můžeme umístit snášková hnízda, ale většina slepiček bude snášet vejce volně po kleci. Je proto důležité zamezit znečištění vajec a to jejich pravidelným vybíráním a udržováním čisté podestýlky.

Hřady

Hřady využije hrabavá drůbež. Zhotovují se z latí, jejich horní hrany by měly být zaoblené. Šířka latí pro slepice je 4 cm. Upevňují se vedle sebe nebo šikmo nad sebe do výšky 70 až 90 cm. Mezi jednotlivými latěmi by mělo být 30–40 cm. Na jeden metr hřadu usedá 4–5 slepic. Rozměry i umístění hřadů je ale potřeba přizpůsobit plemeni.

Nevhodné rozměry nebo tvar horní části hřadu může mít za následek různé deformace hrudní kosti i prstů.

Šikmo nad sebou umístěné hřady jsou vhodné zejména u mladých nebo temperamentních zvířat  nebo v nesourodém hejnu. I slabší jedinci si tak mohou najít místo, kde nebudou těmi silnějšími „pohlavkováni“.

Stránky www.osel.cz uvádí, že studie Královské veterinární university zaměřená na welfare odhalila, že slepice soudružské vztahy vzájemné náklonnosti nepěstují a že jim je jedno s kým tráví sůj čas i to, jak usedají na hřady. Slepice tedy přítelkyně nemají  nevytvářejí svazky a jsou individualistkami.
Pod hřady se umisťuje trusný stůl nebo trusná jáma pokrytá pletivem nebo roštem.

Hrabaniště

Další důležitou součástí kurníku nebo výběhu je hrabaniště. Přispívá ke spokojenosti drůbeže, ale také jim pomáhá zbavit se vnějších parazitů.

V kurníku může jako hrabaniště posloužit ohraničený prostor nebo bedna, ve výběhu můžeme vyhloubit jámu a její stěny zabezpečit např. deskami. Místo volíme tak, aby bylo co nejvíce vyhřívané sluncem. Hrabaniště se plní jemným pískem smíchaným s dřevěným popelem, přidat můžeme i bylinky. Také hrabaniště je nutné udržovat čisté.

Krmítka a napáječky

V oblasti welfare se zákonná opatření vetšinou opírají o koncept tzv. pěti svobod, kdy chovaná zvířata nesmí být vystavena hladu a žízni, nepohodlí, bolesti, zranění a nemocem, strachu a tísni a měla by mít možnost vyjádřit normální chování. K prvnímu uvedenému kromě dostačujícího složení a množství krmiva přispěje i použití vhodných krmítek a napaječek.

Pro nejmenší kuřata do věku asi 14 dnů jsou vhodná lehce přístupná plochá krmítka nebo po obvodu olištované krmné desky. Pro starší kuřata a dospělou drůbež jsou vhodná tubusová nebo žlábková krmítka. Velikost krmítka by měla být taková, aby se všechna zvířata mohla krmit najednou. Stejná zásada platí u napáječek.

U zásobníkových krmítek na suchá krmiva stačí krmná hrana poloviční, zvířata se u krmítka mohou vystřídat. Orientační délka krmítek a napáječek je uvedena v tabulce.

Zásobníková nášlapná krmítka také pomohou, pokud se v okolí vyskytují nezvaní hosté – ať už jde o hlodavce nebo např. vrabce.

Při výběru krmítka bychom měli dbát na to, aby bylo čistitelné. Ke krmení suchými krmivy jsou vhodná krmítka kovová, pro krmení vlhkými míchanicemi jsou vhodnější dřevěná nebo plastová krmítka.

Ke zkrmování tekutých krmiv se doporučují skleněné nebo keramické nádoby. Používají se i hliníkové, nerezové nebo betonové nádoby. Materiál krmítek volíme tak, aby se z něj neuvolňovaly cizorodé látky do krmiva. Např. pozinkovaná krmítka jsou zdravotně a hygienicky nevhodná zejména pro kyselá krmiva. Výška krmné hrany krmítka by měla být vždy ve výšce hřbetu drůbeže. Krmivo je pro drůbež dobře přístupné, zamezíme tak nežádoucímu rozhazování krmiva.

Nemělo by docházet ke znečišťování krmiva trusem drůbeže. Tomu lze zabránit vhodným výběrem, ale také umístěním krmítka. Krmítko nikdy neumisťujeme pod hřady, drůbež by nevhodná krmítka plechová žlábková nebo menší zásobníková krmítka, u kterých nemůže dojít ke znečištění obsahu. Grity má mít drůbež k dispozici nepřetržitě, bez omezení.

Suché směsi sypeme jen do suchých krmítek, v opačném případě hrozí jejich zaplísnění.  Nemusím připomínat, že krmiva nesmí být poškozená plísněmi, hnilobami, nesmí v nich být prach a cizí příměsi.

Ztrátám krmiva se předejde jeho vhodným podáváním. Kuřatům se v prvních dnech po vylíhnutí krmítka plní až po okraj, popř. se krmivo sype volně na podložky. Postupně se přechází na vybraný typ krmítka, ta se plní do 1/3 hloubky. Zásobníková krmítka se plní na dobu 3–10 dnů.

Napájení

Pitnou vodu musí mít drůbež k dispozici nepřetržitě. Týká se to i vodní drůbeže s přístupem na vodní plochy. Výška napájecí hrany je stejně jako u krmítek ve výši hřbetu drůbeže. Voda musí být nezávadná, čistá a předkládaná v přebytku. Pokud používáme napáječky a zvířata vodu nevypijí, je potřeba vodu denně měnit, napáječky čistit a podle potřeby dezinfikovat. V letním období se doporučuje vodu vyměňovat i třikrát denně. Její teplota by měla být v létě 12–18 oC, v zimě 18–22 °C. Denní spotřeba je zpravidla 0,3 – 0,5 litru na kus, je potřeba ale zohlednit velikost a druh chované drůbeže. Nejmenší kategorie drůbeže musí dostat vodu odstátou, o teplotě 20–24 °C. Studená voda způsobuje malým kuřatům průjmy. Voda by neměla v zimě zamrzat. Pokud hrozí její zamrznutí, je vhodné pod napáječky použít tepelné podložky. U plemen s většími laloky nebo hřebeny je vhodné v zimním období přidat do vody trochu jedlého oleje, ten by měl riziko jejich namrznutí omezit. Napáječky se umisťují ve výbězích do stínu, v kurnících pokud možno na rošty. Teplé vody zvířata vypijí méně a sníží se i příjem krmiva.

Napáječky pro drůbež musí být takové, aby se v nich voda neznečišťovala a byly snadno čistitelné. Jejich konstrukce by měla omezovat rozstříkávání nebo vylití tekutiny, zejména pokud jsou umístěné uvnitř v chovatelském zařízení. Dobře vyřešený způsob napájení zabrání tomu, aby se drůbež umáčela.
Vhodných a praktických řešení napájení existuje celá řada, např. automatické kloboukové napáječky, plastové maloobsahové napáječky, plastové kloboukové napáječky, sifonové plastové napáječky, plovákové napáječky, kapénkové napáječky se závitem nebo zátěžové napáječky pro drůbež na hadičkový rozvod. K napájení všech druhů drůbeže se používají také vědrové napáječky.

Systém napájení je třeba přizpůsobit druhu a kategorii drůbeže i možnostem chovatelského zařízení. Krmítka a napáječky se musí udržovat neustále čisté, nespotřebované zbytky je třeba včas odstranit. Předejte tím zdravotním problémům. Krmítka a napáječky bychom měli ' také pravidelně dezinfikovat. K dezinfekci lze použít např. 2–3% roztok hydroxidu sodného nebo draselného, 3–4% chloramin, 1–3% chlorové vápno, 2% hypermangan, 2–4% formalin.

Orientační délka krmítek a napáječek potřebná pro různé druhy a kategorie drůbeže
Druh a kategorie drůbeže:	potřebná délka krmítka na kus v milimetrech	potřebná délka napáječek na kus v milimetrech
žlábkové - podélné	tubusové - zásobníkové	grit	žlábkové - podélné	kruhové
Kuřata odchov do 2 týdnů	15	x	5	5	5
Kuřata odchov do 5 týdnů	30	20	5	10	5
Kuřata odchov do 12 týdnů	60	35	10	20	10
Kuřata odchov nad 12 týdnů	120	50	15	25	20
Kuřata výkrm do 2 týdnů	30	20	5	10	5
Kuřata výkrm  3 – 7 týdnů	60	30	5	10	5
Kuřata výkrm nad 7 týdnů	100	50	10	20	10
Dospělé slepice	150	60	15	35	25
Perličky 5 týdnů	30	20	5	10	5
Perličky nad 12 týdnů	120	50	15	25	20
Krůťata do 4 týdnů	70	25	5	20	10
Krůťata 5 – 12 týdnů	160	50	15	50	30
Krůťata 13 – 16 týdnů	200	70	15	70	30
Krůty nad 16 týdnů	300	100	20	100	30
Kachny do 3 týdnů	60	30	10	20	18
Kachny 4 – 7 týdnů	100	40	15	30	20
Kachny nad 7 týdnů	200	70	15	50	25
Housata do 3 týdnů	100	50	10	50	30
Housata 3 - 8 týdnů	250	120	20	100	50
Husy nad 8 týdnů	300	150	25	100	50

Na University of Bristol pracuje hodně nadšenců propagujících pohodu zvířat a zkoumají i jiné, než „panelákově sardinkovský chov“ drůbeže. Podezírat je z nekalosti a že by jejich výsledky byly motivovány snahou „nadržovat“ klecovým produkčním chovům nosnic, rozhodně není na místě.

Veterinářky s pracovní náplní pečovat o blaho zvířat řešily závažný problém - zda mezi slepicemi existuje přátelství. A pokud ano, jestli by se změnou podmínek jejich život v tomto směru dal zlepšit. Dr Siobhan Abeyesingheová z Royal Veterinary College se svými kolegyněmi a kolegy  sledovala pomocí kamer chování nosnic a ze záznamu pak zjišťovala, které se k sobě chovají  přátelsky a je jim být pospolu příjemnější, než být v blízkosti jiné „kolegyně“. Jinak řečeno – kritériem bylo kolik která slepice s kterou tráví času. Předpokládalo se totiž, že slepice jsou svým způsobem v hejnu organizovány a chovají se podobně jako příslušníci některých jiných druhů tvořících smečky či stáda. Přátelství, jak známo, má blahodárný vliv, což se projevuje na psychickém a zdravotním stavu.
Z těchto úvah pramenila představa případného vylepšování podmínek a technologie chovu, které by byly k rozvíjení přátelských vztahů mezi ptáky přívětivější. Případné vyšší náklady na investice by se chovatelům mohly vracet tím, že by jejich svěřenkyně snadněji překonávaly stresové situace, což by se odrazilo ve zlepšené reprodukci, tedy i snůšce vajec.

Pokus probíhal v klecích čtvercového půdorysu o straně 1,75 metru. Tato plocha byla rozčleněna na čtyři části. Nejmenší, částečně separovanou, bylo hnízdo pro snášení. Největší část představovala ploch s podestýlkou a nad ní byly i tyčky pro noční hřadování. V části určené  pro krmení je kapková napáječka, zásobník pro krmení peletami a na písek, který potřebují mít ve voleti, aby jim dobře trávilo.  Nosnice (Hyline Brown) pocházely z klasické komerční odchovny, kde jsou jako kuřata chována na hluboké podestýlce v počtu 20 000 kusů na halu. Než vlastní sledování dospělých nosnic začalo, byla zvířata ponechána dva týdny spolu v kleci na takzvané seznamování. Pak teprve byl zapnut kamerový systém, který v časových intervalech zaznamenával postavení jednotlivých zvířat. Přístroje běžely osm týdnů a získaly záznamy chování zvířat v osmi stejných skupinách (každá o patnácti nosnicích).  Ze záznamu se pak dalo zjistit, které dvojice spolu tráví více času, než aby to byla náhoda.

Siobhan Abeyesingheová, vedoucí kolektivu a první autorka studie přiznává, že takový výsledek nepředpokládala.

Teorie a praxe

V době denních aktivit nic na chování nosnic nenaznačovalo, že by k vzájemnému bratříčkování či projevům sympatie docházelo. Stejně tak žádnou náklonnost nezjistilo ani noční šmírování při hřadování. I ke spánku si slepice k sobě přisedaly zcela náhodně.  Závěr studie vyznněl v tom smyslu, že moderní slepice, i když  jsou chovány v malých skupinách v nichž se navzájem dobře znají, soudružské vztahy netvoří a ani je nevyhledávají. Z toho vyplynul následující závěr: I kdybychom nosnicím v užitkových chovech provedli úpravy stávajících klecových chovů na jiný, který by jim usnadňoval udržování separátních př&aa cute;telských svazků, tak se takové opatření mine účinkem a slepičí život se v tomto směru nezlepší.   Snaha zajistit němým tvářím vytvářet přirozené přátelské vztahy, častý to argument ochránců zvířecích práv, tímto poznáním ztrácí na svém antropomorfistickém půvabu.

Slepice sice vykazují znaky základů empatie v situacích kdy se kuřatům něco děje, ale přátelství mezi dospělými se u nich nenosí.

Vědkyně se netají tím, že výsledky nepotvrdily jejich očekávání. Není divu. V poslední době se spíše objevovaly články o slepičí „inteligenci“, jejich schopnostech empatie k potomstvu  i to, jak rafinovaně si dovedou poradit se znásilňováním. Proto se také tak trochu  počítalo s tím, že slepice budou nějaké vazby udržovat a pokud jim je narušíme, že to u nich povede ke stresu. A protože ten zase aktivuje virové choroby a zhoršuje vzájemnou komunikaci buněk s dopadem na vyšší nemocnost,... měly nové poznatky přinést návod, jak klece vylepšovat.

Protože je ale vše jinak, snaha najít viníka vede ke spekulacím. Mohou prý za to možná velkokapacitní odchovny, v nichž si zvířata nemají možnost vtisknout do paměti správný vzor chování – vyrůstat v malém kolektivu pod dohledem kvočny. Ta si svou skupinku kuřat zprvu úzkostlivě drží stranou od hejna. Tím, že kuřata ale nyní vyrůstají v jakémsi anonymním mega-hejnu, by mohlo vést k osvojování taktiky sociální tolerance. Jejich slabé sociální vazby by tak mohly být důsledek změněných podmínek domestikace v nichž je selekční tlak zaměřen hlavně na rychlost růstu. V takovém případě se totiž vydávání energie na vytváření a udržování nějakých vztahů, stává kontraproduktivní. Jedinci s choutkami se vyhledávat a spolu s nimi i geny predispozice k takovému chování, z populace mizí.

Vědkyně hodlají ve zkoumání slepic pokračovat. Nyní by mělo být na pořadu prověření, zda méně zdomácnělý kur (který neprošel tvrdou selekcí velkochovů), je na tom s přátelstvím také tak bídně, jako dnešní, moderní a na jednostrannou produkci vyšlechtěné linie.

Prameny:  Abeyesinghe, S. et al.: Do Hens Have Friends? Applied Animal Behaviour Science (2013).
Royal Veterinary College
J L Edgar, J C Lowe, E S Paul, C J Nicol .: Avian maternal response to chick distress, Proceedings of the Royal Society B, 9 March 2011. rspb.royalsocietypublishing.org/