Poklady z přírody 64 – Kerblík

Další zajímavou rostlinou z čeledi miříkovité (Apiaceae) je kerblík. Rod Kerblík (Anthriscus) zahrnuje patnáct druhů, v naší přírodě rostou čtyři z nich, a to kerblík lesklý (Anthriscus nitida), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), kerblík obecný (Anthriscus caucalis) a kerblík třebule nebo dříve kerblík zahradní (Anthriscus cerefolium), slovensky trebuľka voňavá, francouzsky fines herbes, německy küchenkräuter, anglicky chervil. Kerblík lze využít v kuchyni, používá se i jako léčivá rostlina, využít se dá i v chovech drůbeže. Zejména kerblík třebule se pěstuje pro čerstvé listy. Oblíbený je zejména ve Francii, proto se mu i u nás přezdívá francouzská petržel. Pojmenování stoklasa, stokláska, střebule nebo třebule také označují kerblík.

Rozšíření
Zástupci rodu ker­blík pochází z Malé a jihozápadní Asie a jižní Evropy. Do dalších oblastí Evropy a na sever Afriky se pravděpodobně dostal díky starým Říma­nům, na mnoha místech zplaňuje. Rozšířil se také v Indonésii, na Filipínách a Novém Zé­landu, roste v Severní Americe.
Kerblík nejčastěji roste v polostínu tam, kde jsou živinami bohaté, humózní půdy. Kerblík obecný roste na našem území jen na teplých místech, uvádí se 31 lokalit, kde se vyskytuje. Kerblík lesklý naleznete například v podhůří Orlických hor a Beskyd nebo na Šumavě. Často je zaměňován s příbuzným kerblíkem lesním, který se u nás vyskytuje hojně na loukách, v křovinách i v okolí cest a potoků.

Charakteristika
Rostliny rodu kerblík jsou jednoleté i vytrvalé byliny s dutými lodyhami a tenkým, vřetenovitým kořenem. Jemné listy trojúhelníkovitého tvaru, mají zubaté okraje a jsou dvou- až trojnásobně zpeřené.
Oboupohlavní květy se objevují od dubna do června a jsou uspořádány v koncových složených okolících. Kališní lístky jsou buď drobné, nebo zcela chybějí. Podlouhlé nebo klínovité korunní lístky bývají bělavé či žlutozelené. Květy jsou samosprašné nebo je opyluje hmyz. Z květů se vyvinou štětinaté dvounažky vejčitého tvaru.
Kerblík třebule je jednoletá léčivá rostlina, která dorůstá výšky 20–70 cm. Lysé lodyhy bývají slabě větvené, jemně zpeřené světle zelené listy mohou být i kudrnaté. Čerstvě natrhané lístky příjemně voní, vůní připomínají anýz i petržel, chutnají nasládle.
Černé lesklé plody jsou asi 1 cm dlouhé, podlouhlé se štíhlým, vyvýšeným zobákem.

Trocha historie
Kerblík třebule byl ve starověku používán nejen jako koření do různých pokrmů, ale také doporučován proti vyrážkám a návalům. Staří Řekové kerblík nabízeli na trzích jako zeleninu. Traduje se, že kerblík měl v oblibě i básník J. W. Goethe.
V lidové medicíně se čaj z kerblíku používá na podporu trávení, zlepšuje činnost trávicí soustavy, působí močopudně. V kombinaci s octem léčí škytavku, dokáže snížit vysoký krevní tlak. Je vhodný při redukčních dietách i k detoxikaci organismu. Uvádí se jako bylina vhodná i pro astmatiky. Pomoct může při onemocnění horních cest dýchacích a při onemocnění kloubů.
Kerblík je oblíbený zejména ve Francii, přidává se k drůbeži, mořským plodům, mladé jarní zelenině, třeba mrkvi, do polévek a omáček. V kuchyni se zkrátka dá použít všude, kde se používá petrželka – mladé listy se přidávají do salátů, tvarohových pomazánek, bylinkového másla i octa, do pokrmů z vajec, brambor a zeleniny, do polévek a smetanových i bešamelových omáček, k pečenému a grilovanému masu. Lze jím dochutit zejména skopové maso, ryby a drůbež. Jeho chuť je kořeněnější než chuť petržele, vyznačuje se slabou příchutí lékořice nebo anýzu, uvádí se také estragon. Těsně před podáváním se přidává do salátů, pomazánek a omelet. Tepelnou úpravou listy ztrácí svou typickou chuť a vůni.
Kerblík se rovněž suší a přidává do různých směsí koření, zpravidla do směsí na grilovaná masa. Je jednou ze čtyř tradičních francouzských jemných bylin, kromě něj jsou pro francouzskou kuchyni nepostradatelný estragon, pažitka a petrželka. Dříve byl přidáván například do tvarohových koláčů. Odvar z kerblíku čistí pleť.
Uvádí se, že kerblík přitahuje slimáky. Rostliny se někdy používají jako návnada. Kerblík lesní je významným plevelným druhem, je odolný vůči herbicidům. Využívá se zřídka.

Co rostlina obsahuje
Listy kerblíku obsahují železo, hořčík, vitamin C (120–140 mg v 100 g čerstvé hmoty) a karoteny (8–14 mg) i některé vitaminy skupiny B.
Rozdrcená rostlina má příjemnou vůni díky obsaženým silicím, obsahuje éterické oleje, flavonové glykosidy a hořčiny. Ve 100 gramech kerblíku je obsaženo 23,2 g bílkovin.

Pěstování
Lesklá semena kerblíku se vysévají na stanoviště v polostínu 0,5 cm hluboko do řádků vzdálených 10–30 cm. Brzy na jaře nebo později na podzim je možné semena vysévat i na slunné stanoviště. Některé zdroje uvádějí, že semena ke klíčení potřebují světlo a doporučují výsev kerblíku na povrch půdy. Jindy se doporučuje dát semena před setím na pár dní do lednice.
Substrát by měl být propustný s dostatkem živin. Vysévat lze od března až do konce léta, není citlivý na mráz. Sazenice se jednotí na vzdálenost 30 cm. V 1 g je asi 350 semen. Přesazování je obtížné kvůli dlouhému kořeni. Na slunných místech rostliny rychleji vybíhají do květu. Semena klíčí za 15–20 dní. Za sucha vyžadují rostliny zálivku. Kerblík lze pěstovat i v květináči, v truhlíku za oknem nebo v nádobách na terase.

Sběr
Nejlepší listy pocházejí z mladých rostlin, sbírají se 6–8 týdnů po výsevu. Úrodu listů je možné zvýšit ořezáváním květních stvolů, po odkvětu kerblík odumírá a zasychá.

Zpracování
Listy se nejlépe uchovají zmrazené, sušením ztrácí na kvalitě.

Využití pro drůbež
Kerblík rychle roste, je nenáročný, vysévat jej je možné průběžně, proto je snadno dostupným zdrojem zeleného krmení. Pro drůbež je zajímavý především díky poměrně vysokému obsahu bílkovin. Doporučuje se také na posílení imunity. Všem kategoriím a druhům drůbeže se zkrmují mladé listy nebo nať, využívá se kerblík třebule.
U kerblíku lesního se uvádí obsah malého množství toxických látek. Navíc je plevelem, který se jen těžko ničí. Starší rostliny dřevnatí, ke krmení nejsou vhodné.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře