Perlička domácí, část 2. – Specifické vlastnosti perliček

Perličky mají sklony k zanášení.
Perličky disponují velmi živým temperamentem a jsou bázlivé.
Společný odchov a chov perliček s ostatní drůbeží může přispět k zmírnění jejich plachosti.
Obsah
  1. Plachost
  2. Hlasový projev
  3. Dobří letci
  4. Manipulace
  5. Vlastnosti
  6. Užitkovost

V minulém díle našeho seriálu o perličkách jsme se ve stručnosti zaměřili na taxonomii perliček a historii jejich chovu. V dnešním pokračování seriálu se zaměříme na specifické vlastnosti perliček. Perlička domácí, se kterou se setkáváme na různých chovatelských akcích, vznikla, jak jsme se dozvěděli v předchozím článku, domestikací perličky kropenaté (Numida meleagris) na africkém kontinentu. Po svém divokém předkovi si perličky domácí zachovaly celou řadu jeho typických vlastností. Chovatel, který si chce perličky pořídit, by s nimi měl počítat. Vhodné je před nákupem zvířat navštívit zkušeného chovatele perliček, který bude potenciálnímu zájemci o jejich chov schopen nejen zodpovědět dotazy spojené s chovem, ale podá mu i cenné rady do začátku.

Plachost

Mezi tyto typické vlastnosti perliček můžeme zařadit plachost a velmi živý temperament, se kterým je spojena i vzrušivost perliček. Perličky co do charakteru můžeme zařadit dle Hippokratovy typologie temperamentu mezi choleriky, což znamená, že se dokážou velmi rychle vzrušit, a to na popud velmi slabého podnětu.

Perličky jsou dosti plaché. Tomuto jevu můžeme v určité míře předejít společným odchovem malých perliček ve společnosti kuřat, jelikož je většina plemen kura domácího ve většině případů oproti perličkám podstatně klidnější. Tím pádem dojde i ke zklidnění takto odchovávaných perliček. Další možností, jak snížit jejich plachost, je pravidelný kontakt chovatele s mladými a posléze i dospělými zvířaty.

Hlasový projev

Důležitým životním projevem perliček je také jejich hlasový projev. Perličky jsou společenským druhem, který je velmi hlučný – při sebemenším vzrušení vydávají velmi hlasitý povyk, což nám může, bydlíme-li v zástavbě rodinných domů, způsobit zbytečné problémy se sousedy. Jejich hlasové projevy nám na druhou stranu mohou posloužit k rozlišení pohlaví. Perličky volají typickým „to–ták–to–ták“, kdežto perláci jakoby „nadávají“. Mezi chovateli se traduje, že perliččí křik odhání z místa, kde jsou chovány, obtížné hlodavce, tedy především potkany. Do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, nemohu potvrdit.

Dobří letci

Perličky jsou velmi dobrými letci, je proto třeba věnovat pozornost oplocení výběhu, kde jsou chovány. Při vzrušení se velmi snadno vznesou a přeletí plot. Pokud jsou chovány v sadu, musíme si dát pozor, aby se na noc vracely do kurníku a nezůstaly hřadovat na některém ze stromů, kde by se mohly stát snadnou kořistí predátorů, například kuny nebo lišky.

 

Manipulace

Při manipulaci s perličkami je důležité zachovat trpělivost a vyvarovat se zbytečných prudkých pohybů, které by mohly perličky vyplašit. Když perličky chytáme, je ideální použít rybářský podběrák a poté chycené zvíře fixovat za běháky. V případě, že perličku fixujeme za jinou část těla, většinou se nám vysmekne a v ruce nám zůstane chomáč peří, které perličky instinktivně uvolní z peřových folikulů, aby se dostaly ze spárů predátora nebo chovatele.