Perlička domácí, část 3. – Hlavní znaky exteriéru perliček

Perlička domácí, část 3. – Hlavní znaky exteriéru perliček
Typické utváření a zbarvení laloků u perláka – pohled zepředu
Typické utváření a zbarvení laloků perláka – pohled z boku
Typické utváření a zbarvení laloků perličky  a nitkovité opeření v oblasti týlu a krku
Hlava perláka s chybně utvářenými laloky a s výrazněji vyvinutou uzdou
Přilba je u některých jedinců, především u rázů s redukovaným perlením, zbarvena červeně.
Perlička s chybně utvářenými laloky – takovéto zvíře rozhodně do chovu nepatří.
Jakékoliv probělení vnější strany laloků zasahující do oblasti červeného zbarvení je nežádoucí.
Přilba má trojúhelníkovitý tvar, jehož vrchol směřuje dozadu.
U perliček se můžeme setkat i s různě deformovanými laloky, jako například u toho mladého jedince s doposud méně vyvinutou přilbou. Přilba má trojúhelníkovitý tvar, vrchol směřuje dozadu.
Perličky divoké s úplným perlením mají běháky černošedé.
Trup perliček je mírně výše nesený.
Trup perliček je dobře zaoblený a při pohledu z boku má vejčitý tvar.
Krk perliček je poměrně krátký a částečně neopeřený.
Světle šedé zbarvení běháků je typické pro perličky šedé s úplným perlením.
Obsah
  1. Trup
  2. Krk
  3. Hlava
  4. Laloky
  5. Přilba
  6. Běháky
  7. Ocas

V dnešním pokračování seriálu o perličkách se zaměříme na hlavní znaky exteriéru perliček. Popíšeme si společné znaky pro obě pohlaví perliček a znaky vázané na pohlaví, které utvářejí tzv. pohlavní dimorfismus neboli pohlavní dvojtvárnost. Tedy jednoduše řečeno – jaký je rozdíl mezi perlákem a perličkou.

Trup

Začneme jak jinak než trupem perliček a poté si popíšeme další součásti těla perliček, které na něj navazují. Trup perliček má při pohledu z boku vejčitý tvar s dobře zaoblenými zády, která plynule přecházejí v ocas. Prsa jsou dobře osvalená a zaoblená. Velikost trupu je pro obě pohlaví takřka shodná a v souvislosti s trupem nemůžeme hovořit o výrazném pohlavním dimorfismu. Perličky jsou oproti perlákům mírně těžší a mají mírně níže nesený trup.

Perličky dosahují hmotnostního optima v prvním roce života okolo 1,4–1,8 kg, u starších zvířat je toto rozmezí v rozsahu 1,6–2,3 kg. V souvislosti s hmotností se můžeme setkat s dvěma „typy“ perliček, a to se zvířaty, která v sobě nesou krev francouzských masných perliček, nebo zvířat původem z Německa. Tato zvířata disponují hrubší konstitucí, větším tělesným rámcem a hmotností přesahující i výrazně 3 kg. Existuje ale i druhý extrém, tedy zvířata drobnější, která mají jemnější konstituci a menší tělesný rámec. V této souvislosti musíme zmínit několik faktorů, které mohou do jisté míry ovlivnit hmotnost perliček. Je to bezesporu genetická predispozice, která je rozvíjena na základě odpovídající výživy a podmínek chovu. Pokud jsou perličky chovány ve voliérách a intenzivně krmeny kvalitní kompletní krmnou směsí, dosahují větší hmotnosti než zvířata, která jsou chována extenzivně ve volném výběhu, kde jsou odkázána ve větší míře na úživnost prostředí a směsi jsou zvířatům předkládány pouze jako „doplněk“ stravy. 

Začneme jak jinak než trupem perliček a poté si popíšeme další součásti těla perliček, které na něj navazují. Trup perliček má při pohledu z boku vejčitý tvar s dobře zaoblenými zády, která plynule přecházejí v ocas. Prsa jsou dobře osvalená a zaoblená. Velikost trupu je pro obě pohlaví takřka shodná a v souvislosti s trupem nemůžeme hovořit o výrazném pohlavním dimorfismu. Perličky jsou oproti perlákům mírně těžší a mají mírně níže nesený trup.

Perličky dosahují hmotnostního optima v prvním roce života okolo 1,4–1,8 kg, u starších zvířat je toto rozmezí v rozsahu 1,6–2,3 kg. V souvislosti s hmotností se můžeme setkat s dvěma „typy“ perliček, a to se zvířaty, která v sobě nesou krev francouzských masných perliček, nebo zvířat původem z Německa. Tato zvířata disponují hrubší konstitucí, větším tělesným rámcem a hmotností přesahující i výrazně 3 kg. Existuje ale i druhý extrém, tedy zvířata drobnější, která mají jemnější konstituci a menší tělesný rámec. V této souvislosti musíme zmínit několik faktorů, které mohou do jisté míry ovlivnit hmotnost perliček. Je to bezesporu genetická predispozice, která je rozvíjena na základě odpovídající výživy a podmínek chovu. Pokud jsou perličky chovány ve voliérách a intenzivně krmeny kvalitní kompletní krmnou směsí, dosahují větší hmotnosti než zvířata, která jsou chována extenzivně ve volném výběhu, kde jsou odkázána ve větší míře na úživnost prostředí a směsi jsou zvířatům předkládány pouze jako „doplněk“ stravy. 

Krk

Nyní, když víme, jak by měl vypadat trup perliček, zaměříme se na krk, který je poměrně krátký, částečně v horní části neopeřený a jehož kůže má u většiny barevných rázů namodralou barvu, výjimkou jsou zesvětlené barevné rázy, jež mají kůži na krku narůžovělou. Na zadní straně krku jsou opět přítomna nitkovitá pera. Na krk navazuje hlava. Ta je taktéž neopeřená, s bíle zbarveným, mírně namodralým obličejem, tmavě pigmentovanými obočnicemi u tmavých barevných rázů a s červeně zbarvenou kůží v oblasti nozder a laloků. Opeření je v této oblasti značně redukované a nachází se pouze v zadní části hlavy, za přilbou v oblasti týlu v podobě specificky utvářené skupiny tzv. nitkovitých per.

Hlava

Na hlavě je nejvíce patrný pohlavní dimorfismus perliček. Mezi nejdůležitější znaky hlavy, které jej utvářejí, patří přilba a laloky. Jedná se konkrétně o jejich tvar a velikost. Dále můžeme na hlavě perliček nalézt tmavě pigmentovanou uzdu, která se nachází na krku mezi laloky a je patrná především u perláků. Můžeme pozorovat i výrazněji vyvinuté nozdry a poměrně silný, mírně zahnutý zobák.

Autor textu Mgr. Václav Nedělka ml., vaclavnedelka@centrum.vz
Autor fotografií Mgr. Václav Nedělka ml., vaclavnedelka@centrum.vz