Poklady z přírody 67 – sléz

Poklady z přírody 67 – sléz
Poklady z přírody 67 – sléz
Poklady z přírody 67 – sléz
Obsah
  1. Výskyt
  2. Charakteristika
  3. Trocha historie
  4. Co rostlina obsahuje?
  5. Pěstování
  6. Sběr
  7. Zpracování
  8. Využití pro drůbež

Sléz je známý především jako okrasná rostlina zajímavá svými nepřehlédnutelnými květy. Je ale také léčivou rostlinou, lze jej zařadit do našeho jídelníčku i použít jako krmivo pro drůbež. Rod sléz (Malva) se řadí do čeledi slézovité (Malvaceae), řádu slézotvaré (Malvales). Rod zahrnuje kolem třiceti druhů letniček, dvouletek i trvalek. U nás roste sléz lesní (Malva sylvestris), sléz přehlížený (Malva neglecta), sléz nizounký (Malva pusilla), sléz velkokvětý (Malva alce) a sléz pižmový (Malva moschata). Další druhy se pěstují jako okrasné rostliny a občas zplaňují. Patří k nim sléz maurský (Malva mauritiana), sléz kadeřavý (Malva verticillata var. crispa, syn. Malva crispa) a sléz přeslenitý (Malva verticillata).

Rodové jméno se vztahuje k řeckému malave a to znamená obměkčující. Získal je zřejmě proto, že vyniká svými hojivými a zklidňujícími účinky. Uvádí se, že jednotlivé druhy slézu mají podobné účinky. Z u nás rostoucích druhů se sbírá sléz přehlížený, sléz velkokvětý, sléz pižmový, z pěstovaných druhů sléz maurský. Léčivou rostlinou je také sléz lesní, lidově také homůlky, slíz, slíz planý, syrečky, koláčky, chlebíček. Sléz přehlížený a sléz nizounký lze použít jako listovou zeleninu, ale sléz nizounký se u nás řadí mezi silně ohrožené druhy.

Výskyt

Slézy pocházejí z Evropy, severní Afriky a Asie. Sléz přehlížený je původní ve Středomoří a Asii, u nás roste na světlých, vlhkých místech s výživnou půdou, považuje se za plevel. Sléz lesní pochází z východního Středomoří, u nás se mu daří v teplejších oblastech. Sléz nizounký patrně původně rostl v jižní části západní Sibiře, rozšířil se i do Evropy.

Sléz pižmový je rozšířený od severní části Pyrenejského poloostrova až po jihovýchodní část britských ostrovů. Zavlečen byl i do Austrálie a Ameriky. U nás se vyskytuje v jihozápadních a západních Čechách a na jižní Moravě, roste na suchých loukách a pastvinách, podél cest i na okrajích lesů. Podle knihy Květena ČR roste sléz pižmový na půdách chudých na vápník.

Podobný je sléz velkokvětý – vyskytuje se naopak na suchých kamenitých, zejména vápencových stráních. Velmi podobnou rostlinou je slézovec durynský.

Charakteristika

Slézy jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny s přímými nebo poléhavými lodyhami, někdy se vyskytují i jako keře, či dokonce nízké stromy. Řapíkaté střídavé listy bývají dlanitě laločnaté nebo celistvé, mají dlanitou žilnatinu. Nepřehlédnutelné květy mají zpravidla purpurové, bílé, růžové nebo červené koruny složené z pěti volných korunních lístků. Tyčinky srůstají v trubičku. Semeníky srůstají z 9–26 plodolistů se stejným počtem komůrek obsahujících vajíčko. 

Sléz pižmový je vytrvalá rostlina s vřetenovitým kořenem dorůstající výšky 20–100 cm, celá rostlina je drsně chloupkatá. Okrouhlé až srdčité listy jsou dlanitě laločnatě vykrajované. Světle růžové a slabě vonné květy velké 5–6 cm rostou na krátkých stopkách v paždí listů. Kvete v červnu a v červenci. Vyšlechtěna byla bíle kvetoucí odrůda Alba a růžově bohatě kvetoucí Rosea.

Velmi podobným druhem je sléz velkokvětý, trvalka s 20–250 cm dlouhými stonky. Od slézu pižmového se liší lodyhou alespoň v horní části s hvězdovitými chlupy.

Také sléz přehlížený je dvouletou nebo vytrvalou bylinou, její lodyhy jsou ale poléhavé, rozrůstají se všemi směry. Menší květy s růžovými korunními plátky vyrůstají v úžlabí listů na stopkách delších než 10 mm. Korunní plátky jsou dvakrát delší než kalich, vepředu zřetelně vykrojené. 

Sléz maurský je dvouletou nebo vytrvalou bylinou, často se zaměňuje se slézem lesním. Laločnaté listy mají dlouhou stopku. Celá rostlina je porostlá řídkými chloupky. 

Sléz lesní je dvouletá nebo vytrvalá 30–120 cm vysoká rostlina. Chlupatá lodyha se v dolní části větví. Květy vyrůstají po 2–6 z úžlabí listů. Koruna je pravidelná, pětičetná, červenofialové, tmavěji žilkované hluboce vykrojené korunní lístky jsou 2–4krát delší než kališní.

Trocha historie

Sléz je využívaný od starověku. Jako léčivá rostlina se sbíral zejména sléz lesní. Jeho květy se využívaly také k barvení vlny, octů, vína a dalších nápojů, které barvily do červenomodra až modrofialova. Sléz pižmový byl často pěstován na zahradách. Sléz přehlížený a sléz nizounký se používaly jako zelenina. Sléz velkokvětý zase sloužil jako magická rostlina na výrobu amuletů, ale i jako léčivka. Sléz amurský používali původní obyvatelé severní Afriky k barvení látek, hodí se i do místní kuchyně.

Skotský soudce, zakladatel moderní srovnávací historické lingvistiky James Burnett, lord Monboddo (pokřtěn 25. října 1714), popisuje, že slez je sázen na hroby v přesvědčení, že mrtví se mohou živit těmito dokonalými rostlinami.

Slézový čaj se doporučuje k léčbě angíny, zánětu průdušek i k zmírnění kašle, bolesti v krku a potlačení chrapotu. Nepostra­datelný je pro řečníky a zpěváky. Hodí se jako kloktadlo nebo obklad při zánětech v ústní dutině.

Pomáhá při léčbě jiných zánětlivých onemocnění, sliz mírní podráždění sliznice. Silice rozpouští hleny a uvolňuje napětí. Osvědčil se i při průjmech, při některých cévních chorobách a při onemocnění močových cest. Slézové obklady se používají také na zdeformovaná a bolavá místa při dně. Pomoct může i při některých kožních chorobách, například mokvajících a atopických ekzémech, akné, svědění kůže nebo při růži. Slézová mast se hodí k léčbě popálenin, pohmožděnin, bodnutí hmyzem či k hojení řezných ran nebo i jen ke zmírnění tmavých kruhů pod očima.

Sléz údajně nemá žádné nepříznivé účinky, lze jej užívat dlouhodobě. Často je přísadou různých bylinných směsí. Vnitřně se používá čaj, zevně obklady, kloktadla, ústní voda, koupele nebo klystýr.

Proti bronchitidě se doporučuje míchat sléz s jitrocelem, fenyklem a mateřídouškou. Na křečové žíly se hodí směs slézu s řebříčkem a pampeliškou. Na slzící oči vystačí sléz samotný, stačí jej zalít horkou vodou a louhovat pět minut.

Květy slézu se přidávají do čajových směsí pro zlepšení chuti, barvy a vzhledu. Jsou oblíbené také jako jedlá dekorace ovocných i zeleninových salátů, na ozdobení dezertů i chlebíčků. Mladé výhonky a listy se dají upravit podobně jako špenát nebo přidat do karbanátků. Jedlá jsou také semena, sušená mají podobnou chuť jako vlašské ořechy.

V neposlední řadě je sléz medonosná rostlina, velmi rády jej navštěvují včely i čmeláci.

Autor textu Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Autor fotografií zdroj: Shutterstock