Kolik slepic na jednoho kohouta?

Kolik slepic na jednoho kohouta?
Obsah

Otázek na to, kolik slepic na jednoho kohouta, je v chovatelských diskusích na internetu bezpočet. Tuto otázku si kladou chovatelé drůbeže již velmi dlouho. Tak třeba v časopise Kuří dvůr z roku 1890 se píše: „Mám téměř každodenně odpovídati k otázce, kolik slepic na jednoho kohouta, a bývám opravdu v rozpacích, jak bych se měl o tom vysloviti, protože otázky kladou se povrchně bez bližších okolností. Nemáme k tomu vůbec pravidla, ani nepodmíněné zásady. Rozhodují tu mnohé příčiny, kterých jest pěstitelům drůbeže sobě všímati.“ Podle autora má vliv prostředí, velikost hejna i věk, kondice a plemenná příslušnost kohouta.

Dále uvádí, že negativní vliv má chov v omezeném prostoru: „V malé ohradě jest tucet slepic na jednoho kohouta mnoho. A přece jest i v tomto případě lépe, necháme-li jej samotna, než dáme li mu soupeře, neboť nekoná potom ani jeden ani druhý pro samé hádky a půtky svoji povinnost. Prospělo by spíše, kdyby se vždy jeden pouštěl a druhý jeden nebo dva dny nechal zavřený, aby zbujněl a stal se k oplozování způsobilejší.“

Také další chovatel, Cook, doporučuje kohouta po ránu od slepic odebrat a přidat opět odpoledne. Jeho teorii napadá H. Warren a doporučuje jednomu kohoutovi přidat čtyři nebo nejvíce pět slepic. Pře v Drůbežnických listech vydaných v Drážďanech v roce 1890 pokračuje. Cook dále uvádí, že při větším počtu slepic na kohouta se vylíhlo více kuřat: „Znám od loňska místa, kde bylo třicet slepic při jednom kohoutu, a z každé násady 13 vajec vylíhlo se poměrně 10 kuřat.“

Autor dále nahlíží do zkušeností dávnějších chovatelů: „Věhlasný římský přírodospitec Columella, který žil za doby buď císaře Augusta nebo Tiberia, pravil, že smí se dáti kohoutu pětiprstému pět slepic, ale těžkým kohoutům z Rhodu anebo Medie jenom tři slepice. Také francouzský pěstitel Jacques dovozuje totéž, neboť praví: Obyčejně býváme toho náhledu, že na 9–10 slepic jeden kohout postačí, avšak v tom se, zejména vzhledem k těžkému plemenu, mýlíme. Kohouti takových plemen nestačí na takové množství. Proto stává se ku konci období k líhnutí způsobilého, že nebývají vejce oplozena. Avšak jiné zlo povstává z toho, když kohout na starosti větší počet slepic má. On zvykne sobě nevšímati si některých slepic, a to těch, od kterých byl několikráte odpuzen.“

Dále píše: „Přiřadíme-li kohoutu jenom čtyři slepice, obdržíme rozhodně nejsilnější kuřata a máme při tom to vědomí, že neplýtvali jsme ani časem, ani místem, ani potravou. Potřebujeme-li větší množství vajec, nežli mohou čtyři slepice poskytnouti, lépe jest chovati dva kmeny o jednom kohoutu a čtyřech slepicích ve dvou ohradách, nežli jednoho kohouta s osmi slepicemi v jedné ohradě.“

Správce bažantnice vévody z Newcastlu, J. Douglas, ujišťuje, že „jest možno přiděliti dorkinskému kohoutu o 1 až 2 letech nejméně 20 slepic. Starší obstará prý pouze polovici slepic, a pětiletý jest k plemenitbě již vůbec neschopný.

Belgičtí hospodáři držívají při 12–15 slepicích jednoho kohouta. Znamenití francouzští pěstitelé drůbeže Roullier a Arnoult drží na 10 slepic jednoho kohouta a praví, že tam, kde se všechna vejce nasazují a kde nemohou se slepice zcela volně pohybovati, nesmí se jednomu kohoutu více než 10 slepic přiděliti.“

Závěrem autor uvádí: „Ze všeho zde uvedeného jest patrno, že se může silnému kohoutu o 1 až 2 1/2 roce, není-li příliš těžkého plemene a může-li se drůbež volně pohybovati, dáti 12–15 slepic. Kde drůbež volnosti nemá, obdržíme při větším i menším množství slepic vždy něco neoplozených vajec, o to i tenkráte, krmí-li se drůbež vydatně. Jest to zcela přirozeno, neboť v takových omezených prostorách zleniví drůbež a otupí.“

Vhodné sestavení chovného hejna má vliv nejen na kvalitu potomstva, ale i na zdárný průběh líhnutí. Ve výše uvedených citacích z odborného časopisu Kuří dvůr je řada zajímavých postřehů.

Pro oplozenost u všech druhů drůbeže je rozhodující správný poměr pohlaví. Ten je u lehkých plemen kura (kohout:slepice) 1:12–15, u středně těžkých plemen kura 1:10–13, u těžkých plemen kura 1:7–10, u bojových a původních zakrslých plemen 1:max. 8.

Při větším počtu zařazených slepic riskujeme, že všechna vejce nebudou oplodněna. Ani menší počet není vhodný, slepice pak bývají často pojímány, mají sedřená záda a ozobané hlavy. Přesto je lepší mít v hejnu menší počet dobře vybraných zdravých slepic než zařadit zvířata nevhodná. Přidat můžeme také zdravá zvířata jiného plemene s odlišnou barvou vajec.

Pokud chceme chovat větší počet slepic a mít oplozená vejce, pořídíme si buď více kmenů, nebo k hejnu přiřadíme více kohoutů – dva kohouti se většinou špatně snáší, je lepší k odpovídajícímu počtu slepic přiřadit tři. Skupinu zvířat, kde je více kohoutů, musíme umístit ve větším prostoru (alespoň výběh), kohouti se ze slepic při pojímání mohou vzájemně shazovat a vejce pak budou neoplodněná. Nevýhodou je, že neznáme původ kuřat. Osvědčilo se k jednoletým slepicím přidávat kohouta staršího, k starším slepicím (dvouletým) kohouta jednoletého.

Po sestavení hejna bychom měli vysledovat, zda kohout slepice pojímá. Není to nic složitého, víme-li, že nejaktivnější je ráno po vypuštění z kurníku a pak večer.

Do hejna zařazujeme zvířata, která „vypadají zdravě“ – myslím tím, že jsou v dobré, tj. chovné kondici, mají dobře prokrvený obličej, jasné, dobře pigmentované oči, jasně červený hřeben. A znáte to: když slepicím hodíte „něco dobrého“, hned se na to „vrhnou“, jen nemocná zvířata nereagují.

Chovná zvířata by měla mít silnou konstituci. Nevhodná jsou zvířata, která z jakýchkoli důvodů zaostávají v růstu. Je lepší vybírat zvířata z dřívějších líhnutí, taková, která budou před příchodem zimy dospělá a nastoupí do snášky (záleží na plemeni, jeho ranosti).

Co se týče věku zvířat, zařazujeme zvířata v tělesné dospělosti, tj. u slepic 1 rok.

Podle možností nezařazujeme do hejna příbuzného kohouta, pokud tím ovšem nesledujeme určitý cíl, např. nechceme zvýraznit vybranou vlastnost. Použití příbuzenské plemenitby může způsobit snížení užitkovosti, zhoršení životaschopnosti, přenos dědičných nemocí. Tomuto stavu říkáme inbreedingová deprese.

Často také slýchám otázku, zda budou slepice vůbec snášet, když nemají v hejnu kohouta. Při produkci konzumních vajec žádného kohouta mít nemusíme, ale můžeme. Slepice budou snášet i bez kohouta, vajíčka ale nebudou oplodněná. Pokud nechceme líhnout, kohout je jen „ozdobou“ dvora (a také „žroutem navíc“). Tam kde je v hejnu kohout, také odpadá problém s tím, že si slepice před chovatelem sedne (říkávali jsme „ťapne“), což si někdy koleduje o zakopnutí… Některé literatury uvádějí, že oplodněná vejce mají nižší trvanlivost, jiné to popírají. I přes nepřítomnost kohouta v hejnu může slepice kvokat a sedět na vejcích.

Přeji šťastnou ruku při sestavení hejna.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (9x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře