Kachny pomořanské

Kachny pomořanské
Kachny pomořanské černé
Obsah
  1. Vznik plemene
  2. Plemenné znaky
  3. Nejčastější exteriérové vady
  4. Barevné rázy
  5. Užitkovost
  6. Specifika chovu

Tato venkovská kachna s téměř vodorovně neseným,  dlouhým, širokým a hlubokým trupem je považovaná za nejstarší plemeno kachen v Německu. Navzdory své velikosti nepůsobí těžkopádně. Typická je pro ni kresba s bílou náprsenkou. Kachny pomořanské se skvěle hodí do extenzivních chovů, jsou nenáročné i shánčlivé, vhodné pro produkci masa. 

Slovensky: kačica pomoranská

Německy: Pommernenten

Francouzsky: Canard de Poméranie

Anglicky: Pommeranian

Zkratka: k PO
Zařazení: skupina B2
Původ: Německo
Kroužek: kačer i kachna průměr 18 mm

Vznik plemene

Historie vzniku je nejasná. Jisté ale je, že kachny pomořanské jsou pojmenované podle místa, odkud pochází, a to Západního Pomořanska. Po uzavření Vestfálského míru v roce 1648 patřily Přední Pomořany Švédsku, proto byly kachny označovány také jako švédské. Dnes jsou kachny švédské samostatné plemeno. Předky ale mají pomořanské kachny pravděpodobně shodné s modrými švédskými kachnami. 

V 18. století začala v různých částech Evropy vznikat souběžně různá plemena s náprsenkou. 

V závislosti na regionu a barevném rázu se používaly také názvy Uckermärker a Duclairente, ty byly v Německu sjednoceny na nejčastější pomořanské kachny. Duclair byly uváděny také jako francouzské plemeno, jako místo původu se uvádí Normandie. Dalším velmi podobným, ale těžším plemenem jsou belgické kachny dendermonde. 

Vraťme se ale ke kachnám pomořanským. V Prusku, kterému Pomořany náležely od roku 1815, bylo cílem chovatelů z místních plemen vyselektovat kachny střední hmotnosti s dobrými růstovými vlastnostmi, vysokou snáškou a vynikající kvalitou masa. Pomořanské kachny jako plemeno pravděpodobně vznikly kolem roku 1850. U kachen švédských se uvádí rok 1835. Obě plemena se na první pohled díky výraznému zbarvení podobají, liší se hmotností, tvarem a nesením trupu, tvarem hlavy, částečné i ve zbarvení, protože jednotlivá pera švédských kachen mají tmavší lemy. 

Populace kachen pomořanských v Německu se dnes odhaduje jen asi na 100 zvířat,  patří mezi ohrožená plemena. V roce 1994 byly kachny pomořanské zapsány na Červený seznam Společnosti pro ochranu starých a ohrožených plemen, který vede univerzita v Kesselu. 

Kachny pomořanské našly své chovatele také ve Švýcarsku, kam byly přivezeny okolo roku 1920.  Ani zde nejsou jejich počty velké, ale mírně stoupají.

Plemenné znaky

Kachny pomořanské jsou spíše většího tělesného rámce, trup se požaduje dlouhý, hluboký, dobře zmasilý a zaoblený, téměř vodorovně nesený.

Dlouhá, široká záda jsou jen málo klenutá, plynule přechází v ocas. Prsa musí být plná, dobře zaoblená, mírně vystupující, hladká. Břicho by mělo být široké, hluboké a hladké, bez podbřišků a kýlu.

Hlava se požaduje dlouhá, čelo rovné, temeno ploché, zobák poměrně dlouhý, široký, horní linie je mírně prohnutá, barva podle barevného rázu a pohlaví. Špička zobáku („fazole“) je černá u obou pohlaví. Oči by měly být tmavě hnědé (vzorník EE uvádí pouze tmavé).

Krk se požaduje středně dlouhý, mírně zahnutý. Křídla musí být dobře uzavřená, vysoko nesená, pevně přilehlá, také ocas by měl být uzavřený, nesený v ose trupu.

Holeně jsou skryté v opeření, vystupují jen velmi málo. Středně dlouhé běháky jsou posazené téměř ve středu trupu, barva závisí na zbarvení peří.

Opeření musí být pevně přilehlé, podsada obzvlášť bohatá na prachové peří.

Nejčastější exteriérové vady

Nežádoucí je úzký, malý, nedostatečně hluboký nebo vysoko nesený trup, plochá či špičatá prsa, krátká rovná záda, výskyt podbřišku. Holeně nesmí výrazně vystupovat z opeření, běháky nemohou být posunuty výrazně nazad trupu. Málo prachového peří.

Barevné rázy

Modré s náprsenkou

Základní barva je rovnoměrně světle modrá, bez jiných odstínů ať už v plášti, nebo v zrcadlech.

Ojedinělá černá pera jsou povolena, jejich výskyt je podmíněný genetickým založením. U kačerů se vyskytují světlejší nebo tmavší lemy.

Na přední straně krku a horní části prsou je bílá, ostře ohraničená náprsenka – čím je pravidelnější, tím lépe.

Trestá se příměs hnědé nebo žluté barvy kdekoli v opeření. Nežádoucí je také příměs bílé v modrém peří nebo modré v náprsence či bílé lemování zrcátek. Nežádoucí je také příliš rozsáhlá náprsenka – zasahující do horní části krku či na břicho.

Modrý kačer má mít zobák modrošedý až zelenošedý, stejně jako kachna. U modrých kachen a kačerů jsou běháky černé nebo černé s červenými skvrnami, plovací blány bývají světlejší.

Černé s náprsenkou

Základní barva je tmavě černá se zeleným leskem, peří na spodní straně trupu je černo-šedé. Také zrcátko je zeleně lesklé. Náprsenka by měla být tvarovaná podobně jako u modrých.

Černý kačer má tmavě vrbově zelený zobák, u mladých kačerů je od kořene až téměř ke špičce tmavší „sedlo“. Starší kačeři mívají tmavou skvrnu pouze u kořene nebo uprostřed horní části zobáku. Zobák černé kachny by měl být  tmavě břidlicový. 

U černého rázu jsou běháky velmi tmavé až černé, plovací blány mívají světlejší skvrny.

Nežádoucí je příměs hnědé barvy v základní barvě, bílé barvy v křídlech nebo v plášti a černé v náprsence. Trestá se také nevýrazný lesk, divoká kresba pod křídly, bílé lemování zrcátek  či nepravidelná, příliš malá nebo velká náprsenka (podobně jako u modrých).

V Evropském standardu jsou od roku 2014 uvedeny také hnědé:

Základní barva je rovnoměrná, sytá hnědá. Kačer je o něco tmavší na hlavě, krku, v zrcadle a na kostrči. Utváření náprsenky opět jako u modrých. Zobák je zelený až černý, běháky hnědé.

Nepřípustná je nejednotná, skvrnitá základní barva, přítomnost kresby, bílá křídla, žlutá barva zobáku nebo běháků.

Užitkovost

Dospělí kačeři váží 3 kg, kachny jsou o něco lehčí, dosahují hmotnosti okolo 2,5 kg. Hmotnosti dospělých dosahují už po 4 až 5 měsících. Optimální věk porážky je 5 až 6 měsíců, zejména  proto, že v této době dozrává peří a lze je snadno škubat. Maso je i znalci považováno za pochoutku.

Také snáška pomořanských kachen je pozoruhodná. Vzorník požaduje snášku okolo 80 vajec s bílou až nazelenalou skořápkou, násadová vejce by měla mít minimálně 70 g. Němečtí i francouzští chovatelé ale uvádějí daleko vyšší roční snášku, a to až 150 vajec. Starší kachny mají údajně snášku srovnatelnou s mladými.

Specifika chovu

Kachny pomořanské jsou velmi shánčlivé, jsou neúnavnými hledači slimáků a jiných drobných živočichů. Vyžadují dostatečně velkou plochu k tomu, aby se mohly pást, vhodný je i přístup k vodní ploše. Tyto požadavky z nich dělají plemeno nevhodné pro velkochovy. Jinak jsou ale nenáročné, z velké části soběstačné a odolné vůči povětrnostním vlivům.

Ne všechny kachny sedí na vejcích a vodí mláďata, pokud ale kvokají, bývají spolehlivé. 

Kachňata rychle rostou i opeřují.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře