Kachny selské

1,0 Kachna selská bílá chocholatá, EV Herning 95 b.
1,0 Kachna selská divoká chocholatá, EV Herning 96 b.
0,1 Kachna selská divoká, EV Herning 95 b.
Kachny s chocholem se objevovaly už na malbách ze 17. století. (Avicultura)
Obsah
  1. Vznik plemene
  2. Plemenné znaky
  3. Barevné rázy
  4. Nejčastější exteriérové vady
  5. Užitkovost
  6. Specifika chovu

Kachny selské jsou temperamentním, nenáročným plemenem vhodným pro chov v extenzivních podmínkách. Tyto živé, ale zároveň důvěřivé kachny jsou středně velké, s výrazně zahnutým krkem ve tvaru písmene S. Držení trupu je téměř vodorovné. Zvířata mohou být bez chocholu, daleko atraktivnější jsou ale chocholaté variety.

Slovensky: Kačica Gazdovská

Německy: Landenten, Haubenente

Francouzsky: Canard huppé

Anglicky: Crested Duck

Zkratka: k SE

Zařazení: B 2

Původ: EE (pravděpodobně Evropa)

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 16 mm

Vznik plemene

Selské kachny vznikaly postupným vývojem z různých krajových plemen. Ty s chocholkou jsou dnes považovány za mutační formu selských kachen. 

Vyobrazení, na kterých jsou ptáci připomínající kachnu s chocholem, jsou stará 2 000 let. Některé prameny uvádí, že chocholatá plemena vznikala po celé Evropě, pravděpodobně nezávisle na sobě. Jiné, že kachny s chocholem se do Evropy dostaly z východní Indie a dále se vyvíjely v Holandsku. 

Za zemi původu se někdy označuje také Velká Británie, údajně proto, že právě Británie byla jednou z prvních zemí, která chocholaté kachny zařadila do svého standardu. Uvádí se rok 1910. 

Ve Spojených státech bylo plemeno popsáno D. J. Brownem v roce 1853. Do amerického standardu byly ale zařazeny dříve než do britského, a to bílé už roku 1874, černá varieta byla přidaná v roce 1977.

Jisté je, že kachny s chocholem nejsou v Evropě novinkou. Byly dávno známé ve většině Evropy, o jejich výskytu a oblibě svědčí množství maleb. Za zmínku stojí například obrazy ze sedmnáctého století Melchiora dʼHondecoetera, který maloval téměř výhradně ptáky, a Jana Havickszoona Steena, holandského malíře zlatého věku. Z výtvarných děl lze soudit, že jako domácí mazlíček hrála významnou roli. Používal se také název císařská kachna. 

H. Schmidt v knize Groß- und Wassergeflügel uvádí, že chocholaté kachny jsou považovány za mutaci selských kachen, ve většině evropských zemí se po staletí chovaly jako domácí a hospodářská zvířata. Nepředpokládá se, že původní chocholaté kachny z různých zemí mají společného předka. 

Rozšířené a známé byly zejména v Holandsku a na jihu Dánska. V Německu se objevily kolem roku 1800. 

Objevují se také v literatuře, například v komiksu Max a Moritz německého malíře, grafika, ilustrátora a básníka-humoristy Wilhelma Busche. V českém vydání se chlapci jmenovali Vít a Véna.

Díky své povaze jsou v Rakousku stále populární mezi mladými chovateli, objevují se i v zahradách pro potěšení dospělých chovatelů. 

Plemenné znaky

Jde o plemeno středního rámce s hmotností do 1 roku: kačer 2,0–2,4 kg, kachna 1,6–2,0 kg, u starších zvířat se požaduje hmotnost: kačer 2,2–2,9 kg, kachna 1,8–2,5 kg.

Středně dlouhý válcovitý trup je zavalitý a dobře zmasilý, téměř vodorovně nesený.

Středně dlouhá, široká, mírně klenutá záda plynule spadají k ocasu. Plná, zaoblená prsa jsou výrazně dopředu klenutá, hladká, bez kýlu. Břicho se požaduje plné, dobře vyvinuté, ale ne spuštěné, nepřípustný je podbřišek.

Hlava podlouhlá, zaoblená, s výrazně vystupujícími lícemi, čelo není příliš ploché. U chocholaté variety tvoří podklad chocholky znatelná lebeční výduť. Chochol tvaru koule vyrůstá na zadní části hlavy, je posazený v jejím středu. Tvoří ho delší, jemná, ale pevná pera. Velikostí odpovídá velikosti hlavy. Pro porovnání: míček na stolní tenis je příliš malý, tenisový míček zase příliš velký. Chochol musí být symetrický, hustý, uzavřený.

Zobák je delší, plynule stoupá k čelu, barva je různá podle barevného rázu. Oči by měly být výrazné, také jejich barva odpovídá barevnému rázu.

Středně dlouhý krk nesmí být příliš silný, směrem dozadu je esovitě prohnutý.

Dobře vyvinutá křídla musí být přilehlá, nesená v ose trupu, uzavřená. Vzadu se nekříží, u kořene ocasu se dotýkají špičkami.

Širší ocas by neměl být příliš dlouhý, nesený je vodorovně, plynule navazuje na linii zad.

Nevýrazné holeně jsou skryté v opeření, krátké, poměrně silné běháky jsou oproti středu trupu mírně dozadu posunuté, barva je různá podle zbarvení peří.

Opeření se požaduje husté, pevně přilehlé.

Kachna má menší tělesný rámec, v hlavních plemenných znacích je shodná s kačerem.

Barevné rázy

Ve Vzorníku plemen je uvedeno, že jsou uznány všechny barevné rázy kachen. Seznam plemen a barevných rázů upravuje výčet u nás uznaných barevných rázů na čtyři, a to: divoké, modrožlutě divoké, divoké s náprsenkou a bílé. Nejběžnější jsou právě bílé. 

V jiných evropských zemích, například v Rakousku, Německu či ve Velké Británii, jsou uznány všechny barevné rázy povolené u jiných plemen kachen. Nároky na barvu a kresbu jsou mírnější. Chocholka bývá zpravidla o něco světlejší než ostatní peří. 

Nejčastější exteriérové vady

Nežádoucí jsou výrazné znaky hrubé konstituce, hrubá hlava nebo zobák, zhubnutí u kořene, zlom v přechodu do linie čela. Hrubý nesmí být ani trup, navíc se trestá vysoko nesený, příliš velký nebo příliš malý. Vadou jsou krátká záda, plochá prsa, vylučují se zvířata s podbřiškem nebo rovným krkem. Křídla nesmí být krátká ani dlouhá či překřížená. Vadou je výrazně zvednutý ocas, vysoký postoj, dlouhé běháky nebo výrazné holeně. Nežádoucí je řídké či odstávající opeření.

U chocholatých kachen navíc chybějící lebeční výduť, příliš malý nebo naopak velký, řídký či stranou nesený chochol. 

Užitkovost

Vejce o hmotnosti 60 g mají bílou nebo zelenou skořápku. Snáška se pohybuje okolo 60 vajec.

Specifika chovu

Pro chov jsou vhodné kurníky chránící v zimě před mrazem a možnost přístupu na vodu, kde se mohou koupat a potápět. Lze je ale chovat i v zahradách, kde mohou posloužit jako sběrači slimáků. Pak jim k napájení a ke koupání postačí kbelík. Pokud nemají přístup k pastvě, je vhodné jim zelené krmení přidávat. 

Snáška začíná ve druhé polovině února. I když mají k dispozici kryté prostory, stává se, že vejce snesou ve výběhu. Pak je potřeba vejce pravidelně sbírat, aby neprochladla. Část kachen má zachovaný pud sezení na vejcích, kachňata vysedí i vodí.

Kachny s chocholem jsou heterozygoti, kachňata se líhnou s chocholkou různých velikostí. Recesivní homozygoti jsou bez chocholky, dominantní homozygoti jsou nositeli letálního (smrtícího) faktoru a kachňata hynou ještě ve vejci, nedokážou se vyklubat nebo uhynou těsně po vylíhnutí. Doporučuje se proto sestavit chovný kmen z chocholatého a nechocholatého zvířete. Pak se vylíhne:

50 % chocholatých,

50 % bez chocholu.

Při spojení dvou chocholatých zvířat: 

25 % z oplozených vajec nevylíhne, zárodky odumřou,

25 % kachňat nebude mít chocholku, 

50 % se vylíhne s chocholkou. 

Při spojení dvou zvířat bez chocholu nebude mít chocholku žádné z kachňat. 

Stává se, že kachňata mají problém s koordinací pohybu, převrátí se na záda a mají problém se vrátit zpátky na nohy. Takto postižená kachňata většinou hynou. Chovatelé doporučují do chovu používat jen kachny, které s koordinací pohybu problémy nemají, vybírat ty, jež se ze zad dokážou rychle přesunout na nohy. 

Před výstavou je potřeba mimo jiné upravit i chochol. Roztřepené peří nepůsobí esteticky, proto je třeba chochol těsně před výstavou upravit vytržením nebo zastřižením peří.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře