Kachny kajugy

Smaragdy na zelené louce, právě k těm je možné kachny kajugy přirovnat. Na černé kachny s výrazným zeleným leskem je moc hezká podívaná. Nelahodí však jen oku, zajímavá je i jejich užitkovost. Hodí se pro drobnochovy. 

Slovensky: Kačice kajugy 

Německy: Cayugaenten

Francouzsky: Canard Cayuge

Anglicky: Cayuga

Zkratka: k K

Zařazení: B 2 – středně velká plemena

Původ: Severní Amerika, Evropský vzorník uvádí EE

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 16 mm

Vznik plemene

V USA jsou oblíbeným užitkovým i okrasným plemenem od poloviny 19. století. 

Název Cayuga je převzat z jezera Cayuga, jednoho z jezer v oblasti Finger Lakes ve státě New York, kde bylo plemeno popularizováno. Uvádí se také převzetí názvu od indiánů Cayuga, jejich skutečných chovatelů.

Historie plemene se údajně začala psát díky dvojici černých divokých kachen, které jeden mlynář uvěznil na svém mlýnském rybníce a poškodil jim křídla, aby nemohly odletět. Psal se rok 1808 a onen rybník se nacházel v okrese Duchess v New Yorku. 

Prosazují se také názory, že prvními černými kachnami v USA byly Lancashire Black Ducks z Anglie, představené Johnem S. Clarkem, které byly vystaveny na Velké výstavě v Crystal Palace v Londýně v roce 1851. Každopádně v USA název Cayuga zavedli v roce 1863, kachny kajugy jsou zde uznané od roku 1874 a dnes je plemeno v Americe uvedeno na seznamu ohrožených plemen. Ve Velké Británii byly kachny kajugy uznány v roce 1901. 

Jisté také je, že v průběhu chovu docházelo ke křížení s jinými plemeny – ať již záměrně, nebo náhodou. Do rodokmenu kachen kajug údajně zasáhli černí indičtí běžci nebo ruánské kachny. 

Do Německa se dostaly přes Anglii až kolem roku 1970.

Plemenné znaky

Toto plemeno středního tělesného rámce má poměrně dlouhý, téměř vodorovně nesený válcovitý trup. Dále je pro kachny kajugy typická menší podlouhlá hlava a ploché čelo. Nepostradatelný je výrazný zelený lesk. 

Středně dlouhý, poměrně široký zobák je v horní linii mírně proláklý a plynule přechází v čelo. U kačera je zobák tmavě olivový, s černou skvrnou na slemeni, skvrna je větší u mladých kačerů. Kachny mají zobák černý, na hrotu většinou tmavě zelený nebo tmavě šedý. Obě pohlaví mají černý nehet, oči se požadují tmavě hnědé.

Poměrně dlouhá, široká záda jsou jen lehce klenutá a plynule přechází do linie nepříliš dlouhého, vodorovně neseného ocasu. Dobře zaoblená prsa se jen mírně zvedají, břicho musí být plné, široké a zaoblené. Poměrně dlouhá křídla nesou kachny v ose trupu, těsně k němu přiléhají. Postoj je poměrně široký, středně vysoký, holeně jsou skryté v opeření. Středně dlouhé běháky jsou umístěny mírně za střed trupu. U kačera velmi tmavé, téměř černé. U starých kačerů se mohou objevit oranžové odstíny. Kachna má běháky velmi tmavé, až černé. 

Opeření musí být přilehlé, hladké, s výrazným zeleným leskem. 

Barevné rázy

Chovají se v jediném barevném rázu, a to černém. Vyžaduje se výrazný zelený lesk, zrcadlo na křídlech se leskne modře. 

U starších kachen se objevuje bílé peří. Pro výstavní účely tyto kachny nejsou vhodné. 

Díky přikřížení plemen s divokou kresbou mívají některá zvířata znaky této divoké kresby na spodní straně křídel. Tato zvířata se na výstavách vylučují. Podobně také jedinci, kterým chybí smaragdový lesk. 

Nejčastější exteriérové vady

Vadou je velká, hrubá, zakulacená hlava nebo klenuté, hranaté či vysoké čelo. Zobák kačerů nesmí být žluté ani žlutozelené barvy, zobák kachny se nepřipouští zelený či žlutozelený. Netypický je krátký, vysoko nesený trup, vyskytují se zvířata s kýlem či podbřiškem nebo jejich náznakem. Záda nesmí být silně klenutá ani krátká. Nežádoucí jsou také krátká křídla, zvednutý ocas nebo vysoký postoj. Vady se vyskytují i ve zbarvení běháků, ty nesmí být hnědé ani oranžové, a to jak u kačerů, tak u kachen. Trestá se také odstávající, matné nebo nahnědlé peří. 

Užitkovost

Požaduje se snáška 60 vajec s bílou, až tmavě zelenou skořápkou, stává se, že první vejce jsou černá, s postupujícím snáškovým cyklem jsou světlejší. Hmotnost násadových by měla být minimálně 65 g. Americké stránky uvádí snášku 100–150 vajec. Dr. Maar (Ill. Entenbuch, 1891) a také Biesenbach (Das Entenbuch zur Thier-Börse, 1894) udávají snášku kolem 80 vajec ročně. 

Hmotnost do 1 roku: kačer 2,5–3,0 kg, kachna 2,1–2,6 kg, nad 1 rok: kačer 2,7–3,5 kg, kachna 2,3–3,1 kg. Standard USA uvádí poněkud vyšší hmotnost, a to u kačerů ve druhém roce 3,6 kg (8 lb) a u kachny 3,2 kg (7 lb). 

Mají kvalitní, jemné maso. Je potřeba je ale zabít v období, kdy je peří zcela zralé, jinak zanechává na kůži černé skvrny. Někdy se doporučuje je raději stáhnout. 

Specifika chovu

Kachny kajugy mohou být vhodným plemen také pro ty, kdo chtějí chovat kachny, ale mají sousedy, kteří příliš nesnášejí kachní „štěbetání“. Toto plemeno je tišší než jiná. 

Tyto odolné kachny se dají poměrně snadno ochočit, jsou krotké, přátelské a shánlivé, výběh či zahradu spolehlivě vyčistí od hlemýžďů, slimáků i hmyzu. Nevzdalují se příliš od kachníku, drží se v jeho blízkosti. Mají rády vodu, jsou aktivními plavci.

V krmné dávce dospělých kachen nesmí chybět zelené krmení, např. v podobě hlávkového salátu nebo zeleného zelí. Vhodný je doplněk různých druhů olejnatých semen, např. lesknice, lněné semínko, slunečnice, konopí apod., která mají příznivý účinek na intenzitu lesku.  

Většina kachen na vejcích nesedí, je potřeba líhnout v líhni. Někteří chovatelé ale uvádějí, že kvokají mnohem častěji než jiná užitková plemena. Pokud používáte inkubátor, teplota od prvního do 25. dne by měla být 37,5 °C (99,5 °F) při 50–70% vlhkosti, od 26. do 28. dne 99,1 °F (37,3 °C) při 70–90% vlhkosti. Kachňata mají černé chmýří.