Čínský holub

Čínský holub Čínský holub je malebný holoubek z nevelké, ale o to zajímavější skupiny strukturových holubů. Původní forma plemena vznikla...



Čínský holub

Čínský holub je malebný holoubek z nevelké, ale o to zajímavější skupiny strukturových holubů. Původní forma plemena vznikla v severní Africe a je nazývána korerský racek. Z této oblasti se díky Maurům dostali do slunného Španělska. Schüte ve své holubářské příručce z roku 1971 dokládá, že korerský racek je ve Španělsku stále chován.

O evropské rozšíření čínského racka se postarali až němečtí chovatelé. Poprvé byli dovezeni na území Německa v roce 1850 obchodní lodí ze severní Afriky. Rozhodující krok ve vývoji rasy nastal až o 15 let později, tedy v roce 1865, kdy si je z Paříže od překupníka Destriveauxe dovezl drážďanský milovník holubů Prosche. Destriveaux, aby dosáhl vysoké ceny, pojmenoval plemeno exotickým názvem čínský racek. Po tomto dovozu zapustili čínští racci v Německu pevně své kořeny a následně zde byla vyšlechtěna pestrá paleta barevných ptáků.

Malý, rackovitý holoubek získal brzy neobyčejnou přízeň chovatelů, která zapříčinila, že koncem 19. století byl nejvystavovanějším holubem na velkým německých výstavách. Jeho obliba vedla v SRN v roce 1984 k založení speciálního klubu. V roce 1924 přešli členové klubu do nově založeného spolku chovatelů racků. Nám všem známé události vedly k rozpadu spolku v roce 1939. Přesto si silná skupina chovatelů čínských racků přála pokračovat v klubové tradici a založit si vlastní spolek. Tento požadavek nebyl přijat s tím, že všechna plemena označená racek budou vždy patřit pod spolek chovatelů racků. Tato zdánlivě beznadějná situace vedla k jednoduchému řešení. Čínský racek se přejmenoval na čínského holuba a cesta k založení vysněného klubu byla otevřena. Byl vyhlášen v roce 1940.

Přestože v České republice nebylo o čínských holubech dlouho publikováno, v rámci českého klubu chovatelů strukturových holubů, založeném v roce 1976, je věnována tomuto plemeni stálá pozornost a je ozdobou každé klubové výstavy.

Při posuzování klademe hlavní požadavky na tyto znaky seřazené podle důležitosti: 1. typ, 2. pernaté ozdoby, 3. hlava, 4. barva a kresba.

Z hlediska typu vyžaduje evropský vzorník krátkého, širokoprského holuba, jehož postava dokáže upoutat hlubokým dojmem (díky bujné spodní podušce). Při hodnocení kvality musí především ladit proporce. Velmi široký holub smí být přiměřeně delší než holub úzký. Rozhodně se musíme vyvarovat jakéhokoliv měření holubů nebo vytváření šablon s ideální postavou.

Lehce se svažující záda jsou neobvykle široká.

Ocas vytvářený 12 pery je úzký a pevně uzavřený. Jeho konec by měl v ideálním případě být 1 až 2 cm nad zemí.

Křídla jsou krátká, letky, vytvářené širokými pery, by měli spočívat na ocase.

Krk je středně dlouhý, lehce protažený dozadu.

Široce nasazený, středně dlouhý zobák je u bílých, štítníků a barevnoocasých světlý. U jiných rázů je v závislosti na barvě opeření světlý až černý. Ozobí je hladké, nepříliš rozvinuté.

Velké oči jsou u bílých, štítníků a barevnoocasých zásadně tmavé, u ostatních rázů červené až oranžové. Šedé, nebo šedozelené duhovky jsou nepřípustné.

Obočnice jsou hladké, světle zbarvené. Pozor na červené obočnice - jsou hrubou vadou.

Běháky jsou krátké a široce nasazené, vždy neopeřené.

Hlava, charakteristická vysokým čelem, musí být lehce protáhlá a mezi očima široká, bez nápadných rohů či hran, ale nechceme ani hlavu kulatou.

Z hlediska temperamentu je "číňan" holubem klidným a důvěřivým. Nervózní či plachý holub, který se nenechá posoudit, musí být vyřazen výlukou.

Čínský holub je vybaven pravděpodobně největším počtem pernatých ozdob v holubí říši.

Límec je tvořen vzpřímeně rostoucími pery, které se oboustranně rozbíhají od hrdla na stranu krku. Pevně uzavřený límec dosahuje až ke spodní hraně očí, jeho zadní výběžek vytváří hřívu.

Nejnápadnějším znakem je podušková struktura.

Horní poduška sestává z dlouhých, širokých a hustých hrudních per, které rostou přirozeně nahoru, dosahují až k límci a překrývají ohbí křídel. Někdy může dojít k narušení celistvosti horní podušky vytvořenou náprsenkou. Toto nechtěné dědictví, svědčící o krvi racků v chovech čínských holubů, je hrubou vadou.

Rovná linie vedoucí od jednoho kraje ohbí křídel ke druhému je označována jako pěšinka. Ta nepřerušovaně rozděluje horní a spodní podušku a je opticky bez opeření, široká asi 1 až 2 mm.

Důležitou pernatou ozdobou je spodní poduška utvářená měkkými, širokými a dlouhými pery. Protože musí stoprocentně překrývat přilehlou část křídel, říká se jí mezi odborníky deka.

Z jejího spodního okraje vybíhají až na stehna dva chomáčky peří, které označujeme jako kalhotky.

Na ramenách vyrůstají mnoha jedincům tzv. "kačení pera", což jsou protočená nebo kolmo nahoru rostoucí pera. Jsou povolena, ale ne požadována a bývají zárukou bohatého rozvoje pernatých ozdob.

Čínský holub je známý v nepřeberné paletě barev a rázů. Jejich výčet by byl příliš obsáhlý, a proto uvedu jen ty méně obvyklé. Jedná se o rázy žlutý běloštítný, andalusian, štítníci, barevnoocasí, plaví, modrý bělouš a atraktivní tygři.

Pro chov je ideální komorový holubník s voliérou. Co říci závěrem: "Číňan" na rozdíl od mnoha jiných strukturových holubů neprochází přechodem na tzv. nový typ, z hlediska péče nemá žádné speciální nároky, může plnit i roli chůvky pro krátkozobá plemena, a proto vám, milovníkům holubů, jeho chov vřele doporučuji.

Veselý Alexandr, Hustopeče

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře