Český voláč sivý na vzestupu

Je jen málo u nás chovaných plemen holubů, která by za poslední čtvrtstoletí zaznamenala takový pokrok ve šlechtění, jako český voláč sivý. Je to především zásluha klubu, jeho funkcionářů a jeho předních chovatelů.

• 1,0 čwský voláč sivý černopruhý, chov: Zdeněk Dragoun - šampion

Jeho standard byl schválen v roce 1925, ale pouze v černopruhém rázu, což se opakovalo i ve vzorníku V. Mrštíka z roku 1940, který byl zveřejněn v “Českém holubářství”. Až ve vzorníku J. Voráčka z roku 1964 se již objevují všechny 4 rázy v dnešní podobě:
černopruzí
černopruzí bělohrotí
kapratí
kapratí bělohrotí.

Po celé desetiletí byl ČSV málo známým lokálním plemenem holubů a vzhledem ke svým dobrým vlastnostem - plodnosti, polaření, odchovávání zmasilých holoubat a zvláštní zbarvení - byl ve své domovině v Polabí, u venkovských holubářů velmi oblíben. Navíc i předválečná literatura o něm je velmi chudá. Proto také o jeho vzniku a původních plemenech, která se na něm podílela, prakticky dnes nic nevíme. Přitom jde o jediné plemeno voláčů ve světě, jehož barva vznikla působením genetického faktoru Ic (ledového f.), což dává tomuto plemeni značné šance k celosvětovému rozšíření, jako tomu bylo v minulosti např. u brněnských voláčů.

• 0,1 pruhová bělohrotá, č. kl. 553, chov: Jiří Cik

Původní ČSV byl holub střední velikosti, na nižších nohou a s dobrým letem, který mu umožňoval polařit s nevolatými plemeny. Také volatost byla slabší, zejména u holubic.
Současný ČVS již pevně zapustil kořeny i v zahraničí, nejprve ve Slovenské republice, později v Německu, Rakousku, USA a Kanadě. Na severoamerický kontinent se dostal zejména zásluhou našeho krajana a posuzovatele holubů Jaroslava Šindeláře. V USA probíhají i pokusy o vyšlechtění rázů v hnědé pigmentaci. Jeden kus byl vystaven i na EV BRNO 98, zůstal však neposouzen.

Často posuzuji na klubových speciálkách ČVS, výletci bývají v Libčicích n. Vltavou (v r. 2001 rekordních 136 kusů) a hlavní speciálka bývá v Plačicích, kde bývá více než dvěstě kusů a ve všech 4 rázech.

• 1,0 ČVS kapratý bělohrotý, chov: Jiří Cik - čestná cena

Na současné úrovni šlechtění ČVS mají zejména zásluhu chovatelé Cik, Ehl, Tlučhoř, Pilát, Křižan, Dragon, Fabián, Hánl, Čech, Císař, Mazal a oba Melicharové.

Na poslední EV ve Welsu reprezentoval ČVS dobrou kolekcí jen P. Čech, na celoněmecké výstavě v Norimberku 2000 bylo vystaveno 30 kusů ve všech 4 rázech. To je dokonce více, než na EV Brno 98, kde bylo jen 28 kusů ve 3 rázech!

• 1,0 č. vol. sivý kapratý černohrotý, chov: Josef Fabián

Velmi dobře se agilní klub ČVS prezentoval na výstavě “Peří 2001” velmi kvalitně připraveným propagačním stánkem s řadou klubových informací o plemeni. Také tradičně vydávaná ročenka klubu by měla být vzorem i pro ostatní kluby. Je to záslužná práce výboru klubu a především jeho jednatele Petra Čecha.

Současná šlechtitelská práce klubu se zaměřuje na zlepšení tvarové stránky, zejména volatosti u holubic, odstraňování příliš krátkých nohou, délku ocasu a křídel, zbarvení oka a obočnice a tvar hlavy a zobáku, a také kresby zejména u kapratých. A také samozřejmě i na stěžejní znak plemene - upevňování čistoty barvy při zachování co nejtmavších letek u černohrotých.