Newcastelská choroba a přírodní chov holubů

Často slýchávám, že dnes již nelze chovat holuby přírodním způsobem bez používání léků, jak to dělali naši dědečkové. Chtěl jsem se přesvědčit a vyzkoušet, zda je toto tvrzení pravdivé, proto jsem se rozhodl provést praktickou zkoušku. Abych ji mohl uskutečnit, bylo nutné přestat holuby vystavovat, protože podmínkou k vystavování je pravidelná vakcinace. Tuto podmínku jsem po dobu mého vystavování důsledně dodržoval, spíše s větším množstvím vakcíny. Přesto se před několika lety v chovu objevila Newcastelská choroba a to byla pohroma. Holubi ztratili koordinaci pohybů, váleli se po zemi, padali naznak. Některý vzlétl v přemetech do výšky, aby vzápětí padl na zem jako kámen, kroutili hlavami, točili se na místě, snažili se zobat, ale zrní neuchopili, klovali do prázdna. Uhynulo asi 70 % holubů. Při sbírání mrtvolek jsem zjistil, že jsou všichni vyhladovělí a lehcí, v podstatě uhynuli hladem. Zbytek holubů jsem začal ručně krmit. Některé kusy s menšími příznaky nemoci stačilo krmit ručně asi čtrnáct dnů. Po této době se již některým podařilo sezobnout a spolknout několik zrnek. Většina byla ale tak těžce postižena, že mě ruční krmení připadalo jako beznadějná práce. Několikrát jsem chtěl s krmením přestat. Když holubi stále žili, v krmení jsem vytrvale pokračoval.

Holuby jsem měl v ohrádce na dvoře. Asi po šesti týdnech začali postupně jednotlivě holubi z ohrádky vylétávat a přidávat se k hejnu. Jejich let byl zpočátku neumělý a za letu dělali kotrmelce, jejich zdravotní stav se však rychle zlepšoval. Poslední holub vylétl z ohrady za tři měsíce umělého krmení. Trvalo další dva měsíce, než ztratili všechny příznaky Newcastelské choroby. V té době ti první, se slabšími projevy nemoci, již měli holoubata, dal jsem jim zdravé partnery a všichni přežili. Podával jsem různé léky, myslím, že neměli žádný účinek.

Plodnost holubů v přírodním chovu je veliká.

Za dva roky přišla další vlna „pseudomoru“. Žádný holub, který přežil první vlnu se nenakazil. Uhynuli pouze dva mladé kusy. Ostatní jsem ručně krmil, až začali sami přijímat potravu a již žádný neuhynul. Ještě nějaký čas, i když již sami přijímali potravu, při větším vzrušení měli nekoordinované pohyby a kroucení hlavou. To se později ztratilo a většinu těchto holubů mám dodnes. Jsou to normálně plodní a zdraví holubi. Myslím, že všichni, kteří tuto chorobu přežijí, jsou proti ní celoživotně imunní. Příroda si sama poradí s přemnožením, ale nezpůsobí úplné vyhynutí celého rodu. Je to neklamný důkaz toho, že příroda dokáže vytvořit dlouhodobou imunitu.

Hlavní problémy v chovech vznikly velkou a rychlou odchylkou od přírodního života, kdy se organismus této změně nestačí přizpůsobit. Z přírody jsme nastrkali holuby do voliér, kde je mnoho zvířat na malém prostoru a pak je neustále příbuzensky křížíme. Tím zpočátku získáme zlepšení exteriéru, ale následnou postupnou degenerací ztratíme mnohem více – – malá plodnost, zmenšování tělesné schránky, malá odolnost proti nemocem, nekrmivost, špatná líhnivost a další problémy, které se chovatel snaží zmírnit léky. Zpočátku se podáním medikamentů zdravotní stav zpravidla zlepší. Postupem času nastane rezistence na účinné látky v lécích a je nutné podávat jiné a silnější medikamenty, které po delším užívání opět ztratí účinnost. Zdravotní problémy nastanou znovu, to se dále opakuje až se dostaneme do situace, kdy je problém odchovat větší počet holoubat a později odchovat holoubě vůbec.

Odstraníme-li některou prvotní příčinu, která způsobuje zdravotní problémy, například pustíme holuby z voliéry na svobodu a seženeme nepříbuzné partnery, jejich zdraví se rychle zlepší i bez podávání léků. Na svobodě si sami vlastním instinktem najdou všechny minerální a další látky i vitamíny, které nutně ke zdraví potřebují.

Když jsem začal s přírodním chovem a přestal používat veškeré vakcíny a léky, měl jsem obavu, že zlikviduji část svého chovu. Jaké bylo překvapení, když uhynuli jen tři holubi z tak velkého množství a není vůbec jisté, zda to bylo v důsledku absence léků. I když u bubláků byla plodnost vždy dobrá, nyní se ještě zlepšila.

Vrabci, hrdličky i jiní ptáčci žijí s holuby ve shodě.

Protože jsem chtěl udržet chov v množství pro mě únosném, používal jsem 200 podkladků, abych cyklus sezení co nejvíc oddálil a nebylo tolik holoubat. Nyní jsem byl nucen dalších dvě stě podkladků přikoupit, protože původní již nestačili. V probírce holubů mě pilně pomáhá jestřáb z blízkého parku, který spolehlivě chytá ty nejlepší kusy, ale zásadní úbytek holubů nepozoruji.

Některé teorie doporučují zamezit přístupu volně žijících ptáků k holubům kvůli přenosu chorob, to odmítám. Všichni jsou součástí a ozdobou stejné přírody, která nerozlišuje užitečné a neužitečné tvory, umí mezi nimi vytvořit rovnováhu a přežijí ti nejsilnější. Chovají-li se holubi volně, jsou zákonitě ve styku s ostatními volně žijícími ptáky jako součást přírody, kterou nelze rozdělit. Všem to přináší výhody, divocí ptáci mají dostatek potravy a místní při útoku predátora mají větší šanci k úniku ve velkém hejnu. Do mého holubníku létají vrabci, zvonkové, pěnkavy, hrdličky v hojném a přibližně stejném počtu už mnoho let. To mě přivedlo na myšlenku přírodního chovu, když to funguje u divokých ptáků, mohlo by to jít i u domácích holubů. V dávné minulosti to tak bylo. Žádné problémy v tom nevidím, dokonce si myslím, že se všem, tedy i holubům, společným životem zvyšuje imunita proti chorobám a získávají zkušenosti od jiných ptáků při útoku dravců.

Zdravé hejno holubů vidím tak, že jednotlivé páry mají převážně po dvou holoubatech. Než jedni mladí vylétnou z hnízda, vedle se již líhnou další. Od takového odchovu je předpoklad další velké plodnosti a odolnosti.

Všiml jsem si, že když se vrabec napije, otočí se a vypustí trus do vody, podobně to dělají i holubi. Když dám čistou vodu do koupadla, okamžitě se holubi slétnou a koupají se, dokud voda není špinavá. Ve znečištěné vodě se již nekoupají, ale stále ji pijí, i když je vedle napáječka s čistou vodou. Je to přírodní vakcinace, celému hejnu se dostanou do organismu stejné bakterie a všem se zvýší odolnost proti nemocem.

I s odčervováním si příroda dokáže poradit a své obyvatele od nich ochránit. V době silnějších mrazů je nedostatek potravy, ale hlavně vody a to převážnou část střevních parazitů zlikviduje. Snažím se napodobit přírodu, zavedu v zimě hladovku a její konečný účinek vylepším rozemletým česnekem a cibulí zamíchaným do zrní, což škrkavky nesnáší.

Tím chci říci, že i dnes je možné provozovat přírodní zájmový malochov holubů, kde přežívají a dále se rozmnožují jen ti nejsilnější, nejzdravější a další nej. Celkové náklady na chov holubů se tím zmenšily a zdravotní problémy nejsou. Největší radost mám ze svého hejna holubů, které je v neustálém pohybu, vidím orlování, namlouvání, poletování z místa na místo a slyším silné tleskání, bublání i houkání. To je pro mě ta správná atmosféra i odměna.