Stavební památka holubník

Osud zavál mě až na sever Čech. Jak takhle ta naše republika má na mapě podobu hlavy teriera, jeho fousatá brada někde na jihu u Kaplice, na severu dvě uši.

Tak tohle pravý ucho se jmenuje Frýdlantský výběžek. Směrem od srdce Čech leží vlastně již za horama. Centrum je Frýdlant, město s mohutným a starým hradem, který kdysi patřil ke zboží pyšného generalisima Valdštejna, kterého nakonec zapíchli v Chebu, protože jim nějak přerost přes hlavu. Tím Frýdlantem pak směrem od východu protéká řeka Smědá, koryto plné balvanů a nádherně čisté vody, ve které se co chvíli mihne pstruh. A podél téhle řeky, jak končí Frýdlant, hned začíná Raspenava. Ta je pěkně dlouhá, od oka možná až 15 kilometrů a taky nekončí, ale plynule přechází v Hejnici a ta zase v Bílý Potok. Až tady to končí, protože začínají hory. Naštěstí, když stavěli dráhu, tedy železnici, byla ta Raspenava na jednu stanici moc dlouhá, museli udělat hned tři. A protože každá slušná stanice se musí nějak jmenovat, aby lidi věděli, kde mají vystoupit, tak vlastně šikovně rozdělili tu Raspenavu na místní části. A v té jedné části, která se jmenuje Luh pod Smrkem, je takhle šikmo, hnedka naproti nádraží a u hlavní silnice nějaké velké, bývalé hospodářství. Asi nějaký velkostatek. V hlavní budově se ještě bydlí, ale hospodářské budovy vypadají značně zchátralé. Stodoly, kovárna. Někdy před sto lety, v době, kdy lidé ještě uměli skutečně hospodařit, to musel být opravdu výnosný podnik. Tehdejší majitel musel být asi zanícený holubář. Na dvoře totiž stojí zděný, velký, patrový holubník. Něco, co jsem nikde jinde neviděl. Rarita. Stavba nese výrazné prvky secese, je tedy v současnosti stará asi sto let. V té době musela být celá tato oblast na vrcholu hospodářského rozkvětu, o kterém si v současnosti musí nechat jen zdát. Holuby již v dnešní době osazen není, nicméně není ani zdevastován, dokonce má i nabílenou podezdívku. Stavba je to opravdu unikátní, proto jsem ji také vyfotil. Spodní část asi měla i jinou funkci. A myslím si, že něco tak unikátního by si zasloužilo i patřičné ochrany. A holubáři by mohli vyšťourat i něco z jeho historie, neboť to bude i kousíček historie holubářství v Čechách. Až pojedete okolo, zvolněte. Ten pohled za to stojí.