Okrasní holubi na výstavě Moravia Brno 2019

Moravští pštrosi v ukázkové voliéře
Bucharský bublák červený
Česká čejka rousná černá šupkatá
Čínský holub stříbřitý kapratý
Franský bublák bílý
Gigant modrý pruhový
Kariér černý tygr
King modrý tmavý grizzly
Modenka černá gazzi
Moravská bagdeta bílá
Moravská bagdeta žlutá
Německý výstavní holub modrý pruhový
Norvičský voláč modrý pruhový
Parukář černý stříkaný
Portugalský rejdič mandlový
Prácheňský káník černý
Pražský rejdič krátkozobý žlutý
Rakovnický kotrlák andaluský
Reprezentativní klece s brněnskými voláči
Rostovský rejdič stříbrný
Slezský voláč modrý bělouš
Ukázková voliéra s mnoha rázy moravského pštrosa
Obsah

Naše nejatraktivnější výstaviště BVV v Brně hostilo ve dnech 7.-8. prosince již devátou jihomoravskou výstavu drobných ušlechtilých zvířat, doplněnou o řadu speciálních výstav, a to nejen v expozici holubů. Výstava je díky účasti slovenských a rakouských chovatelů provázena mezinárodním duchem, ale také mladistvým elánem, který nezřídka zastřešují expozice exotického ptactva a populární králičí hop. V následujícím hodnotícím článku se blíže podíváme na okrasné a užitkové holuby, jichž bylo na této mimořádné brněnské události k vidění celkem 1319. 

Expozici holubů otevírala velká nebo bohatě opeřená plemena, obligátně umístěná do klecí 50 x 50 cm. Na dlouhé a majestátní římany (4) plynule navázali nepříliš nápadní gentští (4, u nás velmi vzácní) a hanáčtí (4) voláči, aby se sklonili před pomořanskými voláči (20), u nichž ovšem dominovali jen jednotlivci v bílém zbarvení od Františka Jílka. Jeho pomořani vynikají silnými, vzpřímeně drženými postavami a hustými rousy. Asi ještě nápadnější byli největší z bubláků – bucharští (7), kde vynikal postojem, postavou i tělesnými tvary, jakož i hustotou a šířkou obou vrkočů modrý tmavý Antonína Blaháčka oc. 97 body. Parukáři (4) byli výtečného typu a měli zrovna tak prošlechtěný tvar paruk, jenž by mohly být snad jen trochu hustější. Byla zde vidět kvalitní práce mladého chovatele Matěje Vajdy i jeho rodičů. Za pávíky (2) s ne zcela plnými vějíři přišlo silné zastoupení koburských skřivanů (42) všech třech rázů. Tentokrát se účastnil Moravie Josef Cihlář z Chvalíkovic a jeho skřivani posuzovatele zaujali nejvíce hloubkou a šířkou postav, prošlechtěnou barvou i slušným okrem. Typické hluboké a široké tvary mondénů (15) připomněl nejúspěšněji Miroslav Dobiš ze Slovenska, jenž tradičně vyniká jak s jedinci v modré, tak i červeně plavé barevné řadě. Texani (30) tentokrát vytvořili početné a vyrovnané pole, kde rozhodovaly nejmenší detaily. S požadavkem osvalené silné postavy kvadratického tvaru se nejlépe popral Jiří Donée, jenž tak překonal některé známější matadory. 

           Po štraserech (2) oslnila návštěvníky speciální výstava holubů plemene rys (103), dříve polský rys. Speciálky se účastnili převážně chovatelé z Moravy, ale to nic neměnilo na tom, že rysy nešlo přehlédnout. Vedle kvalitních kolekcí, jenž se nacházely zejména mezi modrými šupkatými bělohrotými (čtyři poháry a tři čestné ceny si na ně odvezl Radim Kutra), byli dobrými sparing partnery modří bělopruzí, kde zvítězili mladý chovatel M. Jindra a př. Josef Römer. Na Moravii opět zaujalo početné dodání černých, stříbrných, žlutých a červených šupkatých, jakož i černých bělopruhých, kteří u našich chovatelů stále zůstávají v menšině. Při bližším pohledu byli někteří šupkatí světlejšího či zamodralého zbarvení nebo příliš slitého vzorkování, s barvou měli potíže takřka všichni černí, což by se právě u rysů vyskytovat nemuselo. Holub rys vyniká v zahraničních chovech kvalitou základní barvy, jenž není šlechtěna na bohatost lesků, ale na vyrovnanost, čistotu a sytost, v kombinaci s přesnými bělopruhými nebo šupkatými vzorky na bázi genového komplexu toy stencil. Z jiných než modrých rysů byli nejlepší černí šupkatí bělohrotí MVDr. Vojáčka a žlutí šupkatí bělohrotí M. Jurčíka. Lahore (28) svojí atraktivní a velmi kontrastní kresbou dokáží oslovit, k původním atributům se přidal vyšší, volnější postoj a velmi solidní rozvoj rousů i supích per, což nejlépe dokládal černý holub mladého chovatele J. Magala, ale neztratili se ani jeho stříbrní, jakož i černí P. Kani. 

            Solidní obeslání neušlo moravským pštrosům (55), jejichž klub bude v roce 2020 u příležitosti výstavy Moravia konat evropskou výstavu plemene, což by po letech mohlo být opět jednou z hlavních výstavních počinů přece jen poněkud opatrného českého chovatelství.  Přehlédnout nešlo voliéru se pštrosy, jenž se v ní prezentovali po páru v každém ze základních barev, ale i jako šupinatí a běloocasí. Poskládat tuto sestavu muselo dát jistě hodně práce. V soutěžní části byli k vidění pštrosi pouze v plnobarevných rázech, mezi nimiž vynikali ale jen jednotlivci, s výjimkou kolekce černých Ing. Františka Vlčka, jenž byla též nejlépe hodnocena. Štěstí se usmálo na S. Spáčila, který zvítězil v červených i žlutých, ale i na J. Diviše, který u modrých vyhrál s prodejnou holubicí. Závěr tvořili poměrně málo chovaní modří černopruzí, kde se blýskli holubi v obou pohlavích od J. Šitara. Benešovským holubům (48) dominovali populární bílí nejen počtem, ale i kvalitou. Pochválit se sluší nejvíce práci L. Dostála. A pokud jsme u pochval, teprve začínáme, neboť po „benešácích“ následovali prácheňští káníci (56). Tento holub je vyobrazen na katalogu výstavy Moravia. Jako by organizátoři tušili, že právě zde se budou dít věci. A zase jsme u lidí, protože bez nich by to nešlo. Člověkem, který skokově narušil úroveň plemene a pozvedl jej do výšin, těžící z kvalitní barvy, výtečného tvaru a šířky hlavy i těla, jakož i z výborné přípravy na výstavu nebyl nikdo jiný než Josef Hašek, který své prvotřídní káníky v barvách černé, červené, žluté a černé bělococasé přivezl až z Benešova. Byl to jednoznačný vrchol mezi holuby tvaru. 

          Slezská plemena našla na Moravii prostor pro svoji speciální výstavu a v rámci ní bylo prezentováno také 26 slezských barevnohlávků. Není to příliš, ale bylo vidět, že přinejmenším chovatelé Smrtič, Ing. Liška a P. Polách to myslí s prošlechťováním těchto holubů vážně a dávají jim punc nejen plodných, letově dovedných holubů, ale tyto výchozí předpoklady dovedou podpořit i nápadnějšími postavami a tvarem hlav. Za bílými španěly (4) a americkými výstavními (8) se prezentovali giganti (27), vesměs z našich předních chovů, což bylo znát na výborných postavách a utaženém opeření většiny z předváděných gigantů. Nejvíce se líbili modří pruhoví M. Kozáka a modří kapratí Ing. Albrechta.  V pestré expozici německých výstavních holubů (40) vynikli dobrým celkovým dojmem bílí z počátku, modří byli trochu menších postav, ale přesto líbivého typu a pak kolekce Jiřího Studýnky v plavých rázech popelavě červené barevné řady, těžící z dobrých tvarů a síly obou čelistí zobáku, výborného postoje a držení těl.

Autor textu a fotografií Mgr. Bc. Alexandr Veselý