Giganti v České republice

Červený recesivní
Naši chovatelé na každoroční cestě po Maďarsku
Giganti u voliér Mgr. Matouše
Hnědý kapratý
Andaluský výletek
Bílý
Hnědý
Indigový kapratý výletek
Mandlový výletek
Mandlový
Modrý bělouš
Modrý kapratý strak (spíše mismark)
Modrý pruhový - 1.0
Modrý pruhový 0.1
Modrý opál - 0.1
Modrý pruhový opál
Modrý tmavý hluboké stavby těla
Modrý tmavý výletek
Modrý tmavý
Rodobarvý
Stříbřitý pruhový
Světlý andaluský výletek
Žlutý recesivní
Členové klubu na výstavě výletků v Újezdu 2019
Obsah
  1. Chovatelský klub
  2. Standard giganta a jeho barevné rázy
  3. Způsob chovu
  4. Výstavnictví

Na všech našich velkých výstavách stále patří k nejzastoupenějším holubům zahraničního původu gigant (angl. Giant Homer). Toto americké plemeno, jež u nás našlo opravdu silné zázemí, se opírá o invenci speciálního klubu, jenž vytváří motivační prostředí pro chovatele, pracuje s osvědčenými posuzovateli a udržuje čilé mezinárodní vztahy. V míře nemalé k propagaci gigantů přispívají i velmi solidní a neustále obohacované klubové internetové stránky. V následujícím pojednání si přiblížíme nejen zmíněné oblasti, ale nezapomeneme poukázat na novinky, které přinesl aktualizovaný americký standard giant homerů, ať už v oblasti charakteristiky plemene, tak jeho barevných rázů.

Chovatelský klub

Toto plemeno pocházející z USA k nám bylo dovezeno poprvé v roce 1972 z Maďarska Viktorem Englem z Hradce Králové, jenž se stal na dlouhá desetiletí průkopníkem jeho chovu. Po roce 1989 k nám bylo importováno velké množství holubů přímo z USA, na čemž měl zásluhu především Ing. František Leifr, který chov dlouhá léta provozoval v Kralupech nad Vltavou a poté v Unhošti a svými špičkovými jedinci a mírnou cenovou politikou zásadně přispěl k rozvoji kvalitních holubů v naší vlasti. 

Klub chovatelů holubů gigantů a ostatních výstavních holubů vzniklých na bázi holuba poštovního byl založen chovateli gigantů 24. 11. 2002 v Lysé nad Labem. V jeho čele stál po dlouhých 16 let Ing. František Leifr, jehož v roce 2019 ve funkci zastoupila další z výrazných osobností – Jaroslav Kohout. Funkci jednatele vykonává od počátku ředitel lyského výstaviště VLL Mgr. Ondřej Matouš. 

Historicky 1. klubová výstava proběhla ve výstavní hale ZO ČSCH v Holicích, následovaly výstavy v Úvalech a Kolíně; od roku 2008 klub pořádá celostátní výstavu výletků v Újezdu u Brna a hlavní celostátní výstavu na výstavišti v Lysé nad Labem. V roce 2014 klub hostil dokonce 1. evropskou výstavu gigantů na výstavišti VLL. Na ni se sice nepodařilo přímo navázat, ale objevila se možnost konání mezinárodních výstav společně s německými holubáři, na jejichž speciálkách bývá běžně k vidění i 450 holubů. Iniciativa k první akci přišla z Německa, kde jsou zapojení mladí chovatelé, a první mezinárodní výstava se uskuteční 12.–13. prosince 2020 v Sasku, další mezinárodní výstavu gigantů bude hostit v lednu 2022 naše země. Snad se zapojí i chovatelé z Maďarska, které disponuje na akcích podobnými počty jako chovatelé z Německa, ale kvalita zvířat je v Maďarsku tradičně mnohem silnější.

Až po započetí fungování klubu se z giganta stal opravdu známý a populární holub, jehož chovy provozují přátelští holubáři; na výstavách vyzařuje nikoliv soutěživost, ale spíše klid a pohoda. S výjimkou USA, Maďarska a České republiky jsou dnes giganti rozšířeni nejvíce v Německu a v poslední době raketově rostou v Rumunsku. Tamní chovatelé činí nejen opakované importy ze zámoří, ale také do značné míry vykoupili přední maďarské chovy. Rumunské holubářství podobné vrcholné kvality dosáhlo v minulých letech třeba u plemene pávík, což bylo dříve nemyslitelné, a je vidět, že těžiště holubářství se pomalu přesouvá ze Západu na Východ. Chov gigantů v USA prožívá různé výkyvy. Zdá se, že v poslední době jsou na fotografiích z tamních výstav k vidění opět velmi zajímaví jedinci, ale zásadně se neodlišují od předních chovů evropských.

Od doby založení klubu se členská základna pohybuje v průměru od 20 do 27 členů. Výbor klubu je pětičlenný, schází se čtvrtletně a vždy v lednu se svolává výroční členskou schůzi klubu. Na svých speciálních výstavách klub uděluje ocenění nejlepší kolekce výstavy, nejlepší holub výstavy, nejlepší holubice výstavy, jakož i šampiona nejméně v šesti kategoriích: modří pruhoví, ostatní pruhoví, kapratí včetně tmavých, bílí, plnobarevní, bělouši a ostatní. Populární je celoroční soutěž o Mistra klubu. Cílem klubu je aktuálně zdokonalit giganta v barevných rázech plnobarevných (černá, červená, žlutá) a také v komplexu mandlovém. Velmi rád bych pochválil internetové stránky klubu, které spravuje Radek Hampl. Jsou nejen zajímavě strukturované a bohaté obsahem, ale jsou též pravidelně a rychle doplňovány o informace aktuální povahy. V roce 2019 také přibylo představení většího množství českých i slovenských chovů gigantů, což dává i případnému zájemci o chov plemene možnost nahlédnout také na uspořádání chovatelských zařízení. Podle maďarského vzoru se objevila i mapka chovatelů gigantů v České republice, která je dobrým vodítkem pro zájemce. Naše chovatele těší také rostoucí zájem kamarádů ze Slovenska, jichž je v klubu činných již šest. A uvidíme, zda se do klubu nezapojí i chovatelé z Polska, kteří se založením klubu ve své domovině zatím váhají. 

Standard giganta a jeho barevné rázy

Pro české chovatele vyvolal nedávno modernizovaný americký standard plemene několik překvapení, neboť jak z perokresby ideálu plemene, tak ze znění vzorníku vyplývá, že gigant se typem mírně odklonil od svých původních charakteristik a nyní směřuje, alespoň co se týče tvaru a klenby hlavy, spíše k americkému výstavnímu (show racer). Tvar hlavy je protáhlejší, temeno již není tak vysoké. To je pro mnohé naše, ale také třeba pro německé chovatele těžko přijatelné. A musíme říci proč, neboť v minulosti a stále i dosud u nás kolují linie, kde má gigant kratší, širokou a vyšší klenbu hlavy, což mu umožňuje mít široký zobák, hladké ozobí i ve vysokém věku a výraz typický jen pro toto plemeno. Prototypem těchto holubů byl evropský šampion Ing. Leifra, jenž byl léta vzorem vynikajícího giganta. Nový americký standard uvádí hmotnostní kvóty jen u dospělých jedinců, kdy u samců předepisuje ideální váhu 990 gramů, přípustné rozmezí pak činí 850–1130 gramů, u holubic je ideálem 930 gramů, s přípustnou tolerancí mezi 800 a 1080 gramy. Hruď by měla být v ohbí křídel, které hrudní opeření vždy překrývá, široká mezi 12,7 a 15,2 centimetru. Délka těla měřená od hrudi ke konci ocasu činí 24–27 cm. Toto plemeno by mělo být vyšší než delší, čemuž odpovídá stanovená výška mezi 25,5 a 28 centimetry, jíž u holubů silných v těle a silného, široce nasazeného krku bude jen krajně obtížné docílit. Oblouk nápadné hlavy je plynulý, bez plošinek, ozobí jemné, což je častým nedostatkem plemene. Hrubé, zbytnělé až vrásčité ozobí narušující linii horní části hlavy by mělo být předmětem selekce, pozor na přerůstající dědičné ozobí musíte dát zejména při nákupech v Maďarsku. Předepsáno je rubínově červené až oranžové zbarvení očí, s preferencí rubínového, kdy bílí a strakové mají oči vikvové, při hnědé pigmentaci jsou oči nepravé perlové. Tento holub by měl vykazovat silný, rovný, široce nasazený zobák střední délky, se shodně silnými čelistmi. Nejen na krku, ale i jinde po těle musí být dokonale utažené opeření, což je dalším úskalím chovu. Na správném utváření tohoto požadavku se odráží nejen genetické dispozice, ale i chovatelská péče a práce na eliminaci ekto- a endoparazitů. 

Mohutné tělo je tvořeno krátkou, ale širokou, hlubokou a silnou postavou plynule se zužující ve tvaru klínu směrem dozadu, tak aby bylo možno docílit na jedno brko složeného, dokonale hladce uspořádaného ocasu. Sklon rovného hřbetu činí přibližně 12 stupňů, na tento sklon pak ocas plynule navazuje. Při posuzování je nutno počítat ruční letky, kterých musí být vždy deset, jakož i ocasní pera (12). Křídla jsou silná, tvořená silnými a širokými pery, konce letek se dotýkají nebo téměř dotýkají. Postoj je střední délky, tvořený silnýma, široce nasazenýma nohama, jež jsou v patních kloubech mírně povolené. I „stehna“ působí silným a osvaleným dojmem. 

Nejoblíbenějším rázem jsou modří pruhoví, kterým šlapají na paty modří (pruhoví) bělouši a modří kapratí a tmaví. Výrazné popularitě se těší holubi bílí, jejichž prošlechtění bylo možné díky vkřížení barevných protějšků nebo straků. Obrovský pokrok v kvalitě zaznamenali černí, což je velmi důležité též pro zlepšení dalších barevných rázů, mezi něž bezpochyby patří mandloví a andaluští. Poměrně vzácně jsou k vidění žlutí recesivní, červení recesivní a giganti v barvě popelavě červené a žluté včetně rázů plavých, též holubi hnědí a v kresbě tygrů. Častější jsou strakové, zejména v modré barevné řadě, občas narazíme na indigo a dominantní opál. Zdá se, že dominantní opál v pestré škále svého projevu je k vidění na nejednom z chovů, ale na výstavy se dostává jen špička ledovce. Redukovaní a další raritní jedinci u nás k vidění zatím nejsou. Německé chovy však nedávno obohatili modří bezpruzí. Nejen u nás, ale i v okolních zemích bývají k vidění též rodobarví, převážně na modré podkladové barvě, většinou ve vzorku pruhovém. 

 

Způsob chovu

Na rozdíl od chovatelů kingů, kteří mají třeba v Maďarsku zbudovány pro své holuby nezřídka i nové domy, působí chovatelská zařízení pro giganty u maďarských chovatelů skromnějším dojmem. Holubi tam mají možnost takřka vždy projít se v okolí holubníku a každý chovatel má připraveny drezurní klece, kde může giganty uvykat na omezený prostor, aby pak na výstavě působili hrdým dojmem. Naše chovy působí obvykle pečlivějším dojmem, využívány jsou třeba plastové rošty, což vylepšuje hygienické podmínky chovu. Vyplatí se vakcinace – povinná proti paramyxovirům, doporučená proti salmonele i neštovicím, které mohou potrápit pozdní holoubata. Každý chovatel většinou používá jen dvě řady hnízdních budníků, a to umístěných hned od podlahy. Gigant příliš nelétá, zejména ve vyšším věku, a tak se vyplatí chovným párům poskytnout více komfortu, aby lépe pečovaly o svá mláďata. Zatímco dříve byl gigant velmi spolehlivým rodičem, nyní, při rostoucí kvalitě chovů, se setkáváme stále více s ústupem původních rodičovských kvalit. Naštěstí jsou to holubi klidní a vejce vysedí velmi dobře. Výborně i kašují, ale pak někteří jedinci mohou ztrácet zájem a chovatel, aby zajistil správný vývin mladých, raději přistupuje k jejich občasnému dokrmení. Asi nejlépe se v tomto ohledu uplatňuje příkrm granulemi BR2, které jsou v chovné sezoně podávány též ve zvláštním krmítku pro hnízdící páry, neboť jimi lépe krmí holoubata. Na rozdíl od kingů se nepraktikuje, až na výjimky, individuální odchov po párech, ale společný chov v komorovém prostorném holubníku. Ty bývají vybaveny většinou nezastřešenými voliérami, a pokud je to možné, i možností procházek po zahradě. Pohybu tito holubi opravdu mnoho nemají a každá příležitost k němu je cenná. Gigant možná více než jiná silná plemena vykazuje tendenci k přejídání a zatučnění, což se projevuje převážně v zimním období a většinou u holubic. Proto je nutno tomuto jevu uzpůsobit krmnou dávku, kde kukuřice je opravdu minimum a základ (či naprostou většinu) krmné směsi tvoří dietetické zrniny, jako je ječmen či oves. Pestřejší směs je podávána až při prvních holoubatech. 

Výstavnictví

Před výstavou se může zkrátit přerostlá špička horní čelisti, aby zobák působil opravdu silným a tupým dojmem. Nutné je odstranit ojedinělá pírka, která se mohou nacházet na prstech, a nesmíme opomenout omytí znečištěných ploch opeření. Na výstavách jsou giganti rozděleni dle pohlaví a často i dle věku, neboť každá tato kategorie zahrnuje odlišné prvky. Základem pro posouzení kvality giganta je posuzování v ruce, které u amerických plemen patří k nenahraditelným atributům. Posuzovatel si při něm všímá nejen všech detailů, ale pohmatem zjistí kvalitu osvalení, případné zatučnění, tvar hrudní kosti a další důležité znaky. 

Protože klub chovatelů holubů gigantů a ostatních výstavních holubů vzniklých na bázi holuba poštovního je v mnoha oblastech vzorem pro jiné chovy zahraničních plemen, rád bych nyní připomněl, jak probíhaly jeho akce v uplynulé sezoně 2019/2020. Nejprve se konala celostátní přehlídka výletků ve dnech 18.–19. října 2019 v chovatelské hale v Újezdu u Brna. Posouzení holubů se zhostili Ing. Petr Gajda, Jan Baláš, Ing. Miroslav Otruba a Mgr. Bc. Alexandr Veselý. Systém posuzování je klasický – tzv. evropský, ke kterému se přidává atraktivní veřejný výběr nejlepších holubů před přítomnými členy klubu. Nejvýše ocenění holubi jednotlivých rázů jsou přineseni do přichystaných zvýšených klecí, kde probíhá vzájemné porovnání kvalit. Vítězí jedinci nejlépe odpovídající standardu. Tento kombinovaný systém byl zaveden díky invenci emeritního předsedy ústřední holubářské komise při ČSCH Pavla Wiedera a úžasné výsledky má též u jiných klubů, kde aktivně zapojuje do procesu výběru nejen přítomné posuzovatele a klubového vzdělavatele, ale též samotné chovatele, a o to jde především. Závěrem celého klání je společný výběr posuzovatelského sboru o šampiona a šampionku výstavy. Součástí výstavy byl i trh spojený s prodejem holubů členů klubu. Klubisté využili možností nedalekého penzionu k posezení v přátelské atmosféře. V sobotu byla akce otevřena pro širší veřejnost a zakončilo ji předávání pohárů úspěšným chovatelům. Hlavní tituly na této výstavě získal Mgr. Matouš, sekundovali mu Ing. Albrecht a J. Kohout. 

Již 15.–16. listopadu 2019 se konala celostátní výstava drobného zvířectva Chovatel na výstavišti v Lysé nad Labem. Na výstavě bylo vystaveno pěkných 66 gigantů, jež posoudili Ing. Petr Gajda a Karel Šulák. Nejširší zastoupení zůstává v rázech modrý pruhový, modrý bělouš a modrý kapratý, ale tentokrát překvapili i černí. Titul šampiona ČR získali holub i holubice Mgr. Ondřeje Matouše, do jehož chovu putovala i čestná cena za modrého bělouše. 

Do třetice se chovatelé gigantů sešli ve dnech 10.–11. 1. 2020 na stejném výstavišti v Lysé nad Labem, kde proběhla Středočeská výstava drobného zvířectva Náš chovatel, doplněná řadou speciálních výstav včetně speciálky Klubu chovatelů gigantů a ostatních výstavních holubů vzniklých na bázi holuba poštovního v České republice. Na výstavě bylo vystaveno úctyhodných 196 gigantů, jakož i deset amerických výstavních holubů, jejichž chovatele klub sdružuje rovněž. Posuzovatelský sbor tvořili Ing. Miroslav Otruba, Jan Baláš, Karel Šulák a Václav Čejka. Nejširší zastoupení v barevných rázech měli modří pruhoví, modří bělouši, modří tmaví a bílí. Nejlepšího holuba speciálky (modrý bělouš) a holubici (modrý bělouš) výstavy dovezl Mgr. Ondřej Matouš. Šampiony v modrých pruhových získali Vladimír Kuchyňka a Mgr. Ondřej Matouš, v modrých tmavých uspěl Mgr. Ondřej Matouš, v černých Ing. Josef Albrecht, v bílých bodoval opět Mgr. Ondřej Matouš, ve žlutých Jaroslav Kohout a u straků (modrých) kdo jiný než Mgr. Ondřej Matouš. Nejlepší americký výstavní modrý strak byl dle očekávání z hájemství Jaroslava Kohouta. Nejlepší kolekce (modrý bělouš) s celkovým hodnocením neskutečných 386 bodů získal Mgr. Ondřej Matouš, jenž obhájil i post Mistra klubu. V rámci sobotního programu výstavy byla uskutečněna klubová schůze, kde byli členové informováni a vyzváni k účasti na mezinárodní výstavě gigantů, jež se uskuteční letos mezi 12. a 13. prosincem v Německu. 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (15x):

1
2
3
4
5

Autor textu Mgr. Bc. Alexandr Veselý
Autoři fotografií Mgr. Bc. Alexandr Veselý , archiv klubu

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře