Holubářův rok – březen

Březen je pro holubáře nejkrásnějším měsícem roku, ale také měsícem navenek tichým, kdy se chovatel soustředí na dění v holubníku a výrazně omezí kontakty se svými přáteli. Tiché období je ale jen přechodné, neboť s přibývajícími holoubaty přichází opět tužba sdílet své radosti i strasti se svými kamarády. A lidé, které spojuje společný koníček, si mají vždy o čem popovídat. 

Vlivy počasí

Březen je chladným měsícem s možností náhlého prudšího ochlazení, které však bývá krátkodobého charakteru. Průměrná březnová teplota činí + 4,2 st. Celsia, což je o 3,5 st. Celsia více, než jsou průměrné únorové teploty. Jednou za dekádu je ale březen chladnější než únor, což může připomínat i  jedna z nejznámějších lidových pranostik „březen, za kamna vlezem.“ Přesto průměrné březnové teploty evidentně prokazují příchod jara. Denní teploty se mohou vyšplhat až ke 20 stupňům Celsia, ale pro chovatele zůstávají problematické nízké noční a ranní teploty, mlha a inverzní ráz. Je to měsíc bezpochyby dosti proměnlivého počasí s vydatnými dešti.     Slunce počátkem března vychází v 6:44 hod, zatímco ke konci se východ slunce o hodinu předsune až na čas  5:44 hod. Slunce  zapadá zpočátku v 17:41 hod, závěrem  se dostáváme k příjemným 18:29 hod. Na konci března je tak den o dvě hodiny delší než koncem února. O svá práva se hlásí „astronomické“ jaro, jež nastává 20. března. 

Odchov mladých

Pro začátek chovné sezony potřebují holubi dostatek klidu, proto chovatel v tomto období pokud možno omezí práce na holubníku a v jeho okolí. Holubi  se i po staletích v lidské péči řídí přirozenými instinkty a probouzí se v nich pud zachování rodu, projevující  se v častém vrkání, houkání, bušení křídly, orlování (zvedání křídel nad sebe), v živých až půvabných pohybech těla i křídel a neustálém svádění. Ne nadarmo je holub (resp. bílá holubice) symbolem lásky (a míru). Pohled do holubníku chovatele staváků, káníků, pražských rejdičů a dalších plemen připomíná vřící vodu v hrnci. Jen ten obraz je živý, provázený touhou partnerů se jeden druhému co nejvíce zalíbit a nalézt ideální podmínky pro hnízděn

Spáření holuba s holubicí předchází svatební tanec, jehož jednotlivé aspekty se mohou u různých plemen, ale i v rámci  jednoho plemene, odvisle na temperamentu, směru šlechtění nebo kondici holubů v páru, méně či více odlišovat. Z počátku námluv pozorujeme zobáčkování a probírání peří mezi partnery, tato aktivita je někdy nahrazena přímo přilétnutím holuba směrem k holubici,  která pokud je svolná, velmi často tzv. jezdí po ocase, tedy rozevírá ocas, přikrčuje se a krátce poposkakuje či popochází. Někdy holub kolem samice popoletuje, obskakuje ji, nafukuje vole, oba partneři mohou pokyvovat hlavou a krkem nazad, dělat úklony. Před  kopulací může být přítomno zobáčkování či probírání peří na hlavě a poté následuje dohra, kdy holub a často i holubice pyšně popoletí a s vypjatou hrudí popochází s rozevřeným ocasem. Tato dvornost, náklonost a souhra v tomto komplexním pojetí činí domestikovaného holuba opravdu zajímavým objektem k pozorování, při kterém si i dnešní upracovaný člověk může odpočinout a zrelaxovat.

Asi šest dní po spáření snáší holubice první vejce, většinou odpoledne, na kterém nesedí pevně, ale spíše ho chrání. Po dalších dvou dnech, zpravidla také až odpoledne, v hnízdě nacházíme druhé vejce. Začíná konstantní zahřívání vajec, obdobně jako u holuba skalního, předka domácích holubů. Odebírání prvního vejce a podložení do hnízda zpět po snesení druhého vejce s myšlenkou, aby se holoubata líhnula stejně, je častým holubářským omylem. Péče o snůšku leží převážně na bedrech holubice, kterou partner střídá jen přes den, zpravidla mezi desátou a šestnáctou hodinou. Vzornější samci krátkodobě vystřídají holubice i po podání krmiva, aby se mohly nasytit. To stejné platí i naopak. 

Úspěšnost oplození vejcí zjišťujeme pátý až sedmý den po snesení prvního vejce. Kontrolu provádíme ideálně při krmení, kdy holubi krátce opustí snůšku nebo v době, kdy na vejcích sedí holubice (nebrání snůšku tak úporně jako samec, je to ovšem individuální). K prosvícení vejce holuba díky velmi tenké skořápce postačuje malý zdroj osvětlení, jakákoliv baterka či světlo na mobilním telefonu, v nouzi alternativně i pohled proti slunci.... V oplozeném vejci nacházíme nejprve srdce a první cévy, které se posléze rozšiřují do periferií, vzniká tzv.  pavouček. Prosvícením pod světelným zdrojem zjišťujeme kvalitu skořápky i možné znehodnocení obsahu vejce plísněmi (tmavé skvrny) nebo bakteriemi (krvavé prstence ve vejci). Pokud máme podezření na možný nesprávný vývoj zárodku, je dobré provést další kontrolu mezi osmým až dvanáctým dnem.  V případě, že zjistíme, že plod se nevyvíjí, vejce odstraníme. Pokud se to týká jen jednoho z vejcí, nahradíme ho podkladkem, aby se patogeny nedostaly do druhého vajíčka. Oplozené vejce přibližně po desátém dnu navenek ztmavnou.  Neoplozenou snůšku poznáme (někdy již tak po pátém dnu po snesení, většinou ale později) kontrolou vzduchové bubliny. U „čistého vejce“ vzduchová bublina  nedrží tvar na okrajích a už po malém potřepání se hmota uvnitř vejce uvolní (ve vejci „šplouchá“). Neoplozená vejce odstraníme nejpozději 10. den po snesení z hnízda. Holubice si v té době již dostatečně odpočinula a je připravena na další hnízdění. Pokud bychom vejce nechali v hnízdě déle, zbytečně bychom ukrojili času z chovné sezony a u rodičů by se vytvořila holubí kaše, kterou krmí mladé v prvních asi sedmi dnech života.

 Líhnutí probíhá již sedmnáctý či osmnáctý den po snesení prvního vejce.  Proces líhnutí trvá asi jeden den, kdy holoubě nejprve naruší zobáčkem strukturu skořápky po jejím obvodu a následně se uvolní z vejce. Holoubě brzy oschne, následně vstřebá žloutkový váček, který mu zajišťuje potravu na první hodiny života.  Pomoc při líhnutí je někdy žádoucí, kdy chovatel může nehtem narušit horní vrstvu vejce v té třetině, kde vidí prvotní naklování. Zpravidla ale stačí udržovat vyšší vlhkost před líhnutím, třeba poskytováním koupele dvakrát týdně nebo   drobným rosením vejce po dobu asi tří dnů před líhnutím.  Holoubě se vylíhne slepé,  jen nepatrně ochmýřené, zcela odkázané na péči rodiče. Ti jej zpočátku krmí výměškem z volete, kterému říkáme holubí kaše či mléko. Po několika dnech ve voleti přibývají zrniny. Holubí mléko se utváří asi jen do sedmi, osmi dnů, pak už mladí mají ve volátku jen zrní. Rodiče v této době velmi rádi krmí malými zrninami, mezi které patří proso, řepka či čirok. Též preferují granule, jenž se velmi dobře rozpouští a menší holoubě je ochotně přijímá. U starších holoubat zase rodiče jako první z krmítek vybírají luštěniny či kukuřici, neboť jimi mladé rychleji nakrmí a pak se mohou sami nasytit. 

                 Vzhledem k chladnému rázu „jarního“ počasí nezbývá chovateli než občas provést kontrolu mladých, zda jsou správně nakrmeny a zda nejsou vyneseny z hnízda. Potíže s nakrmením mladých se mohou objevit u nezkušených prvorodičů, též pokud podsadíme vejce s větším než dvoudenním odstupem nebo pokud jsou mláďata zesláblá z infekce přenesené ve vejci. Nenakrmené mladé lze dokrmit bílým jogurtem podaným z malé stříkačky (5-10 ml), dokud se rodiče nechytí, tak až třikrát denně. Někdy stačí též nenakrmená holoubata podsadit krátce navzájem pod jiný, dobře krmící pár. Možnost vynesení z hnízd a zachlazení mladých je vhodné minimalizovat použitím hnízd s vysokým (v ideálu rovným) krajem. V tomto ohledu se docela osvědčují hnízda z latí (rámečková) nebo z PVC (rozřezané kanalizační trubky o průměru cca 20 cm). Velmi populární kulatá hnízda z neglazurovaného cihlového materiálu, běžně dostupná ve třech průměrech, je vhodné zapustit do podlahy budníku vyřezáním takového otvoru, aby hnízda ležela až na horní obruči. Do takového hnízda vlezou zpět i holoubata, která vypadla ven při žadonění o potravu, což není u starších, ale ještě nepříliš opeřených holoubat žádnou výjimkou.

Chovatelské tipy

Pokud se holubář věnuje i šlechtění, chce prostřednictvím mimořádného jedince vylepšit kvalitu u více partnerů, vytvořit nový barevný ráz, přenést nějaký znak v rámci plemene či z jiného plemene nebo  dokonce vytvořit zcela nové plemeno,  neměl by odkládat svoji aktivitu až na konec sezony, až bude tzv. klid. Naopak je krajně žádoucí se šlechtění pověnovat ihned zpočátku. Získáme tak jarní holoubata, která u samčího pohlaví budou schopna reprodukce (k získání druhé generace již v daném roce) už počátkem léta a holubice v jeho druhé polovině. Necháme-li své záměry na později, nikdy v jednom roce nebudeme mít dvě generace odchovů a může se i snadno stát, že sezonou vyčerpaní holubi nám v létě nedají to, co bychom si přáli. 

U temperamentnějších plemen, kde bývají často čistá první vejce,  můžeme neúspěšnému páru podsadit oplozené vejce (stačí jedno) od jiného páru, čímž zajistíme kontinuitu hnízdění celého hejna. Pokud se nám podaří naplno zapojit do hnízdění, krmení mladých a další rodičovské péče co nejvíce samců, získáme žádoucí prostor pro lepší oplozenost další snůšky.

S prvními mladými počínáme krmit dvakrát denně. Ranní krmení by mělo být podáno do osmé hodiny, odpolední mezi 15.-16. hodinou. 

Holubáři, kteří čistí své zařízení každý den, říkají, že nejlepší je pozorovat holuby se škrabkou v ruce. U většiny z holubářů bývá interval čištění přibližně jednou za týden a u těchto chovatelů převažuje pasivní pozorování nad „aktivním“. Březen je vhodnou dobou k pozorování mladších jedinců, zařazených do chovu, kteří se dosud pohlavně neprojevují. U plemen vyznačujících se menším temperamentem mnohdy až oteplení přináší informace o skutečném pohlaví. U plemen vitálních, kde se i holubice mohou vyznačovat dravostí samců se můžeme dočkat překvapení v podobě snůšky čtyř vejcí do hnízda, což je důkaz skutečnosti, že v páru jsou dvě holubice. A obráceně, pokud snůška nepřichází, vyzkoušíme nejlépe v párovací kleci s vedle umístěnými staršími holubicemi, zda nemáme v páru dva holuby. 

V měsíci březnu jsou hojně navštěvovány sloučené zahrádkářské a chovatelské trhy, které v posledních letech vyrostly jako houby po dešti. Slouží nejen k dokoupení chovného materiálu, ale v tomto období zejména pro doplnění chovatelských potřeb a květin či okrasné flóry, která zkrášluje okolí chovatelského zařízení. Nejznámějším evropským dostaveníčkem jsou jarní trhy v maďarském Monoru, kam je to z Brna asi 350 km (z Prahy 550 km), kdy i přes tuto vzdálenost se vždy mezi hosty nacházejí i chovatelé malých ušlechtilých zvířat od nás. V České republice se prakticky nekonají v březnu žádné výstavy, výjimkou jsou jen tzv. stolní posuzování, kdy se sejdou členové místní organizace chovatelů a spolu s přáteli z širšího okolí si nechají veřejně ocenit své holuby, určit jejich přednosti i nedostatky a získat nástin dalšího chovu. Tohoto klidného mezičasu je využíváno ke školení posuzovatelů okrasných holubů, jenž se uskutečňuje pravidelně ve východních Čechách koncem měsíce. Školení je protkáno teoretickými i praktickými přednáškami, vědomostním kvízem, ale i různorodými diskuzními tématy. Reportáž o posledním takovém setkání holubářských odborníků naleznete v archivu článků webu iFauna. 

Pro chovatele poštovních holubů je březen magickým měsícem. Důraz je kladen na jednotný začátek chovné sezony, kdy ve stejném období nasedají všechny páry. Zvykem bylo nechat nasedat poštovní holuby v době kolem svátku Josefa (19.3.), ale v posledních letech se díky teplým zimám termín posouvá spíše k začátku měsíce. Důležité je, aby první líheň byla stejně stará, aby se z ní vytvořilo hejno silných závodníků, které je sladěné. Holoubata se odstaví do zvláštního oddělení, kde dostávají speciální krmnou dávku. Trénovat se začínají již od vyhození druhé ruční letky, tedy v době asi šest týdnů po odstavení, ale o tom až zas někdy příště. 

Téma měsíce – kroužkování

Kroužkování holubů si své místo v holubářově „roku“ zaslouží, neboť stále jsme jako posuzovatelé svědky, že tento úkon činí chovatelům velké potíže. Historii kroužkování v České republice se v minulosti vícekrát zabývali takoví velikáni jako byl Jindřich Voráček z Prahy. Ten v jednom svém povídání o historii holubářství v Čechách uvedl, že kroužkování holubů se u nás datuje od roku 1903. Tehdy si ještě kroužky s vlastními značkami nechali zhotovovat sami chovatelé. Od roku 1908 u nás byli kroužkováni holubi oficiálně registrovaní se značkou ČK a se symbolem, který naši holubáři v době svého počínajícího sdružování vymysleli – s holubí hlavičkou. Znak ČK byl později zaměněn na ČS a v novověku za CZ. Místo holubí „hlavičky“ dnes máme na kroužku symbol EE, tvořící obligátní doplněn kroužků členských zemí evidovaných v Evropském svazu chovatelů drobného ušlechtilého zvířectva. Historií kroužkování se nedávno zabýval Ing. Bukovský, proto již upustíme od historického kontextu a podíváme se na kroužkování v praxi. 

Prakticky v každé větší publikaci věnované holubářství je vyobrazeno, jak se má holub kroužkovat, ale „vynalézavost“ některých holubářů svědčí o tom, že tuto zlidovělou „normu“  nectí, a to buď z neznalosti nebo vypočítavosti. Teorie (resp. terminologie) hovoří nejen o tom, na jakou nohu se má kroužkovat, ale také kam. Holoubata plemen s neopeřenými prsty  a také plemena s kratším rousem (třeba kudrnáči) kroužkuje chovatel vždy tak, že přední tři prsty dá k sobě, kroužek provleče následně i přes zadní prst a po uvolnění drápku na zadním prstu má hotovo. Kroužkuje se sedmý až desátý den věku holoubat. Pokud je již mládě starší, je vhodné kroužek při navlékání navlhčit vazelínou nebo jiným tukem. U plemen s delšími rousy (např. čejky, lysky, bubláci, velcí voláči) vedeme kroužek dále, až za patní kloub, kde je pro něho vhodné místo. Zde kroužek rád sjíždí dolů, proto je nutná kontrola v dalších dnech a případné povytažení nad tento kloub. Kroužkuje se tak z estetických důvodů, neboť kroužek nad patním kloubem nenarušuje pohled na dokonalé uspořádání opeření u delších a dlouhých rousů. 

Častá otázka bývá, na jakou nohu kroužkujeme a proč tzv. s obrácenými písmeny, resp. číslicemi? Kroužek vždy dáváme „obráceně“ proto, abychom čísla dobře přečetli  při uchopení jedince do rukou. Kroužkuje se zásadně na PRAVOU nohu. Jsou zde chovatelé, kteří kroužkují na nohu levou, ale protože je jich minorita a mezi známými se brzy „roznese“, kdo tak své holuby kroužkuje, získávají nespravedlivou výhodu při posuzování. Pokud se norma nedodržuje, posuzovatelům činí zbytečné nesnáze „hledání“ kroužku, zvláště u plemen rousných, kde ho na první pohled nevidí. Samostatnou kapitolou jsou pak kroužky přecvaknuté, znečištěné nebo pokoutně zakoupené (bez značky EE atd. - verdikt neoceněn). 

Kroužky jsou objednávány přes ČSCH, na budoucí rok vždy v letních měsících. Případné dodatky jsou možné, zpravidla se doobjednává někdy počátkem ledna, případně i kdykoliv později (vyšší cena kroužku). 

Velikost kroužků pro daná plemena určuje vzorník, ale v poslední době došlo ke změně z důvodů lepšího komfortu docela dosti plemen, kde se průměr kroužků o milimetr zvedl. Aktuální velikost kroužků může chovatel sledovat na stránkách cschdz.eu v sekci holubi v odkazu „evropský seznam plemen dle EE“ (Evropského svazu chovatelů), kde je velikost kroužků pravidelně aktualizována. Mezinárodní normou je nejen používání kroužků s označením EE, ale také skutečnost, že kroužek může být o jedno číslo větší (pokud nejde z nohy sejmout) nebo o číslo menší (pokud holuba netlačí). V těchto případech je nutno holuba posoudit stejně, jako by měl kroužek standardní velikosti. V mezinárodní praxi je umožňováno vystavování holubů jen do šesti let stáří (používá se šest barev kroužků).  České republice patří v tomto kontextu výjimka, aplikovatelná pouze na našem území, kdy stáří holuba na výstavě není omezeno (respektive se kryje věkem hraniční doby života holuba - 12 let), chovatel tak může vystavovat i holuby starší šesti let. Pokud si tito matadoři udržují i při vysokém věku zajímavé estetické parametry, svědčí to o kvalitní linii, kde plemenné znaky jsou pevně zakódované. 

V době kroužkování můžeme holoubatům poskytnout ochranu proti trichomoniáze, zvláště těm, která oproti sourozenci zaostávají v růstu. Dávat se jim může tabletka ronidazolu, ornidazolu,  část tablety entizolu či jiného určeného přípravku. Také jim můžeme v tomto období navléknout plastovou bužírku, pomocí které v budoucnu snadno na holubníku poznáme, z jakého páru pochází. Vstup do hnízdní sezony je opravdu krásné období, užívejme ho plnými doušky...