Holubářův rok – červen
Pro většinu holubářů chovajících střední a menší plemena holubů bývá měsíc červen naplněním hlavních očekávání. Teploty jsou již rovnoměrnější, chov je stabilizován, a pokud si některé páry z kraje roku nesedly, jsou poskládány do párů nově složených, s očekáváním lepších výsledků. Červnová mláďata bývají lépe kreslená, dostatečně silná, ale již ne tak hrubá jako ta z počátku roku. Mnohdy se z nich rekrutují vítězní holubi výstav.
Ani chovatelé velkých či těžkých plemen nemusí považovat měsíc červen za ztracený čas. Sice je jejich snahou hnízdní sezonu posunout co nejvíce do zimních měsíců, aby jejich svěřenci již v daném roce stihli kompletně vyzrát, ale není každý rok posvícení a mnohdy si chladný průběh zimy či jara vybírá tak silnou daň, že až červnové oteplení připraví ty správné podmínky pro odchov.
A pak tu máme chovatele kingů a dalších plemen, která jsou dovážena z teplých oblastí Země a jež k opravdovému zájmu o hnízdění motivuje až výrazné oteplení. U těchto holubů sezona v červnu spíše začíná a je adekvátně protažena, až do měsíců podzimních.
Vlivy počasí
Ačkoliv červen je převážně jarním měsícem, mnozí ho počítají již k měsícům letním. Není tomu náhodou, neboť díky velké výšce slunce nad obzorem a nejdelší době dne v roce bývá právě červen nejslunnějším měsícem. Průměrná délka slunečního svitu je 209 hodin. Červen si dlouhodobě uchovává vysoký srážkový úhrn (228 mm), a to především díky bouřkám z tepla. Častější jsou srážky v horských a podhorských oblastech, kde je tím pádem i doba slunečního svitu, který holubi nad jiné milují, mnohem kratší. Červen je v průměru o 3,3 °C teplejší než měsíc květen.
Ranní teploty se v červnu pohybují obvykle v rozmezí 9 až 13 °C, denní teploty naopak stoupají nad 20 stupňů Celsia, obvykle až mezi 26‒30 °C, a mohou se objevit i dny s tropickými teplotami nad 30 °C. Teplotní normál v dlouhodobém horizontu činí v průměru 18,1 °C. V letošním roce nastává letní slunovrat brzy ráno dne 21. 6., tehdy slunce dosáhne nejsevernějšího bodu své dráhy, nastane nejdelší den a v poledne slunce vystoupá nejvýše.
Ačkoliv si většina lidí myslí, že nejdelší den bývá o prázdninách, není tomu tak. Je tomu právě v červnu, kdy počátkem měsíce slunce vychází v 4.59 a zapadá v 21.04 hodin, zatímco koncem června vychází v 4.58 a západ slunce můžeme očekávat v 21.16 hodin. Červnové teploty by měly být pro chov nejstabilnější, bez extrémních výkyvů směrem do teplot tropických, které jsou možným iniciátorem „letních rým“, jakož i bez velmi chladných rán, ale můžeme v posledních letech poručit počasí?
Průběh chovné sezony
S přibývajícími teplými dny jde ruku v ruce též zvýšení zájmu holubů o koupel, kterou je nejlepší poskytovat v intervalu přibližně tří dnů. Každodenní umožnění koupele nelze vyloučit, ale není tolik efektivní, a navíc se holubi naučí vodu z koupadla pít, což není žádoucí. Interval mezi koupelí v rozmezí dvou až čtyř dnů je ideální, přičemž platí, že bohatě zapeřená plemena se koupají o poznání raději než plemena s řídkým či standardním opeřením.
Pro koupel jsou vhodná prostornější kulatá, obdélníková či čtvercová koupadla, dnes až na výjimky vytvořená z plastu. Nejčastěji jsou používány plné plastové bedýnky na pečivo, hluboké misky pod abnormálně velké květináče nebo cokoliv podobného, kde výška vodního sloupce činí asi pět až šest centimetrů. Aby většina vody neskončila zakrátko mimo koupadlo, mělo by být o několik centimetrů vyšší než hladina vody.
Holubi nemají rádi koupání za silného větru, to je často ani nedostanete z holubníku do voliéry, naopak slunné dny nebo i zhoršené počasí před deštěm pro ně funguje jako magnet. V otevřených voliérách nebo při volném chovu se holubi nezřídka koupají přímo na dešti s nad sebou rozevřenými křídly.
Snahou mnohých holubářů je vylepšit kvalitu vody ke koupání s ohledem na některé sledované parametry. Aplikovat lze sůl do vody na koupání, a to buď speciální pro koupel holubů, nebo klidně i kuchyňskou či mořskou, též se osvědčily různé preparáty na dezinfekci vody, ze starých prostředků zůstává oblíbený hypermangan, lze si vybrat z různých šamponů na bylinkové či jiné bázi a také z širší škály produktů s antiparazitárními účinky. Někteří naši chovatelé přidávají do vody ke koupeli i malé množství sava a jiné speciality. Proti gustu žádný dišputát.
Pitnou vodu je nutno udržovat přes teplé dny v dostatečné kondici. Měla by být mírně odstátá, měněná jednou až dvakrát denně, aby se v ní nemnožily patogeny. Voda je holubům zpravidla předkládána v napaječkách o objemu 3 až 7 litrů, ale třeba já jsem si oblíbil podávání vody do plastového krmítka primárně určeného pro grit, kde se netvoří tolik šlemu jako v těžko dostupných záhybech napáječek.
Zkušenější holubáři používají dvě sady napáječek ‒ jedna sada je používána a druhá se suší na slunci do druhého dne, než bude využita na výměnu té první na určeném místě před holubníkem. Nevypadá to možná esteticky, ale patogeny, kterým se daří ve vodě, se bez vody a díky slunečním paprskům eliminují a holubi mají k dispozici vždy čistou nádobu. Neopomeneme také pro mladé odstavené na podlahu holubníku ve věku mezi 25. a 30. dnem umístit mělčí misku na vodu, ze které se snadno naučí pít.
Celoroční pochoutkou pro holuby, kterou upřednostňují v chovné sezoně ještě více, je rozmočený chléb, také nastrouhaná mrkev, různorodé zelené krmení (salát, pampeliška, kopřiva a další), jež může být mírně osolené. Tyto a mnohé jiné doplňky dle zkušeností a praxe jednotlivých holubářů podáváme v množství, které je během několika minut, nejpozději několika hodin, zkonzumováno.
Odchov holubích mláďat a jejich adolescence (dospívání) u některých plemena vyžaduje přijetí některých opatření. Není výjimkou, že bohatě rousným výletkům se mírně zkracuje první opeření v rousech, aby do doby prvního pelichání (po asi pěti měsících), než se rousy obmění, měli jednodušší pohyb.
Zejména u krátkozobých plemen se upravuje jednoduchým zastřižením občas přerůstající špička horního zobáku. U plemen, jako je německý výstavní holub, nezapomeneme již na hnízdě provést úpravu ozobí, u strukturových a jiných plemen, která mají vějířovité ocasy, zase upravujeme podlepením nebo drobným závažím umístěným na straně ocasu nedostatky v celistvosti či nesení vějíře.
A takových dílčích opatření je napříč plemeny nepřeberné množství. Začátečníky by s nimi měl vždy seznámit zkušený chovatel daného plemene, ale to vyžaduje jednak dostatek zvídavosti nových holubářů, jež někdy překvapivě chybí, a také erudovanost učitele, který by se neměl bát o své znalosti podělit s jinými.
Ve voliéře a holubníku je nutno pravidelně doplňovat grity a další donátory minerálních látek, jejichž spotřeba je v tomto období značná. Profesionální grity se zpravidla v našich podmínkách doplňují docela levnou antukou o vyšší frakci (2‒4 mm), jež je k dostání v 30kg pytlích, říčním pískem, hlínou s vyšším obsahem jílu (tzv. žlutice či cihlářská hlína) a samozřejmě menším množstvím kuchyňské či mořské soli. Draslík obsažený v minerálních preparátech holubi potřebují k efektivnímu zpracování zrnin, kterými se živí, vápník je zase nezbytný pro tvorbu skořápky vejcí a správný vývoj kostry mladých.
Téma měsíce – ochrana proti nemoci mladých holubů
Fenoménem posledních let je polyfaktoriální onemocnění nejčastěji označované jako nemoc mladých holubů. Zpravidla se objevuje náhle, většinou již u holubů na výstavě nebo do několika dnů po jejich dovozu domů, též při návratu poštovních holubů (závodníků) ze společného tréninku. Projevuje se náhlým zvracením, slabostí až apatií, zeleným trusem, který může být až svítivě zelené barvy, mazlavý i vodnatý. Oslabený jedinec je skleslý, má načepýřené opeření a chřadne, může dojít k rychlému úhynu nebo pozvolnému rozvoji onemocnění po dobu několika dnů.
Mladí s lepší imunitní odezvou nemoc překonají po počátečním náporu bez dlouhodobých příznaků a s vytvořenou imunitou. Aby byla opatření co nejúčinnější, je nutno zasáhnout opravdu rychle. Onemocnění napadá zejména střeva a játra, a proto je při léčbě velmi efektivní hladovka, až později se podávají lehčí, menší zrniny, nejlépe s probiotiky. U silnějších forem nemoci lze podat podpůrné medikamenty proti přidruženým bakteriálním onemocněním, trichomonádám, kokcidiím či parazitům, která mohou, pokud jsou aplikována včas, značné množství mladých zachránit.
Používají se západoevropské přípravky 4 v 1, 5 v 1 a jiné, též oblíbený mix převážně ze slovenských léčiv (metrozol, sulfacox, doxygal či amoxycilin), jehož výhodou je nižší cena než u belgických či holandských přípravků, zvláště pak u velkých chovů.
Důležitým opatřením, které funguje, je asi týdenní karanténa v odděleném prostoru poskytovaná všem holubům, kteří se účastnili výstavy. Jsou-li tito holubi doma z výstavy v neděli, nemoc se projeví nejpozději do středy. Abychom těmto komplikacích zabránili, měli bychom se poohlédnout po vakcinaci, neboť proti virům nic lepšího neexistuje. Ale po jaké?
Zatímco první roky se předpokládalo, že hlavním původcem tohoto onemocnění jsou adenoviry, v některých studiích se dokonce psalo o cirkovirech nebo herpesvirech (o nichž ale z dlouholeté holubářské praxe víme, že napadají již holoubata na hnízdech, kde o sobě dávají vědět zejména úpornými rýmami s rezistencí na antibiotika – onemocnění způsobuje virus), v poslední době se odborníci přiklonili k rotavirovému původu.
Rotavir typu A určila za původce nejen studie provedená v Austrálii, ale v každodenní praxi též účinnost vakcín podávaných napříč chovy okrasných i poštovních holubů u nás a na Slovensku, odkud vakcíny proti adenovirům i holubím rotavirům zpravidla pochází. Zatímco přípravky proti adenovirům až překvapivě často selhávaly, objevil se přípravek Colvac RP od společnosti Pharmagal Bio z Nitry, jenž přinesl zásadní zvrat.
Jedná se o inaktivovanou bivalentní vakcínu sloužící k aktivní imunizaci před paramyxovirovými a rotavirovými infekcemi holubů vytvořenou na základě holubího, nikoliv drůbežího, typu viru. Obvyklá dávka 0,3 ml vakcíny se podává buď do podkožní řasy v zadní části krku (subkutánně do šíje), nebo též do prsního či stehenního svalu (intramuskulárně), poradí si tak snadno i holubář, který nemá po ruce nějakého pomocníka nebo ideálně veterinárního lékaře. Obsah lékovky je určen pro 50 holubů.
Holoubata se vakcinují mezi čtvrtým a šestým týdnem a následně by se měla provést revakcinace za 2 až 4 týdny, která zaručí optimální imunitní odezvu organismu po celé sledované období (první rok života holuba). Důležité je si uvědomit, že nemoc mladých holubů není žádná letní rýmečka. Může atakovat mladé jedince kdykoliv v prvním roce života, třeba i na výstavě konané až v lednu či únoru následujícího roku.
Nemoc mohou přenášet holubi nejen na výstavách a přehlídkách, ale též ji může přinést návštěva jiného holubáře (na botách či oblečení), umístění přepravky z jiného chovu při návštěvě v holubníku třeba při nákupu či výměně holubů, stejně jako volně žijící ptactvo a poštovní holubi – závodníci, kteří se u chovatele zastaví na krátkou dobu na napojení a nakrmení a poté odletí dál. Proto bychom měli být připravení, neboť nic neochrání zvířata před nemocemi virového původu lépe než vakcinace.
Pokud chce mít holubář v současném období radost z výletků, neměl by zapomenout druhou dávku vakcíny RP aplikovat holoubatům nejpozději dva týdny před první obesílanou akcí. Vakcinace proti této nemoci není levnou záležitostí, ale to není určitě ani léčba po propuknutí onemocnění, přes kterou může chovatel přijít o ty nejcennější jedince, zatímco ti méně kvalitní a odolnější zůstávají. I proto se investice do vakcíny vyplatí.
