Onemocnění nervového aparátu

Zánět mozku s následným otokem vzniká po přehřátí organizmu (uzavření v autě ve vedru) nebo nadměrným osluněním při nemožnosti úniku z prostoru. Prevencí je rozumné a zodpovědné zacházení se zvířaty, terapie je úspěšná jen při včasném zásahu. Při infekčních chorobách bývá zánět mozku doprovodným onemocněním.
Následkem úrazu může vzniknout otřes mozku. Podle rozsáhlosti poškození se projevuje jako nechuť k pohybu, inkoordinace pohybu, stáčení hlavy, nestejnoměrná reakce zornic, záchvěvy, třes očních bulbů, případně zvracení, bezděčné močení a troušení nebo ztráta vědomí. Postižené zvíře musí zůstat v klidu a v šeru. Pokud není zjištěno jiné poranění a kočka je brzy při plném vědomí a neprojevuje žádné negativní příznaky, je možno jí podávat nápoj i potravu, ale několik dní zvýšeně pozorovat. Pokud příznaky neodezní rychle, do půl hodiny, je nutno kočku vyšetřit a ošetřit zvěrolékařem.
Krvácení nebo nedokrvení mozku se projevuje jako akutní porucha mozkové krevní cirkulace, mozková mrtvice. Přichází u starých zvířat s méně pružnými cévami. Příznaky jsou různé podle postižení té které části mozku. Ošetření patří vždy bezodkladně do rukou zvěrolékaře i když prognóza je spíše nepříznivá. Rozsáhlé krvácení do mozku po úraze nebo neokysličení mozku při otravách třeba kysličníkem uhelnatým poměrně rychle končí úhynem
Charakteristickým znakem epilepsie je náklonnost k záchvatům, jejich opakování. Příčinou je ohnisko, "jizva" v mozku nebo na plenách mozkových, z něhož epileptické záchvaty vycházejí a postižený okrsek není schopen normální činnosti. Příčinou může být trauma nebo přidušení při porodu, stavy po poranění hlavy, nádory mozku nebo komplikace jiných onemocnění. Záchvaty mohou vypadat velmi různě, od ohraničených křečí části těla, cvakání zuby, po velké křeče se ztrátou vědomí, kdy kočka padá, zaklání hlavu dozadu, hrabe končetinami, bezděčně močí a kálí. V průběhu velkého záchvatu kočka nevnímá, nekomunikuje s okolím. Při neodborném zacházení s takto postiženým zvířetem může dojít k poranění člověka.

Pokud se nejedná o úrazy nebo následky jiných onemocnění, velmi často jde o vývojové vady. Z nich nečastější bývá hydrocefalus – vodnatelnost hlavy Zúžením páteřního kanálu nebo nadměrnou tvorbou mozkomíšní tekutiny dochází k jejímu hromadění v mozkových dutinách. Tlakem tekutiny na mozek je jeho činnost omezená, koťata často po narození hynou. Některá přežívají, potom hromadící se tekutina a tlak nedovolí uzavření kostních spojů, kosti lebky se ztenčují a dochází k vyklenutí a výraznému zakulacení hlavy Neodborník může toto postižení zvláště u brachycefalických plemen považovat za plemenný znak, výrazně kulatou hlavu. Měkká lebka a umístění očí s typickým výrazem, později potíže s koordinací pohybů, nutkavé pohyby, neschopnost samostatně přijímat krmivo, znehodnocuje život kotěte. Tato zvířata nepřežívají do dospělosti, protože tlak na mozek působí debilitu zvířete a jeho neschopnost adaptovat se v běžném životě. Koťata s hydrocefalem je nutno vyřadit. Lze sice v některých případech včasným operativním zásahem zabránit vývinu vodnatelnosti hlavy, zákrok je však natolik specifický, obtížný a s nejistou prognózou, že vynaložené náklady nejsou adekvátní zachování jednoho kočičího života.
Vnitřní hydrocefalus se může vytvořit u starších a starých zvířat. Obvykle se projevuje značnou, dříve nebývalou agresivitou i proti vlastnímu majiteli s nepředpokladatelnými nebezpečnými útoky. Méně často pozorujeme inkoordinaci pohybů, nedostatečné odhady vzdálenosti při skoku, poruchy reakce zornic. U dospělých zvířat nedochází k vyklenutí hlavy, mohou ale při dlouhotrvajícím procesu změknout kosti lebky. Příznaky nastupují pomalu, diagnóza je v počátku obtížně stanovitelná. Tento hydrocefalus v podstatě není léčitelný a nejsou známy příčiny jeho vzniku.
Kočku při záchvatu ponecháme v klidu, jen zajistíme, aby nespadla a neporanila se. Během několika minut obvykle záchvat ustoupí, kočka nabude vědomí a obvykle se odchází napít. Její celkový zdravotní stav není narušen. Je možné, že kočka bude mít jediný záchvat za život. Pokud se záchvaty opakují, navštívíme zvěrolékaře a pečlivě mu průběh záchvatu vypodobníme. Objektivní příčiny nejsou často zjistitelné, je nutno vyloučit onemocnění, která vyvolávají mimo jiné i záchvaty podobné epileptickým křečím. Dlouhodobé, vlastně doživotní podávání léků je nezbytné. Proto je třeba u koťat při vzniku epilepsie zvážit možnost jejich dalšího plnohodnotného života podle častosti opakování záchvatů a reakce na antiepileptika.

Nádorové bujení mozku, případně mozkových plen se projevuje různými příznaky podle umístění a tlaku nádoru na okolní tkáň. Konzervativní i operativní terapie je problematická.
Změny na páteřní míše jsou poměrně těžko diagnostikovatelné, pokud se neprojeví pohybovými poruchami. Rentgenologické vyšetření páteřního kanálu s kontrastními látkami není u koček zcela bez problémů. Onemocnění míchy vzniká po úrazech nebo tlakem deformované páteře při poruše její stavby z důvodu vadné výživy, hormonálních problémů nebo vrozených vad i jako důsledek jiných, převážně infekčních onemocnění.
Onemocnění periferních nervů nebývá u koček časté, spíše u starších koček vznikají neuralgie působením průvanu, zvláště při nevhodném umístění v autě při cestování nebo nemožnosti úniku kočky z nepříjemného prostředí. Při drobných traumatech kočka omezí pohyb a tím mimo jiné zabrání i rozvinutí zánětu nervu.