Barevné kočky
To, že je známo téměř 40 plemen koček nikoho nepřekvapí. Pozoruhodné je, že většina plemen může být až v 325 barevných variantách. A k tomu mohou mít kočky oči sedmi různých barev.
15 základních barev
Je známo 15 základních barev, od černé přes čokoládovou, modrou, lilovou, krémovou, červenou, černě želvovinovou, modře želvovinou, skořicovou až po bílou. K tomu přistupuje kresba – mramorování, tygrování, tečkování. Vlastní chlup nemusí být v jedné barvě, může být kroužkovaný nebo mít jinou barvu na konci, barva také může být kombinovaná se stříbrem nebo zlatem. Bílá barva se může u většiny plemen vyskytovat, bílé skvrny jsou po těle rozloženy v šesti různých seskupeních. Kočky s odznaky, nejznámější jsou siamské, mají odznaky, to jsou končetiny, obličej, uši a ocas v rozličných dvaceti barvách. Kočičí oči nejsou jen žluté nebo zelené, mohou mít sedm barev včetně kombinace jedny modré, druhé oranžové.
Domácí kočky se mohou vyskytovat prakticky v jakýchkoliv barevných kombinacích. Zatím co ve střední Evropě potkáme na ulici převážně mourovaté, jednobarevné nebo různě skvrnité kočky, v Asii a Africe běžně venku běhají domácí kočky se siamskými odznaky.
Barevné varianty
U černých koček je ceněna havraní čerň srsti. Měla by být stejná po celé délce chlupu a to i u dlouhosrstých koček. Jak je ale z praxe známo, černé kočky mají 365 barev do roka. Na slunci černá přechází do rezavé nebo nahnědlé, při línání mívá šedavý nádech, někdy lze zahlédnout lehké stínování nebo kresba na bocích, zvláště u koťat.
Modrá barva má několik odstínů od světloučké jakoby našedlé barvy až po tmavší barvu mletého máku. Některá plemena, jako ruské modré, kartouzské nebo koráti, jsou uznávána jen v jediné barvě modré.
Čokoládová barva je buď tmavší, jako barva hořké čokolády nebo světlejší, jako mléčná čokoláda. Někdy se těžko určuje, zda se jedná o tmavě čokoládovou barvu nebo nehotovou (u koťat), případně vybledlou černou. Potom rozhoduje barva prstních polštářků a čenichu. U černých koček je černá nebo černo- šedá, u čokoládových je vždy odstín hnědý.
Lilová barva je zvláště zajímavá u perských a britských koček. V jejich srsti „šeříkový“ odstín nejlépe vynikne. Lilová je opravdu jiná barva než krémová, dala by se nazvat studenější.
Červené kočky mohou mít barvu od světle zářivé červené, přes narezlou až po sytě tmavě červenou s odstínem dohněda. Málo kdy jsou opravdu jednobarevné, většinou v srsti je více či méně zřetelný náznak kresby.
Obdobné je to i u krémových koček. Ceněna je u nich co nejsvětlejší teplá krémová barva. Pokud nemají tmavě orámovaný čenich a oči a tzv. otisk palce na ušních boltcích, jsou považovány za jednobarevné, bez kresby, i když na končetinách nebo v obličeji nějakou kresbu mají.
Skořicová barva (cinamon) je velmi zajímavý odstín, který opravdu odpovídá barvě kůry skořicového stromu. Čenich má barvu skořicově hnědou, prstní polštářky také, nebo jsou až narůžovělé.
Vybarvení plavé (fawn) je teplá béžová barva podobná srnčí. Prstní polštářky a čenich u této barvy je růžově béžový.
Želvovinové vybarvení je složeno z více barev. Základní barva- černá, nebo čokoládová, nebo modrá, případně lilová, skořicová nebo srnčí – je kombinovaná se skvrnami v barvě krémové a nebo červené. Tyto barevné kočky se vyskytují jen jako samice. Ale- v přírodě není vše 100 %, občas se vyskytne také takto vybarvený kocour. Bývá neplodný, ale v naší republice byl perský želvovinový kocour a ten měl vlastní potomky.
Uznanou barvou, ale jen u norských lesních koček, je jantarová barva (amber). Kočky černě jantarové mají nos a prstní polštářky tmavé, tulení barvy (seal) až světle hnědé, modře jantarové mají nos a prstní polštářky tmavé, modrošedé. Tato barva může být i s kresbou , mezi černou nebo modrou kresbou je srst barvy meruňkové nebo světle béžové. Zajímavé také je, že koťata tohoto zbarvení se rodí prakticky černá nebo modrá a až později se vybarví na jantarovou barvu.
Kouřové kočky na první pohled vypadají jako jednobarevné, po rozhrnutí srsti se objeví stříbřitě bílý pruh u kořene barevného chlupu. Srst na krku – límci, v ušních boltcích, kolem očí a u kořínků očních řas je také stříbřitá. Základní barva srsti – povrchu- může být od černé přes želvovinovou až po plavou. Kouřové vybarvení je možné i s kresbou nebo místo stříbrné je u kořínků srsti zlatá.
Velmi elegantní je vybarvení stříbřitě stínované a závojové. Tehdy je podsada čistě bílá a chlup je na konečku, špičce, vybarven v příslušné barvě, opět od černé až po plavou. Pokud je barevná jen 1/8 celkové délky chlupu, nazývá se barva závojová (shell, činčila), pokud je barevná 1/3, je to barva stínovaná (shaded). V obou případech jsou oči a nos orámovány barevně.
Základní barvu pšeničnou s jasným žlutavým podtónem se špičkami černými nebo modrými mají kočky zlaté stínované. Zlaté závojové mají základní barvu světle pšeničnou se žlutavým tónem, pastelovou, konečky chlupu jsou černé nebo modré.
Kočky s kresbou mohou být mramorované, tygrované nebo tečkované. Zvláštní kresbou je nepřeložitelné zbarvení ticked, kdy každý chlup je kroužkovaný, po jeho délce se střídají dva barevné odstíny. Toto je typické vybarvení habešských a somálských koček. Kresba může být opět ve všech barvách, od černé po plavou včetně želvovinové.
Bílá v kombinaci s jinou barvou se u koček vyskytuje v různém rozsahu. V kombinaci s bílou se mohou vyskytovat všechny barvy včetně kreseb.
Nejvíce bílé barvy a nejméně barevných skvrn mají kočky s vybarvením van. Ideálně mají dvě barevné skvrny v obličeji předělené bílým plamínkem. Celý ocas od kořene po špičku je také barevný. Na těle a končetinách jsou maximálně tři malé barevné skvrnky.
Jako harlekýn se označují bílé kočky, které mají minimálně 1/4, maximálně 1/2 těla barevnou. Barevných skvrn může být jakýkoliv počet, jsou rozmístěny jakkoliv na těle, hlavě, končetinách a ocase.
Dvoubarevné kočky, bikoloři, mají barevné skvrny harmonicky rozložené a jasně ohraničené. Barevná musí být minimálně 1/2 srsti, ale ne více než 3/4.Velmi líbivý je bílý plamínek nebo trojúhelník v obličeji, bílá barva se má vyskytovat také na končetinách, hrudníku a břiše.
Pro bílé skvrny typu mitted není adekvátní český výraz. Brada je bílá, mohou být bílé proužky na nose, bílá barva se táhne od bryndáčku po břichu až k ocasu.. Hrudní i pánevní končetiny mají bílé ponožky. Toto je jedno z typických vybarvení plemene ragdol.
Snowshoe je typické zbarvení pro plemeno koček stejného pojmenování. Je to kočka s odznaky (podobně jako siamská), má bílou bradu a pod ní bílý bryndáček, případně bílý límec kolem krku nebo i bílé bříško. Hlavně musí mít sněhobílé „botičky“ na všech čtyřech končetinách.
Nespecifikované bílé skvrny, jako bílý plamínek v obličeji, bílý medailón na hrudníku, bílá skvrnka na břiše nebo kdekoliv jinde, jsou běžným vybarvením u mainských mývalích, norských lesních, sibiřských i jiných plemen koček. U populárních britských a perských se toto vybarvení považuje za chybu.
Kočky s odznaky mají obličejovou masku, oči, končetiny a ocas v barvě odlišné k vybarvení zbývajících částí těla. Burmské vybarvení má odznaky jen mírně kontrastnější než je barva ostatního těla, tonkinézké vybarvení má odznaky téže barvy jako tělo, jen trošku tmavší a intenzivnější. Himalájské vybarvení, více známé pod označením colour point nebo siamské, má odznaky v intenzivní barvě harmonické k vybarvení těla. Himalájské zbarvení může být i s kresbou, ta však nelze rozlišit jako mramorování, tygrování nebo tečkování.
Rozdíly v srsti
Kočky se liší nejen délkou srsti ale i její kvalitou. Různá plemena mají svou typickou srst. Polodlouhá srst sibiřské kočky je zcela jiná na omak než srst norské lesní, somálské nebo turecké kočky. Kudrnatá srst kornyšů, devonů nebo bohemia rexů se také neliší jen délkou. Britská kočka má srst pevnou, chrupavou (crisp), evropská má srst hladkou a lesklou, siamská hedvábnou, krátkou, hladce přiléhající k tělu. Zcela typická je plyšová srst ruských modrých koček.
Většinu plemen koček si člověk vybral a vytvořil podle svých představ. Perské kočky s enormně dlouhou hedvábnou, snadno se plstící srstí se jen těžko mohou uplatnit v konkurenci s krátkosrstými kočkami v boji o potravu ve volné přírodě. Každé plemeno potřebuje specifickou odpovídající péči o srst, některé velikou, některé méně pracnou i méně častou. I bezsrsté kočky sfinx potřebují péči o povrch těla, tady ne o srst, ale o kůži.
