Mainská mývalí – velikán mezi kočkami

Mainská mývalí – velikán mezi kočkami
Ornella Muti of Baccaracoon, Cz, deseti- měsíční kočka, barva modrá s bílou.
Půlroční kočička Halle Berry Pellumian, Sk, barva černá želvovinová. CHS Velvet Duckie.
Roční kocour, Elias Blue River Velvet Duckie, Cz, barva modrá tygrovaná.
Ferrero, čtyřměsíční kotě z vrhu F. CHS Velvet Duckie, CZ, barva černý s bílou.
Fantasia Lolita, pětitýdenní kotě z vrhu F. CHS Velvet Duckie, CZ, barva modrá s bílou.
Belle Fleur of Scarlet Rose, Cz, jeden rok, barva černá želvovinová tygrovaná se stříbrem.

(Dokončení z Fauny č. 12/2011.)


Vzhled mainských mývalích koček podle standardu FIFe (zkrácená verze)
Celkový dojem
Velká kočka s hranatou hlavou, velkýma ušima, širokým hrudníkem, silnou kostrou, dlouhým, dobře osvaleným tělem a dlouhým, vlajícím ocasem. Kočka budí dojem síly a robustnosti.


Hlava
Velikost: středně dlouhá.
Tvar: středně široká, hranatý dojem, profil jemně konkávně prohnutý.
Čelo: jemně klenuté.
Nos: bez zlomu, výrazného hrbolu, s jemnou vydutou křivkou.
Čenich: dlouhý, hranatý, hmatem zřetelně hranatý přechod mezi čenichem a lícními kostmi.
Brada: silná, ve vertikální rovině s horním rtem a nosem.
Lícní kosti: prominují, vysoko posazené.


Uši
Tvar: velké, s širokou bází, mírně do špičky, žádoucí jsou štětičky, chloupky vyrůstající z uší, přerůstají vnější okraj ucha.
Umístění: vysoko na hlavě, nepatrně nakloněné dopředu, s širokou bází. Mezi ušima je mezera shodná s šířkou báze ucha 1–1–1, s věkem kočky se mezera mezi ušima zvětšuje, dolní okraj báze ucha je oproti hornímu okraji mírně vzadu.


Oči
Tvar: velké, dál od sebe, mírně oválný, ale ne mandlový tvar, při úplném otevření (strach) působí kulatým dojmem. Posazeny mírně zešikma, směrem k vnějšímu okraji báze ucha.
Barva: povolena je jakákoliv, bez vazby na barvu srsti.
Žádoucí je jasné oko.


Tělo
Krk: kocouři mají silný osvalený krk.
Tělo: stavba - dlouhé, osvalené, silné, široký hrudník, silná kostra. Všechny části těla musí být harmonické a působit pravoúhlým (hranatým) dojmem.
Končetiny: silné, střední délky, tvořící pravé úhly s tělem. Tlapky - velké, kulaté, mezi prsty jsou chomáčky chlupů. Pět prstů vpředu, čtyři vzadu.


Ocas
Dlouhý jako tělo - od ramen k bázi ocasu. Směrem ke špičce se zužuje, nápadně osrstěný, chlupy jsou dlouhé, vlající.


Srst
Textura a délka: do každého počasí, hustá, krátká na hlavě, ramenech a nohách, směrem od zadu přes boky se prodlužuje, na břichu a hýždích je nejdelší - kalhotky. Žádoucí je límec na krku. Textura hedvábná. Srst je přiléhavá, hladká a lesklá. Podsada jemná, měkká. Krycí chlupy jsou hrubší, delší, hladké.
Barva: všechny barvy jsou povoleny mimo odznaku, barmského zbarvení, čokoládového, lilového, skořicového, plavého. Jakékoliv množství bílé barvy je povoleno.


Kondice
Maine coon musí mít harmonické proporce, musí být v dobré kondici.


Poznámka:
– typ musí být upřednostněn před barvou a kresbou
– musí být zohledněn věk zvířete
– kočky jsou menší než kocouři
– hustota a délka srsti závisí na ročním období


Chyby
Obecně: neharmonická, neproporcionální, malá velikost, špatná kondice.
Hlava: kulatá, rovný nebo konvexní profil.
Nos: strop, velký hrbol.
Čenich: kulatý nebo špičatý, krátký.
Brada: slabá, ustupující dozadu.
Uši: malé, kulaté, daleko od sebe, bez štětiček.
Oči: šikmé, mandlového tvaru.
Tělo: gracilní, lehká kostra, krátké.
Nohy: dlouhé, chůdovité.
Ocas: krátký.
Srst: krátká, na celém těle stejná délka, chybějící podsada, bez lesku, neupravená.


Barvy
U mainských mývalích koček je povolena jakákoliv přírodní barva s kresbou či bez, s jakýmkoliv poměrem bílé barvy i se stříbřitostí. Maine cooni se nesmí chovat v ředěných barvách, jako je lilová, čokoládová a skořicová, a ve zbarvení s odznaky. Typ kočky je vždy na výstavách upřednostňován před zbarvením.



Mainská mývalí kočka ve felinoterapii
Zejména velikost a vyrovnaná povaha, často přirovnávaná k psí, předurčuje mainskou mývalí kočku k terapeutické činnosti. Felinoterapie, jinými slovy pozitivní stimulace fyzických i duševních stránek člověka prostřednictvím spolupracující kočky, je dosud méně známou formou zooterapie. Prokazatelných výsledků však dosahuje jak u dětí, tak u dospělých.


Hlavními aspekty při aktivní formě felinoterapie jsou:
– zkušenost při výběru vhodné kočičí terapeutky,
– zohlednění její povahy, fyziognomie a zdravotního stavu,
– odborné vedení a příprava kočky zkušeným terapeutem,
– ochota kočky pracovat s klientem.


Jako podpůrná léčba psychosomatických zátěží se felinoterapie s mainskými mývalími kočkami uplatnila například u dětí s poruchami chování, poruchami příjmu potravy, citově deprivovaných, sociálně izolovaných, trpících depresí, při poúrazových stavech, u dětí se svalovou dystrofií, nebo při kombinovaných komplikacích spojených s náhlou životní změnou.


Mainští mývalí terapeuti jsou díky svému majestátnímu, ale současně přírodnímu vzhledu a energetickému potenciálu přijímáni i dospělými. Zde se, kromě zátěží zmíněných výše, uplatňují při léčbě depresí, psychických disbalancí, revmatismu, při dlouhodobých rehabilitacích atd.


Nelze však zapomínat, že léčebné možnosti tohoto, ale i jiných plemen jsou založeny na vzájemnosti. Terapeutické schopnosti kočky a aktivizace vlastních ozdravných procesů člověka spolu souvisí a teprve jejich pochopení vede ke zlepšení stavu, říká felinoterapeutka paní Zdeňka Štíhlová.



Zkušenosti s chovem mainských mývalích koček
Jana Valtrová, chovatelka z Havířova, nám popsala svou cestu k chovatelství i smysl, který jí do života přinesli tito majestátní mazlíci.


„Kočky  ke mně patří už od dětství, doma jsme měli vždy nějaké zvířátko, ale hlavně toto půvabné, ladně se pohybující, mňoukavé stvoření. Snad právě jejich povaha ‘jak chceš, abych se k tobě chovala já (kočička), tak se chovej ty ke mně’ mi sedí. Svojí láskou k těmto tvorům jsem nakazila i rodinu, a tak nám nevadí, když se doma vzájemně proplétáme. Spíme s našimi zlatíčky v ložnici a vyjma nebezpečných míst mohou kočky u nás doma všude.


Můj život s touto impozantní kočkou maine coon začal v roce 2008. V té době v naší domácnosti kralovala už 13 let Inez, perská kočička, a tehdy ještě koťátko, její vnouček, kříženec s kočkou domácí Steve.


Když jsem však na výstavě koček v Ostravě poprvé uviděla mainského kocoura, který potřeboval vzhledem ke své velikosti dvě klece, zbystřila jsem svou pozornost. Zaujal mě jeho výraz s neobvykle krásnou hlavou, kterou zdobila krásná kresba, mohutná lví tlamička a rysí štětičky na uších. Záhy se radikálně změnil počet koček v naší rodině a já jsem získala novou náplň do života a tou je chovatelství.


Z výstavy jsem odcházela s rozhodnutím mít toto zvíře doma. Vůbec jsem to nechápala, protože i dvě kočky mi v panelovém bytě přišly až dost. Ale bylo to silnější než já.


Internet mi pomohl rychleji se s maine coon lépe seznámit, prozkoumat chovatelské stanice a jejich zvířata.


Postupným zkoumáním a hledáním toho správného koťátka pro mne jsem se rozhodla uskutečnit svůj dávný sen, a to mít svou chovatelskou stanici a odchovávat koťátka. Pořizovací cena tohoto úchvatného zvířátka je sice nemalá, ale to už mě odradit nedokázalo. Koncem dubna do naší rodiny a kočičí smečky přibyly dvě mainí holčičky Cherillyn a Bellinka a zcela proměnily atmosféru domova.


Sledovat hry laškujících a dovádivých koťátek bylo lepší než televize, a jejich bezprostřední pozornost a náklonnost, kterou nám věnovaly, byly emoční injekce.


Kromě zábavy nás však čekala i důslednější péče o malé tvorečky, měli před sebou trochu jinou budoucnost, než mají obyčejné domácí kočky. Čekaly je výstavy a posléze i role maminek a to vyžaduje zvýšenou péči o jejich zdraví a vývoj.
Narození prvních našich miminek byla veliká událost, a protože nám kočičí mámy naprosto důvěřovaly, měli jsme možnost společně s nimi prožívat radost z mateřství v bezprostřední blízkosti. Je to opravdu neskutečný zážitek!


Po třech až čtyřech týdnech začnou batolata šmejdit po pokoji, uvítají rozšíření životního prostoru ke svému zkoumání, a je jim umožněno seznámit se s ostatními členy kočičí smečky. Matka s koťátky většinou získává u ostatních veliký respekt, zkuste se postavit matce, která chrání své ratolesti. Myslím si, že chovatelství si vyžaduje velkou trpělivost a lásku k těmto kočkovitým šelmičkám, protože péče o maminu a koťátka trvá asi tři měsíce. V tuto dobu mohou koťátka totiž už odcházet do svých nových domovů, které se jim snažím pečlivě vybírat. Velmi mi záleží na tom, aby měly naše kočičí děti hodné páníčky, kteří je budou s láskou hýčkat.


A protože se chovatelství postupně stávalo mým velikým koníčkem, přišel do smečky o rok později mainský kocourek Patriot a další čtyři kočičky Ornelka, Sisinka, Cecilka a Halinka. Vzhledem k tomu, že náš panelový byt je větších rozměrů, docela snadno poskytl dostatek prostoru i kočičkám. Také velká lodžie s výhledem do dvora, kterou jsme z bezpečnostních důvodů oplotili, je oblíbeným místem, kde relaxují a sledují dění venku.


Nemilují samotu a vždy jsou rády u všech domácích záležitostí a činností. Nerady sedí se založenýma rukama a rády pomůžou s úklidem, věšením prádla na šňůru, kontrolou tašek s nákupem, přípravou večeře, zejména Cecilka pečlivě sleduje, jestli dávám ty správné ingredience do polévky, guláše a dalších dobrotek. Samozřejmě očekává, že to bude nejspíš lahůdka pro kočičí bříška.


Komunikují s námi příjemnými zvuky, které se podobají vrkání, a Jokerek nám svým mňoukáním připomíná opičku. Prakticky nevydávají obvyklé kočičí ‘mňau’. Na jejich velikost je toto vrkání jemné a něžné.


Moje zlatíčka mě donutila přizpůsobit byt jejich potřebám už proto, že jsou to naši společníci, kteří tráví společný čas se svými ‘lidičkami’, a proto nejsou v bytě nikde izolováni. Velkou satisfakcí je pro mě jejich láska, pozornost a teplo jejich kožíšků. Když mě obklopí na gauči u večerního sledování televize anebo se zachumlají ke mně do postele, vyjadřují tím: ‘Chci teď být s tebou, mám tě rád.’


Milují posedávání na okenním parapetu a jiných vyvýšených místech, odkud sledují situaci a věnují se odpočinku. Nevynechají ani společnost ‘na mém počítači’, ačkoliv v tomto případě tam je sotva prostor pro klávesnici. Pokud by se chtěl statný mainí kluk pohodlně usadit na vašem klíně, zřejmě by mu to moc pohodlí nepřineslo, ale bude opravdu šťastný, když bude moct sedět vedle vás.


Main cooni jsou inteligentní, je jim vlastní temperament a nikdy je nemusím nutit, aby se zapojili do hry. S chutí a radostí přijmou vyzvání k honbě za mávátkem nebo pomačkaným papírem. Povaha těchto ‘něžných obrů’, jak se často maine coon kočkám říká, mi zcela učarovala. A tak nás dnes doma obklopuje devět těchto krásných kočkovitých šelmiček. Být součástí jejich smečky mě moc baví.“


Zdroj: www.Maine-coon.cz, www.velvet-duckie.mypage.cz

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře