Ragdoll

Ragdoll
GIP Eliash de Borgione, seal colorpoint.
Kotě z chovné stanice de Borgione, seal colorpoint.
Kotě z chovné stanice De Borgione, seal colorpoint.-Charlotka a Chanel.
Kotě z chovné stanice De Borgione, seal mitted.
Friski, rezavý tygrovaný venkovský kocourek, bez titulu.
GIC Archibald Chokomoon, seal colorpoint.
Koťátka z ch.s. De Borgione.
Kotě z ch. s. De Borgione.
IC Bianka Darlincats, seal mitted.
IC Barny Lord Ragzam Miamagic, seal bicolor.
Obsah
  1. Stručný popis plemene
  2. Vznik plemene a jeho název
  3. Povaha
  4. Volný přepis standardu podle FIFe
  5. Zajímavosti
  6. Na co si dejte pozor
  7. Zvláštní péče
  8. Osobní zkušenosti Ladislavy Hilbertové

Rádi byste si pořídili kočku, ale máte obavy z kočičí povahy? Váháte mezi psem a kočkou? Toužíte po plemeni společenském, milém, mazlivém a s povahou tak trošku jako pes? Plemeno ragdoll by mohlo být ideálním řešením.

Stručný popis plemene

Ragdoll je druhá největší rasa koček na světě, hned po Mainské mývalí kočce. Patří mezi polodlouhosrsté kočky a řadí se mezi středně velká plemena. Kocouři mohou vážit 8 až 10 kg, kočky o něco méně, délka těla od hlavy po špičku ocasu u kocourů může dosahovat až jednoho metru.

Vznik plemene a jeho název

Plemeno ragdoll bylo vyšlechtěno v 60. letech v Americe, v Kalifornii. Chovatelka Anna Baker se snažila vyšlechtit kočku klidnou, vyrovnanou, připomínající hadrovou panenku, odtud název (rag – hadr, doll – panenka). Chov ragdollů vznikl zkřížením perské kočky jménem Josephin s kocourem plemene Birma. Ve šlechtění pokračovala s jejich potomky Fugiianou, Buckwheatem a Daddy Warbucksem.

Celá legenda hovoří o tom, že Josephina utrpěla v době březosti autonehodu bez vážných zranění a po autonehodě se u ní objevily typické vlastnosti pro ragdolly, po zvednutí do náruče kočička uvolní své svalstvo, tím se podobají hadrovým panenkám.

V Evropě se toto plemeno začalo objevovat po roce 1981. V České republice se začalo objevovat přibližně před patnácti lety. Ragdoll se vyskytuje nejvíce ve zbarvení seal (černohnědá), chocolate (čokoládová), blue (modrá) a lilac (lila). Od roku 2005 jsou uznány i barvy red, tortie, tobie, lynx a creme.

Povaha

Jedná se o plemeno společenské, hravé, obzvláště mazlivé a komunikativní. Nesnášejí samotu a nevšímavost svých majitelů, tehdy trpí. Milují být se svým majitelem, rádi jej doprovázejí na každém kroku. Pokud jim nemůžete nabídnout dostatek pozornosti, pořiďte jim kamaráda, kočku či jiné zvíře. Ragdollové jsou velice snášenliví i k jiným zvířatům. Zřejmě nebude překvapením, že ragdollové milují děti a jejich společnost. Společně dovádějí, hrají si spolu a jsou si skvělými společníky. Přesto by měla mít každá kočka možnost uniknout na bezpečné a klidné místo.

Volný přepis standardu podle FIFe

Celkový dojem: Ragdoll je masivní velká kočka se střední kostrou a svalnatým tělem. Celkově působí silným a velkým dojmem.

Hlava: Tvar – středně velká, široce tvarovaný klínový tvar s plochým místem mezi ušima.

Nos: Měl by mít v horní třetině lehké prohnutí – oblouk.

Tváře, čenich, brada: Tváře dobře stavěné, které přecházejí v zakulacený, dobře vyvinutý čenich a dobře vyvinutou bradu.

Uši: Tvar – středně velké s širokým nasazením, zaoblené špičky.

Umístění: Posazené na lebce široce od sebe, lehce skloněné směrem vpřed.

Oči: Tvar – velké a oválné, vnější okraj oka by měl tvořit linii s nasazením ucha. Barva – modrá, čím intenzivnější, tím lepší v souladu s barvou těla.

Krk: Krátký a silný.

Tělo: Struktura – dlouhé tělo, střední osvalená kostra, hrudník široký, dobře stavěný, osvalená a těžká v zádi, dospělá kočka má ramena a záď stejně široké.

Nohy: Středně dlouhé se střední kostrou, zadní nohy trochu delší, takže se zdá, že vrchní linie je skloněná vpřed.

Tlapky: Velké, kulaté a kompaktní s chomáčky srsti mezi prsty.

Ocas: Dlouhý, středně silný v nasazení, ke konci se zužující, v dobrém poměru k tělu, dobře osrstěný, huňatý (buschig.)

Srst: Struktura srsti: Středně dlouhá, hustá, měkká a hedvábná, přilehlá k tělu a při pohybu se rozevírá (bricht), srst na krku je delší a rámuje okraj tváře, vzniká dojem náprsenky, v tváři je srst krátká a prodlužuje se přes ramena k zádi, na bocích a břiše je polodlouhá až dlouhá. Na předních nohách je krátká až středně dlouhá.

Vzhled: Kočky jsou nápadně menší než kocouři, kocouří čelist má být výrazná, vývoj je pomalý (3 až 4 roky).

Chyby: Hlava – úzká hlava. Nos: stop, římský nos. Uši – velké nebo malé uši, špičaté uši. Oči – oči mandlového tvaru. Krk – příliš dlouhý a příliš slabý krk. Tělo – zaoblené tělo, úzká hruď. Končetiny – krátké nohy, roztažené prsty u nohou, chybějící chomáčky srsti mezi polštářky. Ocas – krátký a tupě zakončený ocas. Srst – krátká srst (sezonně podmíněno).

Diskvalifikace: Jiná barva oka než modrá.

Zajímavosti

• Jedná se druhé největší plemeno koček, hned po mainské mývalí kočce.

• U ragdollů není výjimkou aportování. Jsou to kočky plné elánu, nadšení z každé hry je téměř samozřejmostí.

• Jsou to citlivé kočky, mají důvěru i v cizí lidi, což je výhodou, a často se uplatňují ve felinoterapii. Tyto kočky mohou svým temperamentem připomínat hadrové panenky, jak již napovídá samotný název plemene.

Na co si dejte pozor

Ragdollové jsou poměrně v módě, proto se můžete setkat s mnoha inzeráty, které nabízejí toto plemeno. Protože si zajisté přejete mít skutečného ragdolla, dbejte na to, od koho si jej pořídíte. Je mnoho nepapírových koťat a mnoho množitelů, přestože to šikovně maskují. Kotě z klecových odchovů nebude nikdy tentýž ragdoll jako kotě odchovávané s láskou a solidním chovatelem.

Zvláštní péče

Přestože ragdoll je plemeno polodlouhosrsté, nevyžaduje téměř žádnou péči o srst. Jejich srst se nezacuchává a neplstnatí, ovšem za předpokladu, že nemají volný výběh venku. Srst stačí jednou týdně vyčesat hrubým kartáčem, čímž se odstraní odumřelá srst a zabráníte tak tvoření bezoárů v trávicím traktu kočky. V době línání frekvenci zvýšíme.

Osobní zkušenosti Ladislavy Hilbertové

Mé zkušenosti s chovem ragdollů se začaly datovat počátkem roku 1999. Tomu samozřejmě předcházela následující událost. Pár měsíců předtím jsem byla „na skok“ na výstavě koček. Kočičky mám velmi ráda už od útlého dětství a v mém okolí se vždy nějaká vyskytovala. Ale doma, jak už to bývá, jsem ji mít nemohla. A tak roky plynuly, já dospěla a pak přišla ona osudná výstava. Uviděla jsem něco, co jsem neviděla ještě nikdy. Krásnou kočku s inkoustově modrýma očima. A bylo to jasné – bez ní už nemohu nikdy být! A tak se i stalo. V lednu 1999 k nám přišel kocourek Archibald a stal se nedílnou součástí naší rodiny. Pak jsme si zajeli do Berlína pro jeho nevěstu Bianku a rodinka byla úplná. Nastaly nám krásné časy chovatelství, koťátek, výstav, úspěchů i nových přátelství. Nevím, jak se nám to stalo, ale nakonec se naše kočičí smečka rozrostla na počet osm a dostala název De Borgione. Pro orientaci a pochopení dalších souvislostí jistě stojí za zmínku jména mých krásných společníků – Archibald Chokomoon, Bianka Darlincats, Bony de Borgione, Eliash de Borgione, Gina Blue Kiwis´of Eulálie, Glorie Blue Kiwis´of Eulálie, Barny Lord Ragzam Miamagic. A aby to nebylo všechno, našlo si nás rezavé koťátko, dostalo jméno Friski a dnes je z něj dospělý zrzek s duší ragdolla.

Člověk by si řekl: Kočka jako kočka. Ale není tomu tak – každý z našich ragdollů má zcela jinou povahu, návyky i způsoby komunikace. Tak třeba Archibald – to je kocour, kterému je už 14 let, ale stále je vůdce smečky a svou pozici si spolehlivě a bez velké námahy obhájí. Řekla bych, že nějaké speciální kočičí psychologické testy by potvrdily jeho kvalitní psychickou vyrovnanost. Mazlit se za mnou chodí čím dál více, ale cizí lidi jen sleduje, fyzický kontakt s nimi nevyhledává. Pokud mu někdo „nesedí“, odchází pryč, jako by chtěl říct: „Tak tady fakt být nemusím.“

To náš Barny, který je naopak nejmladší, je mu 7 roků, to je jiné kafe. Je to statný kocour, který by byl schopen všechny převálcovat, včetně svého vůdce. Ale to on ne … Je podřízený, milý, jemný, hravý a působí dojmem, že se každou chvilku musí ujišťovat, že je vše v pořádku. Že se na něj nikdo nezlobí a že šéf je s ním spokojen. Každá nová situace jej lehce vyvede z míry a je třeba jej pak ukonejšit, že je opravdu všechno, jak má být. A tak bych mohla pokračovat a popisovat další pestré povahy členů naší smečky …

Je třeba říci, že ragdollové jsou nádherné kočky s uhrančivě modrým pohledem, jemným kožíškem a vybraným chováním. Jejich povaha každému učaruje. Jsou hodní, milí, něžní a zpravidla velmi pohodoví a společenští. Kvůli publicitě o nich kdysi vznikla nepravdivá legenda – že mají údajně zvýšený práh bolestivosti a vydrží i to, co ostatní kočky ne – házení o zeď, strhávání drápků a jiné necitlivé zacházení … Pravda je jenom poloviční – jsou to kočičky, které jsou skutečně schopné hodně vydržet. Důvod je prostý. Mají velkou trpělivost, jsou nezvykle důvěřivé a přátelské nejen k lidem, ale i k ostatním zvířatům a nechají si hodně věcí líbit. A tyhle jejich vlastnosti byly člověkem zneužity.

Pravda o nich je tedy taková. Nemají tendenci ničit věci ani šplhat po záclonách, ale to samozřejmě neplatí pro koťátka. Dospělí jedinci jsou aristokraté, vnímaví, často skvělí pozorovatelé a empatičtí společníci. Moji ragdollové vždy vycítí mou náladu a psychické rozpoložení a podle toho se zařídí – buď mají snahu mě opečovávat, mazlit se, tulit se a být v úzkém fyzickém kontaktu, nebo se stáhnou a sledují zpovzdáli, jak se situace vyvine a jestli mají zasáhnout. Zkrátka a dobře – jsou to citliví a inteligentní miláčkové. Nedala bych je za nic na světě.

Ale jak už to v lidském životě bývá, tak i v tom kočičím je třeba z aktivního chovatelství odejít do důchodu, ovšem v porovnání s tím lidským je to u nás trochu jinak. Naše kočičky si mohou užívat rozmazlování, lenošení a sladkého nicnedělání. Toto u nás pevně platí, avšak se dvěma výjimkami. Kočička Glorie a kocourek Eliash si řekli, že budou pracující důchodci. A začali se věnovat felinoterapii. Docházejí do dětského domova, kde jsou jako doma, a práce je pro ně zábavou a hrou. Zvolili si další etapu svého kočičího života.

Stále mě překvapují, stále mě naplňují a já jsem jim za to vděčná.

Vaše hodnocení:

1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (19x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

29.7.2013 20:11

něco mezi psem a kočkou? jedině siamkasmajlík

25.6.2013 09:12

"Nemají tendenci ničit věci" smajlík Je to úsměvné. Máme 2 kocoury budou 4 letí, jsou vychovaní, poslouchají, ale stejně když se najde něco co se dá pokousat tak proč ne. Už zlikvidovali dvojí domácí obuv, co se kde dá otevřít, otevřou, a nejzajímavější na tom je, že spoluprací na takových akcích spolu, jeden otevře druhý jde dovnitř jako první. A to by si člověk řekl, že jak vyrostou z kotat, tak je srandičky přestanou bavit, opak je pravdou smajlík