Ruská modrá kočka

Ruská modrá kočka
GIC Jumillas Carmelita Junior Winner
Voce Gattos Arrietty FlashAria
Wynterwynd Watermarque
Glorie Rose Flash Arian s Gambler in Blue Flash Arian
Jewel Pearl by Flash Arian
Arrieety s kotátky vrh „G“
Jewel Of The Night Flash Arian s Wynterwynd Watermarque
Obsah
  1. Historie
  2. Po válce a na cestě k uznání
  3. Začátky chovu v ČR
  4. Barvy
  5. Zvláštní bílá ruska?
  6. Povaha
  7. Zajímavosti
  8. Péče o srst
  9. Zkušenosti chovatele Jaroslava Kučery z chovatelské stanice Flash Arian
  10. Standard podle FIFe

Ruská kočka je kočka krátkosrstá, její srst je unikátní. Jako jediná ze všech plemen má stejně dlouhou krycí srst a podsadu, čímž vzniká dojem hustě sametového kožíšku. Ke všemu má konečky srsti bez pigmentu, což vytváří efekt stříbra či již zmiňovaného sametu. Je to kočka střední velikosti, tělo osvalené, přesto působí subtilně a velice elegantně. Toto plemeno je známé svou milou, vyrovnanou a klidnou povahou. Váha těchto koček se pohybuje v rozmezí 3 až 5,5 kg.

Historie

Ruská modrá kočka je jedno z nejstarších plemen. Dle doložených informací víme, že ruská kočka se volně vyskytovala již v 8. století v severských krajinách, jako je Finsko, Norsko či Rusko. V 16. století bylo převezeno několik koček z města Archangelsk (ruský přístav na pobřeží Bílého moře) do Anglie, zpočátku se jí tedy říkalo archangelská kočka. Byla to kočka nápadně připomínající dnešní ruskou modrou kočku, tedy subtilní modrá kočka. Rozšířila se také do krajin, jako je Španělsko, kde byla označována jako španělská modrá, nebo na Maltu, kde byla nazvána maltézská kočka. Její historie se váže především k carskému dvoru, kde byla oblíbenou carskou kočkou. Nejznámější ruskou kočkou byla Vadka, kterou zbožňoval car Mikuláš I. (1796–1855). Pod patronát králů se ruské modré dostaly především díky Eduardovi VII., synu královny Viktorie. V roce 1901 dostali spolu se synem od cara Mikuláše II. chovný pár ruských modrých koček. Eduard VII. se později stal předsedou vůbec prvního chovatelského svazu v Anglii.

Jednou z nejznámějších chovatelek v Anglii byla C. Carew–Cox, která již kolem roku 1900 vlastnila mnoho koček s modrou barvou srsti. Často si je nechávala posílat přímo z Archangelsku. Píši koček s modrou srstí, to z toho důvodu, že v této době ještě nebyly modré kočky nijak chovatelsky rozlišeny. Křížily se různé modré kočky mezi sebou. Teprve časem se v Británii vytvořila samostatná kategorie pro zahraniční plemena a ruská modrá se začala chovat tzv. čistě.

Po válce a na cestě k uznání

Stejně jako u všech plemen k velkému útlumu v oblasti chovatelství došlo v průběhu druhé světové války. K prapůvodní ruské modré byly před válkou přikřižovány modré kočky. Po válce se chovatelé rozhodli přikřižovat kočky siamské, čímž došlo ke zlepšení barvy oka či rozšíření genofondu a posílení štíhlého vzhledu plemene, ale zároveň ke zhoršení barvy i kvality původní srsti. Nejenže odstín šedé byl odlišný, objevovalo se i zbarvení s nežádoucími barevnými odznaky, objevujícími se i dodnes. Především němečtí chovatelé se zasloužili o návrat k původnímu vzhledu této kočky, a to přísnou selekcí vzorových koček a zpětným křížením. K určitému znovuzrození došlo kolem roku 1960. V roce 1965 FIFe uznala ruskou modrou kočku jako samostatné plemeno.

Začátky chovu v ČR

První ruskou modrou kočku v ČR měla paní Tatýrková z Plzně. Kočku si pořídila v roce 1973, byla to kočka z chovatelské stanice dr. Fulleové z Německa. Chovatelsky se však zřejmě neuplatnila, jelikož o ní nejsou další zmínky.

Do historie dnes snad téměř nejznámější chovatelské stanice vůbec se zapsal den, kdy se konala výstava koček v Praze. Paní Jana Knýová, současná mezinárodní posuzovatelka koček z Prahy, se vychýlila z původně plánované cesty do práce na výstavu koček, kde ji okouzlily modré kočky. Jedna z nich natolik, že si ji i přesto, že neměla průkaz původu, zakoupila. Chovatelka ji prodávala jako britskou modrou. Byla však štíhlejší, s delším nosem a zelenýma očima. Dostala jméno Elza, podle slavné lvice Elzy. Ještě téhož roku, 1975, se Elza zúčastnila chovného svodu, kde ji přeřadili do plemene ruská modrá kočka. Již z druhého krytí Elzy německým kocourem Jonasem Lefine si paní Knýová ponechala kocoura jménem Galanthus, pořídila mu nádhernou ruskou kočku Zinadu Andderida ze západního Německa a mohla začít úspěšná chovatelská práce. Její kocour Galanthus získal mnoho skvělých umístění, dosáhl i na ta nejvyšší, jako jsou BIV (nejlepší v plemeni) nebo nejlepší zvíře výstavy, například v Drážďanech (1980), dále také v Budapešti nebo v Praze (1981). Svou úspěšnou kariéru ukončil tento krásný kocour v roce 1990 získáním nejvyššího výstavního titulu FIFe, titulu evropský šampion. Chovatelská stanice Rosa Glauca za 35 let odchovala na 200 koťat tohoto plemene, která prezentují nejen plemeno, ale i českou chovatelskou práci po celém světě.

V průběhu mnoha dalších let vzniklo mnoho chovatelských stanic, které se spolupodílely na šlechtění tohoto plemene. Některým se podařilo odchovat opravdu dokonalá zvířata ve své době. Koncem minulého století k nim patřil např. Bastien Blue Dawn chovatelky Katky Vaněčkové (na světové výstavě v Poznani, 1998, získal vítězství ve své třídě, BIV, nom BIS – vítězství mu uniklo o jeden hlas). Další úžasnou ruskou modrou kočkou byla EC. La Toya Rosa Glauca (kočka roku 2000), také se zúčastnila 25 mezinárodních výstav u nás i po celé střední Evropě (získala 20×BIV, 8×BIS, 9×BOS, 3×BOB I, nejlepší kočka na speciálce v německém Darmstadtu, také v Ostravě). EC Wasco Rosa Glauca získal BIV na Světové výstavě v Augsburgu 2001. Kočka roku 2002 byl kocour EC. Silverlock's Smetana (po otci CH. Lucrezia Rosa Glauca). IC. Ronja Rosa Glauca byla Miss Austria 2002, JW Elsa Rosa Glauca Miss Austria 2003 a Junior Winner 2003, IC. Nutria Rosa Glauca byla kočkou roku 2004, EC. Elvis Rosa Glauca byl BIV na Světové výstavě v Bielle 2005, Elissa Rosa Glauca sa stala Junior Winnerem 2007, kočkou roku 2007 se stala Enya Rosa Glauca. Na 3. místě v soutěži Kočka roku 2008 se v dospělých umístila IC. Enya Rosa Glauca, kat. kastrovaných zvířat IP. EC. Angel Mogadiscio. Kočkou roku 2010 se stala GIC. Palmira Rosa Glauca. V posledních letech se začala prosazovat chovatelská stanice Flash Arian Jaroslava Kučery. Jeho zvířata jsou velice úspěšná i v silné konkurenci. Například v roce 2011 nejlepší ruská modrá byla IC. Carmelita Jumillas Junior Winner. Roku 2012 National Winner A Flashpaws Kiss Me Quick Junior Winner. V roce 2013 nejúspěšnější ruská modrá byla GIC. Glance Flash Arian Junior Winner, vše zvířata Jaroslava Kučery. Mezi aktivní a kvalitní chovatele současnosti patří ti, kteří dovážejí, mimo svou chovatelskou práci, také kvalitní zvířata. Z Michiganu v USA byl dovezen kocour GC. Wynterwynd Watermarque (maj. J. Kučera), dále kocour z Korey GC. Silverlake Marunarae (maj. L. Knýová), kočka z Japonska Vocce Gattos Arrietty Flash Arian (maj. J. Kučera).

Barvy

U ruské modré kočky platí, že jen modrá je správná barva. Velice chtěný je světlý odstín šedi, proto jsou vybíráni jedinci, kteří mají opravdu světle modrou srst.

Zvláštní bílá ruska?

Mezi ruskami se občas narodí malé překvapení, a to bílá kočka. Tyto kočky ruského typu se šlechtí na Novém Zélandu. Mají růžové polštářky a nosní zrcátko, oči zelené nebo různobarevné. I v ČR se v chovech občas objeví kotě s tzv. makromelanickými odznaky. Důvodem je přikřižování siamských koček v dávné minulosti. Tyto geny se nesou celá desetiletí. Vzhledem ke standardu FIFe jsou tato zvířata nežádoucí, jsou tedy vyloučena z chovu. Žádoucí je pouze modrá barva srsti. Dalším nechtěným vedlejším produktem přikřižování siamských koček je tzv. šilhání, které je taktéž vysoce nežádoucí.

Povaha

Ruská modrá je kočka se zcela osobitým charakterem. Je to kočka velmi přátelská, dobrosrdečná, má ráda společnost lidí i návštěv. Některé kočky mohou být naopak velmi rezervované, vyhledávají úkryt a chovají se plaše. Silně se vážou na svého majitele, známé jsou i případy, kdy kočka odmítala přijímat potravu v nepřítomnosti svého páníčka. Hovoříme-li tedy o věrnosti a lásce až za hrob, jsme na tom správném místě. Zbožňuje společnost svých blízkých, ráda je sleduje, s oblibou jim sedává na klíně, nikdy však není vlezlá. Hodí se i k dětem, ne však do hlučných domácností s permanentním ruchem. Ruská modrá miluje svůj klid a odpočinek. Dobře vychází i s jinými zvířaty. Tato kočka je střídavě aktivní, ráda si hraje, ale nijak přehnaně či zběsile.

Výjimečná je jako matka, svá koťata miluje a pečuje o ně s vysokým nasazením.

Zajímavosti

V pařížském Muzeu Vikingů bychom v expozici našli hned několik kusů oděvů, které zdobila pravá kočičí srst pocházející z modrých koček. Například rukavice používali severští mořeplavci, velice oblíbené byly i přehozy s touto krásnou ozdobou. Na Sibiři byla přímo ruská modrá chována kvůli srsti, její kožich se uplatňoval jako luxusní límec, čepice či rukávník.

Z dob cara Mikuláše I. víme, že ruské modré kočky dělaly společnost carským dětem. Patrně dělaly dětem kočičí chůvičky, které nejen příjemně zahřály, ale měly také odhánět zlé duchy.

Představte si, jak k vám elegantně přistupuje kočka s nádhernou štíhlou siluetou, se sametovou srstí a pronikavě zeleným pohledem. Ruské modré kočky v sobě nesou určitou dávku luxusu. Nejznámější hvězdou ruských modrých je v současnosti kočka, která měla tu čest spolupracovat s herečkou Evou Longoriou v reklamě na kočičí kapsičky Sheba. Velice povedená je i reklama na foťák značky Olympus.

Rozdílná představa o tom, jak by měla kočka určitého plemene vypadat, se na různých kontinentech či v rozličných krajinách objevuje snad u všech plemen. Není tomu jinak ani u ruské modré kočky. Americký typ ruské kočky je světlejší, středně veliký s ušima posazenýma daleko od sebe. Anglický typ je silnější postavy, středně modré barvy a uši jsou posazeny spíše vysoko. Skandinávský typ je naopak mnohem drobnější, mírnější. V Austrálii páří ruské modré i s domácími kočkami, čímž vznikají nové barevné variace, jejichž cílem je samozřejmě uznání těchto nových barev.

Ruská modrá kočka bývá laiky často zaměňována s britskou modrou, kartouzskou kočkou nebo koratem. Odlišují se však nejen stavbou těla, ale i posazením uší či barvou očí a především i srstí. Kartouzské i britské mají například oranžové oči. Korat je má sice zelené, ale nemá hustou podsadu jako ruská modrá kočka. Má také tváře do srdcovitého tvaru, což ruska nemá. Obličej britské modré je naopak kulatý. Ruská modrá je z těchto plemen nejštíhlejší.

Péče o srst

Díky své krátké srsti je téměř bezúdržbová. Její srst je hladká, krátká a lesklá. Stačí kočku jednou týdně vykartáčovat, ale nedoporučuje se kartáčovat příliš důkladně, protože byste srst mohli částečně vytrhat.

Zkušenosti chovatele Jaroslava Kučery z chovatelské stanice Flash Arian

Vztah ke zvířatům

Vztah ke zvířatům jsme měli s bratrem od raného věku, alespoň co si pamatuji. Vždy jsme měli nějaké to zvířátko, ať už to byly rybičky, bílé myšky, morčata, andulky, psi nebo kočky. Hodně mě ovlivnila naše babička Věrka, která měla spoustu zvířat, od slepice přes králíky, psy a kočky. Měla psa plemene čau–čau a byl to náš „poník“, jako malé děti nás dokázal nosit, kdy se nám to zlíbilo. Dožil se úctyhodných 18 let a provázel nás naším dětstvím spoustu let. Nesmím opomenout dvě kočičky, byla to černá kočka Filipka a mourovaná Mášenka. Vždy jsem byl fascinovaný, když jsem ráno našel koťátka … Bylo to pro nás děti něco jako zázrak. Měli jsme s bratrem krásné dětství, a to především díky rodičům, kteří nás podporovali a ochotně nám pomáhali a přebírali zodpovědnost za naše mazlíčky. Moje první zvíře, a to myslím opravdu moje, byl pes Filípek. Černý psík s bílou náprsenkou. Samozřejmě přišly i povinnosti jako venčení, krmení a také zvládnutí pár základních povelů. Byl to psík, na kterého nikdy nezapomenu, on se totiž dokázal smát. V tu dobu by mě vůbec nenapadlo, že svůj život spojím s kočkami.

Moje první kočka

Svou první kočičku – kocourka – jsem si pořídil na inzerát. Přivezl jsem si ho z Kolína. Musím zde ještě zmínit, že návštěva u paní „chovatelky“ nebyla nijak zvlášť příjemná. Všude nepořádek, zápach a koťátka a kočičky vypadaly trochu zanedbaně. Nicméně si mě tam vyhlédl jeden kocourek, který mě pořád pronásledoval … Bylo rozhodnuto. Bohužel jsem nedostal ani očkovací průkaz, ani žádnou kupní smlouvu nebo rodokmen. Zkrátka jsem jen měl zaplatit. Utvrdilo mě to v tom, že paní asi není chovatelka, nýbrž množitelka. Dnes bych to nikdy neudělal a rozhodně všem doporučuji najít si profesionálního chovatele, který poradí a zajistí chovatelský servis svým odchovaným koťátkům. Musím však přiznat, že onen kocourek, mimochodem britský modrý, je kocour mého života. Dnes mu je 13 let, je vykastrovaný a žije s námi a se svými kočičími kamarády u nás doma. Je to neskutečně chytrý kocour mlsoun, který si v každém ohledu dokáže zajistit respekt jak ostatních kočiček, tak mých dvounohých přátel. Vždy jsem si přál mít a chovat modré kočky, protože modrá je dobrá a pro mě nejlepší, proto má další volba padla na plemeno ruská modrá.

Po nějaké době jsem začal navštěvovat výstavy koček a poohlížet se po nějaké té ruské modré kočce. Určitě jsem v té době nepřemýšlel, že bych se stal chovatelem nebo vystavovatelem. Chtěl jsem kamarádku k Ašárkovi a bylo jasné, že musí být modrá a mít zelené oči. Záhy jsem si pořídil ruskou kočičku, vyjel na svou první výstavu a byl jsem ztracen. Zhruba do dvou let mi přibyly další dvě kočičky a jedna z nich, Palmíra Rosa Glauca, se dokonce stala kočkou roku. Velice úspěšná kočička, která vyhrávala téměř na každé výstavě. Své začátky jsem spojil se jménem Jany Knýové (mezinárodní posuzovatelka), která byla v Česku taková moje modla v chovu ruských koček. Hodně jsem se naučil a za spoustu vědomostí vděčím právě jí. Po nějaké době jsem začal uvažovat o dovozu nové kočičky, a to především kvůli typu a přílivu nové krve do mojí chovatelské stanice. Dlouho jsem zvažoval, vybíral a moje volba padla na Japonsko. Byl jsem unešený z jejich ruských modrých koček, protože vypadají trochu jinak než ty naše. A netrvalo dlouho a z Tokia mi přilétla moje japonská Perla, kočka Voce Gattos Arrietty. Byla to základní kočka do mého chovu, pak k nám přišla z Německa další překrásná kočička Carmelita Jumillas, která se stala hvězdou na výstavách, zakrátko dosáhla titulu Junior Winner a také se stala druhým nejlepším koťátkem roku 2011. Stále jsem ještě neměl kocoura pro své kočičky a začal nový maraton, od koho a kde si kocoura koupím. Nakonec jsem zvolil vídeňskou chovatelskou stanici A Flashpaw's a přivezl si kocourka jménem A Flashpaws Kiss Me Quick. Zakrátko se stal opravdu hvězdou a ozdobou výstav, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí. Kocourkovi říkáme Fipsi a dosáhl ocenění Junior Winner a stal se nejlepší kočkou s titulem Národní vítěz 2012 v kategorii koťat. V současné době už po něm máme koťátka a jsem se svým výběrem velmi spokojený.

Na výstavy jezdím stále, momentálně mám další horké želízko, a to svůj odchov jménem GIC Glance Flash Arian JW. Je to opět velmi krásná a velmi úspěšná kočička, která vyhrává skoro každou výstavu, jíž se účastní, a já jsem na ni velice hrdý. Doufám, že se jí bude dařit i nadále, a také doufám, že k nám brzo přibude nový kocourek, který k nám dorazí až z dalekých USA. Už se na něj moc těším. V tuto dobu mi dělají radost koťátka, která se nám narodila, jsou roztomilá a vím, že mezi nimi je opět nějaká ta moje hvězdička, kterou v brzké době představím na výstavách. Výstavy koček nejsou jen o vyhrávání, ale především o tom, že se sejdete se svými kamarády a povyprávíte si o svých kočkách, problémech, radostech i starostech. Bývají to velmi příjemná setkání, a proto se na každou takovou výstavu těším.

Jsem především milovníkem koček, ale máme ještě akvárium s rybičkami, což je především kočičí televize. Není nic lepšího než ležet obklopen kočkami a sledovat akvárium, jak rybičky plavou sem a tam … Úžasný relax.

Jeden z mnoha příběhů s ruskou modrou

Není to tak dávno, co jsem dlouho čekal, až moje japonská Perla Arrietty bude mít koťátka s Fipsíkem. Dlouho dopředu jsem vše naplánoval na den, kdy by měla kočička porodit, zajistil si volno a připravil vše potřebné pro hladký porod koťátek. Vše bylo perfektně naplánované, v sobotu a v neděli jsem jel na výstavu, protože kočička měla rodit ve čtvrtek nebo v pátek. Hlavně jsem si říkal, že musím být u porodu těchto koťátek.

V neděli večer jsem se vrátil z výstavy. Odložil tašky, věci a vypustil z přepravky Glance, která byla na výstavě se mnou. Jako vždy, všechny kočky mě přišly přivítat a já jsem je sledoval, hladil je a mluvil na ně. Podvědomě jsem hledal očima Arrietku. Ta přiběhla, já ji pohladil, odešel do kuchyně a najednou si říkám, že něco není v pořádku. Arrietka má nějaké menší bříško.

Vtom jsem zaslechl jemné písknutí, ale vyhodnotil jsem, že to jsou malá koťátka od Palmírky, která jsou stará asi měsíc. Tak jsem v klidu vybaloval, šel do kuchyně a najednou vidím Arrietku, jak sedí v košíku plném hraček a tak nějak podivně se na mě dívá. V tu chvíli mi to došlo a já málem dostal infarkt. Bylo to jasné. Arrietka si porodila beze mě. Koukl jsem do košíčku, tam byla dvě malá modrá stvořeníčka a spousta hraček. Arrietka se na mě trochu vyčítavě podívala a zcela jistě si myslela: Ty jsi ale hrozný, já tady rodím a ty se někde couráš. Na jednu stranu to byl pro mě šok, zároveň jsem byl ale šťastný, že byla koťátka v pořádku. Do rána jsme odrodili ještě jednu holčičku. Snažím se být u každého porodu svých kočiček, ale není to pravidlo. Moje rusandy jsou holky šikovné a dokážou si poradit samy.

Ruská modrá kočka nevyniká pouze krásou, ale i vrozenou inteligencí, klidným charakterem a oddaností ke svému majiteli. Mezi další charakteristické znaky tohoto plemene patří dobrosrdečnost, vyrovnanost, tyto kočky mají rády klid a harmonickou domácnost. Výroky jako „Není věrnější kočky než ruská modrá kočka“ apod. mají určitě svá opodstatnění. Tato kočka velmi dobře vychází s ostatními kočkami a ani její vztah k dětem a psům nenaráží na problémy. Je střídavě klidná a aktivní, ráda si hraje, ale nijak přehnaně. Já je prostě miluji a nedám na ně dopustit.

Standard podle FIFe

Standard podle FIFe:
Hlavatvarkrátký klín, lebka dlouhá, z profilu tvoří čelo s nosem konvexní úhel ve výši obočí.
čelorovné
nosrovný
dvorce hmatných chlupůsilně zdůrazněné
bradasilná
Ušitvarvelké, dosti zašpičatělé, široké v nasazení, kůže uší tenká a průsvitná, vnitřní strana velmi málo osrstěná.
umístěnívzhledem k hlavě posazené vertikálně
Očitvarvelké, mandlovitého tvaru, daleko od sebe posazené
barvaživě zelená
Krk dlouhý rovný
Tělostavbadlouhé tělo, středně silná kostra, ale graciézní vzrůst a celkový dojem
Končetiny jemně tvarované, vysoké; tlapky malé oválné
Ocas dosti dlouhý, vybíhající do špičky
Srststrukturakrátká a hustá, velmi jemná, plyšovitě odstávající od těla, měkká a hedvábná. Dvojitá srst; textura a vzhled srsti jsou podstatně odlišné od srsti ostatních plemen.
barvamodrošedá, jednotná a čistá barva se zřetelně stříbrným třpytem; středně modrošedé barvě se stříbrným třpytem je dávána přednost
Nosní zrcátko modrošedé
Polštářky tlapek tmavě levandulové
Zdroj: http://www.ruskamodra.eu/standard.html
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

9.2.2016 21:07

Dobrý den, jaké krmivo doporučujete pro ruskou modrou?

Taste of the Wild

Arden Grange

Applaws

Acana

Orijen

nebo jiné?

Děkuji

Vanessa

http://www.ruskamodra.com/

24.6.2014 20:45

Chybí mi zde jedna důležitá informace pro alergiky - Ruská modrá a Sibiřská kočka (i Neva Masquerade, což je odnož Sibiřské) - produkují asi o 90+% méně kočičího alergenu Fel-D1, než ostatní kočky. Proto je vhodná i pro alergiky. Ale pozor, každá kočka je individuální (záleží na barvě i pohlaví, což ovlivňuje hodnotu Fel-D1) a tak nejde tato hodnota jednoznačně určit pro všechny kočky tohoto plemena, proto se doporučují delší a častější osobní návštěvy před odvedením kotěte domů. V USA se věnují šlechtění koček s co nejnižší hodnotou Fel-D1 právě pro alergiky, kdy koťata v 10-12 týdnech testují. Bohužel v ČR toto asi ještě moc lídí neví a na českých webech se o tom skoro vůbec nepíše. :/ Jelikož jsem alergik a jednou bych si chtěla pořídit číču na doma, tak se o to docela zajímám. Třeba se toto info bude někomu hodit.