Infekční choroby koček Chlamydióza
Odolnost chlamydií vůči zevním vlivům je poměrně malá, při teplotě nad 50 °C rychle hynou, jsou citlivé vůči běžným dezinfekčním prostředkům, nesnášejí vyschnutí (s výjimkou Ch. psittacii, která vydrží na kontaminovaných předmětech i měsíce). Chlamydióza není jen onemocnění zvířat nebo ptáků, ale i člověka.
Pro informaci:
• rod Chlamydia
– Chlamydia trachomatis – u lidí vyvolává zánět spojivky a rohovky nebo pohlavní onemocnění
– Chlamydia suis – záněty spojivek, průjmy a záněty plic u prasat
– Chlamydia muridarum – záněty plic myší
• rod Chlamydophila
– Chlamydophila abortus – potraty u ovcí, koz a skotu
– Chlamydophila psittaci – způsobuje onemocnění ptáků i savců včetně člověka
– Chlamydophila caviae – zánět spojivek morčat
– Chlamydophila felis – zánět spojivek, rýmy a dechové problémy koček
– Chlamydophila pecorum – vyskytuje se u zvířat
– Chlamydophila pneumoniae – u lidí vyvolává různá onemocnění horních cest dýchacích, ale i záněty srdečního svalu
Kromě Ch. trahomatis a Ch. pneumoniae je pro člověka nebezpečím Ch. psittaci, která se přenáší nejen z exotických ptáků, ale i z holubů a je přenosná i na kočky.
Také Ch. felis patří mezi možné zoonózy, které u člověka mohou vyvolat záněty spojivek, postižení horních i dolních cest dýchacích po těsném kontaktu člověka s nemocnou kočkou.
Výskyt infekce Ch. felis
Výskyt infekce je vyšší (častěji diagnostikovaný) u koček chovaných ve větších počtech, zejména v útulcích a ve velkých chovatelských stanicích. Nejvíce případů nákazy se vyskytuje u koťat a mladých koček ve věku do jednoho roku. Až u 20 % koček s klinickým nálezem zánětů spojivek nebo onemocnění horních cest dýchacích byla laboratorně prokázána nákaza Ch. felis. U koček, které nemají žádné klinické příznaky, je průkaz Ch. felis spíše výjimečný.
Přenos infekce mezi kočkami
Prvotně se Ch. felis uplatní na oční spojivce a infekci většinou provází zánět spojivek. Přítomnost Ch. felis bývá zjištěna až u 30 % koček postižených chronickým zánětem spojivek. Ch. felis není schopná přežít mimo hostitele a přenos infekce vyžaduje blízký kontakt mezi nakaženými zvířaty. Přenos infekce očním sekretem představuje nejvýznamnější způsob nákazy mezi kočkami. Obvykle ustává asi 60 dnů po infekci, ale může přetrvávat déle.
K přenosu infekce dochází přímým kontaktem mezi kočkami. Hlavním zdrojem nákazy je kýchání a prskání koček rozšiřující výměšky z horních cest dýchacích a oční výtoky. Do vnějšího prostředí jsou chlamydie vylučovány také sekrety pohlavního ústrojí a mohou se podílet na vzniku některých reprodukčních poruch koček. Novorozená koťata se mohou infikovat při průchodu porodními cestami matky. V přenosu infekce se uplatňují zejména nemocné a neléčené kočky, u kterých dochází po bezpříznakovém období k opakovanému vzplanutí dýchacích a očních potíží. Tyto kočky se výrazně uplatňují v udržování infekce ve velkochovech koček.
Klinické příznaky
Inkubační doba infekce Ch. felis je obvykle 3–10 dnů. Nejčastěji onemocní malá koťata v prostředí, které je chlamydiemi promořeno, mohou se nakazit již při porodu od momentálně bezpříznakové matky. Příznaky obvykle začínají u jednoho oka těžkým zánětem spojivky, hnisavý sekret slepuje oční víčka, přechází i na druhé oko. Později se může přidružit i výtok z nosu, zvýšená teplota, skleslost, nechutenství, případně i postižení zažívacího traktu. Často způsobí společně s herpes- a caliciviry, případně jinými bakteriemi, onemocnění – kočičí rýmu.
Zpočátku je výtok vodnatý, později přechází v hlenovitý nebo hlenohnisavý. Spojivky jsou zduřelé, víčka zavřená, což se projevuje hlavně u novorozených koťat, která neotvírají oči a z nepatrně pootevřených víček vytéká hnisavý sekret. Starší kočky jsou světloplaché. Ne vždy přechází infekce i na dechový aparát.
Terapie
Po prodělaném onemocnění se vytváří v organismu určitý stupeň imunity. Kočka může být bez příznaků, ale nadále udržovat infekci v prostředí.
Pokud je zavčas zahájena intenzivní léčba (samozřejmě veterinárním lékařem), je úspěšná. V chovech, kde se toto onemocnění projevilo, je nutno všechny zdravé i vyléčené kočky vakcinovat a vakcinaci každoročně opakovat. Imunní matka předává imunitu koťatům. Mateřské protilátky zabrání onemocnění koťat do doby jejich vakcinace a vzniku vlastní imunity.
Na trhu jsou momentálně k dispozici vakcíny od pěti výrobců. Jsou to kombinované živé vakcíny pro aktivní imunizaci koček, zmírnění až zabránění klinických příznaků a vylučování viru. Po první vakcinaci je nutná revakcinace za 3–4 týdny a pak každoročně. Živé vakcíny mohou ojediněle působit přechodné zvýšení teploty, zvracení, nechutenství a skleslost, které obvykle mizí do 24 hodin. V místě vpichu může vzniknout svědění, bolest, otok, případně i ztráta srsti, které mizí.
Zoonotický potenciál Ch. felis je znám a přenos z koček na člověka byl popsán. Může vyvolat u člověka zánětlivé změny na spojivkách nebo i postižení horních a dolních cest dýchacích.
Prevence
Pravidelná vakcinace zdravých koček a chov přiměřeného počtu koček v optimálním prostředí, bez stresu. U chovných koček a kocourů je vhodné před krytím mimo vlastní chov provést bakteriologické vyšetření výtěru z pochvy/předkožky, protože je možný při páření přenos nejen Ch. felis.
Nemocné kočky je nutno izolovat, ošetřující osoba musí dodržovat přísná hygienická opatření, pracovat nejlépe v rukavicích a pracovním oděvu určeném pouze pro ošetřování nemocných koček. Při náhodném nebo nutném kontaktu s bezprizorními „usoplenými“ kočkami raději provést důkladnou očistu a dezinfekci. Tak se nezavleče infekce domů a vyloučí se i infekce člověka.
Nejdůležitější prevencí je důsledná karanténa nově příchozích koček do domácnosti nebo útulku. Nemocnou nebo nevyléčenou kočku je naprosto nevhodné vypouštět ven, i když je jindy chována polovolně, protože je zdrojem infekce pro další kočky.
