Korát – málo známé plemeno koček

Říká se o něm, že přináší radost a je hlídačem svobod. Tato kočka má dlouhou historii, vyskytovala se na siamském dvoře (Thajsko) a je popsána v manuskriptu Kniha o kočce ze 13. století. Jsou v ní popisovány kočky–předchůdci siamských, tonkinských, barmských a také modrá kočka tehdy zvaná Si–Sawat. Popsána byla jako kočka s šedou srstí barvy mraků napitých deštěm a s očima zelenýma jako mladé výhonky rýže. To byly symboly bohaté úrody a bohatství.

V 19. století král Rama V. dostal kopii Knihy o kočkách, našel popis oblíbených modrých koček, které žily na jeho dvoře. Dostaly jméno podle provincie Korat. V Thajsku se traduje pověra, že korati přinášejí štěstí, proto se tyto kočky neprodávají ani nekupují. Je možné je pouze darovat – jako znak přátelství nebo hluboké úcty. Mimo Thajsko se korati dostali v roce 1950 do Ameriky a v roce 1972 do Evropy. Od roku 1979 jsou snad nejvíce rozšířeni ve Francii. Uznání FIFe dostali v roce 1982.

Korát je středně velká kočka ostražitého výrazu. Hlava při pohledu zepředu má tvar srdce širokého v úrovni očí, nos je přímý, profil je lehce prohnutý mezi čelem a nosem, konec nosu, nosní zrcátko je stočeno dolů jako u lva. Uši jsou velké, široké v základně, boltce lehce zaoblené. Jsou posazeny vysoko na hlavě a dodávají kočce čilý vzhled. Oči jsou velké, kulaté, široce otevřené, svítivé a výrazné, barva svítivá, zelená. U koťat a mladých zvířat do dvou let je tolerována barva jantarová.

Tělo má svalnaté a pevné, přesto je korat elegantní. Nohy jsou úměrné tělu, pánevní končetiny mírně delší než hrudní, tlapky oválné. Ocas středně dlouhý, širší u kořene, zužující se do zaobleného konce. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 2,5 až 4,5 kg.

Srst je krátká, jednoduchá, položená na těle, lesklá a jemná. Při pohybu kočky má tendenci se otvírat podél páteře. Barva může být pouze stříbřitě modrá, bez stínování nebo kresby, bez stop bílé. Každý chlup je u kořínku světlý, pak je tmavě modrý a špička je stříbrná. Na končetinách, kde je srst kratší, je stříbrný efekt výraznější. Nosní zrcátko je tmavě modro–stříbrné až levandulové barvy s nádechem růžové.

U korátů se může vyskytnout geneticky podmíněné onemocnění ganglioidosis (GM1/GALG a GM2/HEXB). Proto je vyšetření na tuto chorobu povinné před zařazením zvířete do chovu, pozitivní nález vylučuje kočku z rozmnožování. Vzhledem k tomu, že toto vyšetření je stabilně prováděno už roky, nedělá v chovu problémy. Korát je jedním z mála „čistých“ plemen, to znamená, že vzniklo zcela přirozenou cestou, bez přispění a pomoci člověka. Proto se kategoricky zakazuje ke křížení využívat partnery jiných plemen. Předci musí být doložitelní až do Thajska. FIFe neuznává žádné jiné zbarvení než modré.

Korát žije řadu století s člověkem, je na něj úzce navázán. Má přátelskou povahu a velmi přilne ke „svému“ člověku. Z takového vztahu vyplývá, že korát je kočka bytová, která většinou nemá zájem o dobrodružství mimo byt. Nemá ráda příliš velkou a hlučnou lidskou společnost, někdy jsou proto problémy na výstavách. Má poněkud odlišné hlasové projevy od jiných koček. Je-li nespokojena, demonstrativně se ozývá silným hlasem s modulací vzteklé, rozčilené kočky a lidé, kteří neznají toto plemeno, mají obavy. Hodí se spíše do klidných domácností, nejlépe do společnosti dvou dospělých lidí. Korát si vytváří velmi silná pouta s lidmi, někdy to může vést až k žárlivosti. Je lepší je chovat trošku samotářsky.

Doma je kočka velmi čilá, hravá, inteligentní, chápe velmi rychle, co se po ní chce. Naučit ji můžete i aportovat. Je jedním z mála plemen, která mají radost z učení a výcviku. Je blízkým přítelem člověka, vyžaduje pozorného pána. Má jednu velkou výhodu – ztrácí velmi málo srsti a ta nepotřebuje údržbu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře