Návštěva u chovatelky britských koček

Věnuji se britským kočkám a snažím se pomáhat opuštěným obyčejným kočkám, ale zachránila jsem i pohozenou perskou kočku. U těch opuštěných na plemeni nezáleží. Momentálně jsem nadšená virtuální adopcí, kterou praktikuje Kočičí oáza v Holubicích. Sama jsem adoptovala kocourka Rysíka. Moje chovatelská stanice se jmenuje Honey Pie, česky je to medový koláček – podle první kočky, která byla krémová, a také podle písně skupiny Beatles, která se mně moc líbí.

Jak jste zjistila, že máte zájem o kočky?

Zamilovala jsem se do opuštěných koťátek na chatě a chtěla jsem je mít doma.

Byla jste milovnicí koček od dětství? Měli už vaši rodiče chovatelskou stanici?

Ne, o kočkách jsem toho moc nevěděla a rodiče také ne.

Jak dlouho se chovu věnujete?

Chovu se věnuji 15 roků.

Co na to rodina, přátelé, známí?

Rodina už to víceméně toleruje. Přátelé vědí, že ke mně patří kočky, a známí se občas i diví.

Jak početná je vaše chovatelská stanice? Podílí se na chovu celá vaše rodina?

Deset až dvanáct koček a k tomu bývají koťata. Rodina mě občas zastane, když jsem mimo domov, ale jinak je chov výhradně můj koníček.

Kolik koček a kocourů nebo kastrátů máte v domácnosti a jakého stáří?

Kastráty mám dva, jedenáctiletou kočku a pětiletého kocoura. Do loňského roku jsme měli ještě kastrovanou obyčejnou kočku, ale ta nám ve věku 15 let odešla do kočičího nebe.

Uvažujete o rozšíření chovatelské stanice o další kočky?

Ne, prozatím neuvažuji o příchodu další kočky.

Kolik máte odchovaných vrhů?

Můj poslední odchovaný vrh byl 37.

Jak a kde si vybíráte koťata či dospělé kočky do chovu ve své chovatelské stanici?

Podle chovatelských záměrů, které mám, a pak hledám, kdo je v Evropě dobrý v tom, co chci odchovávat.

Je náročné sehnat kvalitní kotě k chovu u nás nebo v zahraničí?

Myslím, že jsou nepřeberné možnosti a najít kotě není těžké. Někdy je těžké kotě dostat k nám do republiky, nemáme příliš dobrou pověst, a někteří chovatelé ze zahraničí k nám nechtějí koťata prodávat.

Zvažovala jste někdy, že s chovem úplně skončíte?

Ano, mnohokrát, každý má své krize v jakékoliv oblasti a uvažuje o všech možnostech.

Jakých chovatelských (příp. i pracovních) úspěchů si nejvíce vážíte?

Každý chovatel si asi váží nejvíce, když odchová to, co je jeho cílem. To se mně podařilo, ale cíle posouvám dále, takže momentální cíl je ještě nesplněn, a tak stále pokračuji v dalších chovatelských záměrech. Ale největší štěstí je, když mám vedle sebe kteroukoliv kočku, ona leží bříškem nahoru a nechá se na bříšku hladit a slastně přede. Větší štěstí a energie, kterou od ní dostávám, není.

Jak velký je zájem o toto plemeno z řad veřejnosti? Je podle vás na vzestupu, nebo si udržuje jen pár nadšenců?

O britské kočky je stále zájem a myslím, že neustává. Mají klidnější povahu a jako společníci do bytů se opravdu hodí, takže zájem je pochopitelný.

Jak náročná je úprava srsti či další péče o toto plemeno? Jaké byste doporučila přípravky pro udržení srsti v co nejlepší kondici?

Srst britských koček se musí pročesávat, ale kosmetické úpravy nejsou potřebné.

Zúčastňujete se výstav koček pravidelně nebo nahodile u nás nebo v zahraničí?

Výstav koček se zúčastňuji ráda. Na zahraniční jezdím možná dnes už více než na české. Jedeme s partou přátel a užíváme si to v tom dobrém slova smyslu. U nás člověk musí čelit zlu a závisti, které jsou mocně podporovány diskusemi na Facebooku, a tak se často jen diví a žasne a z výstavy má smíšené pocity. Výstavy jsou časově i finančně náročné, měly by tedy být hlavně pro radost.

Výstavy si vybíráte co nejblíže bydliště, podle organizátorů, nebo podle posuzovatelů?

Podle posuzovatelů a podle místa, kde se výstava koná. Jezdíme až do Itálie, takže rozhodně ne podle vzdálenosti od místa bydliště.

Jaké byly vaše začátky, kdy jste se do úpravy na výstavu pustila poprvé a na co si dát největší pozor?

Začátky byly těžké, neměla jsem nikoho, kdo by mně radil, byla jsem ze všeho překvapená a moc nervózní, ale byli kolem mě cizí lidé, kteří, když mě viděli, rádi poradili, a nějak jsem se to postupně naučila. Britské kočky jsou dost „bezúdržbové“, a pokud žijí v pohodovém a čistém prostředí a jsou zdravé, stačí před výstavou ostříhat drápky, očistit oči, uši a pročesat srst. Žádné speciální úpravy nejsou potřeba.

Považujete automatickou chovnost kocoura či kočky s průkazem původu za optimální?

Pro zkušené chovatele, kteří mají své chovatelské záměry, asi ano. Některé kočky, byť krásné typově a doma mazlíčci, nesnášejí výstavy a pro ně by bylo uchovnění trauma. Naopak pro začínající chovatele, kteří se tolik neorientují v detailech typovosti, by měly výstavy sloužit jako poradny – a tam si myslím, že jsou namístě. Dnes si každý může zvolit svou alternativu. Uvidíme, co přinese budoucnost.

Jaké nejčastější exteriérové nebo povahové vady se objevují u koček tohoto plemene?

Exteriérově je hodně důležitá hlava a v té má mnoho britských koček velké rezervy. Protáhlý čumáček a plochá brada jsou nedostatky a pro chov se tito jedinci příliš nehodí. Povahou může být někdy britská kočka plachá, ale to se stává ojediněle a chce to velkou trpělivost, aby soužití s člověkem přinášelo potěšení oběma.

Jaké jsou nejčastější problémy při chovu?

Britské kočky mají často předčasné říje, které je oslabují, a z nádherné kulaté kočky je vychrtlá, zoufalá a neduživá kočka. Také samozřejmě porod císařským řezem, který nádhernou kočku rychle vyřadí z chovnosti.

Jak je na tom vaše plemeno s nemocností, vadami, genetickými nemocemi?

Britské kočky jsou celkem zdravé plemeno. Dnes si každý chovatel hlídá základní testování, takže kdysi zrádné nemoci jsou téměř vymýcené. Momentální velký problém je onemocnění srdce HCM. Neexistuje na ně genetický test, takže se za života kočky nedá prokázat. Toho zneužívají různé klany, které hlásají, čí kočka HCM má, a kvůli obecné neznalosti lidí, kteří se kočkami nezabývají nebo nemají přehled, ubližují renomovaným chovatelům a ničí jejich dobré jméno. Stejně jako lidé, i kočky umírají na srdeční příhody, a tak jako u lidí, ani u koček to nemusí působit genetické zatížení. Britské kočky jsou robustní, žijí v domácnostech pohodovým životem a to srdce dost zatěžuje. A pokud mají ještě nadváhu, není divu, že srdce někdy selže. To si málokdo uvědomí. Všem se nám velmi uleví, až budou opravdu spolehlivé genetické testy na HCM a přestanou zlé emoce na hlavy nevinných chovatelů.

Pro koho se hodí toto plemeno? Čeho si na něm nejvíce ceníte?

Toto plemeno se hodí pro děti i pro starší lidi právě pro svou klidnou a milou povahu. Hodí se pro všechny generace, a proto je tak oblíbené a zájem o britské kočky stálý. Cením si na něm nejvíce povahu, pro kterou jsem se kdysi pro toto plemeno rozhodla.

Komu je naopak rozhodně nedoporučujete?

Snad lidem, kteří by nerespektovali povahu kočky obecně. Lidem, kteří by kočku týrali atd. Prostě lidem, kterým zvířata nepatří do rukou.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

15.2.2016 15:18

" Neexistuje na ně genetický test, takže se za života kočky nedá prokázat. Toho zneužívají různé klany, které hlásají, čí kočka HCM má, a kvůli obecné neznalosti lidí, kteří se kočkami nezabývají nebo nemají přehled, ubližují renomovaným chovatelům a ničí jejich dobré jméno."....37 vrhů a nic o sonografickém vyšetření? A co databáze HCM, kterou mají Catmaniáci jako svatý grál? To je celé lež? Poškozují tím ty dobré chovatele?

21.11.2015 15:51

Jako chovatelka koček, ale nikoliv britských, jen uvedu, že onemocnění HCM se samozřejmě dá za života kočky prokázat a to sonografickým vyšetřením. Nemocné kočky tedy umíme odhalit a vyřadit z chovu. Neumíme pro tuto chvíli udělat genetický test, který by zjistil genetické dispozice kočky pro toto onemocnění, ale onemocnění jako takové samozřejmě diagnostikovat umíme. Další věc je ta, že naprostá většina srdečních příhod všeho typu (nejen HCM) má nějakou vazbu na genetiku (u lidí, jiných zvířátek i u koček) a je třeba každému takovému případu věnovat zvýšenou pozornost. Chovatel by tedy rozhodně tyto příhody neměl zlehčovat. Mnoho chovatelů vynakládá nemalé úsilí a finance na opakované sonografické sledování aktuálního stavu srdíček svých koček, při čemž kočičky s nějakou srdeční vadou se následně vyřazují z chovu a chovatelé pak věnují zvýšenou pozornost dané linii.

Mnoho chovatelských úspěchů přeje. Michaela Štrbáková, CHS Sumarum, www.sumarum.cz