Arabská mau – pouliční kočky arabského světa

Arabská mau – pouliční kočky arabského světa

V roce 2008 byly pobíhající pouliční kočky na Arabském poloostrově formálně uznány za samostatné plemeno. Od ledna 2009 se pak arabské mau mohou účastnit výstav koček. Aktuálně je plemeno uznáváno organizacemi WCF (World Cat Federation) a MECATS (Middle East Cat Society). Jedná se o tzv. přírodní plemeno, které se vyvinulo samostatně bez zásahu člověka. Na rozdíl od např. egyptské mau, jejíž chov započal Ruskou princeznou Natalie Trubetskaya kolem roku 1952. Egyptské mau, jak je známe, byly vyšlechtěny v USA nebo ve Velké Británii.


Vývoj

Arabská mau je pravděpodobně potomkem kočky pouštní (Felis margarita) nebo podle jiných zdrojů kočky divoké plavé (Felis silvestris lybica). Každopádně jejich předkem byly určitě divoké pouštní kočky. Mau jsou velmi dobře přizpůsobené drsným klimatickým podmínkám panujícím v pouštích. Během dne většinou odpočívají nebo spí, naopak v noci jsou velmi aktivní. Přes den se totiž mohou teploty vyšplhat až na 40 °C, v nižších nadmořských výškách dokonce až k 50 °C. Kočky se ochlazují třeba i tím, že se aktivně olizují. Vypařující sliny pomáhají odvádět teplo. V boji s horkým klimatem jim pomáhají i jejich velké uši (tzv. Allenovo pravidlo) a krátká srst. Navíc nemají vůbec podsadu. Před horkem se také aktivně schovávají do stinných míst, případně si mohou vyhrabat „pelíšek“ – písek z hlubších vrstev je potom chladí.

Jejich tisíciletý přirozený vývoj je patrný i v samotném chování koček. Jsou vysoce inteligentní, velmi hravé a společenské. Jsou také velmi přizpůsobivé, nevadí jim změna prostředí, a tak se dokážou snadno adaptovat ve své nové rodině. Mají oddanou a milující povahu. Jsou vhodné k dětem i k dalším domácím mazlíčkům. Tyto kočky potřebují aktivní páníčky. Energické a zvídavé plemeno potřebuje mít stále co dělat. Hrají si hodně i v dospělém věku. K výhodám plemene patří i to, že nemají časté zdravotní problémy díky přirozenému vývoji a vysoké genetické variabilitě. Koťata se rodí zdravá a silná, neboť tyto kočky mají výborný imunitní systém. Dožívají se průměrně 12 až 14 let.


Popis

Barevně jsou tyto kočky velmi rozmanité. Najdete mezi nimi bílé, černé, zrzavé, hnědé, šedé… Mohou mít i různé barevné kombinace a vzory včetně atraktivních skvrnek na kožíšku nebo mourování. Tělo koček je velmi atletické, jsou rychlé a umí výborně skákat do výšek. Vzhledem k tomu, že si vždy musely obstarávat potravu samy a aktivně ji lovit, nejsou vůbec vybíravé v jídle. Snědí prakticky cokoliv. Jsou to výborní lovci, kromě drobných hlodavců a ptáků dokážou lovit i hady. Kocouři bývají často velmi teritoriální.

Kočky tohoto plemene jsou středně velké, elegantní, s velmi dobře vyvinutým svalstvem. Celkově kočka nepůsobí štíhle. Váha se pohybuje průměrně mezi 4 až 7 kg. Hlava vypadá kulatě, ale je spíše delší než širší. Oblast hmatových fousků je velmi dobře viditelná. Profil je mírně zakřivený, s výraznou bradou. Na čele je možné u mourovatých koček najít specifický vzor. Velké uši jsou posazené více ke stranám hlavy a dopředu. Oči mají typický ostražitý výraz a jsou oválného tvaru. Nejčastěji se vyskytuje zelená barva. Samice jsou menší než kocouři. Nohy jsou dlouhé, s oválnými packami. Ocas je středně dlouhý a zužující se směrem ke špičce.

Ohrožení

Plemeno je v dnešní době ve své domovině ještě více ohrožené činností člověka. Kočky byly a jsou ze svých přirozených stanovišť postupně zatlačovány do blízkosti lidských obydlí a do ulic měst. Na Arabském poloostrově totiž probíhá intenzivní rozvoj infrastruktury. Arabské mau tak potkáte úplně všude: ve špinavých koutech měst, u popelnic, skákat po autech, pod kapotou aut… Zkrátka pravé pouliční kočky, jelikož toto plemeno v celé oblasti bylo lidmi po staletí ignorováno. Jako domácí mazlíčky si většinou brali domů známá plemena koček. O uznání plemene se zasloužila Petra Mueller, která žije ve Spojených arabských emirátech. Za 14 let měla doma přes 50 arabských mau. Provedla na nich výzkumné křížení a své 4 generace pak prezentovala vedení WCF. Na základě posouzení 18 mau různého věku, pohlaví a barvy bylo nakonec plemeno oficiálně uznáno. Standard plemene byl pak vytvořen z 58 jedinců arabské mau ve spolupráci organizací MECATS a WCF.

Mnoho arabských mau žije v domovině v otřesných podmínkách, a tak existují i snahy o zlepšení jejich situace. Vznikají útulky pro kočky, depozita a je možné si kočku adoptovat i ze zahraničí. Konkrétně kočky z Dubaje je velmi jednoduché získat, jelikož Spojené arabské emiráty patří mezi země bez výskytu vztekliny (tzv. rabies free country). V praxi to znamená, že několik let nebyl hlášen výskyt vztekliny u zvířat ani u člověka. (Pozn. Česká republika byla prohlášena „rabies free“ v roce 2004.) Z Egypta je také možné adoptovat kočky od Egyptian Mau Rescue Organization (EMRO) do celého světa.

Obdivovaná a čistá

Osobně mám ze svých cest do arabských zemí s těmito pouličními kočkami řadu zkušeností a zážitků. Opravdu jsou to velmi milé a hodné kočky. Rády se k vám hned půjdou pomazlit, uvelebí se vám na klíně a spustí dlouhé vrnění. Pokud chodíte pravidelně nějakou trasu, věřte, že se jedna, dvě anebo i více koček vaši trasu rychle naučí a budou vás „přepadávat“ kvůli pohlazení nebo pamlsku. Místní lidé často nechávají kočky naprosto volně pobíhat po hotelech, restauracích i kavárnách. Je to takový kolorit. Sednete si na čaj do pelešárny a kolem vás a na vás za chvíli bude ležet několik koček. Nikdo k nim není hrubý, často je dokonce i krmí. Uvidíte tu často i velmi chudé lidi, kteří toho mnoho nemají, ale i přesto dokážou dát trochu na stranu pro nějakou kočičku. Ono to i souvisí trochu s islámskou vírou. Kočka totiž patří, na rozdíl od psa, mezi zvířata obdivovaná a čistá. Voda, ze které se kočka napije, může být muslimem použita na tzv. wudu, což je rituální očista před modlením v mešitě. Jídlo, které kočka nějakým způsobem sní, vybere, je považováno za halal (tedy povolené), oproti tomu haram jsou pokrmy zakázané (např. vepřové). Bohužel netuším, jak by se zachoval muslim, kdyby kočka snědla vepřové maso. Ale to v těchto oblastech opravdu nehrozí. Sám Mohamed zakázal jakékoliv zabíjení nebo ubližování kočkám. Muslim, který pomůže kotěti nebo kočce třeba tím, že jim dá vodu, jídlo či přístřeší, bude po smrti odměněn. Naopak ten, který by žíznící kočku nechal bez povšimnutí, by měl skončit v pekle.


Otec kotěte

Známý je příběh Abu Hurairah, přezdívaný Otec kotěte. Abu byl přítelem Mohameda a putoval s ním 2 roky. Existuje několik verzí, jak ke své přezdívce přišel – podle jedné pravidelně dával jídlo pouličním kočkám u mešity, podle jiné zase zachránil malé koťátko na ulici… Těžko říci, která verze je pravdivá, ale všechny se shodují v tom, že měl pozitivní vztah ke kočkám. Sám Mohamed měl také kočku. Jmenovala se Muezza. Jednou, aby ji nevyrušil ze spánku, když usnula na jeho svátečním obleku do mešity, uřízl rukáv, na kterém spala, oblékl se a odešel. Když se vrátil domů, Muezza ho přivítala a jako by mu poděkovala úklonou za to, že ji nevzbudil. Kočky jsou tak i přes veškeré těžkosti stále v arabském světě vítaným společníkem.

Zajímavé odkazy:

www.mecats.net

www.wcf-online.de

www.emaurescue.org

https://www.facebook.com/MiddleEastCatsSociety

https://www.facebook.com/arabian.mau.uae

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře