Bengálská kočka

Bengálská kočka
Zdroj foto: Dollar Photo Club
Zdroj foto: Dollar Photo Club
Zdroj foto: Dollar Photo Club
Zdroj foto: Dollar Photo Club
Zdroj foto: Dollar Photo Club

Toto velmi atraktivní plemeno, nazývané také leopardette, vzniklo v USA původně z výzkumných důvodů. Záměrem bylo přenést přirozenou odolnost asijských divokých koček proti leukemii koček na domestikovaná plemena. Jak uvádí literatura (Leyhausen), vznikalo už v padesátých letech minulého století záměrným křížením divokých bengálských koček (Prionailurus bengalensis) s kočkami domácími, siamskými, americkými krátkosrstými, egyptskou mau, burmami i dalšími plemeny. Genetička a chovatelka Jean Mill v křížení pokračovala, až vznikla kočka se vzhledem divoké kočky bengálské a s klidnou povahou domestikované kočky. V mezinárodních kočičích organizacích bylo toto plemeno registrováno v roce 1983 v TICA, v roce 1991 předvedeno ve Francii, ve FIFe bylo uznáno v roce 1998.

Bengálské kočky rychle získaly oblibu, stále více jsou tyto krásky k vidění na výstavách. V zahraničí i u nás stoupá počet chovatelských stanic zaměřených na bengálky. K chovu se používají pouze jedinci, kteří pocházejí minimálně ze čtvrté, ale častěji sedmé nebo další generace od prvotního křížení.

Tyto temperamentní kočky jsou příjemným společníkem. Nicméně lovecký instinkt a energie jsou větší než u většiny jiných plemen koček. Koťata jsou velice aktivní, mají tendenci být až destruktivní. Mnohdy jsou kocouři přátelštější a umazlenější než kočky, kočky více nezávislé a temperamentní, silně vyjadřující své požadavky a až přemrštěné ve svých citových projevech. Ve styku s neznámými kočkami a psy mohou bengálky někdy projevit divočejší chování. Potřebují větší prostor pro pohyb a hry, mají rády i vodu, mají spíše klidný, tichý a příjemný hlas, i když trošku odlišný od běžného kočičího mňoukání. Jsou poněkud náročnější na majitele, vyžadují hodně času a pozornosti a pak jsou milé a přítulné. Právě pro milou povahu a tělesnou krásu jsou oblíbené.


Vzhled
Bengálské kočky mají svůj standard (FIFe). Ten říká, že bengálské kočky jsou domestikované kočky, které mají vzezření jako malá divoká bengálská nebo leopardí kočka. Je to kočka „divokého“ vzhledu, s milým, přítulným temperamentem. Výraz je velmi čilý, jsou úhledné a výrazně svalnaté. Velikost je střední až velká. Hlava má tvar širokého, modifikovaného klínu se zaoblenými konturami, delší než širší. Dospělí kocouři mají výrazné tváře. Hlava je v poměru k tělu přiměřeně menší, ale ne extrémně. Z profilu je čelo mírně klenuté k lehce konkávnímu oblouku nosu. Nos je velký a široký s lehce vyčnívajícím nosním zrcátkem. Odstup nosu je mezi očima. Lícní kosti jsou vysoko postavené. Čenich je plný a široký, s velkými výraznými výstupy hmatových vousů. Uši jsou střední až malé, v podstatě krátké a široké, zaoblené ušní boltce. Lehké horizontální osrstění je akceptovatelné, štětičky ne. Na vnější straně boltce je skvrna – „otisk palce“. Uši jsou posazeny daleko od sebe, při pohledu zepředu prodlužují kontury obličeje, z profilu jsou lehce nakloněné dopředu. Oči jsou oválné, mohou být i lehce mandlového tvaru. Jsou velké, ale ne vykulené. Jsou široce posazené, lehce šikmo k odstupu uší. Barva – zelená, hnědá, zlatá, akvamarínová, modrozelená, modrá – je odvislá od barevné variety. Krk je silný a svalnatý, dlouhý proporcionálně k tělu. Tělo dlouhé a silné, velikostně v proporci k hlavě. Kostra je robustní, nikdy jemná. Tělo je výrazně svalnaté, zvláště u kocourů. Záď je trochu vyšší než lopatky. Nohy střední délky, pánevní končetiny poněkud delší než hrudní, velmi svalnaté, nikdy jemné. Tlapky velké a kulaté. Ocas silný, zužující se, zakončení zaoblené, středně velký a středně dlouhý. Srst krátká až středně dlouhá, u koťat je povolena trošku delší, textura je hustá, bujná, měkká na dotek, zlatavý lesk je preferovaný. Podsada myší barvy není považována za chybu.
Důležitá je perfektní fyzická kondice, velmi vyvážená psychika a temperament. Celkově jsou bengálské kočky důvěřivé, ale sebejisté, zvědavé a přátelské. V bodovém ohodnocení (100 bodů) je 40 bodů na srst (20 textura a barva, 20 kresba a kontrast), 25 bodů na stavbu těla, 20 na hlavu včetně uší, 10 na oči a 5 na celkovou kondici.
Brown tabby – černě mramorovaná/tečkovaná
Seal sepia – sépiová tečkovaná/mramorovaná
Seal mink – norčí mramorovaná/tečkovaná
U všech barevných variet jsou tmavě orámované oči, v tmavé odpovídající barvě prstní polštářky a zakončení ocasu.

Barevné variety

Brown tabby – černě mramorovaná/tečkovaná

Seal sepia – sépiová tečkovaná/mramorovaná

Seal mink – norčí mramorovaná/tečkovaná

U všech barevných variet jsou tmavě orámované oči, v tmavé odpovídající barvě prstní polštářky a zakončení ocasu.

Častější diskvalifikující vadou je mimo jiné bílá skvrna pod krkem, na hrudníku nebo břiše.


Povaha

Už od počátku vzniku tohoto plemene byli jedinci projevující jakýkoliv náznak agresivity nebo intolerance k lidem důsledně vyřazováni z chovu. Proto se v populaci současných bengálek prakticky nesetkáváme s povahovými chybami. Tak byly vyšlechtěny kočky nejen krásné na pohled, ale také s milou povahou. Chovatelé si pochvalují jejich charakter, jsou stále plné energie, mají rády větší společnost lidí nebo koček. Ani soužití se psy nedělá problémy. Jsou velmi inteligentní, učenlivé, dokážou se naučit různé cviky a triky. V kočičí agility jsou bengálky snad nejlepší. Jako většina doma chovaných koček jsou navázány na svého člověka a bez problémů s ním cestují na výstavy i na dovolenou. Jsou velmi společenské, a proto nesnáší uzavřený, omezený prostor a klecový chov bez možnosti kontaktu s člověkem a druhými kočkami. Optimální počet je dvě až tři kočky, pro větší efekt stejného plemene. Pro hry a pohyb potřebují pevná škrabadla a prolézačky, vhodné jsou zasíťované balkony, případně průchozí voliéry pro pohyb na vzduchu. O polovolném chovu ani na venkově či v zahradách nelze uvažovat, protože jsou příliš čilé a atraktivní a velmi lehce by mohly přijít k úrazu nebo být ukradeny.


Chov

Aby bengálská kočka mohla být zařazena do chovu, musí podle FIFe splňovat nejen exteriérové a povahové požadavky, ale také zdravotní. Obligátně musí mít kocouři veterinární osvědčení, že mají obě varlata sestouplá v šourku, a obě pohlaví potvrzení o absenci pupeční kýly. Je doporučeno vyšetření k vyloučení geneticky podmíněných vad, a to RTG kolenních kloubů pro luxaci čéšky a vyšetření očí pro vyloučení atrofie sítnice a zákalu čočky. Důležité je také znát krevní skupinu rodičovského páru. Tak jsou chovány kočky, které mají průkaz původu se zapsanými minimálně čtyřmi generacemi předků. Bengálské kočky nejsou výrazně náchylné k nemocem a běžná onemocnění se u nich vyskytují stejně často jako u jiných plemen. Snad jen u koťat je nutno dát pozor na spolknutí cizího nestravitelného tělesa při divokých hrách.

V nabídce se vyskytují i kočky tzv. čistokrevné, bez průkazu původu – rodokmenu. Nejsou to žádná přebytečná koťata, která už průkaz nedostala, od rodičů s PP všechna narozená koťata také PP dostanou. Ne všechna jsou vhodná k dalšímu chovu a jsou prodána na mazlíka s předpokladem sterilizace. Někteří chovatelé, spíše producenti, nerespektují zákonem stanovené ani chovatelské předpisy a odchovávají koťata od rodičů s vadami. Taková koťata jsou ke koupi za cenu prakticky stejnou jako koťata s PP „na mazla“. Nového majitele později překvapí zdravotními problémy nebo také tím, že v dospělosti je kočka jen vzdáleně podobná bengálské kočce, protože rodiče nebyli oba stejného plemene. Proto lze jen doporučit kupovat bengálské (ale i jiné) kočky pouze s průkazem původu a léta se radovat z krásné a zdravé kočky.



Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře