Geneticky podmíněné choroby koček

Vznikají na základě mutace genu (změnou informace nesené DNA) a přenáší se z generace na generaci. Některé genové mutace (letální) poškodí plod natolik, že se nenarodí, narodí mrtvý nebo jen krátce přežije. Pokud kočka nesoucí genovou mutaci přežívá a rozmnožuje se, tuto chybnou genetickou informaci přenáší na potomstvo. Taková kočka se sice projevuje jako klinicky zdravá, ale předává chybnou genetickou informaci (onemocnění) potomkům. Proto chovatelské organizace pro chov doporučují, případně nařizují dostupnými metodami takové kočky a kocoury aktivně vyhledávat a nepoužívat k chovu. Některé choroby lze prokázat na základě moderních metod molekulární biologie, testem DNA. Doporučené je i vyřazení rodičů, případně sourozenců pozitivních koček z chovu.

S postupem znalostí a vývojem se zvyšuje počet genetických testů na stále více geneticky podmíněných onemocnění. Tyto testy umožňují odhalit, zda je kočka nemocná a ještě nemá příznaky onemocnění, zdravá, nebo onemocnění přenáší. Aby odebrané vzorky ke genetickému vyšetření (krev, slizniční stěry) byly identifikovatelné, je nutno, aby je odebíral veterinární lékař nezaměnitelně označeným kočkám (mikročip). Je doporučeno vzorky slizničních stěrů od chovných jedinců bez momentálně zjistitelných genetických onemocnění uschovat pro případné vyšetření dalších možných chorob v pozdější době, kdy budou vyvinuty další testy.


Genetické choroby sledované (v součastné době) FIFe

• Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) – autosomálně dominantní, heterozygoti přežívají, homozygoti se rodí mrtví. Je to jedna z nejčastějších příčin náhlého srdečního selhání nejen u koček, ale také u lidí. Plemenná dispozice pro primární HCM je např. u mainských mývalích koček, ragdolů, norských lesních, perských, sfinxů, ale i koček domácích. Genetické testy se provádí u mainských mývalích (MyBPC3/a31p) a ragdolů (MyBPC32/R820W).

• Ganglioidóza (GM 1, GLB 1) – recesivní letální vada, degenerativní onemocnění nervového aparátu, nahromadění abnormálního množství nervových uzlin. Dochází k ukládání gangliosidů v mozkové tkáni s následkem progresivních neurologických potíží. Pokud se kotě narodí živé, projeví se do tří měsíců stáří jako třesy a neschopnost pohybu. Častější výskyt je u balinézských, orientálních, petrbaldů, siamských, seychelských koček a korátů. Genetické testy se provádí u korátů.

• Gangliosidóza (GM2,HEXB) – provádí se genetické testy u koček plemene barmská a korát.

• Glykogenóza (GSD IV) – recesivní vada, porucha ukládání glykogenu v těle, žádná nebo nedostatečná přeměna na glukózu. V jaterních, svalových a nervových buňkách se hromadí abnormální nerozpustný glykogen, koťata umírají velmi brzo po narození. Genetické testy se provádí u norských lesních.

• Hypokalemie (BHK) – nedostatečné využití draslíku. Genetické testy jsou možné u barmských, burmil, singapurských koček.

• Polycystická choroba ledvin (PKD) – letální, méně často jen zhoršující vada. Nevyléčitelné chronické onemocnění projevující se tvorbou ledvinových cyst (dutin) vyplněných tekutinou, které ohrožují funkci ledvin a mohou vést až k selhání ledvin a smrti nemocného jedince. Zvířata, která nemají žádné závažné zdravotní potíže (např. počet cyst v ledvinách je minimální) a dožijí se často i vysokého věku, mohou přesto být PKD pozitivní – hlavní riziko v těchto případech představuje předání nemoci potomkům. Nejvíce ohrožená plemena: kočky perské a exotické, birma, devon rex, cornish rex, ragdol a další.

• Amyloidóza – narušující vada ne zcela vyjasněné dědičnosti, častá u habešských koček, ale i u siamských a orientálních.

• Degenerace sítnice II (CEP290/rdAc-PRA) – zhoršující vada, zjišťuje se již ve stáří 12–15 týdnů, koťata mají rozšířené pupily a váhavé chování. Je častější u koček habešských, somálských, bengálských, cornish rexů, ocicatů a siamských.

• Nedostatek pyruvátkinázy (PK) – častější u habešských, somálských, bengálských, singapur, la perm.

• Spinální muskulární atrofie (SMA) působí degeneraci motorických neuronů a vede k atrofii svalů a slabosti. Mnohdy novorozená koťata hynou, může být i jen mírná slabost u bezproblémově žijících dospělých jedinců. Zjišťována je u mainských mývalích.

Pro zařazení do chovu je dále vhodné, spíše nutné, zjištění krevní skupiny rodičovského páru, celkové vyšetření zdravotního stavu, podrobné vyšetření srdce (EKG, ECHO, SONO), vyšetření očí, RTG k vyloučení luxace čéšky a dysplazie kyčelních a loketních kloubů. U všech bílých koček je povinné vyloučení hluchoty (BAER test – měření elektrické aktivity mozku a vnitřního ucha). U koček všech plemen a barev je nutné potvrzení o absenci pupeční kýly a o řádném sestoupení obou varlat do šourku.

Tyto doporučené, případně nařízené testy, sledování dědičných vad a zdraví pro doporučení nebo nedoporučení k chovu je nutné jen u organizovaných chovatelů, kteří chovají kočky s průkazem původu. Samozřejmě všechny tyto úkony jsou na náklad chovatele. Producenti koček tzv. čistokrevných bez průkazu původu (rodokmenu) se nezabývají zdravím a budoucností produkovaných koťat a prodávají koťata o něco laciněji. Novému majiteli pak vzniknou větší náklady na léčbu, velmi často neúspěšnou, případně kočky jen částečně připomínají určité plemeno.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře