Onemocnění uší
Bílá barva
Známá je genetická vazba hluchoty na bílou barvu u koček zvláště modrookých, bez rozdílu plemene, mimo bílých siamských (jiná genetická vazba). Ne každá bílá kočka je hluchá nebo špatně slyší, ne každá barevná kočka musí slyšet perfektně. Vzhledem k tomu, že v přírodě hluchá kočka nemůže přežít, pokud se takto postižené kotě narodí, při volném chovu se nedožívá dospělosti. V bytě hluché kočky žijí bez problémů, jsou mnohem klidnější a vyrovnanější, protože nejsou stresovány hlukem. Zajímavostí je, že klapnutí ledničky a výzvu ke krmení vnímají jiným způsobem, stejně jako kocouří „zpěvy“. I zcela hluchá kočka mňouká a mňoukají i její potomci, ať jsou hluší úplně, částečně, nebo slyší dobře.
Přesto jsou hluché kočky oproti slyšícím v nevýhodě. Z toho důvodu chovatelské organizace (FIFe) nařizují vyšetření sluchu u všech bílých koček, které se zúčastňují výstav a které se používají k chovu (kočky i kocouři). Jediné směrodatné a zcela objektivní je audiometrické vyšetření, které dokáže zaznamenat i sebemenší zhoršení sluchu a rozliší postižení levého nebo pravého ucha. Provádí se v lehké narkóze a kočku nijak nezatěžuje. Pokud se jedná o postižení sluchu genetického původu, je tento stav neměnný, nemůže se zlepšovat ani zhoršovat. Zjišťování kvality sluchu pomocí zvukových efektů je jen pomyslné a nepřesné.
Boltce
Problémy s ušními boltci mohou doprovázet různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu (prašiviny) se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců, obdobné je i poškození mrazem. U bezsrstých koček je problémem i UV záření při přílišném pobytu na slunci.
Na boltce může přestoupit i zánět zevního zvukovodu. Ten může být působen bakteriemi nebo plísněmi, které se mohou uplatnit při poruše fyziologické rovnováhy v zevním zvukovodu, obvykle ale parazity. Nejčastější příčinou, zvláště u koček s možností kontaktu s neznámými kočkami, je ušní svrab. Zákožky se na kůži zevního zvukovodu množí poměrně pomalu a onemocnění se může projevit až za delší dobu, kdy už se kočka s jinými nestýká. Dráždivým působením parazita vzniká zánět s nadměrnou tvorbou ušního mazu, který je tmavě hnědý až černý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní svrab je působen jinou zákožkou než kožní svrab. Zatímco kožní svrab se lehce přenáší ve vlhkém a teplém prostředí i na člověka, přenos ušního svrabu na člověka není znám. Na psy se při úzkém kontaktu s nemocnou kočkou přenést může.
Ušní maz
Narušením ušního mazu (cerumenu) příliš razantním a častým čištěním uší nebo vniknutím vody do ucha při koupání je odstraněna přirozená ochrana zvukovodu. Ucho zdravé kočky je čisté, to znamená, že na povrchu zvukovodu je slabá vrstvička žlutě zbarveného mazu. V záhybech ušních boltců se maz může smísit s prachem a je trošku tmavší. Zdravá kočka si při denní hygieně čistí i boltce. Proto je zcela zbytečné zdravé kočce se zdravýma ušima zasahovat do zevního zvukovodu vatovými tampony nebo vkapávat kapky. U výstavních koček jsou vyžadovány uši zcela čisté, při větší tvorbě ušního mazu (starší kočky, kocouři) stačí povrch ušního boltce otřít suchou vatou na prstu. Výjimkou jsou bezsrsté kočky, které mají přirozeně zvýšenou tvorbu ušního mazu i mazu mezi prsty. Takový ušní maz má medovou barvu i konzistenci a lze jej lehce odstranit suchým vatovým tamponem ze záhybů boltce. Nevhodné je pokoušet se vatový tampon zasouvat hlouběji do zvukovodu, případný maz se tam natlačí a může vyvolat zánět.
Laická léčba zánětu nebývá úspěšná, ušní kapky pro kočky jsou jiné než pro psy, ne všechny ušní kapky jsou vhodné na všechno. Včasné vyšetření otoskopem odhalí příčinu zánětu a ten je možno cíleně léčit.
Projevy
Onemocnění ušních boltců nebo zánět zevního zvukovodu se projevují neklidem kočky, třepáním hlavou a škrábáním uší. Pokud zánět není léčen nebo je léčen nedostatečně, může nastat i proděravění ušního bubínku a zánět může přejít i na střední a vnitřní ucho. Takový zánět nastává častěji po úrazu hlavy nebo přestoupením při celkovém onemocnění. Jedná se o velice závažný stav, který se projevuje horečkou, stáčením hlavy, porušením rovnováhy až neschopností normálního příjmu krmiva, případně i neschopností pohybu. Terapie je obtížná a nemívá dobrou prognózu.
