Poklady z přírody 55 – Afrikán

Tuto rostlinu dobře znáte jako okrasnou letničku, která je oblíbená na zahrádkách, ale používá se i k osázení větších ploch u silnic a v parcích. Je také zdrojem žlutých barviv, která se dají použít na obarvení potravin i do krmiv pro zvířata. Afrikán (Tagetes), u nás známý také jako aksamitník, se řadí do řádu hvězdnicotvaré (Asterales), čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), rodu aksamitník. Popsaných je 52 druhů uvedeného rodu. Jedním z nich je aksamitník vzpřímený (Tagetes erecta), jehož korunní plátky bohaté na karotenoidy a lutein se používají jako potravinářské barvivo. Říká se mu také aksamitník velkokvětý, azbestský měsíček, americký měsíček či africký měsíček. U nás oblíbený aksamitník rozkladitý (Tagetes patula) nebo také aksamitník obecný, umrlčí květ, karafia či slovensky aksamietnica rozložitá se pěstuje jako nenáročná zahradní i truhlíková letnička.

Výskyt

Aksamitníky jsou původní na jihozápadě USA, v Mexiku a na jihu Jižní Ameriky. Zplaňují i v dalších částech Ameriky. V Africe, na Havaji a v Austrálii jsou některé druhy aksamitníku plevely. V tropických oblastech rostou aksamitníky do nadmořské výšky 2 000 m. n. m.

Aksamitník vzpřímený pochází z Mexika a Guatemaly, rozšířil se v celé Střední Americe a západních Andách. Jako okrasná rostlina se pěstuje po celém světě. Jako zdroj barviva jej produkují zejména pěstitelé z Mexi­ka, Peru, Ekvádoru, Argentiny a Venezuely, dodavateli jsou i Indie, Čína, Jižní Afrika a Zam­bie.

Aksamitník rozkladitý je ze střední části Mexika, rozšířil se po celé Severní Americe, přivezen byl do Evropy a dalších oblastí mírného pásma i do subtropů. Je jedním z nejčastěji zplaňujících druhů rodu aksamitník u nás, pokud se semena dostanou do volné přírody, najdete je nejčastěji v okolí lidských sídel, podél cest a vodních toků, na rumištích a skládkách.

Charakteristika

Přímé větvené lodyhy aksamitníku mohou mít fialový až hnědočervený nádech. Rostliny jsou vysoké 0,05–2,2 metru. Okraje zpeřených zelených listů jsou většinou hrubě pilovité a díky obsahu silic zpravidla silně aromatické. Vyšlechtěny byly i odrůdy, které jsou téměř bez zápachu.

Od června do září vyrůstají na koncích lodyh květní úbory o průměru 3 až 10 cm. Květy měsíčku vzpřímeného mohou mít až 12 cm v průměru. Květy mají různý tvar i barvu. Vyšlechtěny jsou afrikány s jednoduchými květy i plnokvěté, barva květů je v různých odstínech žluté a oranžové, u některých i červené. Například afrikán Bonanza Bee má květy mahagonové se žlutým lemem, dorůstá výšky 30–35 cm, květy Carmen s výškou jen 25 cm jsou červené se žlutým středem, Ground Kontrol s lodyhami až 70 cm vysokými kvete žlutě, nízký Maugli s jen 15 cm má květy oranžové.

Plody aksamitníku rozkladitého jsou heterokarpické nažky s chmýrem, tvar je rozdílný podle jejich umístění v úboru. Zatímco plody z okrajových květů jsou ploché, prohnuté, kratší a širší, ty z vnitřních květů jsou čtyřboké, rovné, delší a užší. Krátce chlupaté nažky, které si udržují klíčivost až 4 roky, mají osm žeber a tmavě hnědou až černou barvu, v místě, kde vyrůstá chmýr, je barva světlejší.

Trocha historie

Afrikán je populární téměř po celém světě jako okrasná rostlina pro parky i zahrádky. Zejména ve Střední Americe se vysazuje na hřbitovech, ke zkrášlení hrobů je oblíbená i u nás. V Hondurasu byl vodní extrakt rostlin používán k omývání mrtvých. Z tohoto důvodu se afrikán v Mexiku a Střední Americe nazýval flor de muerto – květina mrtvých. Portugalský název cravo de defuntos – karafiát mrtvých – má stejný původ.

Kořeny starších rostlin vylučují insekticidní látky účinné proti půdním háďátkům, vůně listů odpuzuje molice, vysazují se proto na zahrádkách i na polích do porostu kulturních rostlin. Vhodné jsou ke kukuřici a kořenové zelenině, například mrkvi nebo petrželi, ale také celeru, fazolím, jahodám a růžím, použít se dají i ve sklenících k rajčatům a paprikám. Rostliny afrikánů jsou naopak pochoutkou pro slimáky. Afrikány jsou přínosem také pro kvalitu půdy. Uvádí se, že při rozkladu jejich kořenů vzniká stejně humusu jako při zeleném hnojení.

Trochu jinak využívali afrikán staří Aztékové – zlatavý prášek, ve kterém byly i sušené květy afrikánů, byl součástí rituálů a obřadů. Díky němu se Aztékové přenášeli do spirituálního světa. V Mexiku listy afrikánů přidávali do selského tabáku, směs se používala jako obřadní droga působící mírnou euforii.

Celá bylina je považována za léčivou, přisuzují se jí anthelmintické, diuretické a sedativní účinky. Dokáže pomoct při problémech s trávením, při kolikách, těžkých zácpách, úplavici, doporučuje se také při kašli a horečce, zevně k léčbě vředů, ekzémů a revmatismu. Ve východní Africe jsou kořeny používány ke zmírnění bolesti v pohlavních orgánech. Na Mauritiu je odvar z květů používán proti žloutence.

Čaj z aksamitníkových květů se doporučuje při překonávání kocoviny a bolestí hlavy. Je třeba dát pozor na použité množství, velké množství může vyvolat dávení.

Tagetes lucida se pro svou nasládlou chuť po anýzu používá do omáček, polévek a při pečení kuřat. Nálev z této rostliny pomáhá při bolestech břicha i při revmatismu. Čaj působí blahodárně na nervový systém, použít jej lze při kocovině i migréně.

Sušené květy afrikánu vzpřímeného se používají jako náhrada šafránu, potravinám dodávají žlutou barvu, květy se používají jako potravinové barvivo, které je v Evropské unii označeno jako INS–číslo E161b. Ve Spojených státech jsou výtažky z měsíčku schváleny pouze jako barviva do krmiv pro drůbež, nikoliv v potravinách pro lidi. Produkty z afrikánu jsou hlavním zdrojem luteinu, výroba syntetické formy tohoto barviva by byla velmi zdlouhavá.

K dobarvení potravin je používaný zejména v západní Evropě, a to v salátových dresincích, směsích na pečení, pečivu, snídaňových cereáliích, náhražkách mléčných výrobků, zmrzlinách a jiných cukrářských výrobcích, mléčných výrobcích, v nealkoholických nápojích i džemech, bonbonech, kojenecké a dětské výživě.

V některých afrických zemích, např. v Gabonu, jsou listy příležitostně používány jako koření.

Druh Tagetes minuta se coby zdroj esenciálního oleje používá jako příchuť v potravinách a tabákovém průmyslu. V parfumérii je esence z aksamitníku velmi ceněná – je tradiční složkou mnoha parfémů, označuje se jako tagette.

Čerstvé a suché květy lze použít k barvení vlny, hedvábí a celulózových vláken, podle způsobu použití vznikají různé odstíny zlatožluté až oranžové, olivově zelené či bronzové barvy. Barvy jsou ale na světle nestálé.

Co rostlina obsahuje?

Korunní lístky aksamitníku jsou bohaté na lutein – žlutooranžové xantofylové barvivo náležející mezi karotenoidy. Tvoří 64–90 % pigmentů zastoupených v okvětních lístcích. V menším množství se vyskytuje antheraxantin, zeaxantin, kryptoxantin, beta–karoten, uvádí se 14 jiných karotenoidů. Podle Tyczkowského může 1 kg vysušených okvětních lístků obsahovat až 2 000 mg karotenoidů.

Listy obsahují například anetol, chavikol, kumarin a estragol.

Pěstování

Afrikány jsou na kvalitu půdy nenáročné, daří se jim na spíše sušších místech. Špatně porostou jen na trvale zamokřených půdách. Kvalita půdy a obsah živin ovlivňují intenzitu kvetení. Například bylo zjištěno, že aplikace dusičnanu amonného (28 kg ha^-1) zvětší průměry květů.

Afrikán potřebuje dostatek slunce, vhodná jsou slunná místa, snese i mírné zastínění. Rostliny nesnáší mráz.

Rostliny se pěstují ze semen, mladé rostliny jsou citlivé na chlad, je vhodné je přepěstovat např. ve sklenících nebo na okenním parapetu, kde je dostatek světla. U nás je vhodným měsícem pro výsev březen nebo začátek dubna. Semena klíčí při teplotě nad 15 °C.

Sběr

Květy se sbírají ručně, popř. pomocí nůžek.

Zpracování

Květy afrikánu se suší a poté rozemelou, aby se vytvořila moučka. Další možností zpracování je extrakce rozpouštědlem za vzniku oleorezinů, saponifikovaných oleoresinů a purifikovaných esterů luteinu. Setshogo uvádí, že kvalita těchto produktů pro pigmentaci závisí na hladině transizomerů, na úrovni saponifikace, na stabilitě proti oxidaci a na chemické izomeraci používané ke zvýšení koncentrace některých karotenoidů, jako je zeaxantin. Podle Santos–Bocanegra se ztráty v pigmentační schopnosti způsobené výrobou nebo skladováním pohybují mezi 10 a 70 %. Stabilitu extraktu ovlivňují i další složky premixu (směsi), např. některé minerální látky. Barviva z afrikánů vykazují dobrou stabilitu vůči teplu, světlu, změnám pH a oxidu siřičitému. Jsou náchylné k oxidaci, která může být minimalizována zapouzdřením nebo přidáním antioxidantů, jako je ethoxychin, kyselina askorbová, tokoferoly nebo butylovaný hydroxyanisol a butylovaný hydroxytoluen. Extrakty z měsíčků se smísí s nosičem, jako jsou jedlé rostlinné oleje, sójová mouka, kukuřičná mouka nebo destilovaná voda.

Prodávají se zpravidla mleté květy zpracované jako želatinová nebo tagetová moučka, s nebo bez přídavku antioxidantu. V nabídce jsou i sušené drcené listy afrikánů.

 

Využití pro drůbež

Sušené rozdrcené květy měsíčku vzpřímeného se přidávají do krmiva pro drůbež pro zvýšení intenzity žlutého zbarvení tuků, kůže, působí i na zbarvení vaječných žloutků. V dnešní době jsou výtažky z měsíčků hlavním zdrojem žlutých karotenoidů při přípravě komerčních krmiv pro drůbež. Uvádí se, že přídavek 0,25 % moučky z květů afrikánů do krmiv s nedostatkem xantofylů zlepší pigmentaci (zbarvení) kůže i vaječných žloutků. Lutein se ale obvykle nepoužívá jako jediné barvivo, v případě, že by tomu tak bylo, žloutky mohou vykazovat zelenavý nádech. Potraviny, např. nudle z těchto vajec, by pak měly našedlou barvu.

Drůbež nemůže syntetizovat karotenoidy a musí je nalézt v krmivech. Jasně žlutá barva vaječných žloutků, kůže a tukových tkání je spojena s dobrým zdravotním stavem a špičkovou kvalitou.

Do krmiv pro drůbež lze přidat sušené lístky, prášek z květů i extrakt z květů měsíčku.

Pro komerční účely se z hlediska výše výnosů používá aksamitník vzpřímený, stejně lze ale využít i květy nebo celé rostliny aksamitníku rozkladitého.

V článku pro Náš chov s názvem Nosnice a jejich svět podle Němců se uvádí, že mezi nejvýznamnější „dodavatele“ žluté a červené především při barvení vaječných žloutků, kůže brojlerů a masa lososovitých ryb patří afrikán a paprika. Intenzita žluté barvy žloutků je prakticky stejná při použití syntetických i přírodních zdrojů pigmentů, ty získané zmýdelněním afrikánové sušené moučky jsou však o polovinu levnější. Červené přírodní barvivo z papriky je naopak drahé.

Přídavek z afrikánů musí být nutnou součástí krmné dávky brojlerů, pokud chceme skutečně získat požadované zbarvení kůže. Nic na tom nemění ani fakt, že krmná směs má vysoký obsah kukuřice, případně je ještě doplněna o další zdroj žluté – vojtěšku. Barvivo se přidává nejdříve tři týdny před porážkou.

Pro další druhy

Používá se také v krmivech pro lososy a korýše. Jako zdroj luteinu se moučka z afrikánů přidává také do krmiv pro kočky.

Nenalezla jsem žádné zprávy o přídavku afrikánů do krmiv přežvýkavců. Uvádí se ale, že výtažky jsou do jisté míry účinné proti klíšťatům a molicím.