Felinoterapie 3. díl – Felinoterapie vlastní kočkou?

Felinoterapie 3. díl – Felinoterapie vlastní kočkou?

V minulých dvou článcích jsme se zabývali zcela novou rolí, kterou kočky hrají v našich životech – rolí ranhojičů lidských dušiček, nositelek pohody a radosti, pomocníků v aktivizaci obyvatel domovů seniorů, postižených či handicapovaných lidí, dětí s různými poruchami učení i chování. Dozvěděli jsme se o tom, jak nejen pejsci, ale i kočky pomáhají zlepšovat psychickou pohodu pacientů v nemocnicích či léčebnách dlouhodobě nemocných. Při všech těchto aktivitách, kdy kočky doprovázejí své majitele–handlery, opouštějí svá teritoria, aby je načas vyměnily za prostředí plné nezvyklých pachů, zvuků, zrakových podnětů a velmi často i cizích lidí, s nimiž se předtím nesetkaly.

Hovořili jsme o kočkách výjimečných povahových vlastností, které jsou nebojácné, sebevědomé, avšak zároveň klidné, vyrovnané a přátelské k lidem i dalším zvířatům, s nimiž se při své práci setkávají.
Mnozí z nás ale máme doma své domácí vrnící a předoucí poklady, které možná nepreferují cestování na delší vzdálenosti a dotyky cizích lidí, přesto však jsou pro své majitele kamarády a členy domácnosti. Mnoho majitelů koček s nadšením vypráví o tom, jak jim jejich chlupáčci rozumějí, dokážou naslouchat, zklidnit bolavou dušičku a přinést pocit klidu, pohody a domova. Mnozí vyprávějí o tom, jak jim kočky pomohly překonat složitá životní období – například odchod dětí z domova, nemoc, ztrátu zaměstnání či partnera. Jsou to pouze naše představy, hovoříme-li o pomoci, kterou nám soužití s kočkami přináší?

Sociální podpora
Zcela jistě ne. Vědci se již dlouhá léta zabývají otázkou, co je příčinou tohoto fenoménu. Jednou věcí je vlastní pozitivní zkušenost ze soužití s kočkou, druhou věcí je vědecký důkaz založený na měřitelných veličinách. Pokusy s měřením hladiny určitých neurotransmiterů a hormonu oxytocinu u lidí a psů před a po vzájemné pozitivní interakci prováděl profesor Johannes Oden­daal z Jihoafrické republiky. Zdá se, že právě oxytocin je jedním z nejdůležitějších hormonů, které pomáhají vytvářet nejen pouta mezi lidmi, ale též mezi člověkem a zvířetem.
U koček zatím takovýto výzkum není znám. Prováděly se však též výzkumy zaměřené na sociální podporu, kterou nám kočky dokážou poskytovat v náročných životních obdobích. Britští vědci June McNicholas a Glyn M. Collins uvádějí, že člověk se snáze vyrovnává s těžkými životními situacemi tehdy, má-li kolem sebe dobrou sociální síť a je-li mu nablízku empatická osoba, která dokáže v pravou chvíli poskytnout emocionální oporu. Sama sociální podpora může být definována jako přímá díky blízkému vztahu mezi poskytovatelem a příjemcem a nepřímá, kdy dojde ke zprostředkování interakcí mezi širším okruhem lidí a díky tomu i k vědomí, že náležíme do širší sociální struktury. Toto zprostředkování kontaktů s dalšími lidmi umožňuje vytvoření platformy pro budování hlubších a trvalejších vztahů mezi lidmi a člověk se necítí se svými problémy sám.

Soužití
Jak nám v tom mohou pomoci kočky? Jejich přímá podpora spočívá právě v našem blízkém soužití. Žijí-li kočky v našich domovech jako členové rodin, hovoříme na ně, pečujeme o jejich zdraví i pohodlí a ony nám tuto péči oplácejí svou blízkostí, dotyky, otíráním se o naše nohy, ruce či obličej a svým vrněním dávají najevo svou pohodu a uvolněnost. Každý, kdo má kočku, zná pocit klidu, pohody a radosti, přijde-li si k vám kočka lehnout, přitulí se, vnímáte teplo jejího tělíčka, vrnění a celkovou pohodu. Naopak mladší zvířata nás svádějí ke hře, aktivizují a nutí alespoň na chvíli zapomenout na starosti. Péče o kočky je bezesporu druhem každodenní pracovní terapie. A hlavně – kočky nás nehodnotí, přijímají nás bezvýhradně takové, jací jsme, bez jakýchkoliv předsudků vzhledem k našim případným handicapům, nedostatkům či odlišnostem.
Nepřímou sociální podporu můžeme chápat jako budování mostů mezi lidmi s podobnými zálibami, s nimiž se setkáme například ve svém okolí, při návštěvách veterináře, v zooprodejně či na procházce s naší kočkou, pokud chodí ven. Chtě nechtě se tak musíme alespoň částečně otevřít světu kolem nás. Vyjít mezi ostatní lidi. Většinou je to proces pozvolný a jeho postup a výsledek závisí na schopnosti lidí probudit v sobě empatii a dovolit pozitivním vztahům, aby se v takové dobré sociální síti pozvolna rozvíjely a obohatily životy všech zúčastněných. Ztíženou pozici mají lidé citově oploštění, pro které je navazování sociálních kontaktů těžké.
Velkou výhodou soužití s kočkou je to, že je docela spokojená i ve svém bytovém teritoriu. Můžeme-li mít kočky dvě, je to velkým přínosem pro jejich psychickou pohodu. Mohou si spolu hrát, pečovat o sebe a poskytovat si navzájem společnost, tráví-li člověk čas v práci. Také se mohou načas od svého člověka stáhnout, když je přílišná pozornost majitele unavuje a omezuje.
Podmínkou úspěšného soužití s kočkou je pochopitelně dobrý vztah mezi kočkou a majitelem, dostatek finančních prostředků na veterinární péči i kvalitní krmivo, dostatek prostoru pro kočičí hru i nerušený odpočinek. Je třeba vzít v úvahu charakteristické vlastnosti jednotlivých kočičích plemen či temperament domácích koček. A zcela jistě si musíme uvědomit všechna potenciální nebezpečí, která mohou na našeho chlupatého kamaráda číhat – zabezpečení oken i dveří, jedovaté rostliny v bytě, elektrické spotřebiče a jejich kabely, případně chodí-li kočka na zahradu, vzít též v úvahu nebezpečí, která na ni mohou číhat.
Aby naše soužití bylo přínosné pro obě strany, je nutné nahlížet na kočku nikoliv jako na dítě, ale jako na partnera. Benefity v podobě souznění, sdílené radosti, širších sociálních kontaktů i očekávaného delšího života s menšími zdravotními problémy určitě stojí za péči, kterou našim kočičím parťákům věnujeme.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (3x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře