Serval stepní – Leptailurus serval

Serval je kočkovitá šelma žijící v severozápadní, jižní a střední Africe, na okrajích pralesů. Je rozšířen na území savan, stepí, lesostepí a v horských oblastech (až do výšky 3 800 m. n. m). Část jeho areálu se nachází i na okrajích tropických deštných lesů. Pojmenování serval vychází z portugalštiny a znamená „rys“. Rodové jméno Leptailurus pochází z řečtiny a znamená „úžasně mrštný“.

Vzhled

Vyznačuje se zlatou černě skrvnitou srstí, malou hlavou, velkýma ušima a dlouhýma nohama, existuje však i černá melanická forma. Jeho drápky jsou velmi ostré. Žije samotářsky jako téměř všechny kočkovité šelmy, značí si své teritorium trusem a močí, drásáním kůry. Samice jsou v teritoriích samců trpěny. Dokáže vysoko skákat (skáče až do vzdálenosti 4 m a do výšky 2–3 m) a rychle běhat na krátkou vzdálenost. Je jediným druhem rodu Leptailurus a nevytváří žádné poddruhy, je úzce spřízněn s karakalem (je však vyšší a štíhlejší) a kočkou zlatou. Serval trochu připomíná malého geparda, nedosahuje jeho velikosti, ale přesahuje velikost kočky. Váha se pohybuje od 7 do 18 kg, v zajetí i více.

Nejraději se zdržuje v blízkosti vody, kterou miluje. Jeho nejčastější potravou jsou ptáci, jelikož velmi dobře šplhá po stromech, dokáže se k nim přiblížit na velmi krátkou vzdálenost. Nejraději je ale loví na zemi tak, že si počká, až vzlétnou, a v tom okamžiku po nich skočí. Nepohrdne ani hlodavci, při jejich lovu má obrovskou výhodu v tom, že má neuvěřitelný sluch a zrak. Loví také zajíce a mláďata malých antilop. Vidí i za šera, a to díky tomu, že jeho okem prochází paprsek sítnicí oka dvakrát. Dokáže také dokonale vyplenit kurníky či zabít mláďata koz nebo ovcí. Dá se snadno ochočit, ale musí se začít od malinkého kotěte.

Serval patří mezi druhy zvířat vyžadující zvláštní péči

Zvířata uvedená v seznamu CITES – Washingtonské konvence, tj. úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, musí být registrována a musí být dovezena za stanovených pravidel. Ohledně této otázky je potřeba se obrátit na ministerstvo životního prostředí, do jehož oblasti působnosti tato problematika CITES spadá.

• Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba. Je-li chovatelem právnická osoba, pak musí stanovit osobu starší 18 let, které bude svěřena péče o zvíře.

 
• K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete. 

 
• Žádost o povolení k chovu musí obsahovat:

– identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky,

– druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se žádost chovu zvířete, které musí být takto označeno,

 
– stručný popis chovu a jeho vybavení,

– souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny jedinců, dále míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována, a jiných prostor, které jsou s chovem spojené (např. prostor pro skladování krmiv).

• Povolení k chovu druhu zvířat vyžadujícího zvláštní péči se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo.

• Krajská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.

 

Chov v lidské péči

Co je ale nejdůležitější, je to, zjistit si veškeré informace, ať už od chovatelů, tak i třeba z internetu, co samotný chov obnáší, jak se dané šelmy chovají a co od nich očekávat. Záleží hodně na tom, jak je zvíře kontaktní, a i když vám budou někteří prodejci – tzv. překupníci tvrdit, že je zvíře kontaktní, nemusí tomu tak být. Také je důležité, jak je kotě staré, protože čím je kotě starší, tím si na vás hůř bude zvykat, a takové kotě už si těžko pohladíte, ale bude vás akceptovat. Většina chovatelů odebírá koťata 14–21 dní po narození a odchovávají je tzv. na flašce, aby byla koťata zvyklá na lidi a co nejvíce kontaktní. Někteří servalové mají v dospělosti pouze jednoho pána, kterého akceptují.

Musíte počítat s tím, že i kastráti si mohou značkovat své území (z tohoto důvodu je prý lepší nechat kastrovat kotě už mezi 4–5 měsícem života). Lehce se naučí chodit na kočičí záchod, pokud se tomu učí odmala, ale pozor, nezahrabávají po sobě. Pokud budete mít dospělého servala v bytě, tak musíte počítat s tím, že vám ledacos zničí, přece jenom to může být asi 20 kg velká kočka. Také se může stát, že budete odměněni nějakým tím škrábancem či modřinou anebo vám kdykoliv mohou zasadit ránu tlapou. Je to přece jenom kočka – šelma a i při hraní vám může způsobit nějakou tu bolístku.

S čím musíte také počítat, je krmení. Jednou týdně by měli mít půst. My krmíme kuřecím, krůtím, králičím, občas hovězím masem (pokud možno celé kusy s kostí), jednodenními kuřátky, křepelkami, potkany a myšmi. Naši serválci si občas slupnou i nějaké ty granulky určené pro velké kočky. Veterinář, který nám dělá dozor nad dodržováním podmínek chovu, nám říkal, že již několikrát zažil, že po něm chtěli povolení k chovu, a když po nějaké době přijel na kontrolu, tak už šelmy neměli, protože bohužel soužití s nimi nebylo podle jejich představ, ničily nábytek atd., tak se jich zbavili. Servalové jsou úžasné, krásné, elegantní a velmi inteligentní šelmy. Neustále nás něčím překvapují a máme je moc rádi.

Nelze je celoročně chovat venku bez toho, aniž by měli možnost se v zimě schovat do tepla. Chovat je však neustále zavřené někde v místnosti je dle mého názoru nevhodné, protože oni milují být venku a pozorovat okolí. Tím myslím výběh, voliéru, ale rozhodně ne tahání na vodítku jako nějakého psa jen proto, aby se majitel předvedl, že na to má… Mne už kontaktovala spousta lidí, jestli máme na prodej servala, že by chtěli kotě. Téměř všichni viděli pouze fotky a videa na Facebooku anebo Youtubu, takže měli představu, že serval je velká mazlící se kočka, stejně jako domácí, která je vhodná do bytu 3+1. Pozor! O tom to ale není! Nepořizujte si takovou kočku jen z rozmaru. Jakákoliv změna či přesun je pro ně stresující. My jsme si pořídili nejdříve hybridní kočky savannah, které mají servalí krev a mají spoustu společného se servalem, ale je to zároveň částečně kočka domácí. Až po třech letech jsme se rozhodli, že si pořídíme prvního servala a do dvou let dalšího.

Katy – Kačenka

Prvním servalem, kterého jsme si pořídili v roce 2014, byla naše servalí holčička (Katy – Kačenka). Pochází z jihlavské zoo. Je drobnější (váží zhruba 11 kg) a odchovaná matkou, takže není kontaktní, ale bez problémů k ní můžeme do výběhu a ona se vždy stáhne a nechá nás tam uklidit. Občas nahání strach, většinou když ji jdu krmit, ale pokud jí dám najevo, že se jí nebojím, tak se stáhne. Vždy nás rozesměje, když je ve venkovním výběhu a slyší, že někdo přichází, tak hraje tzv. mrtvého brouka, a to tak, že se krčí v trávě a myslí si, že není vidět. Je hrozně zvědavá, pokud něco venku děláme, tak špízuje jak Kelišová, aby jí něco neuniklo. Když byli vnuci ještě malí a začali brečet, vždy vyběhla ven a koukala se, co se děje, jako by je hlídala, jestli jim někdo neubližuje. Když slyší cizí hlasy, tak se schová do vnitřního výběhu a nevyleze, dokud nemá jistotu, že tam nikdo není.

Benji

V roce 2016 jsme si pořídili servalího kluka Benjiho. Benji je dost veliký (váží přes 20 kg) a narodil se v Holandsku a je to tzv. flaškáč. Chovatel nám ho přinesl v náručí ze své ložnice a těžko se s ním loučil. U nás to byla láska na první pohled. Když jsme si ho v lednu přivezli, byl šest měsíců starý. Jelikož byl zvyklý žít doma a my měli strach, že když ho dáme do výběhu a bude většinu času venku, mohl by nastydnout a tak jsme ho měli také doma. Jakmile se venku oteplilo zhruba koncem dubna, přemýšleli jsme, jak ho přesunout do venkovního výběhu – to už byl pořádný kus chlapa. Jediná možnost byla ho přenést v cestovní přepravce. Benji se ale rozhodl, že tam jen tak nevleze. Různými fintami (např. vhozením masa do přepravky) jsme se snažili ho nějakým způsobem donutit, aby tam vlezl. Benji si šel pro maso jen ve chvíli, když viděl, že jsme dostatečně daleko, abychom ho tam nestihli zavřít. Jakmile jsme se přiblížili, byl venku i s masem. Manžel tedy vymyslel fintu. Přivázal na dvířka bedýnky špagát takovým způsobem, aby až tam vleze, za něj mohl zatáhnout a tím ho zavřít. A aby to bylo dokonalé a Benji neviděl manžela v blízkosti, špagát byl tak dlouhý, že vedl až ven za okno – musím zmínit, že byl Benjim celou dobu bedlivě sledován, co se připravuje. Manžel si mnul ruce, jak to dobře vymyslel. Narafičili jsme tedy do bedýnky maso a rychle běželi za okno hlídat. Dopadlo to tak, že ve chvíli, kdy manžel úpěnlivě tahal za špagát, si Benji v klídku baštil maso. Stihl totiž během té chvilky, než vyšel manžel ven, překousat špagát a tím s nás pěkně převezl. Nakonec se podařilo mi ho tam zavřít, ale až po několika dnech, když už nebyl ve střehu a nečekal ode mne žádný podraz. Bez problému mohu k němu do výběhu. Někdy preventivně na mě zasyčí. Když přijde někdo cizí, nemá s tím problém a předvádí se. 

Bambulka

V roce 2018 jsme se ujali skoro tříleté nádherné servalí holčičky jménem Bambulka. Požádala nás o to její majitelka, protože se dostala do tíživé rodinné situace a nemohla se o ni dále už starat. Bambulka nebyla v dobré kondici a přesun pro ni také nebyl zrovna ideální. Byla dost vyhublá a první dny nechtěla jíst nic jiného než jednodenní kuřátka. Nyní je z ní krásný kus servalí holčičky, váží okolo 15 kg, a když jdu krmit, dám misky s masem na zem a ona si sama přijde vybrat kus masa, který se jí líbí. Bambulka je také odchovaná na flašce, takže stejně jako Benji nemá problém s tím, když se objeví někdo cizí, a v klidu se předvádí.