Kočka bažinná

Kočička narozená 5. 3. 2018 (odebraná od matky ve čtyřech týdnech) v novém domově. Na fotkách je vidět, jaký je to mazel.
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Kočka bažinná
Obsah
  1. Popis
  2. CITES
  3. Naše úplně první
  4. Michka
  5. Seznámení
  6. Těžké chvíle
  7. Není to rozdíl
  8. Safeda
  9. Chausie
  10. Doporučení na závěr

Nenechte se zmást slovem kočka v názvu, protože se jedná o šelmu. Tak 85 % lidí, kteří se k nám přijdou podívat na naše kočičky, vidí kočku bažinnou poprvé v životě. Jsou velice překvapení, jak vznešená, nádherná velká kočka to je. Někteří z nich si přejí kotě a nejlépe ihned. Mnoho lidí totiž ani neví, že taková kočka vůbec existuje. Je to dlouhonohá kočka s denní aktivitou, rozšířená na Blízkém východě i v jihovýchodní Asii. Žije v Egyptě, okolo Kaspického moře, v Afghánistánu, Indii, Nepálu, Barmě, v Thajsku a jihovýchodní Číně. Vyhledává rákosové porosty a travnaté plochy v blízkosti stojatých vod nebo pomalu tekoucích řek. Kočky bažinné, které žijí v sušších oblastech, se také zdržují v blízkosti vody.

Jungle cat, Felis chaus, také nazývaná

· kočka rysová

· rys bahenní

· rys bažinný

 rysec bažinný

Popis

Je to štíhlejší dlouhonohá kočka. Loví podél močálů, říčních břehů, pobřeží moře i u příkopů a rybníků poblíž lidských obydlí savce až do velikosti nutrie, ptáky (včetně drůbeže), plazy a také ryby a obojživelníky, neboť je výkonným plavcem. Ve starověkém Egyptě byly kočky bažinné cvičeny k lovu vodního ptactva.

Srst je jednobarevná, šedohnědá nebo žlutočervená. Špičky uší a ocasu jsou černé. Koťata se rodí lehce mourovatá, postupně ale kresbu ztrácejí. Velmi vzácné je i černé zbarvení.

Kočka bažinná má v poměru k tělu nejdelší končetiny ze všech euroasijských koček.

Samec a samice bývají pospolu. Je dlouhá 50–94 cm, ocas má dlouhý 23–31 cm a váží v dospělosti 9–16 kg.

Historie kočky bažinné je velmi rozsáhlá, datuje se do doby starověkých Egyp­ťanů. Tyto kočky byly Egypťany domestikovány kvůli jejich snadnému chovu a temperamentním schopnostem lovit. Mumifi­ko­vané kočky bažinné byly objeveny v egyptských hrobech, což svědčí o tom, že byly velmi oblíbené. Tyto nádherné kočky byly často mumifikovány právě se svými majiteli, aby je doprovázely v posmrtném životě. Někteří říkají, že sochy bohyně Bastet byly modelovány podle kočky bažinné a podobnost je vidět právě v jejím dlouhém štíhlém těle a velkých uších.

CITES

Zvířata uvedená v seznamu CITES –Washingtonské konvence, tj.úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, musí být registrována a musí být dovezena za stanovených pravidel. Ohledně této otázky je

potřeba se obrátit na Ministerstvo životního prostředí, do jejíž oblasti působnosti tato problematika CITES spadá.


• Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba. Je-li chovatelem právnická osoba, pak musí stanovit osobu starší 18 let, které bude svěřena péče o zvíře.

• K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete.

• Žádost o povolení k chovu musí obsahovat:

– identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky,

– druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se žádost chovu zvířete, které musí být takto označeno,

– stručný popis chovu a jeho vybavení,

– souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny jedinců, dále míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována, a jiných prostor, které jsou s chovem spojené (např. prostor pro skladování krmiv).

• Povolení k chovu druhu zvířat vyžadujícího zvláštní péči se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo.

• Krajská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.

Naše úplně první

Kočka bažinná je naprosto úžasné stvoření s velkým srdcem a u nás to byla láska na první pohled. Úplně první naše kočka bažinná Mia pochází z jihlavské zoo. K chovu těchto stvoření jsme se dostali čistou náhodou, a to tak, že jsme navštívili tuto zoo. Když jsme byli u výběhu koček bažinných, naskytl se mi pohled na dvě úžasná stvoření a řekla jsem manželovi, aby se šel rychle podívat, že je tam kocour i s kočkou, načež se za mnou ozvala paní se slovy „tam je kočka s koťaty“ a tím mne rychle vyvedla z omylu. Byla to jejich ošetřovatelka, která je právě přišla krmit. Najednou tam byly čtyři – matka se třemi koťaty. Pro nás to byla v tu chvíli nádherná podívaná. Když ošetřovatelka viděla, jak jsme z nich naprosto nadšení, a potom, co jsme jí řekli, že máme doma servalí holčičku, řekla nám, jestli náhodou nemáme zájem o kotě, že jsou k dispozici.

Po příjezdu domů jsme hned začali hledat informace, jaká je to kočka, odkud pochází atd. Moc informací jsme však nenašli, ale mít takové kotě nás velmi lákalo. Proto jsme zavolali do jihlavské zoo a zjišťovali další informace ohledně chovu a mimo jiné, jestli lze sehnat nepříbuzné kočky do páru. Bylo nám řečeno, že jsou na chov nenáročné a že není problém sehnat kočku k dopárování – třeba v Maďarsku, kde je chovají právě ve vzácném černém provedení. V tu chvíli nám zbývalo jen se rozhodnout, zda jít do kluka, či holky. Když už jsme se rozhodli pro kluka, bylo nám řečeno, že je zadaný i se sestrou, takže bylo rozhodnuto. Přivezli jsme si holčičku, kterou jsme pojmenovali Mia. Na to, že byla u matky až do 4 měsíců, má úžasnou povahu a zhruba po měsíci už si brala ode mne maso z ruky. Jednoho dne stojím před barákem a najednou slyším zvuky nějakého zvířete, které jsem v životě neslyšela. Bylo to něco mezi štěkotem psa a kuňkáním obrovské ropuchy, nevím, jak jinak to popsat. V první chvíli jsem si pomyslela, že v lese, který je vzdušnou čarou asi 200 m od našeho domu, je nějaké neidentifikovatelné zvíře. Až po nějaké době jsem zjistila, že tento zvuk vydává naše Mia, a napadlo mne, že sousedi určitě budou mít velikou radost.

Michka

Když jsme si pořídili Miu, vůbec jsme netušili, jak moc těžké bude sehnat k ní samce. Hledali jsme mimo jiné v různých zoo a na naše dotazy, jestli mají k dispozici samce kočky bažinné, se nikdo ani neobtěžoval odpovědět. Když jsem volala do jihlavské zoo, bylo mi řečeno, že nejsou k sehnání a že jejich samec uhynul, takže i oni sami potřebují na chov nového. Psala jsem do různých skupin na Facebooku, jestli náhodou někdo nenabízí samce. Psala jsem i lidem, kteří tam měli fotky kočky bažinné, ale kdo už měl samce, ten ho používal ve své chovné stanici, hlavně k odchovu hybridních koček chausií.

Jen shodou okolností jsem zjistila, že jednoho samce má jedna z největších a nejznámějších chovatelek Savannah z Holand­ska. Na dotaz, zda by nám ho neprodala, odpověděla, že v žádném případě není k dispozici. U fotek, které vkládala na Facebook, měla napsáno, jak je skvělý a že je to její terapeut. Mia už měla dva roky a my jsme stále nebyli schopni sehnat samce, což nás velice trápilo, protože čím dál více k sobě volala protějšek. Jednoho dne opět Karin vložila fotku kocourka na Facebook – se statusem, jak je úžasný a je s ním šťastná. Napsala jsem pod fotku komentář: Je nádherný a je škoda, že ho nemohu mít pro naši Miu… Na to se mi ozvala, že prý by nám ho ráda přenechala k chovu, slíbila ho však jinému chovateli, který jí sice zaplatil zálohu, ale už rok čeká na to, kdy si pro něho přijede. Slovo dalo slovo, záloha byla vrácena chovateli, který si kocoura nevyzvedl, a my jsme se konečně dočkali ženicha pro Miu, který se jmenuje Michka. Předávala nám ho se slovy, že to bylo velmi těžké rozhodnutí, protože ho miluje, ale zároveň ví, že je to pro něho to nejlepší, co může udělat. Zároveň podotkla, že nás již delší dobu sleduje na Facebooku, a proto věří, že se u nás bude mít dobře. Je narozený stejně jako Mia v roce 2014.

Seznámení

Netušili jsme, jak na sebe budou s Miou reagovat, proto byli ve výběhu odděleni. Michka byl prvních 5 dnů zalezlý v boudičce a vylezl pouze v noci, aby si vzal maso. Miu naopak velice lákalo jít za ženichem a neustále byla v blízkosti průlezu do druhého výběhu. Bylo nám jí líto, a tak jsme usoudili, že je zkusíme pustit k sobě. Otevřeli jsme průlez a čekali, co se bude dít. Mia okamžitě běžela k boudičce, kde byl zalezlý Michka. Ten odtamtud vylezl, jednu Mie sekl packou a opět zalezl dovnitř. Čekali jsme dál asi půl hodiny, co se bude dít, a byli jsme připraveni je opět pro jistotu od sebe oddělit. Najednou Michka vyběhl z boudičky a začal se s Miou sbližovat. Od té doby se od sebe nehnuli.

Těžké chvíle

Ještě týž rok se Mie narodilo koťátko, které po několika dnech uhynulo. Prý se to stává prvorodičkám i několikrát po sobě, protože se neumí o koťátka postarat. Roz­hodli jsme se namontovat do bedýnky vi­deo­chůvičku, abychom viděli, jestli se Mia o koťátka stará, či ne.

V dalším vrhu se narodilo celkem 5 koťátek. Sledovali jsme tedy vše přes chůvičku. Mia se snažila, ale koťátkům se nedařilo přisát k cecíkům, a když došlo k tomu, že první uhynulo, rozhodli jsme se koťátka odebrat a zkusit je odchovat na lahvi. Ani to se ale nepodařilo a do 10 dnů nám postupně uhynula. Musím říci, že to byla jedna z nejhorších chvil v mém životě.

Když měla Mia rodit potřetí, byl leden. Pro jistotu jsme je s Michkou oddělili od sebe, aby měla klid. Ona ale stále seděla u průchodu a chtěla za ním. A tak se stalo, že nám porodila venku a koťata umrzla. Být v blízkosti samce pro ni bylo důležitější než se postarat o koťátka.

Když Mia opět zabřezla, nezbylo nám nic jiného než Michku přesunout na místo, kde na něho Mia neuvidí – to byla pro nás poslední možnost. Trvalo nám týden, než se nám podařilo Michku odchytit a přemístit. Veškerá snaha se ale vyplatila a konečně jsme se po dvou letech dočkali dvou krásných bažiňáckých holčiček. Dali jsme na radu zkušené chovatelky šelem a nechali jsme koťata u matky po dobu čtyř týdnů od narození. Mia byla po celou dobu úžasná, krásně se o koťátka starala jako vzorná mamina a bez problémů nás pustila do výběhu, aniž by na nás nějak syčela či útočila.

Když byly holčičkám čtyři týdny, Mia je začala přenášet po výběhu, takže i to byl pro nás impulz je odebrat. Holčičky byly naprosto úžasné. Nesyčely na nás a za pár dnů jsem byla já jejich máma. Krmili jsme z lahve a asi v 5 týdnech jsme začali přikrmovat mletým masem.

Autor textu a fotografií Renata Semeráková, www.savannah-ammyodskal.cz