Přivedli jste si domů psa, ale kočka není nadšená? Jděte na to pomalu

Kočky jsou, jak je známo, bytosti milující rutinu a řád, jakékoliv změny tudíž většinou snáší jen těžko. Všimnete-li si změn v chování vaší chlupaté kamarádky, popřípadě chová-li se zkrátka zvláštně, je velmi pravděpodobné, že je nespokojená či nemocná. V prvním případě je tedy namístě vyloučit zdravotní problém. Potvrdí-li však veterinář, že je kočka zdravotně v pořádku, měli byste se začít pídit po tom, co jí vadí. A pokud jste si domů před nedávnem přinesli třeba štěně, je velmi pravděpodobné, že oním obtěžujícím elementem pro kočku bude právě ono.

Nový spolubydlící

V případě, že je vaše kočka zvyklá žít jako jedináček bez jiného zvířete v domácnosti, načež si domů přivedete štěně či dospělého psa z útulku, může to vašemu harmonickému soužití s kočkou zasadit poměrně citelnou ránu. Zejména štěňata a mladí psi si většinou nemohou pomoct a vynechat kočku z rozverného pošťuchování a divokých her. Starší psi, kteří na kočky nebyli zvyklí, s nimi pak sami nemusí být úplně srovnaní a jejich vybuřování opět není něco, co by kočce na náladě dvakrát přidalo. Přemýšlíte-li proto o pořízení právě třeba staršího psa z útulku, dopředu si zjistěte, zda je na kočky zvyklý a nemá s nimi problém. Ušetříte tak ve finále starosti všem zúčastněným – psovi, kočce i sami sobě.

Útulky a nejrůznější záchranné spolky či depozita přitom bývají schopny vás většinou detailně informovat o povaze jejich svěřence, a tedy o tom, zda a jak soužití s kočičím spolubydlícím zvládne

Je problémem pes, nebo kočka?

Na druhou stranu, stávají se i situace, kdy nový příchozí – pes – nemá s kočkami žádný problém, a naopak vaše kočka je tím, kdo proti tomuto soužití protestuje. Můžete se tedy dostat do bodu, kdy – nehledě na to, kolik úsilí a energie jste do seznamování těchto dvou chlupáčů v neutrálním prostředí vložili – se kočka při každém psím pokusu o kontakt akorát naježí, zběsile zaprská a znechuceně se odebere pryč.

Problém většinou nastává ve chvíli, kdy se kočka takto dramaticky odebere pryč, pes si nemůže pomoct a zkrátka se vrhne za ní. Co je koneckonců větší zábava než nahánět vzteklou kočku? Čím víc tedy kočka utíká, tím víc ji nový člen vaší chlupaté rodiny bude obtěžovat, z čehož – nezatrhnete-li to už od začátku – se postupem času může stát zvyk a zkrátka potíž.

Nikdy nenuťte kočku se se psem spřátelit

Kočko-psí přátelství byste se nikdy neměli snažit lámat přes koleno. Zaprvé to s největší pravděpodobností nebude fungovat, zadruhé to může skončit zraněním jednoho z vašich mazlíčků. Nejsou-li to navíc zrovna kamarádi, nenechávejte je raději spolu o samotě. Naopak buďte raději vždy poblíž, abyste měli jistotu, že vše probíhá tak hladce, jak jen to je možné.

Přivezete-li si štěně či psa domů a vidíte, že se chce bez jediné známky agrese s kočkou jen seznámit, očichat si ji a vůbec pochopit, kdo je jeho nový spolubydlící, což se ale setkává pouze s hlasitým syčením provázeným protestem kočky, seznamování ukončete. Vezměte psa do jiné místnosti, aby měla kočka prostor. Nepokoušejte se kočku před psím naléháním bránit tím, že ji zvednete do náruče. Sami byste mohli přijít k několika hlubokým škrábancům, navíc by se na vás mohl zvědavý pes snažit za kočkou vyskočit, což by situaci jedině zhoršilo.

Dejte pozor na problémové chování

Přestože se setkání vašeho psa a kočky dosud skládají převážně z prskání a zběsilého mávání drápky, můžete mít pocit, že si všechno časem sedne a z těch dvou budou parťáci na život a na smrt. To je samozřejmě možné, v každém případě se však mějte na pozoru, zda se chování vaší kočky – a to všeobecně, ne v rámci kontaktu se psem – v důsledku stresu nezměnilo.

Jednou z takových negativních změn, kterých si můžete v důsledku pořízení psa všimnout, může být třeba to, že si kočka začne vylízávat či vykousávat chuchvalce srsti, což může mít za následek i celé lysé plochy v oblasti zadních nohou a ocasu. Nebudete-li jednat rychle a razantně, může to přerůst ve zlozvyk, který může zadělat na opravdový problém.

 

Když je kočka ve stresu

Začne-li kočka vykazovat jakkoliv problémové chování – ať už sebedestruktivní, nebo destruktivní vůči okolí – v návaznosti na příchod nového člena rodiny, je nutné to brát jako její způsob vyrovnávání se s náhlou změnou prostředí. Kočka bude před psem nejspíš napřed utíkat, což ale vyústí v to, že bude víc „lovena“. Brzo si tak uvědomí, že tato strategie nefunguje, a začne si naopak svůj osobní prostor tvrdě bránit. Jakkoliv přátelský pes tak může ztratit nervy a mít tendenci kočce agresi oplatit. Jak pes, tak kočka tak snadno mohou přijít k úrazu. Většina majitelů má proto poměrně logicky tendenci obě zvířata vykázat pryč od sebe.

Co to však znamená pro kočku? To, že psovi nemůže uniknout a že když se za sebe postaví, bude potrestána. Tato situace nevede k ničemu jinému než k ještě víc vystresované kočce, která si opět musí najít způsob, jak se s nepohodlím vyrovnat – například už zmíněným přílišným čištěním se, které má za následek vypadávání chlupů a v horším případě také nehezké, bolestivé rány a strupy.

Zvažte zavedení „bezpsích“ zón

Pokud se vztah psa a kočky už delší dobu nikam neposouvá, vy se snažíte udržet obě zvířata v jakémsi pohodlí, ale vidíte, že je kočka stále ve stresu, je namístě popřemýšlet o vyhrazení zón v bytě, do kterých bude mít zkrátka přístup jen ona. Vytvoříte jí tak prostor, kde může být v klidu a vydechnout si s vědomím, že se za ní pes nedostane.

Zároveň je však důležité kočku nevyhánět, rozhodne-li se sama hodit na svého psího spolubydlícího očkem, popřípadě pokud se zkrátka potkají v bytě náhodou. Vykázání – potrestání – by kočce opět přineslo jen víc zbytečného stresu.

A jak takové „bez-psí“ zóny vytvořit? Poměrně snadno to můžete udělat instalací dětských zábran do libovolných futer či ke schodům, tak aby se za ně váš psí parťák nedostal. Kočky jsou inteligentní, brzy jim proto dojde, že se za nimi pes nedostane, což jim automaticky dovolí si oddechnout a uvolnit se.

Nezapomeňte do míst, která jsou vyhrazená jen kočce, umístit také její misky s vodou a krmením, stejně jako škrabadlo, pelíšek či hračky. Tak aby se tam cítila opravdu jako doma – doma, kam se za ní psí vetřelec nedostane.

Dejte tomu čas

Je-li zejména váš pes vychovaný a nepříliš divoký, můžete za pár týdnů pozorovat, že se situace začne přirozeně sama uvolňovat a vaši mazlíčci se o sebe začnou pomalu, a hlavně v klidu zajímat. Nezbytné je jim oběma dát čas, aby si zvykli na pachy a zvyky toho druhého.

Ve chvíli, kdy je vaše kočka připravená, začne pomalu opouštět svou bezpečnou „bezpsí“ zónu a třeba i procházet kolem psa, aniž by se o něj jakkoliv zajímala. Což je zpravidla signál, že jste na dobré cestě k alespoň relativně harmonickému kočko-psímu soužití. Znamená to totiž, že se pomalu začínají akceptovat jako spolubydlící v jedné domácnosti. Přestože to tedy může trvat ještě spoustu času, než se spolu začnou vážně kamarádit, první krok kupředu máte za sebou.