Malá encyklopedie nemocí koní: C

Cauda equina, správně neuritis caudae equinae

Tento výraz vlastně znamená „koňská záď“ a jedná se ve skutečnosti o obrnu svalů ocasu a svěračů.

O co vlastně jde:
„Cauda equina“ jsou tenké míšní nervy, které z páteřního kanálu vystupují asi uprostřed křížové kosti a dozadu se táhnou jako vlákna ohonu. Pokud dojde k jejich mechanickému poškození (náraz, pád, tvorba svalku po zlomenině), k poškození migrujícími larvami parazitů, působení některých virů (např. koňský herpesvirus I) dochází k jejich zánětu – neuritis. Ta má za následek degeneraci nervů a jejich atrofii, takže nervy již nemohou plnit svoji funkci a orgány, které tyto nervy inervují, také přestávají fungovat.

Příznaky:
Na začátku se jedná „pouze“ o dráždění nervů, které se projeví přecitlivělostí (svěděním), kůň se dře o stěnu, často šlehá ocasem.
Potom, podle toho, jak závažné je poškození nervů, nastupují další méně nebo více nápadné a závažné příznaky. Jedná se o tyto příznaky:
– obrna svalů ocasu (omezená pohyblivost nebo se nemůže hýbat vůbec),
– obrna svěračů řitního i močového (potíže s močením a kálením),
– atrofie (úbyť) svalů zádě
– na některých místech zádě je kůže necitlivá.

V konečném stádiu ocas visí ochable, řitní otvor je pootevřený a kůň kálí samovolně např. při pohybu, vstávání apod. Stejně samovolně odkapává nebo vytéká moč. Kůň se po celou dobu obvykle může normálně hýbat a chodit.

Bohužel tento stav většinou není možné vyléčit. Život ani pracovní využití koně vlastně není ohroženo, je pouze nutné dodržovat zvýšenou hygienu koně, popř. mu ručně několikrát denně vyprázdnit konečník. Může však dojít ke komplikacím, jako jsou záněty močového měchýře, protržení konečníku aj.

Colitis X

Tomuto onemocnění se také říká akutní tyflokolitida (tedy akutní zánět tlustého a slepého střeva) a jedná se velmi těžké onemocnění koní.
Už samotný název „colitis X“ napovídá, že příčina tohoto onemocnění není úplně jasná. Uvádí se, že je jedná o endotoxemický šok, ke kterému dochází po nějaké stresové situaci. Po stresu totiž začnou ve velké míře hynout střevní baktérie, které se ve střevě rozkládají a jejich rozpadné látky, nazývané endotoxiny, narušují střevní stěnu a dostávají se do krve, kde dochází k tzv. otravě krve. Na onemocnění se podílejí i střevní baktérie Clostridium perfringens a někdy salmonely nebo dokonce jedovaté látky, které produkují některé živé střevní baktérie (enterotoxiny).
Pro toto onemocnění je charakteristické, že se objevuje jako následek patologických stavů po extrémní fyzické nebo psychické zátěži. Na jeho vzniku se mohou podílet i onemocnění dýchacích cest, někdy i docela „lehké“ koliky, chirurgické operace, některé léky (především některá antibiotika), náhlá změna krmiva (především přídavek krmiv bohatých na cukry – tedy jádra), ošetřovatelů nebo i neobvyklé pracovní nároky.

Příznaky:
– náhlé zhoršení celkového stavu, mnozí koně ulehnou a nechtějí vstát,
– vysoká tepová frekvence (80–100 tepů / minutu),
– prodloužené CRT,
– sliznice červené, později namodralé a matné,
– často i horečka,
– průjem nejdříve vodnatý, později krvavý,
– někdy kolikové příznaky,
– peristaltika se zastavuje,
– časem selhávají ledviny,
– časem dochází k poruchám srážlivosti krve.
Nakonec dojde k selhávání orgánů následkem nedostatku tekutin i „otravy krve“ jedovatými látkami ze střeva a kůň uhyne.

Léčba:

Jakmile majitel nebo ošetřovatel zjistí u koně apatii, zvýšenou tepovou frekvenci a tekutý průjem, musí ihned volat veterináře. Léčbu je třeba zahájit ihned. Bohužel koně často uhynou už první den, někdy přežijí i dva, tři dny, pouze málo koní se podaří zachránit.

Protože léčba je nesmírně náročná technicky i personálně, nelze ji provádět ve stáji. Koně je nutné ihned hospitalizovat, musí dostávat vydatné infuze, neustále je nutné sledovat jeho zdravotní stav, kontrolovat jeho krev a složení infuzí přizpůsobovat výsledkům vyšetření krve. Je třeba neustále kontrolovat náplň žaludku, popřípadě ho sondou vyprazdňovat, musí se mu podávat léky proti zánětu, správná antibiotika, léky pro ochranu střev, musí se kontrolovat a léčit poruchy srážlivosti krve a regulovat střevní peristaltika.

Vzhledem k tomu, že ani tato náročná a drahá léčba nebývá úspěšná, je třeba věnovat pozornost prevenci tohoto onemocnění; omezit náhlé změny, které mohou vyvolat u koně závažný stres, předcházet, popř. včas léčit i jiná onemocnění, nepodávat koni léky bez doporučení veterináře (především antibiotika).

COPD

Toto onemocnění má skutečně mnoho jmen i zkratek, u nás je známo asi nejčastěji jako COPD (= dlouhodobě trvající onemocnění plic z ucpání), ale lze ho také označit jako chronická bronchiolitida (dlouhotrvající zánět průdušinek), laicky je známé také jako „dušnost“ či „dýchavičnost“ koní.
Ve své skutečné podstatě se jedná o alergický zánět průdušinek, jehož vznik má tři důležité předpoklady:

1. Pobyt koně v uzavřených, špatně větraných prostorách („normální“ stáje), kde je větší koncentrace plynů, prachu, baktérií, virů apod...
2. Dlouhodobé nebo opakované působení konkrétních alergenů na plíce koně, především spór plísní, které se nacházejí v nekvalitním senu a slámě. Nelze vyloučit ani různé pyly v okolí, roztoče v krmivu.
3. Předešlá větší „citlivost“ dýchacích cest koně; může se jednat o dědičné predispozice, může to být kůň, který kdysi prodělal „lehké“ virové onemocnění dýchacích cest (chřipka, herpesviry apod.) a nedokonale se z něho zotavil. V takovém případě se nastartuje alergická reakce, která však (na rozdíl od lidského astmatu) není vždy tak bouřlivá (uvádí se asi jen v 10 %), že by se kůň začal hned dusit. U „alergizovaných“ koní potom stačí splnit další předpoklad:
4. „Obyčejné“ podráždění dýchacích cest prachem, plyny (čpavek) apod., a kůň „onemocní“. U některých koní se může stádium „klidu“ střídat se stavy „zhoršení“, a to v závislosti na počasí, kvalitě vzduchu ve stáji i na kvalitě krmiva. Z COPD se může vyvinout nevratný stav, plicní emfyzém (= rozedma plic), který ukončí jakoukoli využitelnost koně.

Příznaky:
Kašel, většinou povrchní, tichý = pokašlávání, problémy s dýcháním (výrazný dvojitý výdech), oba tyto příznaky se však mohou stupňovat až v záchvaty kašle nebo dušení. Koně postižení COPD nemívají horečku!

Veterinář nalezne:
Veterinář při poslechu koně uslyší šelesty na plicích různé intenzity, někdy mohou být velmi nevýrazné, jindy velmi bouřlivé. Při poklepu může zjistit „větší plíce“, než je obvyklé. Měl by se podívat do dýchacích cest také endoskopem, především proto, aby zjistil stupeň zánětu horních cest dýchacích, množství hlenu, popřípadě aby vyloučil jiná onemocnění s podobnými příznaky. Důležité pro stanovení přesné diagnózy je provedení výplachu z průdušnice nebo průdušek; veterinář tak může zjistit nejen možné přítomné baktérie, ale podle buněk, které vypláchnul, lze celkem spolehlivě říct, zda je kůň skutečně postižen COPD. Většinou mu však postačí anamnéza, klinické vyšetření celkového zdravotního stavu a poslech plic.

Léčba a prevence:
Je velmi zajímavé, že v mnoha případech pomůže „pouhé“ odstranění příčiny či alergenu: venkovní ustájení koně, jiné seno či sláma nebo náhrada sena senáží. Říká se tomu „desenzibilizace“. Někdy prospěje změna prostředí koně (odvézt ho na pastvinu někam na venkov).
Léky totiž bez toho většinou koně nevyléčí, jen zamaskují na nějakou dobu příznaky nebo mu zachrání život při akutní dechové krizi. Patří k nim látky, které uvolňují stahy průdušek a používají se většinou při záchvatech dušení, dále jsou tu kortikosteroidy, které působí protialergicky a protizánětlivě, mají však mnoho vedlejších účinků a může je podávat pouze veterinář. Lze použít také látky, které ulehčují odkašlávání nebo rozpouštějí hleny, ty jsou ale spíš jen doplňkem k předem jmenovaným lékům. V dnešní době se rozmohlo podávání bylinek (opět jako doplněk ke změně prostředí a k lékům) nebo aplikace léků formou aerosolu (inhalace), které slibují dobré účinky.

Cushingova choroba

Jedná se hormonální poruchu, konkrétně o onemocnění hypofýzy, což je část mozku, kde se tvoří některé důležité hormony. U koní, především u starších (uvádí se nad 15 let), se může v hypofýze vytvořit nádor, zvaný adenom. Není zhoubný, ani nijak jinak nenarušuje činnost mozku, ale způsobuje, že hypofýza začne tvořit některé hormony ve větším množství. Jeden z těchto hormonů se podílí na řízení příjmu a vylučování vody; koně, kteří trpí Cushingovou chorobou, proto hodně pijí a hodně močí, navíc mohou mít v moči cukr. O zvýšeném přijmu vody lze uvažovat, když dospělý velký kůň za den vypije více než 30 l vody (samozřejmě je třeba zohlednit ostatní podmínky, jako je teplota prostředí, zvýšené pocení koně, laktace apod.).
Dalším charakteristickým příznakem je dlouhá, často vlnitá srst, která na jaře nepřelíná a po ostříhání rychle roste. Následkem toho se kůň často hodně potí. Kůže je buď mastná nebo naopak suchá a tvoří lupy.
Pokud je kůň nemocen delší dobu, začnou mu atrofovat svaly, především v oblasti zádě a stehen, takže přestože kůň ochotně a dokonce více žere, hubne.
Velmi důležité je to, že takto nemocní koně velmi často trpí poruchami imunity; mají sníženou obranu proti bakteriálním i virovým infekcím, jejich poranění se špatně hojí, často se jim dělají abscesy v kopytech nebo okolo zubních kořenů. „Obyčejná“ chřipka pro ně může být velmi nebezpečnou nemocí.
Někdy jsou postižení schvácením kopyt, aniž by se zjistila příčina.

Pokud má podle těchto příznaků veterinář určit diagnózu, musí provést vyšetření krve a moči a několik zátěžových a stimulačních testů.

Přestože se tato nemoc dá léčit jen s omezenými možnostmi, při dobré péči může kůň žít ještě roky. Je třeba dbát především o to, aby se každé, sebemenší poranění ihned a správně ošetřilo, je třeba koně sledovat a léčit první příznaky infekčních chorob. Dlouhou srst koně je dobré pravidelně holit, především v zimě, aby se předešlo pocení a následným zdravotním potížím, protože takto změněná srst koně nechrání před chladem; kůň se pak dekuje. Je třeba myslet na to, že kůň už nemá dostatečně „silné“ svaly a tomu je třeba přizpůsobit jeho pracovní využití.