Malá encyklopedie nemocí koní: E - 1.část

Edém plic

Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.

Příčiny:
– často počáteční stádium zánětu plic;
– jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
– těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
– zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
– alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
– nadměrný příjem tekutin;
– přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
– někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
– přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
– někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;

Jak se projevuje:
– kůň se často třese a jinak projevuje strach,
– jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
– špatně se jim dýchá (dyspnoe),
– v jugulární žíle se může hromadit krev,
– tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
– veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
– v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.

Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.

EIPH

Je to zkratka z anglického „exercise induced pulmonary hemorrhage“, což znamená zátěží vyvolané krvácení do plic. Konkrétně se jedná o poškození plicních kapilár a prostupu krve do plicních sklípků a konečných průdušinek. Je to stav, který postihuje především dostihové koně při rychlém tréninku nebo přímo v dostihu a to jak cvalové koně, tak klusáky. Podle amerických statistik prý EIPH trpí až 60 % plnokrevných koní v tréninku a 30 % amerických klusáků. V Evropě taková statistika není, ale zdá se, že procenta budou o trochu nižší.

Proč k EIPH dochází?
Zatím nebylo nijak dokázáno, že se na vzniku tohoto onemocnění podílí typ dráhy, ustájení nebo tréninku koně. Zdá se však, že rozhodujícím faktorem je rychlost a to rychlost přes 14 m/s = 840m/min.
Jak přesně však tato rychlost na stěny kapilár v okolí plic působí a proč ke krvácení dojde, není dosud přesně zjištěné. Předpokládá se však jistá predispozice těchto koní k EIPH – dostihoví koně jsou od mládí podrobeni velmi náročnému tréninku, kde musí podávat své maximální výkony, žijí převážně zavřeni ve stájích, ne vždy za vyhovujících bioklimatických podmínek – a to je nejlepší prostředí pro průběh infekčních a alergických onemocnění, která často nemusejí být pozorována nebo se na ně neklade patřičný důraz. Dochází však k poškozování koncových úseků dýchacích cest, které jsou velmi citlivé. Při velké rychlosti při tréninku nebo v dostihu pak změnou tlaku v této oblasti „snadno“ popraskají kapiláry a dojde ke krvácení do plic.

Jak se EIPH projevuje?
Většinou koně nekrvácejí z nozder a diagnózu lze potvrdit pouze endoskopem, kterým se najde krev na dně průdušnice. Vyšetření musí proběhnout do 90 minut po zátěži, protože krev (které není mnoho) je pak řasinkami dýchacích cest posouvána směrem k tlamě a kůň ji polkne. Zatím se ani neví, do jaké míry může EIPH ovlivňovat výkonnost koně.

Terapie – největší problém
Toto onemocnění se ošetřuje lékem, který je na mnoha místech (i v Evropě) považován za doping (používá se však legálně na některých místech Severní Ameriky). Tento lék, furosemid, se tam používá i preventivně před dostihem, protože snižuje krevních tlak v plicních kapilárách. Jeho vliv na výkonnost zatím nebyl spolehlivě potvrzen.

Ekzém

Pod pojmem ekzém rozumíme povrchový zánět kůže, který je často provázen svěděním a hojí se bez jizev. Akutní ekzém poznáme podle zčervenání (což na pigmentované kůži často není vidět), svědění, tvorby „lišejů“, šupin, mokvání, tvorby puchýřků nebo neštoviček, nakonec se tvoří krusty. Pokud je ekzém chronický, všechny popsané změny mohou být stejné, jen méně výrazné, kůže však může začít praskat a vznikne hluboký zánět kůže (hluboká dermatitida). Postižené místo může být tmavší v důsledku nadměrné pigmentace. Ekzémy jsou často spojovány s alergiemi (a označují se tak jako alergické dermatitidy), kdy do kůže pronikne alergen a vyvolá v ní onen zánět. Ekzém se pak obvykle šíří i poté, co alergen už dávno nepůsobí. Ekzém však může vzniknout i tehdy, když určité místo kůže je neustále drážděno určitými látkami (prací prášky v dečkách, repelenty, oleje, tuky apod.), které snižují obranyschopnost kůže a vyvolávají její záněty.

Podle příčiny rozeznáváme u koní několik různých ekzémů:

– Letní ekzém, což je alergický ekzém, objevující se na horních částech těla. Příčinou je alergie na bodavý hmyz, konkrétně komár Culicoides spp. Předpokládá se genetická predispozice této alergické reakce. Postižená je oblast hřívy, hřbetu, kořen ocasu, méně boky a břicho; kůže silně svědí, kůň se škrábe a láme si tak srst a žíně („potkaní ocas“). Na kůži najdeme puchýřky, které praskají, vysychají, tvoří se krusty, kůže je ztluštělá, někdy praská. Škrábáním si do ní kůň zavleče baktérie a mohou se objevovat i hnisavé změny. Onemocnění se na podzim uklidní, ale další „komáří sezónu“ se znovu objeví.

– Sedlový ekzém, který vzniká v oblasti sedla a jiných postrojů. Jeho příčinou je často pot, špína, nedostatečná péče a tlak postrojů a sedla. Postižená místa jsou zpočátku citlivá na tlak, oteklá, vypadává na nich srst, poté se objevují puchýřky i abscesy. Pokud ekzém trvá déle, kůže zhrubne a může vzniknout bolestivý „sedlový otlak“.

– Podlom je vlastně ekzém v oblasti spěnky. Také začíná jako zčervenání, na které navazuje tvorba a praskání puchýřků, mokvání, pokud trvá dlouho, kůže zhrubne a tvoří se hrubé mozoly, které mohou praskat a dále mokvat (častější u chladnokrevníků). V této oblasti se do porušené kůže často dostanou baktérie, které celý stav ještě zhorší. Příčinou bývá vlhkost a špína (špatná péče, nevhodné ustájení), často i neošetřované rousy. Možné jsou i alergické reakce (např. na mláto).

– Alergie na vdechnuté látky, kontaktní alergie je u koně vzácná a pokud se vůbec vyskytuje, projevuje se podobně, jako výše popsané případy.

– Alergie na krmivo není u koní častá. Je charakteristická vznikem kopřivky. Po těle koně se rychle objevují pupínky, které svědí, mohou se slévat do větších ploch a mohou se z nich tvořit puchýře. U koně často postihují končetiny a kořen ocasu.

– Alergie na léky. Kůň může být v podstatě alergický na jakékoli léky, nejčastěji jsou to antibiotika, sulfonamidy, protizánětlivé látky, antiparazitika i vakcíny. Reakce je podobná kopřivce, někdy může dojít k prudkému otoku hlavy a dokonce i k „astmatu“ – tedy k zúžení dýchacích cest - a k následnému dušení.

Léčba

Léčba těchto onemocnění může být složitá a zdlouhavá. V první řadě je třeba zjistit příčinu ekzému a odstranit ji. Někdy veterinář aplikuje látky potlačující alergické reakce (antihistaminika, kortikoidy), v případě bakteriální komplikace i antibiotika. Většinou je třeba tuto celkovou léčbu podpořit i lokálním ošeřením postižené kůže podle rad veterináře. Často bývá nezbytné změnit i hygienické zvyklosti, někdy i životní prostředí koně.

Emfyzém plic

Správně by pojem „plicní emfyzém“ (rozedma plic) měl znamenat nevratné změny plic, kdy došlo následkem nahromadění vzduchu do plicních sklípků k potrhání přepážek mezi sklípky. S tímto stavem by správně měla být spojován i pojem „dušnost“. Někdy se však oba pojmy spojují i s vratnými změnami, kdy dochází k nahromadění vzduchu v plicních sklípcích, ale nedošlo ještě k jejich poškození.
Emfyzém plic je téměř vždy následek chronické bronchiolitidy (viz patřičná kapitola), která nebyla dostatečně léčená.

Projevy
Emfyzém se projevuje snížením výkonnosti, ztíženým dýcháním (dyspnoe), někdy i kašlem.

Odlišení vratného a nevratného stavu
Vratné (reverzibilní) roztažení plic vzniká následkem stažení dýchacích cest, které uvězní ve sklípcích vzduch. Nevratné (ireverzibilní) roztažení plic (emfyzém) je navíc provázené poškozením přepážek mezi sklípky a trvalým uzavřením vzduchu v těchto místech. Pouhým „jednoduchým“ vyšetřením nelze od sebe tyto dva stavy odlišit. Pokud se kůň přemístí do jiného prostředí a omezí se přísun veškerých možných alergenů (i v potravě) a jeho stav se upraví do 14 dní, pak se jedná o vratný stav. Vratný stav může být provázen i opakovaným zhoršením při pobytu na pastvině a zhoršením při pobytu ve stáji a při krmení senem. Podobně lze tyto dva stavy odlišit podáním určitých léků (bronchodilatancia a kortikoidy). Pokud se však kůň nezlepší ani v dobrých zoohygienických podmínkách do čtyř či šesti týdnů, pravděpodobně je postižen nevratným emfyzémem a jeho stav je vážný.

Léčba
Nevratný emfyzém nelze léčit. Příznaky je možné „udržet na uzdě“ nebo trochu lepšit dobrými zoohygienickými podmínkami a krmením (pobyt na pastvinách, omezit prášení, omezit krmení senem, stlaní slámou apod.). Pokud to stav koně dovolí, je možné ho opatrně využívat. Dušní koně by se však neměly využívat v chovu, protože je vyšší pravděpodobnost, že se predispozice přenesou i na jejich hříbata.

Endokarditida

Endokard je vnitřní blána, pokrývající srdce a tvořící také povrch srdečních chlopní. Její zánět se nazývá endokarditis nebo endokarditida. Podle příčiny vzniku můžeme rozlišovat endokarditidu bakteriální a parazitární.

Fibrinózní endokarditida
Je to poměrně vzácné onemocnění, které má bakteriální příčinu. Když se setkají dvě situace – sepse (přítomnost baktérií v krvi) nebo trombobakteriémie (baktérie usídlené v trombech) a současné poškození endotelu, například následkem infarktů, tedy nedokrvení – zachytí se v místech poškození endokardu baktérie, vyvolají zánět, okolo kterého se začne hromadit fibrin, vytvářející vrstvy, které narušují činnost srdečních chlopní nebo se tvoří na vnitřních plochách srdečních stěn.
Postižená mohou být už hříbata (např. při infekcích pupku), u dospělých koní se může vyvinout endokarditida následkem bakteriální infekce jugulární žíly (většinou po nesprávné aplikaci léků do žíly). Může to být i následek migrace parazitů Strongylus vulgaris, které na sobě nesou baktérie ze střev (viz dále). Nejčastějšími původci jsou streptokoky, ale může se jednat i o jiné baktérie.
Nemocní koně jsou apatičtí, nemají chuť žrát, nechce se jim pracovat. Mají horečku až přes 40 °C, tepy jsou až dvojnásobné (okolo 80 tepů/min) a dechová frekvence může být 30–40 dechů/minutu. V konečném stádiu onemocnění se městná krev v jugulární žíle a objevují se podkožní otoky na spodině hrudníku, břicha. Veterinář poslechem srdce zjistí srdeční šelesty.
Pokud jsou příčinou streptokoky, může zabrat léčba penicilinem. Protože často už dochází k nevratným změnám na chlopních, nemusí u postiženého koně dojít ani tak k úplnému uzdravení.

Verminózní endokarditida
Při ní se jedná o poškození endokardu migrujícími larvami střevní hlístice Strongylus vulgaris, která patří mezi tzv. velké strongylidy. Tyto larvy mimo jiné poškozují také tepny přivádějící krev do střev a způsobují tak vznik těžkých kolik. Pokud se larvy dostanou do srdečnice nebo do srdce, mohou je dokonce ucpat. Larvy narušují endotel, tedy výstelku tepen i endokard. I po odstranění larev tato místa zůstávají ztluštělá a zjizvená a jsou příčinou srdečních šelestů. Při postižení chlopní pak dochází k jejich nedomykavosti.
Larvy lze z cév odstranit přípravky na bázi avermectinů. Nejlepší však je prevence, tedy pravidelné odčervování a odstraňování střevních stádií hlístic, aby se do cév žádné larvy nedostaly. K tomu patří i hygiena stájí a pastvin (viz kapitola o strongylech a strongyloidech). Někdy však mohou být změny na cévách a srdci tak závažné, že dojde k vykrvácení nebo k těžkému postižení zdravotního stavu koně.