Malá encyklopedie nemocí koní: H

Head shaking

Tento anglický výraz znamená v překladu „pohazování“ nebo „třesení hlavou“. Jedná se stav (tedy ne o konkrétní nemoc), kdy kůň bez viditelných vnějších příčin třese hlavou tak úporně a často, že se na něm nedá jezdit. Je to vlastně nenormální chování, nejedná se tedy o normální obranou reakci, kdy se kůň snaží například odehnat hmyz, ani o projev nervozity.
Přestože se toto „chování“ vyskytuje u jakéhokoli typu koní a má různé příčiny, nejčastěji se s ním setkáváme na jaře a v létě, na podzim a v zimě třesení hlavou ustává. Nejčastěji se tyto příznaky pozorují během slunečných dní nebo při pobytu v prostředí se stromy a keři.

Jak se head shaking projevuje
Házení hlavou začíná často náhle, v některých případech hned na začátku práce nebo i v klidu, v jiných až později, když se kůň prací zahřeje. Někdy přitom kůň i výrazně vykročí či „vykopne“ přední nohu, často také frká, tře si nos o končetiny, jezdce či zem. Během další práce se většinou házení hlavou zhoršuje, až se stane pro ježdění neúnosné.

Příčiny head shaking
Bohužel příčin tohoto chování je skutečně mnoho, může se jednat o četné bolestivé stavy, podráždění nebo nepohodlí. Proto i vyšetřování a hledání příčiny je nesmírně obtížné a zdlouhavé, a to i pro kvalitní odborníky s dobrým technickým vybavením, často vyžaduje velmi úzkou a spolehlivou spolupráci majitele nebo jezdce koně.

Zde je několik oblastí, které většinou bude veterinář vyšetřovat:

1. zjistí, zda se nejedná o výraz odporu nebo nepohodlí v souvislosti s užděním, sedláním nebo způsobem ježdění.

2. dýchací aparát: alergická a vazomotorická rýma, záněty vedlejších nosních dutin,

3. nervový systém: neuralgie trojklanného nervu nebo tzv. vestibulární syndrom,

4. uši: svrab, cizí tělesa, záněty vnitřního ucha, postižení vzdušného vaku,

5. oči: záněty a poškození vnitřních struktur oka,

6. dutina ústní: bolestivé záněty, poranění (žabka), onemocnění zubů a zubních kořenů, vlčí zub,

7. svaly: bolestivost svalů na krku a hřbetu.

Podle jedné studie z roku 1987 byla příčina head shaking zjištěná pouze u 11 % postižených koní!

Hemiplegie hrtanu

Jedná se o ochrnutí jedné (většinou levé) hlasivky, takže tato se při zátěži nebo po podání speciální látky (lobelin) neúplně otevře. Toto onemocnění je známo také pod názvem pískání, přestože jen něco málo přes polovinu postižených koní skutečně vydává při dýchání pískavé nebo chroptivé zvuky.

Jak vzniká hemiplegie hrtanu

Příčinou je postižení nebo poškození nervu, který se stará o dobrou pohyblivost hlasivky, většinou na levé straně, protože zde je tento nerv delší (táhne se až k srdci, tam obejde srdečnici a vrací se zpět k hrtanu). Toto onemocnění má dědičné predispozice a už u malých hříbat lze někdy endoskopem zjistit, že jejich hrtan není symetrický. To, kdy a zda se vůbec navenek projeví, závisí kromě stupně ochrnutí hlasivky i na způsobu využití koně (u dostihových plnokrevníků je to ve dvou letech, u teplokrevníků mezi 4 a 5 lety věku) i na všímavosti majitele nebo jezdce.

Jak se projevuje

Protože se hlasivka nemůže dostatečně roztáhnout při nádechu, dochází v těchto místech ke zvýšenému odporu vzduchu až k turbulenci, která může vydávat ono „pískání“. Majitelé či jezdci si většinou stěžují, že jejich kůň ztrácí výkonnost (protože se mu špatně dýchá) nebo že chrčí či vydává při práci nějaké zvuky. Většinou se obojí projeví až ve cvalu, v těžkých případech i v klusu nebo kroku.

Co udělá veterinář

V současné době není problém koně vyšetřit endoskopicky. Protože však mnoho koní nemá problémy v klidu, ale až při zátěži, je vhodné provést endoskopické vyšetření ihned po zátěži nebo ještě lépe během zátěže na zátěžovém pásu.

Obvykle se léčí pouze těžké případy hemiplegie hrtanu, a to chirurgicky. Existuje několik postupů, které se však provádějí pouze na dobře odborně i technicky vybavených veterinárních pracovištích.

Hepatopatie

Toto slovo vlastně znamená onemocnění jater, bez ohledu na příčinu. U koní jsou hepatopatie skutečně vzácné.
Z virových nemocí mohou být játra postižená při virové anémii (chudokrevnosti) koní, což je nemoc, která se u nás v současnosti nevyskytuje.
I baktérie se mohou dostat do jater – většinou krví z pupeční cévy u malých hříbat. Jako příklad mohou být salmonely, streptokoky a jiné. Bacillus piliformis vyvolává u hříbat vzácně se vyskytující Tyzzerovu chorobu, která mívá velmi těžký průběh.
Co se týče parazitů, mohou být játra napadena jaterními motolicemi i larvami škrkavek a strongylů, většinou se to navenek nijak neprojeví.
U koní se však nejčastěji setkáme s následky otrav. V první řadě jsou to toxiny obsažené v krmivu (bakteriální, plísňové – aflatoxikóza, méně chemikálie – různé insekticidy), ale toxiny, které vzniknou až ve střevě koní po zkrmení nevhodného krmiva (a následkem toho dochází často i ke kolikám). Velmi známá je chronická otrava rostlinou starček, která se může dostat do sena a tak i ke koním (u nás pod názvem Žďárská choroba). Dokonce se uvádí jako příčina jednostranné krmení jetelem a vlčím bobem.
U poníků jsou játra postižená při onemocnění známém jako hyperlipémie (ztučnění poníků).
Někdy mohou poruchy jater vyvolat i různé léky nebo časté podávání koňského séra.

Jak se projeví onemocnění jater
Pokud dojde k narušení činnosti jater, koně bývají apatičtí, často nemají chuť žrát, snižuje se jejich výkonnost, někdy mívají průjem, hubnou, mohou mít žloutenku. Pokud příčina působí delší doby, může dojít k vážné poruše jater. Ta už nedokážou detoxikovat zplodiny hromadící se v těle. Dochází k narušení mozku, kůň může mít ataxii, může upadnout do bezvědomí nebo jsou naopak koně velmi vzrušení, běhají v boxe dokola či jdou hlavou proti zdi. To je však u koní skutečně velmi vzácné.

Co je třeba nechat vyšetřit
Je třeba vyšetřit krev na tzv. jaterní enzymy i jiné ukazatele jaterní nedostatečnosti. Někdy je nutné odebrat kousek tkáně jater (biopsie) a ten vyšetřit pod mikroskopem.

Možná léčba
Léčba hepatopatií je velmi problematická. Je třeba najít příčinu a léčit nejdříve tuto. Samotná léčba jater spočívá nejčastěji v dietě (seno, kvalitní zelená píce) s omezením příjmu bílkovin. Mnohdy je třeba koni dávat vhodnou infuzi a určitá antibiotika, která snižují množství některých škodlivých látek v těle.

Herpesvirové infekce

Herpesviry jsou celosvětově rozšířené a vyvolávají onemocnění u mnoha druhů zvířat včetně člověka. Koňské herpesviry jsou čtyři (někteří autoři uvádějí dokonce 5):
– EHV-4 (equinní = koňský herpesvirus 4) je původcem známé rinopneumonie koní. Je velmi rozšířený a můžeme ho najít všude, kde se nacházejí mladí koně. Tento virus se do těla dostává dýchacím traktem a koně ho vylučují sekrety dýchacího traktu. Poměrně dlouhou dobu může zůstat „schovaný“ v některých buňkách organismu a čekat na svoji příležitost (nejčastěji stres, jiné onemocnění či snížení imunity) – to se potom navenek projeví jako různě těžké onemocnění dýchacího traktu. RPK většinou vypadá jako „chřipka“ nebo jí podobné onemocnění dýchacího traktu: horečka, kůň mívá sníženou chuť k žrádlu a trpí zánětem hltanu, jeho mízní uzliny jsou zvětšené, z nosu mu vytéká vodnatý a později hlenovitý výtok, kašle. Infekce se může šířit na průdušky až celé plíce. Takto postižené zvíře snadno podléhá i bakteriálním infekcím (bakteriální zánět hrtanu, plic). Podle odolnosti a věku zvířete mohou být popsané příznaky mírnější nebo závažnější. Tento typ herpesviru vyvolává potraty nebo nemoci nervové soustavy jen výjimečně.
– EHV-1 je také celosvětově rozšířený a také on může v organismu vězet latentně (je ukrytý a nemnoží se), dokud nějaké nepříznivé okolnosti neoslabí imunitu zvířete (stres apod.) nebo se nenakazí vnímavý organismus. Postižený může být dýchací trakt (u mladých koní mohou mít tyto infekce stejný průběh jako u EHV-4), EHV-1 je však příčinou potratů klisen. K potratům dochází ojediněle, avšak někdy může propuknout „bouře abortů“, kdy potratí většina klisen ve stádě, což má velký ekonomický dopad na chov. Klisny samy o sobě často nejeví žádné příznaky onemocnění. K potratům dochází obvykle bez předchozích příznaků, hlavně v 8.–9. měsíci, málokdy před 5. měsícem březosti. Někdy mohou nakažené klisny hříbě donosit, novorozenec je však příliš neživotný a za pár dní uhyne. Tento typ herpesviru postihuje také mozek, míchu nebo periferní nervy, takto postižení bývají především mladí koně. Onemocnění nervové soustavy se projevuje různě závažnou ataxií nebo obrnami nervů.
– EHV-2 má nejasnou roli při onemocnění koní. Může se podílet, spolu s EHV-4, na onemocnění dýchacího traktu, nejasný je jeho vztah s virem EHV-1.
– EHV-3 vyvolává onemocnění, které se nazývá koitální exantém. To se projevuje lézemi na vnějších pohlavních orgánech a mléčné žláze, na kůži (ne na sliznici) se objevují kulaté puchýřky, které mohou splývat, praskat a zanechávat na kůži nepigmentovaná místa. Infekce se šíří hlavně pohlavním stykem a obvykle spontánně vymizí. EHV-3 se také dává do spojitostí s některými záněty oční rohovky.
– EHV-5. V některých knihách lze číst i o tomto viru, který vyvolává podobné léze a příznaky jako EHV-3.

Veterinář může podle příznaků usoudit na infekci herpesvirem, s konečnou platností to však může říct až po laboratorních vyšetřeních.
Při potratech, pokud infekce zasáhla i plod, lze EHV-1 izolovat ze vzorků plodu nebo dělohy klisny.
Proti herpesvirům neexistují léky. Při postižení dýchacích cest je třeba dodržovat obecné zásady léčby, jako u jiných virových infekcí (např. chřipka), tedy koně nechat v klidu, zajistit mu čerstvý vzduch a omezit prašnost. U klisen, které následkem infekce herpesvirem potratily, obvykle nehrozí snížení plodnosti a nijak se neléčí. Léčba nervových příznaků je problematická a je třeba ji důkladně prodiskutovat s veterinářem. V případě koitálního exantému se léze na genitáliích léčí lokálně a na určitou dobu se přeruší připouštění. Postižení očí lze léčit speciálními mastmi. Vakcinace proti herpesvirovým infekcím u nás není povinná a většinou ji volí majitelé chovných klisen.

Hniloba střelu

Jedná se o postižení rohoviny kopytního střelu, na kterém se podílí
– nevhodné vnější podmínky (macerace v moči či výkalech, nedostatečná péče o kopyta),
– „vnitřní“ podmínky (nekvalitní rohovina, těsné kopyto) a
– baktérie.

Kromě střelu (především střední střelová rýha) může být postižené i chodidlo a rohová stěna, především tehdy, když jsou chráněné různými podložkami nebo vložkami do podkov. Všechny uvedené faktory nejdříve naruší přirozenou odolnost rohoviny střelu a pak pronikají z povrchu do hloubky rohoviny.
Jak poznat hnilobu
Postiženou rohovinu lze poznat podle šedočerného mazlavého povlaku, který charakteristicky páchne. Pokud je hniloba tak hluboká, že dosáhne až na škáru, je bolestivá a může při pohybu (především po měkkém povrchu) vyvolat kulhání.

Co proti ní dělat
Hnilobu lze léčit zlepšením stájové hygieny, dostatečným pohybem koně (který podporuje rozšiřování i prokrvování střelu a celého chodidla). Je třeba důkladně vyčistit postižené rýhy, popřípadě postiženou rohovinu snést kopytním nožem. Poté se aplikuje například jodoforméter, modrá skalice nebo jiné dezinfekční prostředky a rýha se vyplní gázou. To vše se provádí, dokud není rohovina dostatečně suchá. Je třeba dát pozor i na nadměrné vysušení rohoviny, protože příliš suchá rohovina je opět velmi náchylná na infekční původce i chemikálie z prostředí.

Hřebčí nákaza

Jedná se onemocnění vyvolané prvokem Trypanosoma equiperdum. U nás se již dlouho nevyskytuje, ale následkem celosvětového přesunu koní se s ní časem také můžeme opět setkat.
K přenosu dochází většinou při páření.

Příznaky onemocnění
Nejdříve se u klisen pozoruje výtok z pochvy, oteklá pochva a její okolí, klisna často močí a je u ní zesílený pohlavní pud. Někdy se mohou okolo pochvy vytvořit vředy.
Hřebec mívá oteklý penis a předkožku, i na jeho genitáliích se objevují uzlíky až vředy.
Postupně však bývá napadený i centrální nervový systém. Koně jsou slabí, mají ataxii a po těle se jim vyvíjí kopřivka („tolarové skvrny“). Nakonec se objevují i obrny hlavových nervů. Březí klisny mohou potratit. Onemocnění může přetrvávat i několik let.

Vyšetření
Nemoc se nejlépe zjišťuje sérologicky, toto vyšetření patří k běžnému každoročnímu vyšetření koní, kteří mají být přepravováni na různé hromadné akce nebo „přes okres“ (tedy povinná součást pro koně, který má dostat „kulaté razítko“).
Nemoc se neléčí, infikovaná zvířata se dále nesmí využívat v chovu.