Malá encyklopedie nemocí koní: K

Kardiomyopatie

Tento pojem zahrnuje jakékoli morfologické a funkční oslabení srdečního svalu (= myokard) kromě „infarktu“, onemocnění chlopní, infekčních onemocnění či vrozených srdečních vad. Kardiomyopatie je považována za „srdeční onemocnění neznámého původu“.

Kardiomyopatie koní můžeme rozdělit na dvě skupiny:
1. Dilatativní kardiomyopatie – zde se jedná o zvětšení srdce, kdy jeho hmotnost je vyšší než 1 % tělesné hmotnosti koně, spojené s rozšířením obou komor a zhoršením funkce srdce jako pumpy. U koní je tato nemoc velmi častá. Nemusí být vždy závažná, kůň může být takto postižený celé roky. Pokud se však onemocnění zhorší a začne docházet k degeneraci srdečního svalu, kůň ztrácí na výkonnosti, veterinář může poslechem nebo na EKG zjistit poruchy srdečního rytmu. Jakmile se kardiomyopatie dostane do konečného stádia, srdce selhává.
Kardiomyopatii lze poměrně dobře zjistit pomoci EKG (elektrokardiografií) nebo echokardiografií (vyšetření srdce ultrazvukem).
2. Hypertrofická kardiomyopatie – opět se jedná o zvětšení srdce, ale tentokrát je výrazné zesílení srdečních stěn. Kůň je často unavený, špatně se mu dýchá a při poslechu srdce veterinář uslyší srdeční šelesty. Opět je třeba použít přístroje – EKG a echokardiogram – aby se potvrdila diagnóza tohoto onemocnění.

Katarakta

Tento pojem označuje zákal čočky. Katarakta může mít různé příčiny, u koní lze katarakty rozdělit do tří skupin:

1. Vrozená katarakta – (obr. 1) nepostihuje obvykle celou čočku, ale má nejčastěji tvar písmene Y, někdy může být ve formě teček nebo kroužků. Tomu pak říkáme embryonální zákal. Postižené bývají obě oči a kůň se tak už narodí. Katarakty v tomto případě zůstávají stejné a nezvětšují se. Pokud se objeví jiné vrozené zákaly celé čočky, bývají často provázené jinými nemocemi oka – například mikroftalmus (příliš malý oční bulbus).

2. Získaná katarakta – (obr. 2) patří sem komplikovaný zákal čočky, který většinou vzniká následkem jiného onemocnění vnitřních struktur oka (např. měsíční slepota, srůsty duhovky s čočkou) nebo vzácně i po úrazu. Takový zákal obvykle není stejnoměrný, ale na některým místech je tmavší, jinde světlejší. Zákal se většinou časem zhoršuje, přičemž u mladých koní se vyvíjí rychleji. Sem patří také falešná katarakta, kterou způsobují nálepy na čočce, vzniklé po srůstech zadní stěny duhovky s čočkou (synechie) (obr. 3). Stejně tak mohou na čočce ulpět vlákna fibrinu, která jsou následkem proběhlého zánětu vnitřních struktur oka.
3. Stařecký zákal čočky – u koní je velmi vzácný, protože se zjišťuje u koní zhruba ve věku až 30 let. Tento zákal se s věkem pomalu zhoršuje a zahušťuje, takže v uvedeném věku už je viditelný.
4. Zdánlivý zákal – podobný pravému zákalu, může se projevovat jev zvaný reflexy čočky, kdy se o čočku láme světlo, které působí, že vypadá jako zakalená. K těmto jevům dochází u starých koní, u koní, jejichž čočka není přesně uprostřed, nebo se jedná o reflex hvězdicových švů, kdy se po posvícení do oka z boku jeví jako zakalené spojovací švy čočky.

Jak poznat, co je příčinou katarakty

Pokud se v oku objeví zákal čočky, obvykle si mnozí kladou otázku zda kůň vidí, pokud ano, jak dobře, a zda není zákal následkem periodického zánětu oka (měsíční slepoty). Na tyto otázky lze odpovědět až po velmi důkladném speciálním oftalmologickém vyšetření oka, kdy veterinář (nejlépe odborník na oči) pomoci speciální „svítilny“ – oftalmoskopu – určí, ve kterém místě a které vrstvě čočky k zákalu došlo, jak jsou postižené další struktury oka. Také vyšetří zrakovou schopnost koně.

Co se dá s kataraktou dělat

Už vzniklý nevratný zákal čočky nelze medikamentózně léčit. Lze mu předejít, pokud se včas a správně léčí nemoci, které mu předcházejí – záněty vnitřních struktur oka. Jedinou možností je pak operativní odstranění čočky, které se však provádí v zahraničí a je provázeno celou řadou nepříjemností. Jeho komplikací, mimo jiné, může být i to, že oko časem může atrofovat (zmenší se).

Keratitis

Jedná se o zánět rohovky, což je nejsvrchnější, průhledná vrstva oka.
Záněty rohovky většinou vznikají následkem
– zranění,
– přítomnosti a dráždění cizích těles,
– chronické konjunktivitidy (zánětu spojivek, viz patřičná kapitola),
– zánětu středních vrstev oka (např. u měsíční slepoty).

Postižené mohou být různé vrstvy rohovky. Do poškozené rohovky se mohou dostat baktérie, pak mluvíme o bakteriální keratitidě, která bývá často hnisavá. Hnis se může hromadit „uvnitř“ oka, v přední oční komoře. Následkem bakteriální keratitidy může někdy vzniknout rohovkový vřed, což je vlastně „díra“ do rohovky. Poškozenou rohovku však mohou napadnout i plísně, také v tomto případě se často vytvoří rohovkový vřed. Zánět rohovky mohou u koní vyvolat i viry, konkrétně herpesviry typu 1 a 2.
Jak se keratitis projevuje
Koně bývají světloplaší (mhouří postižené oči nebo oko ve světle), často mrkají, z oka jim tečou slzy, spojivka je načervenalá, část rohovky nebo celá rohovka bývá zakalená. Za pár dní je rohovka protkána cévami. Pokud se zánět rozšíří do hloubky oka, zanítí se i další struktury, což se projeví například zúžením zornice.

Jak pracuje při keratitidě veterinář
Veterinář pravděpodobně znecitliví oko nebo koně sleduje, potom důkladně prohlédne oko i spojivku a spojivkový vak, zda se tam nenacházejí nějaká cizí tělesa, která by mohla rohovku dráždit. Speciální tekutinou, kterou nakape na oko, smyje a osvětlí, zjistí, zda není rohovka poškrábána nebo zda na ní nejsou drobné vřídky nebo jiné eroze. V případě potřeby může provést z rohovky a spojivky stěry, pokud objeví vřed, pak i seškraby z jeho okrajů. Samozřejmě prohlédne oftalmoskopem i vnitřní struktury oka, aby zjistil případně změny.

Co dělat a co nedělat
Zánět rohovky smí léčit pouze veterinář, tedy žádné kapání kapek nebo mazání mastí bez jeho souhlasu! První pomoc spočívá v ustájení koně ve stínu až přítmí, ochraně oka před prachem a průvanem, popřípadě, pokud se kůň nechá, vypláchnutí oka borovou vodou, fyziologickým roztokem nebo Ophtalem. Hned je třeba volat veterináře.

Kohoutí krok

Jedná se o poruchu v koordinaci pohybu jedné nebo obou pánevních končetin, kdy se končetina velmi rychle ohne nahoru a zvedne se vysoko pod tělo a pak rychle dupne zpět na zem. Kohoutí krok je výraznější v kroku.
Důvodem může být zvýšená dráždivost nervů, jejíž příčinou bývá bolestivost končetiny (špánek, podlom, záněty v kopytní škáře aj.). Bohužel často se příčina kohoutího kroku nezjistí.
Pokud se zjistí příčina a odstraní se, pak vymizí i kohoutí krok. Někdy lze situaci řešit jen operativně přetětím šlachy postranního natahovače prstu, což však nemá 100 % úspěšnost.

Kokcidióza

Kokcidie jsou jednobuněční parazité mnoha zvířat i člověka, parazitující (obvykle) ve střevech, u koní se nejčastěji jedná o druh Eimeria leuckarti.
Tito parazité se vyvíjejí ve střevě, po pomnožení se trusem dostávají do prostředí „vajíčka“ (oocysty), a to 31.–33. den po infekci. Oocysty se vylučují asi 5–12 dní a lze je při vyšetření speciálně upraveného trusu prokázat pod mikroskopem.
Střevní problémy a záněty vyvolává u koní pouze opravdu masivní infekce kokcidiemi, takže její nebezpečnost pro koně není velká. Pokud by se v případě průjmu zjistilo, že ho skutečně vyvolaly Eimerie, veterinář pravděpodobně předepíše sulfonamidy.

Kolaps hrtanu

Jsou známé případy, kdy se hrtan bez zjevné příčiny „zhroutí“ (kolabuje).

Obvykle je příčinou
– nervové poškození, většinou se jedná o poškození části mozku, odkud vycházejí nervy
– tonizující hrtan, nebo jsou poškozené přímo tyto nervy.
– Další možnou příčinou je botulismus,
– grass sickness – nebo-li pastevní choroba (viz patřičná kapitola),
– onemocnění vzdušných vaků nebo
– virové nebo protozoální záněty mozku, vyskytující se například v Americe.
Většinou však v takových případech není postižený pouze hrtan, ale onemocnění působí i na jiné části těla a kolaps hrtanu je „jen“ vedlejším nálezem. Bohužel, i když se primární onemocnění vyléčí, kolaps hrtanu se obvykle už nespraví. Koně se nikdy nedostanou „zpátky“ do původního stavu a mohou mít dýchací potíže (dyspnoe), v mnoha případech končí tento stav smrtí.

Kolaps průdušnice (trachey)

Jedná se o zúžení průdušnice, která pak vypadá jako „pochva
šavle“.
Onemocnění postihuje převážně šetlandské poníky a jejich miniatury, proto se uvažuje, že kolaps průdušnice je následkem miniaturizace koní. Kolaps postihuje buď jen některé úseky průdušnice nebo průdušnici celou a obvykle se zjišťuje až u starších koní (okolo 10 let).
Postižení koně špatně dýchají (dyspnoe při nádechu), v těžkých případech mohou mít kvůli nedostatku kyslíku ve tkáních namodralé sliznice (cyanóza).
Někdy lze kolabovanou tracheu nahmatat, veterinář však diagnózu stanoví na základě endoskopického nebo rentgenologického vyšetření.
V některých případech lze situaci řešit operativně, kdy se do trachey vloží jakási drátěná „protéza“, postižení koně však mají být vyloučeni z chovu.